Rodičovská kontrola digitálních zařízení aneb Sledovat či nikoliv?
Obsah článku:
- Co konkrétně potřebujete sledovat či kontrolovat?
- Proč potřebujete dítě sledovat a znát jeho aktivity na internetu?
- Jste připraveni na důsledky?
- Aplikace rodičovské kontroly
Co konkrétně potřebujete sledovat či kontrolovat?
Virtuální svět je zdrojem obrovského množství informací. Je přístupný nonstop a neomezeně, čímž skýtá mnohá nebezpečí. I když bychom si moc přáli zabránit veškerým rizikům, nikdy se nám to nepovede. Stoprocentní ochrana neexistuje. Můžeme se snažit rizika co nejvíce eliminovat a také na ně děti nějak připravit. Tzv. aplikace rodičovské kontroly nám s tím mohou pomoci. Ale je třeba si uvědomit, co od nich očekáváte a jaké má mít funkce. Chcete svého potomka chránit, monitorovat jeho aktivity, lokalizovat, anebo ho v něčem omezit? Co má pro vás největší prioritu? A kam máte v plánu „pomocníka“ instalovat: do mobilu, PC, tabletu anebo jiných smart zařízení? K různým cílům totiž vedou různé cesty.
Na druhou stranu žádná aplikace či jiné technické řešení nenahradí osobní komunikaci. Chcete-li děti opravdu ochránit, používejte tzv. media (internet) parenting, tedy jejich postupné vzdělávání v užívání technologií a internetu.
Z psychologického pohledu považuji za mnohem důležitější jinou otázku.
Proč potřebujete dítě sledovat a znát jeho aktivity na internetu?
Proč vlastně chcete mít informace, kde se dítě nachází anebo co dělá? Obecná odpověď „abych dítě ochránil/a“ nestačí. Je potřeba odpovědět si upřímně, což znamená porozumět své motivaci. Jde vždy pouze o dítě? Do jaké míry se na potřebě kontroly podílí i moje osobnost (touha ovládat, vést, mít vše pod dohledem, uspokojit své ego)? Nejčastějším důvodem jsou naše vlastní emoce. Kromě zvědavosti či žárlivosti (jak, kde a s kým dítě tráví čas), je naprosto nejsilnější strach. Jenže ze strachu jsme schopni dělat věci, které mohou více škodit než pomáhat. Pokud si neuvědomíme, že emoce velmi úzce souvisí s motivací (to, co prožíváme, nás zároveň nutí jednat), pak nás zaslepí a nedovolí domyslet následky. Pokud se jimi necháme ovládat a svůj nápad na sledování potomka dobře nepromyslíme, více ztratíme, než získáme. Z dobrého úmyslu se stane špatný čin. Ptejme se tedy, do jaké míry jsou naše obavy objektivní? Hrozí reálné nebezpečí? Nebo, pokud již máme předchozí negativní zkušenost, lze kontrolou zamezit opakování? A nakolik jsou naše obavy subjektivní? Jakou roli hraje naše vlastní minulost? Negativní zážitky ze svého dětství totiž nezřídka přenášíme na děti. Jak nás ovlivňuje vlastní úzkost, nejistota či nízké sebevědomí? Strach z odsouzení okolím v případě, že se dítěti něco stane, když jsme snad mohli nebezpečí zabránit?
Podobné otázky by si měli klást především tzv. vrtulníkoví rodiče (helicopter parents). Neobvyklé přirovnání označuje příliš ochranitelské rodiče a jejich pečovatelský výchovný styl.
Prošli jste základní otázky. Pokud jste se po jejich zvážení přeci jen rozhodli nějakou aplikaci instalovat, čeká vás další „práce“. Je třeba se svým plánem seznámit rodinu. Nejhorším scénářem je, že vše uděláte tajně a nebude o tom vědět ani dítě samotné. Pokud dítě kontrolu odhalí, to, že na vás bude mít pěkný vztek, je nejmenší problém. Určitě nic neinstalujte bez vědomí budoucího majitele. Se sledováním dětí se pouštíme na velmi tenký led. Hranice mezi ochranou a zásahem do práv dítěte je sice neostrá, ale ani sebevětší obavy by nás neměly dovést k porušení „Úmluvy o právech dítěte“. Článek 16 říká: „Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.“ A sledování zásahem do soukromí rozhodně je.
Pokud chcete, aby dítě váš záměr správně pochopilo, nepodceňte přípravu. Vymezte si dostatek času na rozhovor, avizujte ho jako prioritu. Aby dítě pochopilo, že povedete „partnerský rozhovor“ a obě strany budou mít stejné podmínky. Záleží i na výběru místa. Pokud bude někdo diskusi narušovat, ke shodě to rozhodně nepřispěje. Vysvětlete svým potomkům, co vás k tomuto kroku vede. Seznamte je se svými motivy a emocemi. Strachem (že se jim něco přihodí), vlastní zodpovědností (odpovídáte za výchovu svého dítěte až do jeho plnoletosti) i důvěrou, kterou chcete postupně rozvíjet. Zdůrazněte, že vaším cílem není trvalý dohled, nýbrž vedení k samostatnosti a postupnému přebírání zodpovědnosti. Důvěra se nedá vynutit. Je to pomalý proces a kdo ji chce získat, musí druhého přesvědčit (ne slovy, nýbrž svými činy). Citlivě dětem sdělte, že zpočátku je určitá míra dohledu nutná, ale pak budete kontrolu postupně rozvolňovat. Proto jim nezapomeňte říct, za jakých podmínek ke zmírnění kontroly dojde. Děti musí vědět, že se nejedná o konečné nastavení nebo nařízení rodiče, na které nemají žádný vliv. Ale naopak o proces, na kterém se budou aktivně podílet. Ať už jde o dodržování nastavených opatření, prokázání bezpečného chování ve virtuálním světě, porozumění rizikům apod. Pokud chcete svého potomka motivovat k dodržování pravidel, musíte si vše předem dobře promyslet. Každý člověk potřebuje vidět reálnou hranici a naději, že dosáhne kýženého cíle. Nepochopí-li dítě, co se od něho očekává, spíše v něm vzbudíte touhu pravidla nějak obejít.
Nezapomeňte poskytnout dostatečný prostor i dětem. Musí mít možnost se k tématu vyjádřit, mluvit o vlastních obavách. Každý potřebuje mít své soukromí, tajemství i možnost volby. Jejich názor byste měli znát přinejmenším proto, aby již od začátku nehledaly cestu, jak se kontrole vyhnout. Jste připraveni na to, jak bude dítě reagovat, až se dozví, že ho hodláte sledovat? Zvážili jste všechny výhody i rizika a máte pádné argumenty? Najít rozumný kompromis bude těžké. Ale určitě ho nedosáhnete větami „musíš chápat, že mám o tebe strach“, „myslím to s tebou dobře“ nebo „chci pro tebe to nejlepší“. I kdyby to byla stokrát pravda, taková vysvětlení neobstojí.
Pravidla byste měli nastavovat společně, protože podílení se na jejich tvorbě pomůže dětem se s nimi lépe ztotožnit. Extrémní kontrola je naopak nutí hledat cestu, jak ji obejít. Proto je třeba se předem domluvit, za jakých podmínek bude dohlížení probíhat, kdy a jak budete aplikaci používat. Vzhledem k tomu, že se potřeby dětí vyvíjejí postupně, měl by být rodič aktivní. Sledovat, jaké stránky dítě navštěvuje, jaká oblast ho zajímá a tomu přizpůsobit množství pravidel a nutnost kontroly.
Ale pozor, důvěra je subjektivní pojem. Je to naše vlastní představa, že se dotyčný bude chovat předem očekávaným způsobem. Co když ne? Otázka důsledků je mnohem složitější. Nejde jen o to, co se stane před zahájením sledování, ale také, co bude následovat. Jste připraveni na to, co zjistíte, resp. co se při sledování dozvíte? Nezaskočí vás to? A co budete (muset) dělat, když budete konfrontování s něčím, co se vám nebude líbit? Chcete mít jen přehled anebo s tím následně i něco dělat? A co konkrétně? Domluvit dítěti, něco mu zakázat, anebo ho napravit? Jedna věc je pravidla nastavit, ale mnohem důležitější je pak jejich dodržování. Pokud se na něčem dohodnete, nesmíte to sami porušit. Chcete-li být v jednání se svým potomkem co nejúspěšnější, musíte si na tyto otázky odpovědět mnohem dříve, než to s nimi vůbec začnete řešit.
