- Domů
- Problémy dítěte a rodiny
- Sexuální výchova a ohrožení dítěte
- Psychosexuální vývoj dítěte a jeho poruchy
Psychosexuální vývoj dítěte a jeho poruchy
Autor/ka: PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.
Datum publikace: 04. 05. 2012, Aktualizováno: 22. 09. 2023
Pohlížíme-li na jakýkoli psychologický jev, je potřeba všímat si, jak je ovlivněn biologickými faktory (tím, co jsme zdědili, jak vypadáme nebo jakými nemocemi trpíme), psychologickými faktory (stres, jací jsme – optimisti/pesimisti, otevření/uzavření, úzkostní/pohodáři a podobně) i sociálními faktory (kultura, rodina). Také při vysvětlování rizikovosti a normálnosti v sexuálním vývoji by se na všechny tyto faktory mělo přihlížet.
Sexuální chování v dospělosti je ovlivněno reakcemi a postoji rodičů, učitelů nebo kamarádů k sexualitě. Značnou roli v tom ale hrají také kulturní a sociální podmínky dané doby, vývoj informačních technologií (například internetu), přístup k informacím (například jakou možnost má dítě se k informacím o sexu dostat, jestli vůbec nějakou má, nebo naopak má neomezenou možnost bez ohledu na to, z jakých zdrojů informace pochází), postoj k sexualitě (například odtabuizování sexuality, které otevírá možnosti poznání, ale taky může vést k snížené vnímavost intimity) a podobně.
Etapy psychosexuálního vývoje dítěte
Psychosexuální vývoj dítěte probíhá od narození v navazujících etapách a každá s sebou nese svoje specifika.
Od narození do šesti let věku
Pokud dítě není výchovou nebo učením nějak tlumeno či vedeno k potlačování svého chování, tak se v tomto období projevuje zvědavostí a spontánností v genitálním chování, to je hrou s pohlavními orgány (genitáliemi). Nemá smysl snažit se tyto projevy překazit nebo jim zamezovat.
Právě v tomto období se formují základy dítěte pro přijetí vlastního já a pozitivní sebevnímání a vztah k vlastnímu tělu a tělesným funkcím. Je proto důležité dávat si pozor, jak před ním coby rodiče mluvíme o částech těla týkajících se pohlavních orgánů, když reagujeme na dětskou hru nebo v rámci osvojování si hygienických návyků. Když to trochu jde, měli bychom o tom mluvit bez zvláštního emočního náboje (bez zděšení, přílišného nadšení, pohoršení a podobně) a měli bychom se vyhýbat výrokům jako „To je fuj!“, „To se nesmí!”.
Od šesti do dvanácti let věku
V tomto období se objevují u dítěte potřeby soukromí a samostatnosti. Přicházejí první fantazie se sexuálním obsahem a u chlapců se můžou objevit poluce (mimovolný výron ejakulátů ve spánku). Děti v tomto věku mají zájem o vysvětlení různých sexuálních projevů, slov se sexuálním obsahem. A protože se jim toho v dostatečné míře nedostává, používají vulgární výrazy po svém, často však jejich obsah jen tuší nebo vůbec neznají.
Kdy a jak dítě informovat o sexu, je otázka svízelná. Rodič by měl dítě informovat, kdykoli má nějaký dotaz, a formu i jazyk by měl přizpůsobit věku dítěte, aby to bylo schopno pochopit. Pokud je něco, o čem rodič není schopen mluvit, neměl by se zaleknout a dítě odbýt.
Důležité je dát dítěti najevo, že jeho otázku slyšíte, že neubíráte na jejím významu, ale že jenom neumíte odpovědět, a zároveň byste měli mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu dítě má taky důvěru. U výchovy pomáhá, když děti od dětství mají možnost dívat se v televizi na přírodopisné kanály, spousta věcí z oblasti sexu se dá vysvětlit v rámci zvířecí říše. Na rozlišení mezi říší zvířat a lidí je pak dobré doplnit informace například o důležitosti intimity v životě člověka.
- Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
- Rozvod a děti: Víte, co je syndrom zavrženého rodiče?
