Pes - terapeut, který je s vámi 24 hodin denně

Obsah článku:

• V jakých oblastech canisterapie klientům pomáhá?
• Canisterapie přesto není cesta pro každého
• Jak začlenit psího terapeuta do chodu rodiny?
• Databáze canisterapeutických týmů u nás chybí
• Koho si představit pod pojmem canisterapeutický tým?
• Pravidla pro zkoušky v ČR nejsou jasně legislativou dána

Stejně jako i u jiných důležitých rozhodnutí, která ovlivňují život rodiny na několik let, i v případě, že se rozhodneme pořídit si psa (či jiné zvíře), je vhodné brát v potaz názor odborníka. V případě, že si chcete pořídit zvíře i z důvodu využití jeho terapeutických schopností, je dobré se vybavit v první řadě informacemi, které následně sehrají stěžejní roli pro správné rozhodnutí. Je totiž velký rozdíl mezi tím, zda si pořizujeme psa jako společníka, nebo jako čtyřnohého „terapeuta".

Začněme vymezením termínů, které se této problematiky týkají. Zooterapie nebo také animoterapie (na našem portálu se tomu věnuje únorové Téma měsíce detailněji, či z jiných úhlů, pozn.edit.) je metoda práce s klientem založená na pozitivním působení zvířete na člověka, a to jak v rovině psychické, tak i v rovině fyzické.

Zooterapie je nadřazený pojem pro všechny terapie realizované za pomoci zvířete a dále se pak dělí podle toho, jaké zvíře je k práci s klientem využíváno. Mezi nejčastější a asi zároveň nejznámější ze zooterapií patří určitě právě canisterapie, kterou je jako jednu z mála možno zařadit i v rámci domácí péče. Pojem canisterapie byl vytvořen v České republice a používá se od roku 1993 (viz pozn.níže ve žlutém boxu). Je složením latinského slova canis, což v překladu znamená pes a slovem řeckého původu terapie. Jedná se tedy o metodu, která zapojuje do péče o jedince psa, který zde slouží jako pomocník k dosažení určitého cíle, zejména terapeutického.

↑ nahoru

V jakých oblastech canisterapie klientům pomáhá?

Stručná odpověď by zněla - v obrovské škále. Detailněji lze uvést. že pes dokáže:

• rozvíjet oslabené funkce
• kompenzuje nedostatky
• pomáhá začlenění do kolektivu
• rozvíjí komunikační schopnosti a sebeprezentaci
• hrubou a jemnou motoriku
• cvičí paměť, prostorovou orientaci, pozornost, orientaci v čase
• podporuje koordinaci a obratnost,
• pomáhá klientům se sebeuvědoměním a zlepšením sebehodnocení
• pomáhá řešit výchovně-vzdělávacích potíže a sociálně patologické jevy
• posiluje koncentraci a trpělivost
• podporuje rozvoj sociálního cítění
• poznávání a citové složky
• působí v oblasti rehabilitační práce, v polohování a relaxaci
• poskytuje podnět ke hře a pohybu

Jak vidno, není toho málo, přičíst k tomu musíme pak i tu skutečnost, že pes jako terapeut se uplatní také u všech věkových skupin klientů, prakticky tedy od dětí po seniory. S ohledem na obsah tohoto portálu se však nyní trochu více zaměříme na děti, kterým je canisterapie a zooterapie obecně poskytována častěji. Mimo jiné proto, že terapeutické aktivity s účastí psa dítě vnímá jako hru, tudíž radostnou záležitost.

Osobnost každého dítěte je utvářena vztahy mezi lidmi, společností a prostředím, ve kterém vyrůstá. Nejedná se o nijak jednoduchý úkol. V rámci utváření osobnosti musí dítě dle Ericksonovy teorie vývoje vyřešit v každé životní etapě základní psychologický rozpor. V takovýchto případech může být pes dítěti partnerem a pomoci mu utvářet si správné sociální vazby, rozvíjet řečové a komunikační dovednosti, zvykat si na povinnosti a další. Pes pro většinu dětí může působit jako katalyzátor sociálních rolí. To prosím, ale nelze v žádném případě chápat tak, že by si dítě vybíjelo nelibé pocity na zvířeti, ale jako jakýsi filtr pro uvědomění toho, kým jsme a co od nás očekává společnost. Dítě si zkrátka lépe osvojí role a vztahy ve společnosti. Matka je nadřazena dítěti, dítě je nadřazeno psovi. V jistém věku totiž přijde v procesu vývoje osobnosti na řadu konflikt rolí a díky psovi přirozené přijetí společenské normy, která říká, že stejně tak jako pes nemůže nadřazovat dítěti, nemůže se dítě nadřazovat matce.