Jaké jsou na trhu technické možnosti? Při volbě aplikace určitě bude hrát roli její přehlednost, jednoduché ovládání a také nemožnost ji odinstalovat bez vašeho vědomí. Důležitým parametrem je jazyk (ne všechny jsou v češtině) a rovněž cena – jste ochotni si připlatit anebo se spokojíte s aplikací zdarma? Funkce těch bezplatných jsou omezené, ale je možné, že si s nimi vystačíte. Některé firmy dokonce umožňují vyzkoušet si placenou verzi na několik dní zdarma. A nezapomeňte si též ujasnit, v jakém rozsahu a za jakých podmínek chcete dítě kontrolovat. Nonstop nebo jen část dne? Něco nebo úplně vše?
Nikoho asi nepřekvapí, že rodiče chtějí mít přehled, co a kde dítě dělá. Nejen ve virtuálním světě, ale i v tom reálném. Většina aplikací rodičovské kontroly nabízí lokalizaci - poskytne rodiči informaci, kde se potomek právě nachází, kudy jde anebo zda zrovna není v místě, kde mu hrozí nějaké nebezpečí. Umí také zaslat informaci, že dítě dorazilo bezpečně domů. Užitečnou funkcí je možnost spravovat telefon na dálku: lze ho okamžitě uzamknout, zablokovat, vypnout, popřípadě i vyfotit uživatele. Lze tedy lokalizovat dítě i zařízení, což oceníte, pokud ho dítě někde zapomene. Rodiče samozřejmě zajímá, čím se dítě na internetu zabývá a jaké webové stránky prohlíží. Většina aplikací umí monitorovat navštívené weby, dovoluje nastavit upozornění při vstupu na nežádoucí stránky, sledovat aktivitu dítěte na sociálních sítích nebo pořizovat snímky obrazovky. Základním požadavkem je možnost filtrovat závadný obsah, zablokovat určité kategorie stránek dle věku dítěte (tzv. webový strážce), anebo určit, co může dítě spustit, a co nikoli. Častým motivem rodičů je nějak omezit čas dítěte s technologiemi. Proto je dobré, když lze v aplikaci nastavit dobu používání, anebo přímo limit, po jehož vypršení se dítě na „uzamčené“ místo už nedostane. Kvůli ochraně financí by měla aplikace umět blokovat nákupy, omezit stahování placených aplikací anebo telefonování/SMS (např. na „barevné“ linky nebo vybrané odchozí či příchozí hovory). Důležitá je i funkce SOS, anebo možnost dovolat se rodičům i po vyčerpání kreditu.
Rodičovských aplikací je velké množství. V různé podobě je nabízejí výrobci antivirových programů, buď samostatně anebo jako součást svých produktů. Např. Eset (Parental Control), McAfee (Safe Family), Kaspersky (Safe Kids), Avast (Family Space), Norton (Family Parental Control) apod. Širokou nabídku má Microsoft (Family Safety) nebo Google (Family Link). Podporu lze najít i u mobilních operátorů (T-Mobile Školák, Vodafon Family Security). V žebříčcích a nejrůznějších recenzích se dobře umísťují aplikace Qustodio, Net Nanny, Mobicip nebo SecureTeen. A tím výběr zdaleka nekončí. Každý se ale musí rozhodnout sám, protože máme různé představy a požadavky na fungování v praxi. Určitě bych byla opatrná se stahováním aplikací z neznámých zdrojů, abyste sobě i dítěti nenainstalovali nechtěný „dárek“. Tzv. stalkerware či spouseware umí „šmírovat“ uživatele bez jeho vědomí, přičemž je tak dobře ukrytý v systému, že ho laik rozhodně nemá šanci odhalit. Nezapomeňte se také podívat, jaká oprávnění musíte povolit, k čemu všemu bude mít vývojář přístup a pochopitelně i to, zda se data odesílají třetím stranám. Dnes je to bohužel naprostým standardem. Někdy je to žádoucí (např. SOS tlačítko je napojené na IZS), ale ne vždy je cílem naše ochrana či vylepšení bezpečnosti. Množství informací, rozsah a počet třetích stran se obvykle liší. Ale hlavním účelem je marketing a inzerce. Proto je potřeba si u každé aplikace dobře nastudovat, kam a které informace se předávají dál. Rozhodně bych nepodcenila pečlivý průzkum zkušeností ostatních a věnovala se recenzím uživatelů.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
