I rodiče po rozchodu mohou být skvělými rodiči

Obsah článku

• Zodpovědnost mají rodiče
• Co děti potřebují
• Zůstáváte rodiči
• Podpora od druhých
• Otevřená komunikace od začátku
• Návrh dohody
• Odborná pomoc a soud
• Neshody a konflikty
• Závěrem

Vaše společné soužití, manželství a založení rodiny se pravděpodobně vyvíjely postupně. Krok za krokem jste je budovali a přispívali k růstu a vývoji. Při představě tohoto procesu se mi vybaví slova jako radost, naděje, láska, intimita, smysl života. Mohou se ale objevit také potíže, neshody, hádky, nemoci, nevěry a další zkoušky odolnosti, pevnosti a stability vaší rodiny a partnerského soužití. Domnívám se, že i v případě těžkostí, jejichž tíhu dokážete posoudit jen vy sami, stojí za to pokusit se narušenou blízkost ošetřit a obnovit. Nejspíše budete muset udělat různé změny, které, hlavně z počátku, nebudou jednoduché. Současně jste do společného „projektu rodina“ investovali tolik energie, času, pocitů, financí a dalších zdrojů, že se vyplatí pokusit se o jeho úpravu či záchranu. Možnost opustit „projekt rodina“ máte vždycky, obnovit už velmi vzácně. V Praze funguje bezplatná síť poraden. Obrátit se můžete také na soukromé párové a rodinné terapeuty, například https://czap.cz/, http://www.psychoterapeuti.cz/.

Zodpovědnost mají rodiče       

Obrázek

Pokud jste se nakonec rozhodli, že jediným řešením je ukončení vztahu, je velmi důležité věnovat i tomuto procesu dostatek pozornosti, času a energie. Dobře zvládnout rozpad rodiny je velmi náročná disciplína, a to nejen pro vás, ale především pro vaše děti, které jsou v určitém ohledu rukojmí svých rodičů (myšleno v obecném principu, čím starší nezletilé dítě je, tím více může do nastavení péče promlouvat). Zodpovědnost za rozpad rodiny tedy nesete vy, rodiče, s čímž se automaticky pojí také úkol zajistit dětem nové stabilní uspořádání, ve kterém budete nadále o dítě pečovat tak, abyste mu zajistili ty nejlepší možné podmínky pro jeho zdravý vývoj.

Co děti potřebují

Mějte vždy na paměti, že děti v průběhu rozvodu či rozchodu rodičů často prožívají pocity nejistoty, smutku, naštvání a bezmoci. Některé studie srovnávají rozpad rodiny s traumatickým zážitkem ztráty blízké osoby. Silné pocity a zážitky k životu patří, a i na jejich základě se formuje osobnost vašich dětí. Záleží však pouze na vás, jak silnou a hlubokou (v některých případech až traumatizující) stopu zanecháte v dětech tím, že jste se rozhodli změnit uspořádání jejich rodiny. Děti mívají tendenci dávat samy sobě za vinu, že máma a táta už nejsou spolu. Důvodů si umí najít spoustu. Vaším úkolem je odklonit potenciální pocit viny dítěte tím, že mu jasně a přiměřeně jeho věku popíšete vzniklou situaci, ujistíte ho o zachování vzájemného vztahu a lásky a dáte mu prostor na otázky. Buďte pozorní k proměnám chování, emocí, zvyklostí, fungování ve škole a dalších oblastech života vašeho dítěte, které mohou signalizovat negativní dopad stresové a zátěžové situace rozpadu rodiny. Stejně jako vy, i vaše dítě potřebuje čas a prostor adaptovat se na probíhající změnu rodinného systému. Vím, jak náročné je to pro vás, dospělé rodiče. Ale ještě náročnější je to pro děti, jejichž osobnosti se postupně utvářejí, a které si teprve osvojují mechanismy potřebné k zvládání změn v životě a učí se s nimi zacházet.