Canisterapie přesto není cesta pro každého

Ale abychom canisterapii pouze nevychvalovali, je třeba upozornit i na fakt, že může s sebou nést i řadu kontraindikací, ke kterým je vždy nutné přihlédnout dříve, než se pro ni rozhodneme. Je například nutné vyloučit z tohoto typu terapie jedince s fobií a strachem ze psů, s alergií na srst nebo na sliny psů. Dále je nevhodné do terapie zařazovat děti, které se jí vyloženě účastnit nechtějí, jelikož nikdy nemůžeme dítě do kontaktu se psem nutit ani přehnaně přemlouvat. Takovéto působení, proti nevoli dítěte, pak nedosáhne žádného účinku.

↑ nahoru

Jak začlenit psího terapeuta do chodu rodiny?

Nyní se podívejme na možnosti, jak můžeme psa v roli terapeuta začlenit do života rodiny s dítětem se speciálními potřebami. První možností je pořízení vhodného psa přímo do rodiny. V tomto případě se často jedná o tzv. asistenční psy, kteří mají za úkol pomáhat rodičům v péči o dítě, např. otevírají dveře, přináší a podávají předměty. Kromě toho mohou zajišťovat i aktivity spadající do oblasti canisterapie.

Získat ale takového asistenčního psa je běh na dlouhou trať a z důvodu vysokých nákladů na jejich výcvik a časové náročnosti speciální přípravy nemůže být vyhověno všem žadatelům. Pak je řešením vychovat si vlastního rodinného canisterapeutického psa, který už bude pořizován s cílem terapeutické práce. V takovém případě musíme vhodně vybrat plemeno a počítat se speciální výchovou a výcvikem. Jestliže už v rodině psa máme, pak musíme zvážit jeho vhodnost právě pro toto využití. Lze to, ale důležité je se poradit s odborníkem, který se canisterapií a výcvikem k ní zabývá.

Databáze canisterapeutických týmů u nás chybí

V každém případě však nečekejte, že dostanete jednoznačnou obecnou odpověď, které plemeno psa je k tomuto účelu nejvhodnější. V první řadě musíme my, jako rodiče, brát v potaz naše dítě, jeho potřeby a možnosti. Jiného psa budeme vybírat pro hyperaktivního jedince, který se potřebuje „vyřádit", a jiného pro autistu, kterému prospěje kliďas bez hlasitých projevů. Důležité je také praktické hledisko, a to zda rodina žije v bytě nebo rodinném domě se zahradou. Do 1+kk bychom rozhodně nedoporučovali irského vlkodava, který dorůstá velikosti poníka. Kromě toho si musíme uvědomit, zda je v našich časových možnostech věnovat psovi tolik času, kolik potřebuje. Pokud si zhodnotíme, že nemáme pro psa dostatek místa nebo času, je na zvážení spíše možnost spolupráce s canisterapeutickým týmem, který nabízí své služby buďto docházkou do nějakého zařízení nebo přímo v domácnosti klienta.

Bohužel však neexistuje žádná celostátní databáze canisterapeutických týmů, ale jednotlivé organizace, vzdělávající a testující canisterapeutické týmy, jistě ochotně poradí, kdo ve vašem okolí má ještě volné kapacity. V tomto případě je dobré vědět, jak vypadá kvalitní canisterapeutický tým, protože jedině tak si můžeme být jisti, že canisterapie bude efektivní. Nikdo by asi nebyl nadšený z toho, kdyby mu do domácnosti přišla „návštěva" se psem, který bude celou dobu skákat po nábytku místo práce s klientem. 

