Sexting u dospívajících a jeho rizika

Obsah článku

• Jaké podoby má sexting?
• Jak předcházet rizikům sextingu?
• Co dělat, pokud je mé dítě obětí nekonsensuálního sextingu?

Sexting, tedy přijímání a odesílání zpráv se sexuálním charakterem, je v posledních letech, zejména pro rodiče dětí a dospívajících, hojně diskutovaný fenomén. Podle výzkumu EU Kids Online v Česku sexuálně laděnou zprávu obdrželo více než 34 % (evropský průměr je 22 %) a odeslalo zhruba 9 % (evropský průměr je 6 %) dospívajících mezi 12–17 lety (Šmahel, 2020). Ačkoliv je sexting již běžnou součástí dospívání (Mori et al., 2021), v rodičích vyvolává obavy, neboť je spojen s mnoha riziky. V tomto článku se dozvíte, jaké typy sextingu existují, jaké jsou jeho pozitivní i negativní dopady a také jak řešit situace, kdy se vaše dítě či dospívající stane obětí nekonsensuálního sextingu. 

Jaké podoby má sexting?

Zatímco kdysi byl sexting chápán jako výměna zpráv sexuálního charakteru, dnes už rozlišujeme mezi mnoha různými typy sextingu, neboť zkušenosti se sextingem nevyžadují aktivní výměnu. Rozlišujeme tak například posílání sexuálních zpráv, jejich přijímání, přeposílání, či vyžadování (takzvanou solicitaci). Sexting může mít také různou formu: od textových zpráv, přes hlasové nahrávky a fotografie, až po videozáznamy. Lišit se může také mírou sexuální náplně: od intimních informací až po nahé fotografie (Barrense-Dias et al., 2017). 

Nejdůležitější charakteristikou sextingu je konsent, tedy souhlas všech účastnících se osob. Sexting se souhlasem (takzvaně konsensuální) může mít pozitivní dopady pro vývoj dospívajících: nejen, že prohlubuje vztahy s ostatními a pocity intimity, může rozvíjet sebevědomí a pozitivní pocity týkající se vlastního těla, ale je také důležitý pro sexualitu dospívajících. Učí totiž účastníky komunikovat o sexu a o tom co se jim líbí, co chtějí a nechtějí (Englander, 2019).

Obrázek

Bohužel, rizikem sextingu je, že může přejít do nekonsensuálního sextingu, který s sebou často nese dalekosáhlé negativní dopady na psychický i sociální well-being. Může vypadat například jako nechtěné přijímání sexuálních zpráv (podle výzkumů jde typicky o chlapce, kteří spolužačkám posílají nevyžádané fotografie svých genitálií; Ringrose et al., 2021b), ale také nátlak do posílání intimních fotografií (někdy tento nátlak může být spojen i s výhrůžkami zveřejněním již zaslaných fotografií) nebo šíření intimních zpráv bez souhlasu osoby, která takové zprávy vytvořila. Poslední typ nekonsensuálního sextingu – tedy šíření intimních zpráv – přitom patří mezi společensky nejdiskutovanější a nejobávanější formy sextingu. Může napáchat velké škody, od negativního dopadu na psychické zdraví, přes poškození reputace a vyloučení z kolektivu, šikanu a celkové nepochopení nejen ze strany vrstevníků, ale také dospělých.  

Rodiče se často obávají cizích dospělých, kteří na internetu cílí na děti a dospívající. Ze zahraničních výzkumů ale víme o většinové roli vrstevníků, zejména spolužáků ve škole (Ringrose et al., 2021a). Zde je také nutné podotknout, že častějšími oběťmi nekonsensuálního sextingu jsou dívky a dospívající s jinou než heterosexuální orientací a pachateli jsou naopak nejčastěji chlapci (Barroso et al., 2022). To ale neznamená, že tomu nemůže být naopak; je možné, že jako oběti evidujeme častěji dívky, s kterými rodiče více diskutují sexuální rizika (Evans et al., 2019). Chlapci tak zůstávají bez potřebných informací. Rodiče se proto musí zaměřit také na vzdělání chlapců;  jak z pohledu potenciální oběti, takpachatele a následků. 

