Ekonomické souvislosti dárcovství

Obsah článku:

• Peníze nesvázané s účelem
• Trh s nabídkou pocitu solidarity a užitečnosti
• Kdo potřebuje naši pomoc nejvíce?

Jaké jsou základní ekonomické souvislosti, které by měl dárce znát? Jaké formy darování volit, aby byly ekonomicky co nejefektivnější? Na jaké účely darování se orientovat, aby byly peníze investovány tím nejužitečnějším způsobem? Kdo potřebuje naši pomoc nejvíce? To vše se dozvíte v následující rubrice. 

Peníze nesvázané s účelem

Dárci nejraději přispívají na konkrétní účel. Jak je to ale se skutečnou potřebou čerpání finančních prostředků bez předem vymezeného účelu využití? Je správné přispívat na provoz neziskových organizací? K čemu je to zapotřebí a nejde nakonec jen o vyhozené peníze, které se nehospodárně rozplynou v platech administrativy?

Pro rozvoj neziskových organizací, a tedy i pro realizaci veřejně prospěšných cílů prostřednictvím jejich činnosti jsou potřebné finanční prostředky obojího druhu. Neziskové organizace jsou založeny za účelem, aby realizovaly veřejně prospěšné projekty. A právě proto potřebují finanční prostředky, které investují do svého institucionálního rozvoje. Vzdělávání managementu a dalších zaměstnanců či posilování vnitřní struktury organizací vede k zajištění nových zdrojů financování a ke zvyšování profesionality. Výsledkem zvyšování dovedností managementu je rovněž vyšší hospodárnost a efektivnost využívání všech finančních zdrojů, s nimiž neziskové organizace hospodaří.

Organizace, která není v získávání finančních prostředků na svůj rozvoj úspěšná dlouhodobě, nebo která se získat takové prostředky vůbec nesnaží, není nakonec schopna čerpat efektivně ani projektové financování. Její management je v důsledku nedostatku tohoto typu finančních prostředků soustavně podfinancován. Kde není efektivní administrativní a finanční řízení, nemůže existovat ani kvalitní projektový management.  

Nezisková organizace musí mít sama fungující a profesionální management, aby mohla kvalitně řídit projekty. Musí ale mít pro neustálé zvyšování kvality svého řízení vyčleněny odpovídající finanční prostředky.

Praxe ze zahraničí

V některých zemích s dlouhou tradicí občanské společnosti (například ve Velké Británii a USA) získávají tyto organizace poměrně velkou část prostředků na svůj rozvoj od soukromých dárců. V těchto zemích existuje dostatečně široká základna drobných, pravidelně přispívajících dárců, kteří takto podporují provoz těchto organizací, které prosazují jim osobně blízké veřejně prospěšné zájmy. V jiných zemích získávají neziskové organizace pravidelně prostředky na svůj rozvoj z dotací ze státních rozpočtů, jako subjekty podílející se na řešení úkolů veřejné správy a poskytující služby veřejnosti.

A jak jsme na tom v ČR

V České republice bohužel dosud nefunguje ani jeden z těchto dvou modelů. Neziskové organizace zde mohou získat takzvané „institucionální granty“ na svůj rozvoj prakticky jen jednorázovým způsobem (obvykle z grantů soukromých nadací a omezeně také z některých typů financování Evropskou unií). Tato situace rozhodně není uspokojivá, protože představuje dlouhodobé ohrožení jak pro trvalou udržitelnost činnosti neziskových organizací, tak pro jejich projektové financování.

↑ nahoru

Trh s nabídkou pocitu solidarity a užitečnosti

Z formálně-právního hlediska tomu tak jistě je, ve skutečnosti zde ale hrají svou roli ještě další faktory. Lidé dávají prostředky na veřejně prospěšné účely proto, že jim to přináší pocit uspokojení. Člověk je ve své podstatě sociální bytost. Normální lidský jednotlivec potřebuje žít s vědomím, že jedná nejen ke svému vlastnímu prospěchu, ale jeho činnost přináší užitek také ostatním. Pocit sounáležitosti s druhými je mu vlastní.

