Historie dárcovství v České republice a ve světě
Spolupráce doprovázená nezištností a altruismem umožnila našim předkům dojít až na pomyslný vrchol evoluce. Historie altruistického chování spjatého s dárcovstvím je tedy svázána již s počátky lidské civilizace. A toto altruistické chování si neseme všichni, ve větší či menší míře zakódované do nervových obvodů mozku, až do současnosti.
Projevy dobročinnosti v různých podobách včetně dárcovství lze tedy spatřovat již v raných obdobích lidské společnosti, kdy mocní a bohatí členové společnosti přispívali na potřeby chudých, nemocných či sirotků.
Období antiky
Historické kořeny filantropie, tedy humanisticky motivované dobročinnosti ve formě darování peněz, zboží nebo času, lze datovat již do období antiky. V této historické epoše existuje prototyp filantropa, který poskytuje almužnu hladovým, ale podporuje také například sportovní hry, divadlo, oslavy, a můžeme v něm spatřovat jakýsi předobraz velkého amerického filantropa moderní doby. Dar nebyl ani tak aktem soucitu jako spíš odrazem ctnosti dárce.
Židovská a křesťanská tradice
V tomto období je již dárcovství a další dobročinná pomoc spojena se soucitem a láskou k bližnímu. V rámci židovské tradice, v níž vystupuje bůh jako ochránce chudých a utlačovaných, existuje přímo soupis příkazů vybízejících věřící k dobročinnosti. Křesťanská tradice pak z židovské vychází a v mnohém ji překonává. Primárním motivem křesťanské filantropie je Ježíšovo přikázání Miluj bližního jako sebe sama. Mimo to je poskytování almužny chápáno i jako možnost vykoupení se z vlastních hříchů.
S křesťanstvím a církví jsou svázány počátky organizované dobročinnosti na území České republiky.
Středověk
V období hlubokého středověku byla organizovaná dobročinnost spjata téměř výhradně s církví. Došlo k uzákonění zásady „pomáhat chudým v jejich potřebách“, a dobročinnost se tak stala věcí veřejnou. S hospodářským rozvojem došlo k postupné sekularizaci (zesvětštění) charitativní činnosti. Postupně začalo docházet k důkladnějšímu rozlišování mezi příjemci hmotných darů, a podpory se nemělo dostávat jedincům, kteří byli sice v nouzi, ale žili nevhodně a nemorálně.
Období reformace
Reformační myšlení se promítlo i v pohledu na dobročinnost. Například podle německého teologa Martina Luthera (1483–1546) by mělo být zakázáno žebrání. O své chudé by se měla postarat města. Obdobné myšlenky prosazoval také španělský humanista Juan Luis Vives (1493–1540), podle něhož je dobročinnost lékem na chudobu, ale dary by neměly být rozdávány volně. Stejně jako Luther byl i Vives proti žebrání. Cílem podpory chudých bylo, aby se naučili vydělat si na sebe sami. Zřizování útulků pro duševně choré a sirotčinců, které měly být financovány převážně z dobrovolných darů, však Vives podporoval.
Období osvícenství
V 17. a 18. století začíná převládat důraz na lidský rozum, jsou rozvíjeny koncepce různých humanistických témat a s nimi i filantropie. Objevuje se také snaha o ekonomickou analýzu prospěšnosti dárcovství, jejímž představitelem je například Thomas Fuller (1608–l661), který rozpracoval myšlenku, že dárcovstvím můžeme snižovat ochotu obdarovaného pracovat. Tento problém byl později nazván Samaritánovým dilematem. Dalším myslitelem zabývajícím se dárcovstvím je například Francis Bacon (1561–1626), který tvrdil, že pro člověka je snaha o dobročinnost přirozená, ať už je obrácena k lidem, nebo i ke zvířatům.
Dárcovství v 19. století
V tomto období dochází k nárůstu počtu dobročinných nadací, spolků a občanských asociací, který je důsledkem národního obrození. Pozornost filantropů se obrací i k oblastem společenským (vzdělávání, věda, kultura, umění), což můžeme ilustrovat na příkladu Josefa Hlávky (1831–1908), největšího českého mecenáše. Tento uznávaný stavitel a štědrý dárce podporoval v českých zemích zejména kulturu a vzdělanost. Založil také nadaci „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“ (1904), která je nejstarší, dosud fungující nadací v České republice.
S počátkem 19. století se dobročinnost stala také doplňkem státem garantovaných sociálních služeb. Angažovanost státu se ovšem různí. Zatímco evropské země se vydaly cestou sociálního státu, v USA fungují dobročinné aktivity v rámci soukromého sektoru.
Na severoamerickém kontinentu došlo v podstatě k totožnému, pouze zrychlenému, vývoji pohledu na dobročinnost jako v Evropě. Přes charitu ve smyslu křesťanské tradice, již ztělesňovali zejména puritáni, došlo v Americe až k rozvoji moderní filantropie. Jejími významnými představiteli jsou podnikatel Andrew Carnegie (19835–1919) a průmyslník John D. Rockefeller (1839–1937), kteří byli ve své době nejbohatšími muži světa.
Následně došlo k profesionalizaci moderní filantropie v USA, v níž lze spatřovat také základy pro takzvaně společenskou odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility, CSR), využívanou zejména v současné době.
Dárcovství ve 20. století
Rozvoj dárcovství, a filantropie vůbec, byl u nás i v celé střední Evropě narušen především druhou světovou válkou, okupací a následně i totalitním politickým režimem, který poválečné snahy o obnovení organizované dobročinnosti opět zmařil.
V rámci socialismu byl státem minimalizován vliv církve jako významné charitativní organizace a zkonfiskován majetek dobročinných spolků a různých organizací. Činnost oblastí (sociální práce, kultura, vzdělávání), jež zpravidla bývají cílem filantropických aktivit, byla vykonávána i financována pouze státem. A organizovaná charita v kapitalistických zemích byla režimem zesměšňována.
Díky myšlence sociální spravedlnosti došlo k tomu, že nenárokovatelná a dobrovolná charita byla nahrazena „právem“ na zabezpečení potřeb ze strany státu, v důsledku čehož postupně upadalo soukromé dárcovství. Zatímco na počátku novověku bylo běžné přispívat na dobročinnost zhruba desetinou příjmu (šlo o takzvaný desátek), a odhady soukromého dárcovství v polovině 18. století se pohybují minimálně okolo pěti až šesti procent příjmu, ve 20. století dárcovství nedosahovalo ani této výše. Méně výrazný je pokles dobročinnosti formou soukromých finančních darů ve Spojených státech amerických, kde v polovině 20. století tvořily asi dvě procenta HDP, zatímco v Evropě se jednalo přibližně o půl procenta HDP.
Dá se říci, že z hlediska dárcovství éra socialismu nejen v naší zemi zanechala negativní dědictví. Organizovaná dobročinnost u nás byla obnovena až po roce 1989 na základě nově přijatých zákonů, které umožnily jednak svobodné sdružování občanů a jednak vznik neziskových organizací.
Čtěte také:
Dárcovství dnes
Jak bylo řečeno v úvodu, i přesto, že dárcovství je ve srovnání s dřívějšími zvyklostmi nízké, snaha pomáhat a finančně či jinak přispívat potřebným stále přetrvává. Dobročinnost však již není v tak velké míře motivována nábožensky, ale je spjatá spíše se světským humanismem.
V současnosti je dárcovství realizováno zejména prostřednictvím neziskového sektoru, který zprostředkovává přesun hmotných darů od dárce k potřebné cílové skupině. Neziskové organizace, jejichž počet stále stoupá (v roce 1990 jich bylo v ČR registrováno 3 879, v roce 2012 se jejich počet vyhoupl až na 86 068), svou činností zasahují zejména v oblastech, kde stát a trh selhává, a jejich snahou je kompenzovat nedostatky, které v těchto oblastech vznikají.
Kromě soukromého dárcovství dnes nabývá na významu také firemní filantropie, která je součástí výše zmíněné společenské odpovědnosti firem. Firmy se (nejčastěji formou finančních darů) mohou zodpovědně podílet na řešení společenských problémů. Motivací k této formě dárcovství je kromě altruismu také zlepšení firemní image a daňové úlevy.
Na závěr můžeme zmínit projekt, který dnes účinně napomáhá rozvoji soukromého dárcovství. Je jím koncept takzvané DMS (Donors Message Service), který vznikl v České republice ve spolupráci občanského sdružení Fórum dárců a Asociace provozovatelů mobilních sítí. A který poskytuje jednoduchý a bezproblémový způsob, jak finančně pomoci.
Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
Internetové zdroje
Literatura
- FRIČ, Pavol a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice: (výsledky výzkumu NROS a Agnes). Vyd. 1. Praha: NROS, 2001. 115 s. ISBN 80-902633-7-2.
- GLOGAROVÁ, Hana. Motivy dárcovství: teorie a praxe. 2011 [cit. 2013-04-25]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta.
- LEXOVÁ, Jana. Filantropie v České republice a její význam pro neziskové organizace poskytující sociální služby. 2010 [cit. 2013-04-25]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
- PETR, Jaroslav. Větší rauš než bingo. The art of giving/Umění darovat. Čtvrtletník pro obnovu české filantropie. 2012. roč. 1, č. 1, s. 5-7. ISSN 1805-4390.
Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.
