Vstup dospívajícího dítěte do samostatného života je těžký. Z dětského domova dvojnásobně

Obsah článku:

• Práce a bydlení
• Startovací byty a řidičský průkaz
• Projekt Rozhled
• Kazuistika: Natálie
• Kazuistika: Kroměříž
• Následná podpora z Kroměříže
• První samostatný byt v MS kraji
• DEJME DĚTEM ŠANCI

Děti mohou být v dětském domově do 26 let, pokud studují (§ 2, odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb.). Dětský domov (DD) má povinnost poskytovat svým bývalým klientům poradenství, poté, co ho opustí (§ 33). Finanční příspěvek, takzvané odchodné, záleží na rozhodnutí dětského domova – někde ho nahrazují praktickým balíčkem, jinde dávají obojí.

Najít odcházejícím ubytování a zaměstnání mezi striktně dané povinnosti DD nepatří. Mnohé dětské domovy se přesto snaží pomoci. Se vstupem do dospělého života pomáhají i různé neziskové organizace.

Nejčastější způsob, jak se děti opouštějící dětské domovy a výchovné ústavy, napojí například na jednu z takových organizací - organizaci Janus, působící v Brně - je, že se tam dovedou vzájemně. „Někdo s námi má už zkušenost, má kamaráda či sourozence buď ze stejného zařízení, nebo se potkají například v komunitě mezi bezdomovci a doporučí nás ke spolupráci. Skrze vrstevnickou linii pak bývá taková spolupráce úspěšná a efektivní, protože mladý člověk si sám uvědomil, že by potřeboval pomoc a podporu a chce svoji situaci řešit,“ říká Andrea Doubková, ředitelka neziskové organizace Janus, z. s. „Dále spolupracujeme s ústavními zařízeními z našeho kraje, která o nás vědí, klienty k nám posílají sociální pracovníci nebo kurátoři z úřadů, spolupracujeme i s jinými neziskovkami, s pěstouny,“ pokračuje. Janus nemá žádnou telefonickou linku ani online poradnu, vše je založeno na důvěrných osobních vztazích. „Podle naší zkušenosti to funguje jen takto. Přicházejí k nám děti a mladí lidé, kteří prožili velmi náročné období, mají traumatické zkušenosti, a trvá dlouho, než si získáme jejich důvěru a můžeme jim opravdu pomoci. Obracejí se na nás dospívající a mladí dospělí z ústavní i pěstounské péče, kteří pobývají v Jihomoravském kraji, v Brně, kteří se do Brna dobře dostanou, anebo my za nimi,“ vysvětluje Doubková.

Poradenství ohledně práce nebo bydlení

Organizaci zakládali lidé, kteří měli s prací s dětmi a mladými lidmi zkušenosti – buď z dětských domovů, nebo různých jiných organizací. „Přicházejí k nám i mladí lidé, kteří někoho z nás znají už z dřívějška, třeba od čtyř nebo pěti let, přičemž dnes je jim dvacet,“ říká. Janus nabízí psychosociální poradenství, doprovázení dospívajících a mladých dospělých praktickým životem – nejčastěji se to týká oblasti práce, bydlení, zacházení s penězi, jak se o sebe, o svůj prostor či o své zdraví postarat. Mladým lidem pomáhají při jednání na úřadech, poskytují jim terapeutické a poradenské zázemí, učí je jak žít ve vztazích s druhými i sami se sebou. „Když to řeknu neprojektovou mluvou, nabízíme jim bezpečí, důvěru, respekt, zájem o ně a naději do budoucna. Dáváme jim kus našeho času, právě tolik, kolik potřebují a hodně se pro ně angažujeme. Vše se musí dít přirozenou formou, v rámci rozhovoru a především lidského setkání. Vycházíme z jejich aktuálních potřeb, z toho, co v tuto chvíli žijí, co potřebují, nikoli z toho, co si myslíme, že by měli potřebovat a chtít, jak by měli žít. Tento přístup vyžaduje naši otevřenost, pozorné naslouchání, přijetí a trpělivost. Často také velkou disciplínu, abychom se je nesnažili 'převychovávat'. Dáváme jim prostor pro nalezení vlastní cesty, se kterou samozřejmě nemusíme vždy souhlasit. Díky tomu se mohou učit být dospělými a zodpovědnými. Poskytujeme jim zázemí, které jim chybí, aby se měli na koho obrátit a komu věřit. Máme je rádi,“ říká Doubková.