Protože sexuální výchova týkající se sextingu často mylně klade vinu oběti (“kdybys nesextoval/a, nikdy by se ti nic nestalo a můžeš si za to sám/sama”), není dostatečné povědomí o tom, že všechnu vinu nese pachatel – tedy člověk, který se rozhodl intimní informace bez souhlasu druhé osoby zveřejnit (nebo se dopouští nátlaku a podobně). Okolí pak vyčítá důsledky sextingu oběti a prohlubuje tak její trápení, místo aby se za ni pevně postavilo a jasně odsoudilo chování pachatele. 

Jak předcházet rizikům sextingu?

Předcházení rizik sextingu má několik úrovní. Ačkoliv můžeme rizika související s nekonsensuálním sextingem snížit a případně zmírnit jejich dopad, bohužel stále platí, že jim nejde stoprocentně předcházet. Jde o riziko, za které nezodpovídají oběti, ale pachatelé, kteří se rozhodnou intimní informace zveřejnit. 

Na obecné úrovni v souvislosti s riziky sextingu je především sexuální výchova a nutnost poučit dospívající jednak o existenci sextingu, konsentu, nátlaku do (online) sexuálních aktivit a potenciálních rizicích sextingu, ale také dopadech nekonsensuálního sextingu a zejména o odpovědnosti pachatele za újmu způsobenou oběti. Důležité přitom je, že nemá smysl sexting jako takový úplně zakazovat. Je nerealistické si myslet, že dětem a dospívajícím dokážeme zabránit v tom, aby sexting někdy vyzkoušely. Výzkumy ukazují, že sexuální vzdělávání týkající se sextingu nejlépe funguje ve školním prostředí, neboť sexting a jeho nekonsensuální formy se odehrávají především mezi vrstevníky (Ojeda & Del Rey, 2021).

Obrázek

Na úrovni druhé jde o vztahy s dítětem a klima v rodině. Je třeba s dítětem odmalička komunikovat o jeho používání technologií a internetu, upozorňovat na rizika a vytvářet podpůrné prostředí, ve kterém se dítě nebude bát svěřit s negativní zkušeností online (i offline). Pokud vytváříme pro dítě atmosféru strachu a zákazů používání technologií, je pro dítě mnohem náročnější se svěřit, když se “něco” stane – obzvlášť, pokud to “něco” bylo rodiči zakázané. V rizikových situacích je ale jedním z nejdůležitějších faktorů být pro dítě oporou, nesoudit ho a nabídnout mu pomoc.

Nejkonkrétněji, a to za třetí, jde o to, jak sextovat bezpečně. Jak už bylo zmíněno, zkušenost se sextingem má poměrně značná část dětí a dospívajících, navíc je sexting běžná součást sexuálního dospívání. Je třeba je tedy poučit o bezpečnosti na internetu (například o nesdílení osobních údajů), ale také o bezpečných zásadách sextingu – například nefotit fotografie s obličejem nebo rozpoznatelnými detaily (tetování, znaménka, šperky) a využívat možnosti některých chatovacích aplikací. Těch je hned několik: některé aplikace například místo reálných jmen používají přezdívky, jiné zase nabízejí režim, který po několika minutách automaticky maže chat a všechny informace v něm. Jiné aplikace zase umožňují zobrazit fotografii pouze jednou, nebo znemožňují pořizovat snímky obrazovky. Ačkoliv žádná z těchto strategií nemůže dokonale ochránit před potenciálním šířením sexuálních informací či nátlakem, mohou riziko významně snížit. 

Co dělat, pokud je mé dítě obětí nekonsensuálního sextingu?

Pokud se vaše dítě stane obětí nekonsensuálního sextingu, je třeba neobviňovat ho z toho, co se stalo, a naopak utěšit a nabídnout psychickou podporu. Následně kontaktujte školu (například školního psychologa či psycholožku) a policii. Důležité je také pořídit si záznamy a důkazy o nevhodném chování či vydírání – například v podobě screenshotů. 

Obětem může být také nápomocné obrátit se na specializovanou krátkodobou pomoc v podobě Linky bezpečí, Dětského krizového centra, Modré linky či Bílého kruhu bezpečí. Tyto organizace se zaměřují jak na poradenství pro děti a dospívající, tak pro rodiče.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku