Asistent pedagoga u dětí se zdravotním postižením a služba osobní asistence

Školství v ČR prochází mnoha změnami, které se odrážejí i ve vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Aby rodiče a laická veřejnost měli přehled ve změnách, které nastaly v roce 2011, poukazujeme v našem článku na nejdůležitější aspekty problematiky asistenta pedagoga a osobní asistence.

Školský zákon určuje, koho je třeba považovat za žáka se „speciálními vzdělávacími potřebami".

Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.

Uvažujeme-li o začleňování osob se zdravotním postižením do „běžného" prostředí, do škol hlavního vzdělávacího proudu, na trh práce, do volnočasových aktivit, musíme vždy také pamatovat na vytvoření nezbytných podmínek a zabezpečení podpory. Způsoby a míra podpory jsou zcela individuální, liší se případ od případu a měly by vždy zohledňovat skutečné potřeby konkrétního člověka. (Uzlová I., 2010)

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání žáků mimořádně nadaných se uskutečňuje s využitím podpůrných opatření.

Takovými opatřeními se rozumí využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola tato opatření poskytuje na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením.

Podpůrnými opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním postižením se podle vyhlášky č. 27/2016 rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině či jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Asistent pedagoga

Funkci asistenta pedagoga zřizuje ředitel školy a na základě vyjádření školského poradenského zařízení.

Bez vyjádření školského poradenského zařízení tedy nemůže ředitelství školy žádost o souhlas se zřízením funkce asistenta pedagoga uplatňovat. Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC) navrhují funkci asistenta pedagoga především na základě vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. (Podrobnosti o poradenských zařízeních naleznete i s vyznačenými pasážemi, které mohou být pro vás důležité, na stránce: Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Samotná žádost o souhlas se zřízením funkce asistenta pedagoga pak obsahuje název a sídlo právnické osoby, která vykonává činnost školy, počet žáků a tříd celkem, počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, dosažené vzdělání asistenta pedagoga, předpokládanou výši platu nebo mzdy, zdůvodnění potřeby zřízení funkce asistenta pedagoga, cíle, kterých chce ředitel školy zřízením této funkce ve škole dosáhnout, a náplň práce asistenta pedagoga.

Práce samotných poradenských zařízení však nekončí vydáním rozhodnutí o přidělení asistenta pedagoga, podílí se dále na pořádání vzdělávání asistentů pedagoga i pedagogických pracovníků. Poradenská zařízení také nadále sledují, jak si dítě ve škole vede, účastní se týmových schůzek týkajících se začleněného žáka, poskytují metodickou podporu učiteli i asistentovi, dávají doporučení, jak s dítětem pracovat, jaké pomůcky používat, jak dítě motivovat a podobně. Několikrát během školního roku navštíví začleněné dítě přímo ve škole při vyučování a sledují, jak se je daří s pomocí asistenta začlenit do kolektivu třídy. (Uzlová, 2010)

Asistent pedagoga v zákoně

Náplň práce

Konkrétní náplň práce asistenta pedagoga je předem vymezená a může být součástí pracovní smlouvy. Tato náplň je vymezená ředitelem školy a tento dokument je důležitý nejenom pro asistenta, ale také pro třídního učitele a učitele ostatních předmětů. Vymezením povinností se předchází mnoha nesrovnalostem či komplikacím ve výuce a spolupráce mezi asistentem a učiteli je pak jednodušší.

Uzlová (2010) popisuje, že „je nezbytné, aby se při sestavování náplně práce asistenta pedagoga vycházelo z příslušného IVP a aby asistent, pokud se přímo nepodílí na jeho vytváření, byl s IVP seznámen a pracoval s ním".

Důležitou pro rodiče je vyhláška č. 27/2016, v této vyhlášce se upravují zejména hlavní činnosti asistenta pedagoga:

Asistent pedagoga

Asistent pedagoga poskytuje podporu jinému pedagogickému pracovníkovi při vzdělávání žáka či žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v rozsahu podpůrného opatření. Asistent pedagoga pomáhá jinému pedagogickému pracovníkovi při organizaci a realizaci vzdělávání, podporuje samostatnost a aktivní zapojení žáka do všech činností uskutečňovaných ve škole v rámci vzdělávání, včetně poskytování školských služeb.

Asistent pedagoga pracuje podle potřeby s žáky třídy, oddělení nebo studijní skupiny podle pokynů jiného pedagogického pracovníka a ve spolupráci s ním.