Zůstáváte rodiči

Rozvod či rozchod rodičů považuji za ukončení partnerského soužití dvou dospělých osob, které nadále zůstávají zodpovědnými a kompetentními zákonnými zástupci dětí. Pro ty jsou nejbližšími osobami na světě (blízkost vztahu souvisí s aktuálním věkem dětí). Když jste plánovali založit rodinu, velmi pravděpodobně jste se zajímali o potřeby budoucího dítěte, připravovali jste zázemí, dostávali jste rady a doporučení od rodičů, odborníků a známých, kteří už rodinu měli. V hlavě jste měli spoustu otázek, představ, nejistot, a v ne menší míře jste zažívali různé druhy pocitů. To všechno je potřeba, abyste absolvovali během rozvodu či rozchodu, a to od začátku. Uvědomuji si, že vám to může znít až zvráceně: „Přece po mně nikdo nemůže chtít, abych se domlouval/a s někým, kdo mi ublížil, koho už nemám rád/a, koho se bojím. Kdo ubližuje našemu dítěti“. Máte pravdu, zní to paradoxně a na první pohled to nedává smysl. Bude vás to stát hodně úsilí, mnohdy i nepříjemných pocitů, zoufalství. A žádá to po vás, kdo jiný než vaše dítě. Protože se pro vás jedná o novou zkušenost, získejte dostatek relevantních informací, ať už z tematické literatury (například „Hlavu vzhůru po rozvodu"), nebo webových portálů (například Cochem.cz, Sdilenerodicovstvi.cz).

Podpora od druhých

Když váš partnerský vztah fungoval a společná rodina vám dělala radost, dávali jste to najevo svým přátelům i širší rodině. Dovolte si také nyní podělit se o nejasnosti, nejistoty a obavy, přirozeně doprovázející každého rodiče během rozpadu rodiny s lidmi, kterým důvěřujete a jsou pro vás oporou. Současně jim jasně ohraničte, v čem od nich očekáváte pomoc a podporu a do čeho naopak vstupovat nemají. Přílišná horlivost a angažovanost blízkých osob může napáchat více škody než užitku.

Obrázek

Rozpad rodiny ve vás může vyvolat vzpomínky a různá zranění z doby, kdy jste sami byli dětmi a kdy jste prožívali náročné období z hlediska vztahů a nejisté budoucnosti. Individuální odborná pomoc (viz odkazy výše) nebo jiný zdroj, ze kterého načerpáte sílu na cestě ke změně, vám nabídne prostor vyznat se v té spoustě pocitů. Prozkoumat a odžít si je. Pro vaše děti je velmi důležité, abyste jim byli oporou, a proto je potřeba postarat se také sami o sebe.

Otevřená komunikace od začátku

Nyní jste vybaveni informacemi, máte se o koho opřít a můžete se pustit do sdílení návrhů nastavení péče (úpravy poměrů) o dítě po rozvodu či rozchodu. Buďte připraveni, že druhý rodič může mít o režimu péče, výživném, volnočasových aktivitách dětí či dokonce o místě bydliště velmi odlišnou představu. Potíže v komunikaci patří mezi nejčastější témata, se kterými za námi rodiče přicházejí. Důležité je, abyste do společné komunikace vnášeli vzájemný respekt k názorům, postojům a hodnotám druhého rodiče. Dohodněte se, o čem budete komunikovat elektronicky, s čím si budete volat a co si řeknete osobně (pokud to jde). Udělejte si na komunikaci čas a držte se témat, která souvisejí s potřebami vašich dětí. Pište a mluvte v první osobě jednotného čísla. Doptávejte se druhého rodiče na témata, kterým nerozumíte, u kterých vám chybí informace. Domluvte se, kdo další patří do komunikace o vašem dítěti (prarodiče, učitelé, lékaři, vedoucí volnočasových aktivit a další) a jak budete sdílet informace získané z těchto zdrojů. Vyhněte se hodnocení výchovy druhého rodiče, narážkám, připomínkám minulosti, o slovních útocích ani nemluvě. Odhalte jejich náznaky v počátcích, jasně je pojmenujte a přidejte zprávu, jaké pocity ve vás vyvolávají („Je mi nepříjemné, když se vyjadřuješ k mojí výchově syna. Jakého tématu výchovy se tvoje zpráva týká? O čem se potřebuješ domlouvat?“). Terapeut, mediátor a lektor Michal Kniha rodičům říká: „Komunikujte s druhým rodičem tak, jako byste komunikovali se svým nadřízeným v práci“. Pro některé rodiče je přátelský vztah a komunikace s druhým rodičem příliš vysoký cíl. Nastavte tedy alespoň neutrální komunikaci. Myslete na to, že jako rodiče se budete domlouvat minimálně po dobu, než vaše dítě dosáhne zletilosti. Život dítěte pokračuje dál a je jen na vás, zda se bude moci podělit o své zážitky s vámi oběma, nebo bude muset i v dospělosti volit, komu co říct a kam koho pozvat.