- O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte
Od třinácti do patnácti let věku
Nastávají velké tělesné změny a tím se prožívání vlastního těla ocitá v centru pozornosti. Sexuální chování je těmito velkými a hlavně rychlými změnami ovlivněno. U dospívajícího se to projevuje zejména nekritičností, zbrklostí a špatným odhadem chování vůči společnosti.
Většina dospívajících v tomto období pozná masturbaci a někteří z nich ze začátku možná ani nevědí, o co se jedná. Možná jsou ze začátku vyděšenější než rodiče, když na to přijdou. V počátcích nemusí jít o žádný sofistikovaný způsob, často je to jenom třením o prostěradlo, a až sami zjistí, co to s nimi dělá, tak najdou jiný vyhovující způsob. Je to velice citlivá a intimní věc a rodič by do toho neměl zasahovat až do doby, kdy o to dítě samo požádá.
Existují jenom tři rizikové faktory, kdy může být masturbace škodlivá a kdy by rodič měl zasáhnout:
- Pokud ji dítě neprovádí v soukromí.
- Pokud vznikne podezření, že se u toho nějak zraňuje, používá ostré předměty a podobně.
- Pokud se z masturbace stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele a podobně).
Ideální je, když o takových věcech mluví s dítětem rodič stejného pohlaví.
Od šestnácti let věku
Sexuálně se člověk realizuje v tomto věku masturbací nebo už i partnerským sexem. Dozrává schopnost intimity a mladý člověk pociťuje touhu po důvěrném citovém poutu. Vzhledem k těmto fázím je potřeba k dítěti přistupovat citlivě a respektovat jeho přirozený vývoj. Sexuální zdraví a prožívání v dospělosti významně závisí na věku a přiměřeném pohlavním chování v dětství.
Odchylky ve vývoji
Sexuální odchylka se může projevit:
- v sexuální identifikaci (například transsexualita), tedy v pocitu příslušnosti k určitému pohlaví – to, jestli se člověk cítí být mužem nebo ženou, bez ohledu na svoje fyziologické uzpůsobení),
- v pohlavní roli (vnější projev pohlavní identity),
- v sexuální preferenci (například homosexualita), tedy ve způsobu, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, a v tom, jakým objektem je eroticky přitahován,
- v sexuální reaktivitě (tj. schopnosti sexuálního vzrušení, dosažení orgasmu, satisfakce a rozvoji citu zamilovanosti).
Poruchy v sexuálním chování mohou vznikat vlivem rodinného prostředí, výchovy, ale i jako důsledek prožitého traumatu (například sexuální zneužití dítěte).
Transsexualita
Transsexualita je stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. V dětství dítě projevuje zájem o sporty, koníčky a kamarády spíše opačného pohlaví. Někdy dochází i k převlékání do šatů opačného pohlaví. U dívek je toto chování společensky více akceptováno, ale u chlapců je spíš nutno počítat s obtížnějším postavením v kolektivu vrstevníků a s rizikem šikany. Bylo by ale předčasné domnívat se, že výše popsaný vývoj musí vždy ukazovat na budoucí transsexualitu. Doporučuje se nezakazovat ani nepodporovat dané chování, ale ponechat dítěti přirozený vývoj i s respektováním případných atypických projevů.
Homosexualita
Homosexualita je variací sexuálního chování nebo menšinového chování, nikoliv poruchou. Její uvědomění si u dospívajícího člověka a následné zpracování a vyrovnání se s touto zjištěnou skutečností nepopiratelně hraje velkou roli v následném psychosexuálním vývoji. Nejnáročnější částí je období takzvaného coming-out, kdy se dospívající rozhodne přiznat svojí orientaci i veřejně. Negativní reakce jeho nejbližšího okolí se odrážejí na duševním stavu jedince (například nepřiměřené výčitky svědomí, které můžou následně vést k úzkostem, depresi, užívání drog nebo až k sebevraždě). Nepochopení a odsouzení můžou ztížit nalezení vlastní identity, zrání osobnosti a pozitivní sebehodnocení.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
Tipy na další související zdroje informací
Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.
- MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003.
