Odborná krizová intervence

Pod pojmem „odborná krizová intervence“ máme na mysli poskytování této služby řádně vyškolenými odborníky (tzv. krizovými interventy nebo linkaři, pokud jde o telefonickou službu). V České republice dnes můžeme v rámci pomoci dětem a mládeži identifikovat tři základní druhy (formy) této služby, které jsou specifikovány zejména způsobem kontaktu s klientem. Jde o:

• krizovou intervenci tváří v tvář,
• telefonickou krizovou intervenci a
• internetovou krizovou intervenci.

Krizová intervence tváří v tvář

V krizové intervenci tváří v tvář můžeme určit několik služeb, které sem patří. Na prvním místě lze hovořit o krizových centrech (například pražský RIAPS), kam dítě může přijít samo nebo v doprovodu dospělého. Obdobnou službou je, pokud dítě využije přímo kontaktu na psychologa či psychoterapeuta, který bude vykonávat krizovou intervenci například ve své ordinaci. Pokud je dítě v nemocnici a zažívá krizový stav, je možné, že i zde bude vyškolený odborník, který mu krizovou intervenci poskytne.

Běžně se můžeme setkat s klinickým psychologem, který v případě vzniku krize zajišťuje v nemocnici krizovou intervenci. Kromě něho to však samozřejmě může být jakýkoliv jiným řádně proškolený pracovník.

V případě akutních stavů, kdy dochází k ohrožení života (vážné formy sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či sebevražedný pokus) se zpravidla volí lůžková péče, kde může dítě, respektive mladistvý nějakou dobu zůstat. Příkladem opět může být pražský RIAPS. Stejně tak poskytuje obdobné služby například Centrum krizové intervence psychiatrické léčebny Praha Bohnice.

Pozorujeme, že téměř každé město má dnes různá nízkoprahová centra, která umožňují dětem a mládeži trávit zde svůj volný čas. Nebudeme tvrdit, že v každém z nich se nachází odborník na krizovou intervenci, na druhou stranu nelze vyloučit opak. Takové centrum je pro dítě často prvotním útočištěm v situaci, ve které neví, jak ji řešit, jak se v ní zorientovat.

Výše jsme uváděli případy, kdy dítě samo někam zašlo nebo bylo v prostředí, které mu krizovou intervenci samo zajistilo. Mimo to existuje terénní krizová služba, kdy odborníci přijedou přímo za dítětem do jeho prostředí. Typické situace, kdy můžeme vidět krizové pracovníky pracovat přímo v terénu, se mohou týkat událostí, jako jsou například povodně.

V souvislosti se službami krizové intervence, ať již chceme, nebo nechceme, vždy bude rozhodovat otázka financí – dostupnost všech služeb bude závislá na finančních zdrojích v dané lokalitě. Co však bude fungovat zcela jistě, ať se již nachází dítě kdekoliv, je telefonická krizová intervence (linka důvěry).

 ↑ nahoru

Telefonická krizová intervence

U dětí a mládeže jde zřejmě o nejpoužívanější způsob, jakým hledají pomoc v náročných životních situacích či situacích krizových. Naše zkušenost ukazuje, že mnoho dětí se k nám dostalo právě na základě prvotního kontaktu s linkou důvěry. Rozhovor s „linkařem“ je přesvědčil k tomu, aby někam zašly a vyhledaly pomoc tváří v tvář.

Výše jsme naznačili, že pro dítě může být linka důvěry tou snazší cestou. Pokud se na to podíváme z druhé strany, je třeba uvědomit si, že je pracovník linky důvěry z velké části závislý na užívání svého hlasu a aktivním naslouchání. Nemá fyzicky před sebou volajícího. Nevidí, co má zrovna v ruce, jak vypadá, na jakém je místě, co se děje okolo a podobně. O to je celá situace náročnější.

Na vše se musí linkař zeptat. Je třeba zjistit, jestli se dítě ocitá ve vážném ohrožení života, jestli zvažuje sebevraždu, a pokud ano, jestli již podniklo nějaké kroky. V méně závažných případech, například u malých dětí, je vhodné ptát se i na takové věci, jako je oblíbená hračka či zvířátko. Dítěti, které má strach, může v tuto situaci pomoci, aby si ji vzalo k sobě a dále s námi komunikovalo.

Není neobvyklá situace, kdy na druhé straně volající mlčí a linkař slyší pouhé dýchání. V těchto situacích se snaží pojmenovat to, co ví, například následovně: „Slyším, že tam někdo je. Slyším, že dýcháš. A taky mám pocit, že zřejmě pláčeš. To je dobré, tady klidně můžeš plakat.“

Ať už se nacházíme s jedincem tváří v tvář, nebo s ním hovoříme po telefonu, je vždy zásadní dát mu dostatečný prostor. To se týká i emocí. Kromě smutku se lze setkat i se vztekem. Uvedeme krátký příklad: „Sedmnáctiletý mladík volá na linku důvěry a velmi silně křičí. Křičí, že zabije svého otce. Když pojmenujeme, že slyšíme, že je opravdu naštvaný a že chce otci ublížit, dítě začne spontánně hovořit o svých důvodech (sděluje ‚proč‘). V tomto případě vyšlo najevo, že otec dlouhodobě podváděl svoji ženu a následně od nich odešel“.

Pro někoho však může být těžké hovořit o svých obtížích i po telefonu. Pro dítě i mladistvého může být již jen představa vytočení telefonní čísla na linku důvěry značně stresující. Díky tomuto poznatku lze přejít ke třetí formě – internetové krizové intervenci.

↑ nahoru

Internetová krizová intervence

Pro někoho může být právě tato forma vhodná kvůli velkému strachu, který zažívá, a kvůli kterému nedokáže hovořit s nikým tváří v tvář ani po telefonu.

Internetovou formu bychom však doporučili u stavů, které nejsou akutní co do ohrožení života. Může se jednat jak o formu e-mailu nebo chatu. U e-mailu však hrozí nebezpečí, že odpověď přijde až za nějaký čas (například za tři dny). To může být pro jedince značně dlouho. Navíc forma e-mailu nepracuje s jedincem v přítomném okamžiku. Není navázaný intenzivní kontakt, což může být na škodu.

Dále čtěte:

• Typy a příčiny krizí u dětí a mládeže
• Možnosti krizové intervence
• Kde hledat pomoc

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.