Základní rodičovské dovednosti

Obsah článku

• Úspěšnou výchovu dělá vlastní příklad i dovednosti
• Hledejme zdroj nežádoucích dětských reakcí
• Věnování pozitivní pozornosti
• Chválení a přehlížení
• Pevné hranice
• Prosociální strategie řešení problémů

Z vlastních zkušeností i z častých dotazů rodičů v poradnách víme, že nejtěžší úkol ve výchově je najít rovnováhu mezi laskavým a přísným přístupem. Každý rodič se mnohokrát rozhoduje, co bude tolerovat a co už ne a jakým způsobem tuto informaci dítěti sdělí. Někdy toto rozhodnutí velmi záleží na situaci a osobním rozpoložení rodiče a dítěte.

Úspěšnou výchovu dělá vlastní příklad i dovednosti

Navazování partnerského vztahu s dítětem úzce souvisí s postojem rodiče a individuálním chápáním toho, co je podpora a láska. Každý rodič učí hlavně příkladem. On sám je dítěti vzorem hodnot a životních postojů, které hájí. Je-li netrpělivý, stěžuje si na nedostatek vytrvalosti u svého potomka, je-li cholerický, je zase překvapený, že se jeho dítě vzteká kvůli každé maličkosti. Pochopí-li rodič, že dítě zrcadlí jeho vlastní chování, může mu to pomoci lépe vnímat úskalí vznikající při dětském osvojování důležitých sociálních a emočních dovedností. 

Problémy nastanou, nejsou-li rodiče schopni nebo odmítají-li hledat spojení mezi vlastním chováním a chováním svých dětí, mezi svými a jejich osobnostními charakteristikami.

Selhání výchovy v rodině se může projevit nejen školním neúspěchem dítěte, ale také neschopností navázat přátelské vztahy s vrstevníky, ovládat negativní emoce, bezkonfliktně řešit problémy, ale i mnohem závažnějšími dlouhodobými problémy (lhaní, krádeže, násilí). Výzkum uvádí, že nedostatek rodičovských dovedností je jednou z hlavních příčin asociálního chování dětí a pozdější delikvence (Farrington and Welsh, 2007, Lunkenheimer at al., 2016). Nejzávažnější problémy v chování dětí vznikají z kombinace temperamentních dětí a nezkušených rodičů (Patterson and Yoerger, 2002). Několik dalších výzkumů potvrzuje, že problémové chování dětí v raném věku a neschopnost rodičů toto chování ovládat vede k statisticky vyšší pravděpodobnosti, že se děti dopustí násilných trestných činů v dospělosti.  (Leschied, Chiodo, Nowicki and Rodger, 2008).          

Hledejme zdroj nežádoucích dětských reakcí

Vychovávat malé dítě není lehkým úkolem ani pro rodiče ani pro dítě samotné. Dítě je v neustálém rozporu mezi světem fantazie a realitou. 

Obrázek

Přijmout reálný okolní svět, který funguje podle nastavených pravidel a rituálů a sžít se s ním, je pro děti složité. V jednu chvíli jsou v bezpečí domova a znenadání musí fungovat samostatně, naučit se navázat vztahy s dalšími lidmi i fungovat podle jiných pravidel než doma. Každé dítě se s proměnlivou situací vyrovnává podle svých dosavadních zkušeností a charakteru: může se vztekat, vytvářet otevřené konflikty nebo se uzavřít do sebe. Tyto reakce jsou přirozeným způsobem volání o pomoc a získávání si pozornosti dospělých. Podle profesorky Strattonové jsou jednou ze čtyř sociálních interakcí mezi dětmi ve školce agresivní projevy chování nebo konflikty a 70 % batolat se alespoň jednou denně vzteká.   

Rodiče jsou z těchto reakcí často překvapení či smutní a nevědí, jak na neočekávané chování svých potomků reagovat. Mají dětí potrestat? Nebo se snažit chránit je před neduhy okolního světa mimo domov? Jednoduchá odpověď neexistuje, můžeme však zkusit uplatnit některé ověřené strategie popsané v odborné literatuře, které se prokazují jako úspěšné při podpoře dětí potýkajících se se změnou. V metodice Dobrý začátek pro rodiče vycházíme z dlouholetého výzkumu a zkušeností z práce s rodiči a pracujeme se čtyřmi hlavními principy: věnováním pozitivní pozornosti, stanovením jasných hranic, chválením/přehlížení a vedením dítěte k samostatnosti a odpovědnosti.

