Jak můžeme měřit úspěšnost programu podpory rodičovských dovedností a proč je to důležité
Obsah článku
- Nový systém podpory rodičovských dovedností ověřil pilotní projekt
- Zhodnocení pilotního projektu
- Výzkum potvrdil, že podobné programy mají smysl
Rodičovské dovednosti a přístup k výchově mají přímý vliv na chování dětí. V rodinách, kde rodiče nemají dostatečné dovednosti v oblasti výchovy, se často setkáváme s nejasnými hranicemi, nedostatkem pravidel a neefektivní komunikací. Tyto rodiny mohou využívat metody jako křik, tresty nebo dokonce fyzické násilí, což má negativní dopad na emocionální a sociální vývoj dětí.
Cílem programů na podporu rodičovských dovedností je posílit schopnost rodičů nastavovat a dodržovat pravidla, lépe reagovat na potřeby dětí a posilovat pozitivní formy chování. Výzkum ukázal, že po skupinové intervenci rodiče výrazně méně používali fyzické tresty a jejich celkový postoj k fyzickému trestání dětí ve výchově se zlepšil.
Měření úspěšnosti programů na podporu rodičovských dovedností se často opírá o kombinaci dopadové a procesní evaluace. Tyto dvě metody umožňují nejen zjistit, zda se program podařilo implementovat správně, ale i to, zda přináší očekávané výsledky v životě rodin.
- Dopadová evaluace je klíčová pro ověření, zda intervence skutečně vedla ke zlepšení rodičovských dovedností a chování dětí. Používá se při ní kvantitativní měření (například škály SDQ a PARYC) a porovnání skupin, které prošly intervencí, s těmi, které program neabsolvovaly. V pilotním projektu, který probíhal v Libereckém a Ústeckém kraji, jsme zaznamenali statisticky významné zlepšení ve čtyřech ze sedmi oblastí, například v podpoře pozitivního chování dětí a snížení hyperaktivity.
- Procesní evaluace se zaměřuje na hodnocení průběhu samotné intervence. Sleduje, zda jsou metody implementovány podle plánu, jak efektivní je jejich využívání a zda je možné program vylepšit během jeho realizace. Základem procesní evaluace jsou metodická a supervizní setkání s pracovníky, kteří program vedou. Důležitou součástí je i sledování věrnosti (takzvané fidelity) při vedení rodičovských skupin pomocí videozáznamů a záznamů o jednotlivých setkáních.
Nový systém podpory rodičovských dovedností ověřil pilotní projekt
Pilotní projekt realizovaný od května 2023 do dubna 2024 v Libereckém a Ústeckém kraji přinesl v rámci podpory rodičovských dovedností řadu inovací. Nejednalo se o tradiční individuální návštěvy sociálních pracovníků v rodinách, ale o skupinová setkání, která probíhala dvakrát až čtyřikrát měsíčně. Setkání byla plně zaměřena na zlepšení rodičovských dovedností a změnu postojů k výchově v rodině. Rodiče dostávali systematickou podporu a měli možnost sdílet své zkušenosti v bezpečném prostředí.
Intervence cílily také na sociální a terénní pracovníky, kteří v rámci své profese dochází do rodin. V rámci projektu byli pracovníci sociálně aktivizačních služeb proškoleni v implementaci ověřeného nástroje podpory rodičovských dovedností Celoživotního programu zdravého rodičovství pro malé děti.(Parenting for Lifelong Health), který byl přeložen a adaptován do českého prostředí.
Zaměření projektu na dvě klíčové cílové skupiny – pracovníky sociálních služeb a rodiny s malými dětmi – umožnilo zlepšit kvalitu práce sociálních pracovníků a zároveň podpořit rodiny v posílení jejich rodičovských kompetencí.
Před samotnou realizací intervence, v průběhu června 2023, byli do pilotního projektu zapojení pracovníci z pěti spolupracujících organizací (Amina o.p.s., Centrum pro rodinu Náruč, z.ú., Centrum Protěž, z.ú., Centrum D8, ops, RC Pohádková chaloupka, z.s.) Celkem patnáct zapojených sociálních pracovníků vyškolila certifikovaná lektorka Centre for Evidence Based Early Intervention (CEBEI) při Bangorské Univerzitě ve Walesu. Školení bylo pětidenní a zúčastnily se ho tříčlenné týmy z každé spolupracující organizace.