Návrh dohody

Výsledkem vaší komunikace je společný návrh dohody o úpravě poměrů po rozvodu či rozchodu, který chcete společně předložit soudu ke schválení v rámci takzvaného nesporného rozvodu. Dohoda má mít určité náležitosti, které můžete konzultovat s advokátem se zaměřením na rodinné právo (například https://www.uracr.cz/), s pracovníkem Orgánu sociálně právní ochrany dětí (v rámci úřadu obce s rozšířenou působností, dále jen OSPOD), s mediátorem (zapsaný mediátor, nebo s akreditovaným výcvikem, například http://amcr.cz/).

Obrázek

Odborná pomoc a soud

V případě, že se vám komunikace nedaří, návrhy na uspořádání péče jsou velmi odlišné, majetkové poměry jsou komplikované a brání změně uspořádání, do vaší komunikace vstupují další aktéři, máte obavy, že dítě nastavené změny nezvládne nebo ono samo přímo vyjadřuje obavy, zlobí se a všechno negativizuje, je v pořádku, pokud se obrátíte na odbornou pomoc. Vedle institucí uvedených v předchozím odstavci můžete vyhledat také služby různých neziskových organizací ve vašem regionu. S výběrem vám pomohou pracovníci OSPOD, kteří mají síť návazných služeb. Uvědomuji si, že pro vás může být obtížné připustit si, že zvládnout celou situaci je nad vaše síly a je potřeba požádat o pomoc někoho zvenku. Nejedná se však o běžnou životní situaci. Platí zde pravidlo, že čím déle neshody mezi rodiči trvají, tím delší čas a energie bude zapotřebí k nastavení zdravé a funkční rodičovské spolupráce. O negativním dopadu na vývoj dětí ani nemluvě.

Ve chvíli, kdy se společně jako rodiče neshodnete na společném návrhu, můžete soudu předložit návrhy samostatně. Pro některé rodiče je úlevné, pokud za ně rozhodne vyšší autorita. Současně je potřeba si uvědomit, že rozsudek jménem republiky „pouze“ jasně vymezí prostor, čas a povinnosti, ve kterých se rodiče a děti budou pohybovat. Zodpovědnost a rodičovské povinnosti, do kterých komunikace o dítěti patří, vám dále zůstávají zachovány a musíte k nim zaujmout určitý postoj, protože jste to vy, oba rodiče, kteří zajišťují každodenní péči.

Neshody a konflikty

V případě vleklých neshod a vyostřujících se konfliktů nastavte alespoň základní pravidla. U předávání dítěte se pouze neutrálně pozdravte, nepouštějte se do rozhovoru o péči či jiných témat s péčí souvisejících. Cílem je realizovat pro dítě klidný průběh předání. Pokud není možné potkat se osobně, využijte k předávání dítěte instituci školky nebo školy. Využít můžete také služeb asistovaného předávání, v Praze například přes poradnu Magdala nebo Area Fausta. Mnohé konflikty vycházejí z očekávání jednoho rodiče, že je ten druhý bude informovat o školním prospěchu, úkolech, zdravotním stavu dítěte a dalším. Pokud tyto informace postrádáte, buďte sami aktivní v jejich získávání. I v případě neshod a konfliktů jste oba nadále stejně zodpovědní rodiče a máte tatáž práva k přístupu k informacím o vašem dítěti.

Závěrem

V praxi se setkáváme, zejména u rodičů na počátku rozvodu či rozchodu, s očekáváním, že v zájmu dětí (což je velmi důležité hledisko) musí všechno proběhnout hladce, bez emocí a neshod. Buďte připraveni a dovolte si procházet postupně jednotlivé fáze zpracování této velmi náročné životní situace, kdy má každý z rodičů i dětí vlastní tempo. Když je toho na vás moc, a nevíte si rady, nemusíte na to být sami. Vedle sledování a naplňování potřeb jednotlivých členů rodiny držte také nastavený kurz a harmonogram, na jehož konci je nový začátek vaší rodiny. Mějte na paměti, že pro vaše dítě jste pořád jeho rodina a vy i druhý rodič jste nadále jeho nejbližšími osobami.