Problémy s učením

Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 01. 09. 2023

Školní prospěch žáka je ovlivněn řadou okolností, a to ať již jeho schopnostmi a dovednostmi či motivací k učení a vůlí. Výsledky ve škole pak výrazně zhoršují specifické vývojové poruchy učení, které se dostávají do širšího povědomí veřejnosti. Ve většině případů se jedná o děti, které mají i přes průměrné rozumové schopnosti a vhodné podmínky v okolním prostředí velké obtíže s tím, naučit se číst, psát a počítat.

Poruchy učení jsou vrozené, vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy a jejich příčiny jsou často nejasné. Roli hraje dědičnost v kombinaci s negativními vlivy působícími během těhotenství, při porodu či po narození dítěte. U těchto dětí jsou patrné nedostatky na poli vnímání a poznávání, nerovnoměrně se rozvíjí funkce, které ovlivňují schopnost přijímat a zpracovávat informace (například zrakové a sluchové vnímání, prostorová orientace, paměť).

Poruchy učení se také často vyskytují na podkladu syndromu poruchy pozornosti (ADD) nebo poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou (ADHD).

TYPY PORUCH UČENÍ

Mezi nejčastější vývojové poruchy učení patří:

Dyslexie – porucha čtení
Dítě má problémy s porozuměním, rychlostí a správností čtení. Obtížně si zapamatovává tvary písmen (například zaměňuje b–d–p), hůře spojuje písmena do slabik a do slov, přehazuje písmena a slabiky ve slovech, vynechává je. Neví, o čem čte, domýšlí si text, často se vyskytuje takzvané dvojí čtení (dítě čte nejprve v duchu a pak nahlas, čímž se zpomaluje rychlost čtení). Literatura k tématu dyslexie, dostupná přes Odbornou knihovnu, je dostupná zde.

Nemučte mě čtením a psaním! (zdroj: Česká televize, 2007)
Odmaturuji s dyslexií? (zdroj: Česká televize, 2008)

Dysortografie – porucha pravopisu
U žáka se vyskytují obtíže s osvojováním určitých pravopisných jevů. Nerozlišuje měkké a tvrdé slabiky (di, ti, ni; dy, ty, ny), vynechává háčky a čárky, interpunkci, potažmo písmena. Zvládá gramatická pravidla ústně, ale neumí je použít v praxi. Literatura k tématu dysortografie, dostupná přes Odbornou knihovnu, je k dispozici zde.
Dysgrafie – porucha grafického projevu
Dítě si nedokáže vybavit a napodobit tvary písmen, z toho důvodu obvykle zaměňuje tvarově podobná písmena, nedodržuje velikost písma a linii. Křečovitě drží tužku, bolí ho ruka, písmo je obtížně čitelné. Často škrtá a přepisuje. Literatura k tématu dysgrafie, dostupná přes Odbornou knihovnu, je k dispozici zde.
Dyskalkulie – porucha počítání
Jedinec může mít problémy už se samotným čtením a psaním číslic, počítá převážně s pomocí prstů a velmi pomalu. Nezvládá vyjmenovat číselné řady vzestupně či sestupně, a proto chybuje při počítání s přechody přes desítky. Nechápe podstatu matematických operací (například složitější nahrazuje jednoduššími, tedy násobení sčítáním), většinou selhává ve slovních úlohách. Literatura k tématu dyskalkulie, dostupná přes Odbornou knihovnu, je k dispozici zde.

Méně časté poruchy, se kterými se setkáváme, jsou dyspinxie (porucha výtvarných schopností, charakteristická nízkou úrovní kresby), dysmúzie (porucha vnímání a reprodukce hudby) či dyspraxie (porucha obratnosti).

Čtěte také:

↑ nahoru

Specifické vývojové poruchy učení se mohou u dítěte vyskytovat samostatně, častěji se však různě kombinují. Od toho se pak odvíjí, v jakých předmětech žák neprospívá. Podstatné je uvědomit si, že poruchy učení nezasahují pouze do problematiky učení (čímž negativně ovlivňují vztah ke vzdělání do budoucna), ale velkou měrou ovlivňují sebepojetí a sebevědomí dítěte, následně jeho vztah s vrstevníky a postavení v kolektivu.

Tyto děti se mohou cítit méněcenné, uvědomují si totiž, že jim učení nejde tak jako ostatním, i když se pravidelně připravují. Spolužáci jim navíc vyčítají určité úlevy v rámci výuky a hodnocení. To vše může být příčinou řady odlišností v chování. Některé děti se uzavírají do sebe, na učení postupně rezignují a jsou často neprávem označovány za líné. U jiných z nich se naopak objevuje zvýšená agresivita, dělají ze sebe takzvaně třídního šaška, nepřiměřeně upoutávají pozornost.