Intervence rodičovských skupin probíhaly v pěti organizacích ve čtyřech lokalitách ČR (dvakrát Liberec, Turnov, Ústí nad Labem, Roudnice nad Labem) od konce září/začátku října 2023 až do března 2024. Projekt počítal s jedním cyklem rodičovských skupin v každé lokalitě – to jest dvanácti skupinovými setkáními. Rodičovské skupiny byly plánované pro osm až dvanáct rodičů, do intervenční skupiny bylo celkem zapojeno padesát rodin.
Zhodnocení pilotního projektu
Z kvantitativních dat, to jest naměřených úrovní jednotlivých oblastí SDQ a PARYC, můžeme shrnout, že u čtyř ze sedmi ukazatelů došlo ke statisticky významnému pozitivnímu efektu intervence. Efekt interakcí byl u rodičů největší v rámci oblasti Podpory pozitivního chování, což je v souladu i s naším předchozím podobným výzkumným projektem (změna rodičovského chování je předpokladem změny chování dětí a tuto změnu je snazší a rychlejší nastolit). U dětí doznala největší změny oblast Hyperaktivita/nepozornost, další oblasti vykázaly menší efekty, viz následující graf:
V oblasti trestů došlo u intervenční skupiny k výraznému poklesu užívání fyzických trestů, aniž by došlo k nárůstu ostatních sledovaných druhů trestů. U intervenční skupiny oslabil také souhlas s tvrzením, že fyzické tresty jsou nezbytnou součástí řádné výchovy. Srovnávací skupina naopak ve vývoji těchto ukazatelů stagnovala, nebo se mírně zhoršovala.
Navzdory tomu, že rodiny zapojené do projektu pocházejí z různých částí ČR, liší se velikostí a mají různé specifické problémy (finanční, bytové nebo vztahové), je z kvalitativních dat možné identifikovat společné charakteristiky, především v oblasti výchovných vzorců. Problémy ve výchově v těchto rodinách mají různé úrovně, které není možné v tomto článku plně obsáhnout. Nicméně je možné určit několik základních společných rysů fungování rodinného prostředí, které jsou pro zapojené rodiny typické.
Soužití v těchto rodinách často postrádá jasně stanovená pravidla. Hranice mezi jednotlivými členy rodiny jsou nejasné, což se projevuje v komunikaci, kde jsou běžnými nástroji interakce nadávky, křik, hádky a fyzické tresty. Rodiče ve sledovaných rodinách mají potíže s nastavováním pravidel a pokud je již nastaví, nejsou schopni je efektivně prosazovat. V napjatých situacích, kdy děti vyžadují pozornost negativním chováním, rodiče často reagují afektovaně a intuitivně volí neefektivní řešení – křik, trestání nebo citovou odtažitost.
Dalším společným znakem zapojených rodin je kvalita trávení společného času. V některých rodinách matky tráví s dětmi hodně času, avšak způsob jeho trávení nepřispívá k vytváření zdravého pozitivního vztahu. V jiných rodinách je naopak patrný kritický nedostatek času věnovaného dětem.
Při identifikaci výchovných problémů a hledání jejich řešení byl důležitý jak pohled samotné matky, tak i sociálního pracovníka. Na úvodních setkáních si matky stanovily cíle, kterých chtějí v projektu dosáhnout. Tyto cíle zahrnovaly změnu chování dítěte (například: „aby děti přestaly být vulgární, více poslouchaly, staly se samostatnější, přestaly být agresivní, přestaly se vztekat, více pomáhaly v domácnosti“) a změnu přístupu matky k výchově a nastavení fungování rodiny (napřklad: „porozumět spouštěčům vzteku dítěte, mít konkrétní návody na řešení situací, umět řešit konflikty v klidu, být důsledná v nastavování pravidel, umět si hrát s dítětem“). Z jednotlivých případů a zkušeností sociálních pracovníků vyplývá, že pro úspěšnou změnu postojů rodičů je klíčová sebereflexe – uvědomění si vlastních limitů a ochota na nich pracovat. Role sociálního pracovníka spočívá ve vytváření vhodných podmínek ke změně.