Asistent pedagoga zajišťuje zejména:

• a) přímou pedagogickou činnost při vzdělávání a výchově podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo vychovatele zaměřenou na individuální podporu žáků a práce související s touto přímou pedagogickou činností,
• b) podporu žáka v dosahování vzdělávacích cílů při výuce a při přípravě na výuku, žák je přitom veden k nejvyšší možné míře samostatnosti,
• c) výchovné práce zaměřené na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků a další činnosti spojené s nácvikem sociálních kompetencí.

Asistent pedagoga dále zajišťuje:

• a) pomocné výchovné práce zaměřené na podporu pedagoga zvláště při práci se skupinou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
• b) pomocné organizační činnosti při vzdělávání skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
• c) pomoc při adaptaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na školní prostředí,
• d) pomoc při komunikaci se žáky, zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází,
• e) nezbytnou pomoc žákům při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo místo, kde škola v souladu se zápisem do školského rejstříku uskutečňuje vzdělávání nebo školské služby,
• f) pomocné výchovné práce spojené s nácvikem sociálních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Jednomu žákovi nelze doporučit současně více než jedno podpůrné opatření spočívající ve využití asistenta pedagoga. 

Aby byly činnosti asistenta pedagoga srozumitelné, tak autorky Teplá a Šmejkalová (2007) tyto činnosti uvedly ve zjednodušené podobě:

• Individuální pomoc žákům při začleňování se a přizpůsobení se školnímu prostředí
• Individuální pomoc žákům při zprostředkování učební látky
• Pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti
• Pomoc při vzájemné komunikaci pedagogů se žáky a žáků mezi sebou
• Pomoc při spolupráci se zákonnými zástupci žáka

Specifikace náplně práce asistenta pedagoga

Asistent pedagoga působí ve třídě, ve které se nachází dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami. Asistent pedagoga vždy pracuje pod metodickým vedením pedagoga (třídního učitele nebo učitele odborných předmětů).

Do náplně práce asistenta pedagoga patří dohled a především pomoc žákům se specifickými potřebami během aktivit, které zadal učitel. Zpětná vazba poskytovaná asistentem pedagoga směrem k učiteli je založena na pozorování žáka při práci a hodnocení efektivnosti dopadu výuky pro žákův rozvoj. V úvodu by měly být přesně a jasně stanoveny podmínky kooperace učitele a asistenta na plánování vyučovacího procesu a vytyčení společných cílů, ke kterým by se měl žák dopracovat za podpory asistenta. (Michalík, 2011)

Informace MŠMT k zabezpečení vzdělávání děti, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami s podporou asistence č. j. 14 453/2005-24, o funkci asistenta pedagoga pro žáky se zdravotním postižením, asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním a jejich platovém zajištění:

Obecné ustanovení

Informace popisuje funkce asistenta pedagoga pro žáky se zdravotním postižením a asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním, představující podpůrné služby umožňující kvalitnější vzdělávání mnohým žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

• Asistent pedagoga pro žáky se zdravotním postižením

1. Speciálně pedagogické centrum nebo pedagogicko-psychologická poradna stanoví do podkladů, týkajících se zajištění asistenta pedagoga, nezbytný časový rozsah jeho podpory včetně doporučené pracovní náplně.

2. Podpůrná služba asistenta pedagoga se doporučuje upřednostnit v 1. třídách školy, v dalších postupných ročnících se předpokládá postupné omezování asistenční služby v souladu s věkovým i sociálním osamostatňováním žáků. Rozhodující je však aktuální stav žáků se zdravotním postižením, jejich individuální potřeby a z nich vyplývající potřeba podpory asistenční službou.

3. Náplň práce asistenta pedagoga stanoví ředitel školy. Ten též jednoznačně určí příslušné kompetence všem pedagogickým pracovníkům, kteří souběžně zabezpečují výchovně vzdělávací činnost ve třídě, oddělení nebo výchovné skupině. Doporučuje se, aby vzdělávací činnost řídil učitel vyučovacího předmětu, který koordinuje působení dalších spolupracovníků – dalšího učitele nebo vychovatele ve třídě a asistenta pedagoga tak, aby vzdělávání svěřených žáků včetně žáka/žáků se zdravotním postižením probíhalo co nejúčinněji.

4. Asistent pedagoga poskytuje žáku s nejtěžšími formami zdravotního postižení, vzdělávanému převážně podle dosud platného Rehabilitačního vzdělávacího programu, podpůrné služby při kompenzaci jeho znevýhodnění v rámci plnění obsahu daného programu.

• Asistent pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním

1. Funkci asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním lze ustanovit zejména pro žáky z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením. Je vhodné, aby asistent pedagoga dobře znal prostředí, z něhož v převážné většině žáci pocházejí, např. z romské komunity.