Věnování pozitivní pozornosti

Cílem věnování pozitivní pozornosti je ukázat dětem svůj zájem, vyjádřit, že pro ně máme respekt a důvěru. Rodiče si často dětí všímají jen tehdy, když zlobí. Tento princip je pravým opakem a zdůrazňuje důležitost toho, že si rodiče dítěte všímají právě ve chvílích, kdy se chová dobře, a tím včas podpoří pozitivní vzorce chování. Pozitivní podpora může mít formu pochvaly, povzbuzení, přátelského mrknutí, pohlazení, objetí a podobně. Je důležité plně se dítěti věnovat alespoň deset minut denně: společnou hrou, procházkou, povídáním si, společným čtením knížek.

Chválení a přehlížení

Chválení a oceňování je vlastně způsob věnování pozitivní pozornosti a posilování žádoucího chování. Pochvala by měla být upřímná, konkrétní, zaměřená spíš na proces než výsledek. Neposledně také okamžitá a v jednom okamžiku nespojovaná s kritikou nebo příkazy. Důležité je osvojit si poměr čtyřikrát chválit a jednou kritizovat. Záměrné přehlížení nežádoucího chování je účinná strategie, jak nevěnovat pozornost chování, které u dětí nechceme vidět. Dokud takové chování neškodí nebo neubližuje a je pouhým způsobem vynucování si pozornosti (kňučení, rozhazování věcí, šustění, křik), můžeme ho přehlížet s předchozím upozorněním, že se dítěti budeme věnovat a povídat si až se takto přestane chovat. 

Pevné hranice

Obrázek

Je důležité nastavit pevné hranice, jaké negativní (nevhodné, nežádoucí) chování můžeme tolerovat a jaké nikoliv. Důslednost rodičů v dodržování těchto hranic přispívá u dětí k pocitu bezpečí. Je zjevné, že děti budou hranice stanovené dospělými pokoušet a snažit se balancovat na hraně toho, co je ještě dovoleno a co už ne. Čím benevolentnější rodiče jsou, nebo v minulosti byli, tím spíše bude jejich dítě prověřovat pevnost jejich hranic. Výzkum ukazuje, že děti běžně nedodržují třetinu hranic stanovených rodiči.

Malé děti často vyjadřují svůj nesouhlas pláčem, házením hraček a vztekem. Ty starší protestují verbálně nebo opuštěním prostředí, kde jim bylo něco zakázáno. Když taková reakce nastane, je podstatné ji přijmout jako normální a přirozený proces osamostatňování dítěte a nevnímat to jako útok proti rodiči. Zde je důležité neustoupit, vytrvat a uplatnit přísný, ale zároveň laskavý přístup. Pokud by rodič ustoupil, dítě bude příště vzdorovat ještě víc. Zdůrazňujte hranice, na kterých jste se s dítětem předem domluvili, a znovu vysvětlete, proč je dodržení těchto hranic pro vás i dítě důležité.

Prosociální strategie řešení problémů

Jedná se o strategie založené na klidném vyhodnocení situace a zvážení možných řešení, která budou přijatelná pro všechny zúčastněné. Děti se je učí nejprve v rodině a rodiče v tomto procesu hrají klíčovou roli. Mohou s dětmi nacvičovat řešení problémů doma, ale hlavně jim jdou příkladem v různých situacích každodenního života – jsou-li děti zapojené například do diskuze dospělých o programu na víkend nebo o výběru dovolené.  V podpoře samostatného řešení mohou rodiče uplatnit čtyři kroky: vést dítě k přátelskému chování, → naučit ho ovládat negativní emoce, → naučit ho řešit problémy samostatně, → řešit účinně konflikty mezi dětmi.

Všechny výchovné strategie (především ty v sociální a emoční oblasti) o nichž jsme hovořili nacházejí své uplatnění v zátěžových situacích, v případě problémů, jimž čelí děti poprvé, vzájemných konfliktů a krizí. Zde se teprve ukáže, jak obstojí a jestli se skutečně naučily samostatnosti, odpovědnosti, ohleduplnosti a zároveň toleranci, pevnosti i empatii. Každá výše zmíněná strategie by si zasloužila hlubší výklad, který je mimo rozsah tohoto článku. Více podrobnějších informací, proč a jak strategie uplatnit v každodenní výchově dětí můžete nalézt ve zmíněné knize “Dobrý začátek. Ověřené postupy pro rodiče." Držíme všem rodičům palce! 

​​​​​Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku