Dítě - cizinec v české škole

Do českých škol chodí přibližně dvě procenta dětí, pro které je čeština cizím jazykem. Mezi nejčastější země původu žáků-cizinců na základních školách patří Vietnam, Ukrajina, Slovensko, Rusko a Mongolsko. S jakými problémy se cizinci v české škole setkávají a jak u nich probíhá výuka českého jazyka, se dočtete na následujícíh řádcích.

Jak se liší vzdělávání dětí s jiným mateřským jazykem od vzdělávání českých žáků? Hlavní bariérou pro děti z ciziny je jejich odlišná mateřština. Další překážkou, kterou je nutné překonat, je omezený přístup cizinců k informacím o prostředí, ve kterém dennodenně žijeme a které nám přijde samozřejmé. Překážkou ve vzájemném vnímání může být i odlišný etnický nebo národnostní původ, jenž s sebou přináší také rozdílné zvyky, obyčeje, vzorce chování, tradice, normy a hodnoty.

Školský zákon určuje specifická pravidla a kritéria pro přijímání cizinců do českých škol. Existují rozvojové programy, které nabízí projekty financující zejména výuku českého jazyka pro cizince. Rozličné aktivity, poradenství a komplexní informace o vzdělávání cizinců poskytují některé neziskové organizace. Více o nich se dozvíte dále v textu.

Cizinci perfektně zvládnou češtinu až po sedmi letech

Odlišný mateřský jazyk je nejhmatatelnější překážkou v začleňování žáků-cizinců do českých škol. Všichni, kdo pronikají do nového jazyka, se musí nejdříve naučit základním komunikačním dovednostem, dokázat komunikovat tváří v tvář běžným situacím v každodenním životě. Základní jazykové úrovně lze dosáhnout po půl roce až dvou letech učení. Slovansky mluvící žáci a studenti přitom překonají komunikační bariéru pochopitelně mnohem rychleji než například žáci z Vietnamu nebo Číny.

Až mnohem později, po pěti až sedmi letech, jsou žáci s odlišným mateřským jazykem schopni rozvíjet akademické a kognitivní dovednosti, které jsou zároveň nezbytné pro úspěšnost ve škole. Tuto skutečnost je třeba zohlednit při tvorbě studijních plánů, protože nelze předpokládat, že žáci se dokážou okamžitě zapojit do všech školních aktivit.

Rychlost osvojování cizího jazyka ovlivňují kromě míry odlišnosti rodného jazyka i další faktory. Děti mohou například zažívat takzvané tiché období, kdy se stydí, že neovládají jazyk spolužáků, a raději proto mlčí. Toto období může trvat týdny až měsíce – během tohoto období by děti neměly být nuceny ke komunikaci v cizím jazyce. Velkou roli v rychlosti osvojování jazyka hraje také rodinné prostředí, nadání na jazyky nebo možné poruchy učení.

Děti cizinců nerozumějí českému prostředí

Sami si neuvědomujeme, jak velkou roli hraje výchova a socializace pro osvojení si základních informací o prostředí, ve kterém vyrůstáme. Od malička jsme byli zasvěcováni do souvislostí našeho „světa“ (nejen školského), rodiče nám vštěpovali zvyky a tradice naší země, provázeli nás rámcem našeho systému, pomáhali nám orientovat se v situacích, které již považujeme za samozřejmé, obvyklé a běžné.

U dětí přicházejících z naprosto odlišného prostředí nelze předpokládat spontánní a nenásilnou znalost kontextu informačního systému, ve kterém se nově nacházejí. Představte si, že přijdete do neznámé země, kde nikoho neznáte a nevíte, kde a od koho informace získat. Je proto velice důležité poskytnout dětem a jejich rodičům nejprve základní informace v jejich jazyce nebo využít služby tlumočníků. Pomoci jim zorientovat se ve fungování a organizaci českého školství: jak jsou u nás školy uspořádané, jaké jsou střední a vysoké školy, jakou mají úroveň, jak si je mohou vybírat a jaké jsou podmínky studia. Žákům nemusí být jasné ani zadávání úkolů, školní režim, docházka do různých kroužků, organizace výletů a škol v přírodě.

Podrobnosti v článku: Problémy pro děti

Sociokulturní rozdíly

Každá kultura vyznává své hodnoty a tradice, vlastní způsoby, jak řešit běžné životní situace. Je přirozené, že při setkání odlišných kultur dochází často k nedorozumění nebo dokonce ke vzájemnému napětí mezi nositeli odlišných sociokulturních zkušeností, které se projevují i v odlišném chování.

Čím vzdálenější země, tím odlišnější kultura a tím vyšší riziko reakcí dětí na ztrátu jistot, kterou prožívají jako cizinci v novém prostředí. Tato situace se definuje jako kulturní šok. Děti se mohou uzavírat do sebe, odmítat komunikovat, být nepřiměřeně agresivní nebo naopak utíkat do nemoci či do svého snového světa. Setkání s jinou kulturou se projevuje také v chování majoritní většiny. Zdejší žáci mohou přikládat chování cizinců odlišné významy, než ve skutečnosti vyjadřují. Jiná gesta a rozdílné projevy neverbální komunikace mohou vést k řadě nedorozumění a nepochopení.

K nově příchozím žákům z odlišného prostředí a s jiným mateřským jazykem je od počátku nezbytné přistupovat s interkulturní citlivostí. Člověk, který se nedorozumí, je mnohem citlivější na různé projevy pohrdání, přehlížení a povyšování se. Žáci i učitelé by se měli snažit případným nedorozuměním předcházet. Snažit se vcítit do jejich obtížné situace, věnovat jim pozornost. Neodsuzovat děti za odlišné kulturní zázemí, naopak snažit se být tím, na koho se může cizinec obrátit pro pomoc. Základním předpokladem takového přístupu, zvaného kulturní relativismus, je vnímání kultur v jejich jedinečnosti, bez povyšování vlastní kulturní zkušenosti nad cizí. Jednoduše řečeno dívat se na odlišné kultury jako na rovnocenné a nepodléhat zažitým stereotypům a mylným zobecňováním, které si někdy lehce vytváříme.

↑ nahoru

Jak se cizinci přijímají do českých škol

Zákon dělí cizince na dvě kategorie, ze kterých vyplývají rozdílná práva a povinnosti. Občané Evropské unie (EU) mají stejné podmínky k vzdělávání a školským službám jako občané České republiky. Občané takzvaných třetích zemí, tedy zemí mimo Evropskou unii, mají přístup k základnímu vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, pokud pobývají na území České republiky, a to i neoprávněně. Ke střednímu a vyššímu vzdělání mají přístup pouze tehdy, pokud splňují podmínky pobytu na našem území. K předškolnímu a základnímu uměleckému vzdělání mají cizinci ze třetích zemí přístup, pouze pokud mají na našem území povolení k pobytu na déle než 90 dní.

Podrobnosti v článku: Druhy pobytů na území České republiky

Zvláštní skupinu cizinců ze třetích zemí tvoří děti azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany (nižší forma mezinárodní ochrany u lidí, kteří sice nesplňují podmínky pro poskytnutí azylu, ale v případě návratu do země původu by jim hrozilo nebezpečí), žadatelů o udělení mezinárodní ochrany nebo osob požívajících dočasné ochrany (speciální ochranný institut, který se uděluje lidem hromadně prchajícím z oblastí války či před porušováním lidských práv). Ti mají větší možnosti při uplatňování speciálních potřeb, které plynou ze specifika jejich situace. V případě příchodu těchto dětí zabezpečují školy i jejich základní jazykovou přípravu.

Pro občany EU byly zřízeny třídy pro jazykovou přípravu. Celková délka jazykové přípravy žáka v těchto třídách je nejméně 70 vyučovacích hodin po dobu nejvýše šesti po sobě jdoucích měsíců školního vyučování.

Žákům z takzvaných třetích zemí bohužel zákon neumožňuje žádnou jazykovou přípravu, výuka češtiny je tak na samotné škole a rodičích. Lze také využít kurzy, které nabízejí Centra na podporu integrace cizinců, která se dnes nacházejí téměř ve všech krajích.

Při zařazování cizince do ročníku školy se přihlíží k jeho znalosti českého jazyka a úrovni dosaženého vzdělání. Podle zahraničních zkušeností a výzkumů je vhodné zařadit cizince do ročníku, který odpovídá jeho věku. Toto zařazení se jeví jako účinné, protože většina dětí se cítí dobře se stejně starými vrstevníky, naopak pobyt mezi mladšími dětmi může u nich vést k frustraci nebo způsobit pasivitu. Zodpovědnost za integraci cizinců na školách nese metodik prevence primárně patologických jevů. Metodik má obvykle řadu dalších úkolů a povinností, proto by se měl v učitelském týmu určit koordinátor, který ponese hlavní zodpovědnost za aktivity směřující k vyrovnávání potřeb žáků-cizinců. Důležitá je samozřejmě komunikace a spolupráce celého týmu.

↑ nahoru

Inkluzivní přístup ve vzdělávání

Inkluzivní přístup je chápán jako ideální směr, kterým by se mělo ubírat české školství. Pojetí, jež bere různost žáků a jejich vzdělávacích potřeb jako normální. Jedná se o bezpodmínečné přijetí speciálních potřeb všech dětí, které se s tímto přístupem nedělí na žádné skupiny. Jde o jednu jedinou heterogenní skupinu žáků, kteří mají rozlišné individuální potřeby.

Inkluzivní škola je v tuto chvíli ideální podobou školy, ve které mají všechny děti společně možnost uplatnit svůj potenciál a rozvíjet své schopnosti. Základním principem je přistupovat k dětem s odlišným mateřským jazykem s vědomím toho, že čeština je pro ně cizí a teprve se učí jazyk, prostřednictvím něhož se zároveň vzdělávají. To s sebou nese zvýšené požadavky na názornost, přehlednost, systematičnost a často i redukci učiva s velkým důrazem na rozvoj dovedností v českém jazyce.

Podpora v začleňování dětí do škol

V současnosti existují různé rozvojové programy a aktivity, které finančně nebo jiným způsobem podporují začleňování cizinců do českých škol. Lze například využít některého z rozvojových programů v oblasti integrace cizinců, které vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Konkrétně jde o projekty na podporu výuky češtiny jako cizího jazyka. Jsou i programy na podporu vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy. Byl také vyhlášen rozvojový program pro děti-cizince ze třetích zemí, ze kterého lze financovat projekty na jejich výuku.

Poradenství cizincům v oblasti vzdělávání dlouhodobě a intenzivně poskytuje sdružení META. Pořádá také semináře pro učitele o vzdělávání cizinců a provozuje informační portál www.inkluzivniskola.cz, na kterém můžete najít mnoho užitečných a aktuálních informací o vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.