Výzkum potvrdil, že podobné programy mají smysl
Pilotní projekt ukázal, že systematická práce s rodinami přináší pozitivní změny. Kromě poklesu fyzických trestů a zlepšení rodičovského přístupu k výchově, jsme zaznamenali i změny v chování dětí, zejména v oblasti hyperaktivity a nepozornosti.
Navzdory rozdílům mezi zapojenými rodinami (ve velikosti, finanční situaci nebo jiných problémech) bylo možné identifikovat společné problémy v oblasti výchovných vzorců. Díky výzkumu jsme zaznamenali i pozitivní změny ve výchově umožněné rodičovskou sebereflexí a intenzivní spoluprací se sociálními pracovníky.
Potvrdilo se, že měření úspěšnosti programů na podporu rodičovských dovedností je zásadní pro ověření, zda přinášejí skutečné výsledky. Kombinace dopadové a procesní evaluace nám umožnila získat komplexní pohled na to, jak program Celoživotního programu zdravého rodičovství pro malé děti funguje a jakým způsobem ovlivňuje nejen rodiče, ale i děti. Ovlivnění přístupu rodičů k výchově je klíčovým krokem k dosažení pozitivních změn v rodinách, což se v pilotním projektu podařilo prokázat.
Literatura
- Friedman, H. (1982). Simplified determinations of statistical power, magnitude of effect and research sample sizes. Educational and Psychological Measurement, 42(2): 521–26.
- Goodman, R. (1997) The Strengths and Difficulties Questionnaire: A Research Note. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 38, 581-586
- Grimm, K. J., Fine, K., & Stegmann, G. (2021). Accounting for standard errors of measurement when modeling change. International Journal of Behavioral Development, 45(1), 11–18. https://doi.org/10.1177/0165025420935617
- Havrdová E. a Vyhnánková K., Dobrý začátek. Ověřené postupy pro rodiče, Schola Empirica, 2018, ISBN 978-08-905748-7-8.
- Koutná, M., Havrdová, E., Netík, J., & Pour, M. (2023). Evaluation of a parenting program for disadvantaged families in the Czech Republic. Research on Social Work Practice, 34(1), 84–97. https://doi.org/10.1177/10497315221144000
- Koutná M., Havrdová E., Filípková Honsová Zdena, Netík Jan, Rodičovské skupiny na podporu rodičovských dovedností v Libereckém a Ústeckém kraji: Evaluační zpráva, 2024, www.scholempirica.org.
- Mazák et al. (2020). Inovace sociálních služeb zaměřených na podporu rodičovských dovedností: Závěrečná evaluační zpráva – kvantitativní evaluace dopadu. Dostupné z https://www.scholaempirica.org/wp-content/uploads/2020/09/Zaverecna-evaluacni-zprava.pdf
- Muris, P., Meesters, C. & van den Berg, F. The Strengths and Difficulties Questionnaire (SDQ). European Child & Adolescent Psychiatry 12, 1–8 (2003). https://doi.org/10.1007/s00787-003-0298-2
- Parker, A. & Tritter, J. (2006). Focus group method and methodology: current practice and recent debate. International Journal of Research & Method in Education, 29(1), 23–37, https://doi.org/10.1080/01406720500537304
- Samejima, F. (1969). Estimation of latent ability using a response pattern of graded scores. Psychometrika Monographs, 34.
- Yalom, I. D., & Leszcz, M. (2021). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. PORTÁL sro.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
![Rodina v kuchyni u přípravy jídla [fotograf August de Richelieu]](/sites/default/files/styles/article/public/2021-01/xN558,P20-,P20Selsky.png,qitok=iBM1yeK5.pagespeed.ic.W_6IEwrXTN.jpg "Rodina v kuchyni u přípravy jídla [fotograf August de Richelieu]")
