Nomádský životní styl a psychický vývoj dětí

Obsah článku

• Kdo mohou být dnešní „nomádští“ rodiče?
• Příležitosti nomádského životního stylu
• Rizika nomádského životního stylu
• „Nomádská výchova“ dítěti neškodí, je zde ale podmínka

Některé možné charakteristiky „nomádského rodičovství“ v přeneseném slova smyslu jsou:

• mobilní životní styl
• otevřenost novým zkušenostem a příležitostem
• flexibilita a adaptabilita
• využívání tradičních a alternativních zdrojů (kombinace tradičních znalostí s moderními technologiemi)
• sdílená péče a komunitní podpora
• respekt k životnímu prostředí a snaha o udržitelné a ekologické rozhodování

Kdo mohou být dnešní „nomádští“ rodiče?

Jsou to například skupiny lidí, které se stěhují za vodou, za zdroji potravy. Lidé, kteří prchají před válečnými konflikty do stabilnějších a bezpečnějších oblastí, kteří se musí stěhovat z důvodů přírodních katastrof (aktivní sopky, tsunami, záplavy, sesuvy půdy). Lze sem však zařadit také pracovníky ve velkých nadnárodních korporacích, kteří často mění místo svého působiště i se svými rodinami, nebo rodiny diplomatů. Často od nich slyšíme, že se cítí „doma“ na planetě Zemi, že si svůj domov nosí ve své hlavě a nepotřebují ho vyplňovat konkrétními předměty, konkrétní stavbou nebo konkrétní krajinou. Mluví o jakémsi mentálním světoobčanství, o volnosti, osobní svobodě. Můžeme sem zařadit asi též skupinu populace, která díky novým technologiím udržuje blízké vztahy na dálku. Tito novodobí rodiče pečují o společné děti, ačkoliv se fyzicky setkávají jen několikrát v roce.

Příležitosti nomádského životního stylu

Obrázek

Nomádský životní styl může mít významný vliv na rodičovské postoje a psychický vývoj dítěte v následujících oblastech:

• Přizpůsobivost a flexibilita

Rodiče v nomádských společenstvích jsou často nuceni přizpůsobovat se různým prostředím, podmínkám a situacím. Tato přizpůsobivost může být přenesena na jejich rodičovské postupy, což může vést k otevřenosti novým způsobům výchovy a přístupům k výchově dětí.

• Sdílená péče a komunitní podpora

V nomádských společenstvích je často zvykem sdílená péče o děti mezi různými členy komunity. To může vést k pocitu bezpečí a stability pro děti, které mají k dispozici širší síť podpory než v tradičních rodinách.

• Mobilní životní styl a vzdělání

Pro děti v nomádských společenstvích může být vzdělání obtížně dosažitelné kvůli neustálému pohybu. To může mít vliv na jejich akademický vývoj a budoucí možnosti. Nicméně, tato mobilita může také poskytnout dětem široké spektrum zkušeností a znalostí z různých kultur a prostředí.

• Udržitelnost a respekt k přírodě

Nomádský životní styl často zdůrazňuje respekt k přírodě a udržitelné životní praktiky. Děti vyrůstající v těchto společenstvích mohou internalizovat respekt k přírodě a mohou vyvinout hlubší spojení s přírodou.

• Sociální dovednosti a komunikace

V nomádských společenstvích jsou děti často vystaveny různým sociálním situacím a interakcím s různými členy komunity. To může vést k rozvoji silných sociálních dovedností, tolerance a schopnosti komunikovat s různorodými lidmi.

• Tradiční znalosti a dovednosti

Děti ve skutečných nomádských společenstvích jsou často učeny tradičním znalostem a dovednostem, které jsou předávány z generace na generaci. Tento přenos znalostí může posílit jejich kulturní identitu a poskytnout jim pocit sounáležitosti s jejich komunitou. Zda se toto týká i nomádského životního stylu v přeneseném slova smyslu, je otázkou.

Rizika nomádského životního stylu

V určitých obdobích života, příkladně v předškolním období dětského vývoje, je dítě velmi senzitivní na stabilitu rodinného zázemí a na uspořádání svého domova i prostředí, kde žije. Pokud ovšem existuje širší kontext mobilního života celé rodiny či skupiny rodin a mezi nejbližšími existuje soulad, dítě se se změnou prostředí na cestách či při stěhování vyrovnává relativně snadno. Domov pro ně v tomto věku tedy znamenají především blízcí lidé, kteří mu zajišťují základní potřeby a pocit bezpečí a harmonie. Je důležité, jak se jeho rodiče k situaci staví, zda neprojevují zvýšenou úzkostnost, obavy či stres. Dítě od nich tyto projevy přejímá. Dokonale zařízené domovy a dětské pokojíčky nedokážou kompenzovat dítěti stabilní vztahy a pocit harmonie, který očekává od nejvýznamnější dvojice svého života, od rodičů.

Obrázek

Další možné riziko je pohyb dítěte v různých právních systémech, kde je právo dítěte uplatňováno na různých úrovních podle dané lokality a podle práv, které požívají jako rodiče.

Otazníkem je také ochrana dítěte a jeho potřeb, když rodiče,  jeho primární ochránci, selhávají nebo jsou dokonce zdrojem násilí či jeho zneužívání. Pohybuje-li se takové dítě po velkém areálu, mezi státy či kulturami, je pro záchranné sociální sítě či organizace zaměřené na ochranu dítěte obtížněji zachytitelné.

Totéž platí o zdravotních problémech, kdy záleží na úrovni zdravotních systémů dotčených zemí a také na inteligenci a sociálním statusu rodičů.

V neposlední řadě sem patří i systémy vzdělávání, ve kterých se dítě pohybuje. Mohou mu poskytovat širší a komplexnější pohled na svět, život, na znalosti spojené s širší životní zkušeností. Může se však také jednat o případy, kdy dítě zcela propadne sítí vzdělávacích možností a je pro život vyzbrojeno jen observačním učením a zkušenostmi, které na svých cestách sbíralo. Takové dítě může být dokonce negramotné, špatně ovládá potřebné komunikační dovednosti a může mít potíže i s užíváním mateřštiny.

„Nomádská výchova“ dítěti neškodí, je zde ale podmínka

Lze říci, že nomádský životní styl je plně kompatibilní s výchovou dětí, pokud ho uskutečňují zralí lidé připravení pro zodpovědné rodičovství. Pokud v něm rodiče působí jako komplementární dvojice pro dítě nejvýznamnějších autorit.

Celkově lze říci, že nomádský životní styl může mít jak pozitivní, tak i negativní vliv na rodičovské postoje a na psychický vývoj dítěte, a to v závislosti na konkrétních podmínkách a kontextu, ve kterém se dítě nachází, a především na konkrétních osobnostech rodičů i dítěte samotného.