2. Hlavním cílem činnosti asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním je podpořit optimální sociálně-kulturní integraci žáků do školního prostředí a do společnosti.

3. Náplň práce asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním stanovuje ředitel školy s ohledem na cíle vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavní činností asistenta pedagoga je pedagogická asistence učitelům při výuce, pomoc žákům a jejich rodičům při aklimatizaci na školní prostředí, zapojení kulturně specifického prostředí žáků do vzdělávacího procesu ve škole, pomoc žákům při přípravě na vyučování, spolupráce s učitelem při komunikaci s rodiči žáků a s komunitou v místě školy.

4. Asistent pedagoga musí v rámci získání odborné kvalifikace absolvovat studium pedagogiky v rozsahu nejméně 80 hodin ve vzdělávacím zařízení s akreditovaným programem, kde mu budou poskytnuty základní informace o jeho činnosti.

Platové zařazení a přímá pedagogická činnost asistenta pedagoga

1. Platové zařazení asistenta pedagoga ve školách zřizovaných státem, krajem, obcí a svazkem obcí ve smyslu nařízení vlády č. 222/2010 Sb., katalog prací č. 2.16.5, se uskutečňuje na základě nejnáročnějších požadovaných činností a odborné kvalifikace. Platové zařazení je možné od 4. do 9. platové třídy podle požadavků školy a školského zařízení na náročnost vykonávané práce.
2. Míru přímé pedagogické činnosti stanoví asistentu pedagoga ředitel školy nebo školského zařízení podle potřeby školy či školského zařízení.

Čtěte také:

• Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
• Náročnost péče o dítě se zdravotním postižením
• Volný čas dětí se zdravotním postižením

Osobní asistent

Osobní asistence je podle Uzlové (2010) definována jako „komplex služeb, jejichž cílem je pomoc člověku se zdravotním postižením, zvládnout s podporou osobního asistenta ty úkony, které by dělal sám, kdyby mohl. Je to sociální služba, poskytuje se bez omezení místa a času".

Služby osobní asistence mají uživateli zabezpečit základní životní potřeby, biologické i společenské. Patří mezi ně pomoc při osobní hygieně, stravování, doprovody k lékaři, na úřady, podpora při vzdělávání a výkonu povolání, při kulturních a sportovních činnostech, zprostředkovávání kontaktu se společenským prostředím a podobně. Vše s cílem vyrovnávat příležitosti k aktivitám běžného života, aby byly srovnatelné s příležitostmi osob bez postižení nebo jiného omezení.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje službu osobní asistence takto:

Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

Služba obsahuje zejména tyto základní činnosti:

• a) Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
• b) Pomoc při osobní hygieně
• c) Pomoc při zajištění stravy
• d) Pomoc při zajištění chodu domácnosti
• e) Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
• f) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
• g) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
• h) Pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí.

Vyhláška Ministretsva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb. uvádí, že základní činnosti při poskytování osobní asistence se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:

• a) Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:
  • pomoc a podpora při podávání jídla a pití,
  • pomoc při oblékání a svlékání, včetně speciálních pomůcek,
  • pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru,
  • pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík.
• b) Pomoc při osobní hygieně:
  • pomoc při úkonech osobní hygieny,
  • pomoc při použití WC.
• c) Pomoc při zajištění stravy:
  • pomoc při přípravě jídla a pití.
• d) Pomoc při zajištění chodu domácnosti:
  • pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí,
  • nákupy a běžné pochůzky.
• e) Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:
  • pomoc a podpora rodině v péči o dítě,
  • pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob,
  • pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností.
• f) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:
  • doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na úřady a instituce a zpět.
• g) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí:
  • pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů,
  • pomoc při vyřizování běžných záležitostí.
• h) pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí:
  • dohled, aby osoba závislá na pomoci nezpůsobila ohrožení sobě ani svému okolí.

Maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí 165 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu nepřevyšujícím 80 hodin měsíčně, nebo 145 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně. Netrvá-li poskytování služby, včetně času nezbytného k zajištění úkonů, celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.

Náplň práce osobního asistenta a asistenta pedagoga je sice v zákoně jasně daná, avšak poznatky z praxe přinášejí prolínání těchto dvou profesí a tím může nastat zmatek nejen ze strany rodičů žáka, ale mnohdy i samotných pedagogů, kteří s nimi pracují.

Asistent pedagoga versus osobní asistent

Jak již bylo zmíněno výše, asistent pedagoga, stejně jako osobní asistent, patří do podpůrné asistenční služby. V resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) je podpůrné opatření zabezpečené při vzdělávání žáků se zdravotním postižením asistentem pedagoga. V resortu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je osobní asistent pracovníkem sociální péče, jedná se tedy o sociální službu.

Zásadní rozdíl je ve financování a zaměstnavatelích. Asistenta pedagoga platí škola, ve které působí, případně zřizovatel školy či příslušný krajský úřad, a tedy škola je jeho zaměstnavatelem. Oproti tomu osobního asistenta si hradí uživatel této služby sám za jediné pomoci, kterou představuje příspěvek na péči, o který zažádá na příslušném úřadě práce podle místa bydliště rodiny. Osobní asistent tedy není zaměstnancem školy, ale většinou některé z nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby anebo ho zaměstnává osoba, u níž je asistenční služba přímo vykonávána (v případě nezletilého dítěte jsou to rodiče).

Uzlová (2010) specifikuje možné potíže se záměnami asistenčních pozic: Při podpoře začlenění dítěte se zdravotním postižením do běžného prostředí ve škole i mimo ni se osobní asistence uplatňuje jednak při doprovodech do školy a z ní nebo do zájmového kroužku a z něj, jednak přímo ve škole, o přestávkách nebo v průběhu vyučování. Během výuky může osobní asistent působit buď v kombinaci s asistentem pedagoga, nebo pokud ve třídě není asistent pedagoga, poskytuje začleněnému žákovi veškerou potřebnou podporu sám.

V našich školách není nijak výjimečná situace, kdy osobní asistent nahrazuje ve třídě asistenta pedagoga. Rodiče začleněného žáka se dostávají do situace, kdy musí vynaložit finanční prostředky na to, aby jejich dítě mohlo plnit jinak bezplatnou povinnou školní docházku v běžné základní škole. A navíc v případě, kdy osobní asistent působí ve třídě a plní i roli asistenta pedagogického, rodiče začleněného dítěte v podstatě částečně financují i práci asistenta s ostatními dětmi. Na straně druhé zase může docházet k mylným představám rodičů integrovaných žáků, kteří často opomíjejí fakt, že asistent pedagoga není povinen pracovat pouze s konkrétním jedincem, jako tomu je u asistence osobní. (Bazalová B. in Vítková M. 2004)

Mimo asistentů pedagoga a osobních asistentů rozlišujeme například studijního asistenta, pracovního asistenta, tlumočnickou asistenci pro neslyšící, průvodcovskou či předčitatelskou asistenci nevidomým, specifickou asistenci pro osoby s mentálním postižením nebo společenskou asistenci, která ovšem není hrazena. Někdy se mohou jednotlivé typy asistence prolínat a slučovat.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Použitá literatura:

• RÁBOVÁ, Z. Asistent pedagoga jako jeden z činitelů výchovně-vzdělávacího procesu v systému základního školství. Brno: Masarykova Univerzita, 2012. Diplomová práce. 89 s.
• UZLOVÁ, I. Asistence lidem s postižením a znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 135 s. ISBN 978-80-7367-764-0
• MICHALÍK, J. Legislativa handicapovaných. Olomouc, 2011. Rukopis studijního textu 11-04, 253 s.
• BAZALOVÁ, B. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 188 s. ISBN 80-210-3971-X
• VÍTKOVÁ, M., et. al. Integrativní speciální pedagogika. 2. rozš. a přepr. vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9
• TEPLÁ, M., ŠMEJKALOVÁ, H. Základní informace k zajišťování asistenta pedagoga do třídy, v níž je vzděláván žák nebo žáci se zdravotním postižením. Praha: IPPP ČR, 2007. 32 s. ISBN 978-80-86856-35-3

Doporučená literatura:

• BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 2. přeprac. a rozš. vyd. Brno: Paido, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7315-158-4
• HRDÁ, J. Osobní asistence, poradenství a zprostředkování. Praha: APZP, 2006. 48 s.
• HRDÁ, J. Osobní asistence, příručka postupů a rad pro osobní asistenty. Praha: POV, 2006. 67 s.
• LANG, G. Každé dítě potřebuje speciální přístup: Vytváření integrovaných a inkluzivních tříd. Praha: Portál, 1998. 152 s. ISBN 80-717-8144-4
• MICHALÍK, J. Školská integrace žáků s postižením na základních školách v České republice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 297 s. ISBN 80-244-1045-1.

Internetové zdroje:

• http://www.apoa.cz/index.php/o-osobni-asistenci/zakladni-udaje/zakladni-udaje-2
• https://www.msmt.cz/
• http://www.inkluzivniskola.cz/organizace-integrace-cizincu/asistent-pedagoga

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.