Člověk cítí nevyhnutelně soucit, pokud se druzí nacházejí v obtížných životních situacích, a přemýšlí, jak by jim mohl svými omezenými silami a prostředky přispět. Lidská solidarita je výrazem skutečnosti, že žádný člověk není izolovaným jednotlivcem, ale každý z nás je schopen se rozvíjet pouze ve vztazích k druhým. To zakládá odpovědnost jednotlivce nejen vůči druhým lidem, ale také vůči společnosti jako celku.

Jestliže lidé darují finanční prostředky či jiné, penězi ocenitelné, hodnoty na veřejné účely, je v první řadě tato činnost chápána jako splnění povinnosti lidské solidarity, kterou mají všichni lidé jako členové lidské společnosti. Dále pak lidem plnění této povinnosti přináší uspokojení v podobě pocitu užitečnosti. A hodnota této motivace je penězi nevyčíslitelná. Člověku totiž přináší důležitější věci, než je bohatství nebo jakékoliv hmotné statky. Přináší mu spokojenost, hrdost na své jednání, vyrovnanost a duševní pohodu.

V prostředí tržní ekonomiky je samozřejmé, že také hodnota dobročinnosti je využívána v rámci marketingových strategií v konkurenci veřejně prospěšných projektů. Zde se za darování finančních prostředků nabízí pocit solidarity a užitečnosti. I z tohoto hlediska představují některá témata atraktivnější „zboží“ než jiná.

Poptávka financí na veřejně prospěšné účely bude na veřejném trhu dobročinnosti pravděpodobně vždy v určitém převisu nad existující nabídkou. Můžeme se zde setkat s marketingovými strategiemi přiměřenými povaze věci, ale rovněž takovými, které lze z etického hlediska označit za kontroverzní nebo na první pohled nepřijatelné. V oblasti propagace dobročinnosti platí princip respektu k lidské důstojnosti – jak těch, kdo jsou příjemci dobročinnosti, tak i těch, o jejichž příspěvek se konkurující dobročinné iniciativy ucházejí.

↑ nahoru

Kdo potřebuje naši pomoc nejvíce?

Na co a jakou formou ale máme přispět? Nemůžeme přeci přispět do úplně každé pouliční veřejné sbírky, vyplnit každou složenku, ani věnovat finanční dar každému, kdo nás osloví. Jak poznáme, které potřeby jsou nejnaléhavější a kde moje peníze nejúčinněji pomohou? Je lepší darovat finanční prostředky nadacím, které samy vyberou projekty, na něž je věnují, nebo si mám vybrat sám? Ale podle čeho?

Darování je vždy iniciativou, a proto také volbou dárce. Zákon, ekonomické principy ani mravní či společenská pravidla neobsahují žádná kritéria pro rozhodnutí o poskytnutí daru.

Neexistuje ani žádný hodnotový žebříček, který by určoval stupeň naléhavosti jednotlivých veřejně prospěšných účelů, na které dárci přispívají. Tak jako jsme povinni učinit celou řadu jiných životních rozhodnutí, tak jsme povinni se také rozhodnout, zda chceme raději podpořit stavbu školy v daleké zemi nebo opravu kapličky na náměstí. Oba účely jsou veřejně prospěšné, stejně tak jako stovky dalších.

Pokud by se všichni lidé rozhodovali podporovat stejné věci, potom by hrozilo, že se na ostatní nedostane. Protože jsme každý jiný, jsou rozdílné i naše volby. Je tak velmi pravděpodobné, že každý veřejně prospěšný účel najde své příznivce, a mezi nimi také dárce finančních prostředků.  Různorodost lidského rozhodování je proto od nepaměti jedním ze základních principů, na nichž je postaveno veřejně prospěšné dárcovství. 

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.