I z toho důvodu je nutná včasná diagnostika a následná intervence (zásah). Určitá rizika se dají vypozorovat již v předškolním věku (dítě například nerado kreslí, je celkově tělesně neobratné, přetrvávají u něho obtíže v ústním projevu), v plné míře se však poruchy učení projeví až s nástupem do školy. Definitivní diagnóza se pak v praxi stanovuje v průběhu druhé třídy.

Kam se obrátit o pomoc

Diagnostikou školních obtíží se zabývají školská poradenská pracoviště, nejčastěji pedagogicko-psychologické poradny či speciálně-pedagogická centra. Mohou se na ně obrátit sami rodiče, když si uvědomí, že u dítěte – i přes veškerou domácí přípravu a snahu – nedochází k podávání odpovídajících školních výkonů.

Častěji však návštěvu doporučí učitelé, kteří jsou o poruchách učení již velmi dobře informováni, a pokud mají určité podezření, neváhají a rodiče na ně upozorní. Vyšetření dítěte musí být velmi důkladné, aby se vyloučily jiné důvody školního neprospěchu. Pro některé rodiče je totiž jednodušší smířit se s poruchou učení než například s nižšími rozumovými schopnostmi dítěte či potíží ovlivněných výchovou.

Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc svém regionu naleznete na portálu Ohrožené dítě. Vyberte kraj, ve kterém bydlíte, a vyhledejte nejbližší zařízení, kde vám mohou pomoci.

Jak probíhá vyšetření

Vyšetření poruch učení se může na jednotlivých pracovištích mírně lišit. Někde rodiče absolvují s dítětem jednu návštěvu a vyšetření provádí pouze psycholog. Jinde je dítě vyšetřeno dvakrát, a to psychologem a speciálním pedagogem.

Průběh vyšetření by však měl být obdobný. Rodiče čeká rozhovor, na jehož základě se zjišťují podstatná fakta z dosavadního vývoje dítěte, včetně možné dědičné zátěže v rodině. Důležité jsou i informace ze školy. Učitelé většinou vyplňují podrobné dotazníky, v nichž popisují konkrétní obtíže dítěte.

Samotné vyšetření pak spočívá ve stanovení úrovně rozumových schopností dítěte, testování dílčích percepčních funkcí (zrakové a sluchové vnímání, prostorová a pravolevá orientace a podobně). Podle typu poruchy se zkoumá úroveň čtení, psaní, matematických schopností. Během vyšetření si odborník všímá verbálního projevu dítěte, pozornosti, paměti, osobnostních charakteristik, schopnosti plnit instrukce.

Na základě výsledků vyšetření se určí stupeň poruchy, sepíše se zpráva pro rodiče, kteří by ji následně měli předat škole. Pracovníci zařízení jsou často v kontaktu i se samotnými učiteli, se kterými pak případ dítěte ještě osobně konzultují, sledují jeho další vývoj, časem provádí kontrolní vyšetření.

Nejdůležitější je však stanovit možnosti vhodných nápravných opatření (reedukace) většinou ve spolupráci se speciálním pedagogem. Jeho úkolem je zjistit, které oblasti jsou u dítěte oslabené, a ty se pak pomocí her, pracovních listů, počítačových programů či pomůcek posilují. Rodiče a děti pravidelně doma pracují s doporučenými materiály a v určitých intervalech pak dochází na kontroly. Čím dříve se dítěti začneme systematicky věnovat, tím větší je šance na zmírnění projevů poruchy.

↑ nahoru

Následná péče

Děti s poruchami učení jsou označovány za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, neboť potřebují k osvojování dovedností jiné výukové metody a mají nárok na toleranci a hodnocení dle § 16 nového školského zákona 561/2004.

U lehčích poruch se tak dají navrhnout určitá opatření v rámci vyučování (více času na práci, nehodnocení specifických chyb, alternativní zadávání úkolů a testů, využití pomůcek, možnost psaní tiskacím písmem), u středního stupně poruchy s dítětem navíc pracuje vyškolený pedagog, ve škole může docházet do dyslektického kroužku.

Pro děti s těžkými formami specifických poruch učení existuje možnost individuální integrace – dítěti je vytvořen individuální vzdělávací plán, který určuje metody práce s žákem, způsob jeho hodnocení (může se využít například slovní hodnocení), rozsah péče mimo vyučování, stanovení pomůcek, učebnic. Na některých školách existují i třídy pro děti s poruchami učení, v nichž je snížený počet žáků. Závěrem lze říci, že základem úspěšného vzdělávání je vždy úzká spolupráce mezi školou, rodiči a žákem samotným.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku

Autorka článku

PhDr. Renáta Faltýnová

Vystudovala obor psychologie a speciální pedagogika na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Praze. Působí jako odborný asistent na katedře sociálních studií a speciální pedagogiky Technické univerzity v Liberci. Dokončuje pětiletý Komplexní výcvik prevence.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Audiozáznamy