V současnosti je canisterapie naštěstí již z velké části realizována odborníky v oboru, což je jakousi zárukou kvality. Jedině odborně vedenou činnost lze totiž považovat za terapii. Neznamená to ale, že canisterapii může dělat pouze specialista na práci s klientem. Aktivity za pomoci psů může totiž provádět každý po absolvování příslušného vzdělání, které mívá podobu odborného kurzu. Aktivity prováděné proškolenými laiky se pak ale neřadí mezi terapie, ale spadají do tzv. volnočasových aktivit, které často bývají poskytovány formou dobrovolnictví.

Rodiny ale obvykle přispívají na nejnutnější náklady, jako je cesta ke klientovi či pamlsky pro psa.

Canisterapeutický tým

Canisterapeutický tým je vždy složen ze psa a psovoda. Jak už bylo zmíněno výše, terapeutický pes by měl být vždy pečlivě vybírán, z hlediska povahových rysů, a poté by měl absolvovat cílenou výchovu a speciální výcvik. Tady se hned nabízí otázka, zda tedy nestačí pes s klasickou výchovou a kynologickým výcvikem z běžného cvičáku. Opravdu nestačí.

Netvrdíme, že pes s výcvikem v klasické kynologii je vždy na canisterapii nevhodný, jsou i výjimky. Jde ale o to, že psi cvičení v klasické kynologii jsou cvičeni za účelem spolupráce se svým pánem, oproti tomu terapeutický pes je cvičen na spolupráci s klientem. Další odlišnost spočívá v tom, že v canisterapii nejde o stoprocentní poslušnost psa, ale o jeho vychovanost a ochotu se kontaktovat se třetí osobou či skupinou osob s ne zcela běžným chováním, což je u klientů, u kterých se canisterapie využívá, poměrně obvyklý jev. Pro canisterapii jsou tedy vybíráni psi, kteří rádi a ochotně navazují kontakt s cizími lidmi, jsou trpěliví, dobře ovladatelní a mají osvojenu alespoň základní poslušnost - zvládají povely „sedni, lehni, zůstaň".

↑ nahoru

Pes nesmí nikdy projevit ani náznak agrese, bázlivosti či nepřátelství vůči cizí osobě. K prověření psů slouží canisterapeutické zkoušky, které na základě speciálně sestavených propozic ověří psa v mnoha situacích, které by takovéto chování mohly vyvolat. Pokud by se pes projevil jako nevhodný, je ze zkoušek vyloučen. Správně vybraný a vedený pes se v každé složité situaci orientuje na svého pána, kterému věří a který mu je v tu chvíli oporou a jistotou, jež mu zaručí bezpečí. Výcvikem psa ale příprava na působení v canisterapii nekončí. Rovněž psovod by měl projít speciálním školením, uspět u testu z odborných znalostí a následně projít praktickou zkouškou canisterapeutického týmu.

Pravidla pro zkoušky v ČR nejsou jasně legislativou dána

Nutno si zde do jisté míry postesknout, že v Česku nejsou legislativně dána pravidla pro tyto zkoušky ani pro frekvenci jejich opakování. Některé organizace požadují absolvování přezkoušení týmů po 1 roce, jiné po 2 - 5 letech a některé organizace poskytují pouze první testování týmu bez nutnosti následného přezkoušení. Přitom v rámci tohoto přezkoušení se sleduje, zdali pes stále vykazuje takové kvality jako na prvním testování, zdali ho práce stále baví a kontroluje se, jestli u psa nedochází k syndromu vyhoření, což všechno dohromady kontroluje kvalitu týmu a bezpečnost klientů při canisterapii. Tato situace se pravděpodobně bude muset změnit ve chvíli, kdy bude oficiálně canisterapie uznána léčebnou metodou. Potom už bude nezbytné stanovit legislativní pravidla, která sjednotí požadavky na canisterapeutický tým a provozování samotné služby. Vzhledem k tomu, že česká canisterapie je vzorem pro zahraničí, věříme, že se jí u nás konečně dostane uznání i jakožto léčebné metody.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Více informací najdete v naší Odborné knihovně a také:

• http://www.duhovacesta.cz/
• www.helppes.cz
• www.animoterapie.cz
• www.pomocnetlapky.cz