Rodič se zdravotním postižením a společnost

Fenoménem dnešní speciální pedagogiky je zkoumání problematiky rodičovství osob se zdravotním postižením z mnoha úhlů pohledu – medicínského (schopnost reprodukce, dědičnost, zdravotní rizika matky v průběhu těhotenství), filozofického, etického, právního a socializačního.

Jako společnost vycházíme ze základního práva osob se zdravotním postižením na uzavření manželství, na založení rodiny a podobně.

V průběhu dějin se jednotlivci i celá společnost vždy museli vyrovnávat s jedinci lišícími se od ostatních vzhledem, smyslovými či tělesnými vadami, duševním stavem či chorobami. Jako příklad postoje společnosti k osobě s postižením uveďme poznatky profesora Matějčka, který ve svých publikacích uvádí, že obecně přijímané normy přirozeně ovlivňují postoje nejbližších dítěte a dotýkají se ho nejprve nepřímo a zprostředkovaně. Teprve když jedinec vstupuje do společnosti, pociťuje působení těchto obecných norem přímo. Významným činitelem v postojích okolí je jedinec s postižením sám.

V období mladé dospělosti člověk prožívá několik zásadních životních mezníků – získává stabilnější profesní postavení, uzavírá manželství (nebo volí jinou formu trvalejšího partnerství) a stane se rodičem. Rodičovství je považováno za zcela přirozené a stabilita dospělého závisí na uspokojení zejména této oblasti. Rodičovská role je primárně biologicky podmíněnou a důležitou součástí identity dospělého člověka, která má svou psychickou a sociální hodnotu. Motivaci k rodičovství ovlivňují různé faktory, jejichž interakce vyústí v konečné rozhodnutí mít či nemít dítě.

I přes mnohé skeptické názory intaktní (nepostižené) společnosti na rodičovství osob se zdravotním postižením je biologická potřeba zplodit potomstvo vrozená, proto i jedinci se zdravotním postižením chtějí tuto potřebu naplnit.

V současné době je módním slovním spojením „kvalita života“ – pro každého z nás je obsah tohoto pojmu jiný. Velmi pregnantně jej však vymezuje Campbell, když uvádí, že kvalita života je rozdíl mezi tím, co zvládneme, a tím, co bychom chtěli zvládnout. Zdravotní postižení lze charakterizovat tím, za jakou cenu to zvládneme a s jakým úsilím, sebezapřením a energií to zvládnout chceme. Osoby se zdravotním postižením zpravidla vždy zváží, za jakou cenu, s jakým úsilím a sebezapřením chtějí budoucí rodičovskou roli zvládnout a veškerá pro a proti zvažují dvojnásob.

Aktuálně je velkým celospolečenským fenoménem inkluze, jejíž idea v podstatě spočívá v tvrzení, že osoby se zdravotním postižením jsou, byly a budou přirozenou součástí společnosti, tudíž je v podstatě nesmyslné, aby se do ní začleňovaly.

Žádný z limitů fyzického či komunikačního charakteru se nevyrovná těm sociálním limitům, které vytvořila a udržuje při životě majoritní společnost, stavějící osoby se zdravotním postižením velmi často do pasivně receptivní role – osoby se zdravotním postižením jsou však schopny více než jen čekat a přijímat pomoc okolí. Ba naopak dovoluji si tvrdit, že v mnoha ohledech mohou být tito jedinci dokonce lepšími rodiči, protože je život každodenně učí překonávat překážky s nadhledem, humorem a elánem do dalšího života. Zdravotní postižení je velmi často naučí větší empatii a vnímání potřeb ostatních – není právě to důležitý aspekt výchovných postojů?

V návaznosti na předchozí řádky lze doporučit směrem ke zlepšení celkového přístupu k budoucím rodičům se zdravotním postižením kvalifikovanost odborníků, kteří rozumí problematice zdravotního postižení a mají schopnost empatie a porozumění. Zdravotnická pracoviště by tedy měla vzdělávat své pracovníky v efektivní komunikaci s budoucími rodiči/rodičem se zdravotním postižením (viz podkapitola rodič se sluchovým postižením). Toto vzdělání by nemělo zahrnovat jen otázky zdravotního postižení jako vědeckého a medicínského zaměření, ale také možné aspekty pozitivního přínosu sluchového postižení pro jejich dítě a celou rodinu.

Rodina by měla mít dostatek materiálů, které si její členové mohou vzít s sebou domů k prostudování – tyto materiály by měly obsahovat všechny dostupné kontakty na služby a možnosti českého porodnictví, centra a další organizace, na které se mohou obrátit.

Doporučujeme, aby rodiče měli možnost plně sledovat, hodnotit efektivitu poskytovaných služeb a poskytovat odborníkům zpětnou vazbu.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.