- FIFKOVÁ, H. – WEISS, P. – PROCHÁZKA, I. et al. Transsexualita. Praha: Grada, 2002.
- WEISS, P. a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010.
Audiozáznamy
- Kniha Princ a princ - Jaroslav Šturma a Václav Mertin. Radio, ČRo Plus - Pro a proti, 2013.
- Duševní výchova a rozvoj dětí - Slavomil Hubálek. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Host Radiožurnálu, 2012.
- Sexuální výchova - PaedDr. Pavel Petroušek. Radio, ČRo Region - Karambol, 2012.
- Sexuální výchova dětí - MUDr. Petr Weiss. Radio, ČRo 2 Praha - Je jaká je, 2012.
- Jak mluvit s dětmi o sexu - Zuzana Prouzová. Radio, ČRo Radio Wave - Zpoždění, 2010.
- Syndrom rizikového chování v dospívání - MUDr. Pavel Kabíček. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2010.
- Sexuální výchova dětí - Zuzana Prouzová. Radio, ČRo 2 Praha - Rodinný lékař, 2010.
- Jak mluvit s dětmi o sexu? - MUDr. Hana Fifková. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Host Radiožurnálu, 2010.
- Kdy u dětí začít se sexuální výchovou? - Petr Weiss. Radio, ČRo 2 Praha - Host do domu, 2010.
- Kdy začít a jak hovořit s dětmi o intimnostech? - Zlatko Pastor. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Host Radiožurnálu, 2010.
- Jak mluvit s dětmi o sexu? - MUDr. Ondřej Trojan. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - SOS, 2009.
- Výslechová místnost pro děti. Radio, ČRo Sever - Informace ze severu Čech, 2008.
- Sexuální výchova v rodině - Eva Hůlková. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - Vaše téma, 2007.
- Rodina bez předsudků. TV, Česká televize - Pološero, 2012.
- Děti a sex - MUDr. Petr Karger -- Sexuální výchova ve školách - MUDr. Ondřej Trojan. TV, Česká televize - Sama doma, 2011.
- Sexuální vzdělávání a první sexuální zkušenosti - MUDr. Ondřej Trojan. TV, Česká televize - Sama doma, 2011.
- Sexuální výchova na škole ano - ne? TV, Česká televize - Tykadlo, 2011.
- Děti a sex - MUDr. Ondřej Trojan. TV, Česká televize - Sama doma, 2010.
- Táta je gay. TV, Česká televize - Rodina a já, 2010.
- Homosexualita. TV, Česká televize -Tykadlo, 2008.
- Má dcera je na holky. TV, Česká televize - Rodina a já, 2008.
- Teď jsem to konečně já. TV, Česká televize, 2006.
- Změna pohlaví. TV, Česká televize - Diagnóza, 2003.
Další doporučené zdroje internetových informací
- Homosexualita – portál 004.cz
- Transsexualita – portál transsexualita.cz
- Pedofilie – webová stránka nekriminálního pedofila
Kdy a kde hledat pomoc
Pokud si rodič všimne v chování dítěte čehokoli, co mu přijde nápadné, zvláštní, vyvolává to v něm určité obavy nebo si s tím neví rady, chybí mu informace a podobně, určitě je namístě poradit se s odborníkem. Někdy stačí jenom dotázat se v internetové poradně či na linkách bezpečí (ale stále byste měli vědět, kdo odpovídá, jestli je to lékař nebo psycholog s patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi z dané oblasti). Pokud se chcete poradit v osobním kontaktu, tak platí to samé.
Rodič si může všímat i tělesných změn u dítěte (na zevním genitálu, u starších dětí pak i při vývoji sekundárních pohlavních znaků) viditelných pouhým okem. Pokud by v této oblasti rodič shledal něco podezřelého nebo něco, co se mu zdá mimo normu, měl by se poradit s odborníkem (pediatr, sexuolog, u adolescentů pak ve spolupráci se samotným dítětem to může být i gynekolog, androlog či urolog).
Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc ve vašem regionu naleznete na portálu Ohrožené dítě.
Další kontakty nabízíme v rubrice Kde hledat pomoc.
Pomohly vám informace v tomto článku?