Startovací byty, možnost udělat si řidičský průkaz

Dětský domov v Klánovicích má startovací byty, které slouží i jako cvičné nebo tréninkové. „Přizpůsobili jsme si je v areálu – máme jich osm. Díky péči pražského magistrátu máme čtyři garsonky, děti jsou zařazeny do programu samostatného hospodaření, dostávají 6 tisíc korun na měsíc, kromě školních pomůcek a výletů musí vyjít sami – peníze jim musí stačit na jídlo či na drogerii. Když už děti nejsou klienty dětského domova, poskytujeme jim rok bydlení za snížené nájemné, asi za 2,5 tisíce korun měsíčně, aby se aklimatizovaly, další rok to zvyšujeme na nájemné sociální, které nám na sociální garsonky vyměřil magistrát. Zatím se nám daří, že lidé v bytě zůstanou rok, dva, výjimečně tři, potom s nimi hledáme další bydlení. Je o ně postaráno jako o děti z rodiny, to se neliší, mně také rodiče pomáhali,“ říká.

A jak mladí lidé odchod z dětského domova zvládají? „Většinou to zvládnou, ale jsou i tací, kteří nikoli, těch je ale minimum, není jich 50 %, jak se traduje, neposkytujeme jim totiž jen krátkodobou pomoc. Vrací se, když třeba mají po dvou třech letech průšvih, například se někde zadlužili. Proto by následná péče měla být v zákoně daleko víc ošetřena, přičemž by byla rozvolněna do rozhodnutí ředitelů dětských domovů. My ji děláme dobrovolně, je to náročné, ale důležité,“ uvádí Kuchtová. „Nevím, proč to zákon omezuje, dětské domovy přece musejí vědět, zda na to mají, nebo nemají peníze,“ podotýká.V Klánovicích dávají dětem, které si na to troufají, kupříkladu i peníze na autoškolu, aby měly řidičský průkaz. „Těm, které si na to troufnou, to uhradí sponzor,“ říká Kuchtová. 

Projekt Rozhled nabízí pomoc s kariérou

Projekt Rozhled, který provozuje nezisková organizace Nadání a dovednosti, poskytuje teenagerům 15+ rozhled o tom, jak široká paleta povolání existuje.

„Jsme zaměření na kariéru. Jakmile seženeme donátora a získáme finance, oslovíme spolupracující dětské domovy, kterých je v ČR asi 161, přičemž nakontaktovaných máme 144. S nabídkou přihlášení do projektu je oslovujeme buď prostřednictvím newsletteru, nebo voláme řediteli/vychovatelům a s některými už jsme v pravidelném kontaktu. Jedeme po regionech, přičemž projekt trvá 3,5 měsíce, protože vše probíhá v odpoledních hodinách a o víkendech, aby mladí lidé co nejméně zameškali školu.

Když byl donátorem například Samsung Electronics, tak byl projekt hlavně pro mladé lidi, kteří se chtějí živit výpočetní technikou, počítači atd. Jindy to bývá neomezené. Vezmeme je do projektu, proběhne kariérové poradenství, probíráme jejich silné a slabé stránky a co by je bavilo, posléze získáme zpětnou vazbu od kariérní poradkyně a dle profilace každého jedince mu stavíme individuální program na míru, který zahrnuje exkurze ve firmách, kde jim společně se zástupci firem ukazujeme různé možnosti, co je možné v dané firmě dělat (např. HR, PR, marketing, asistentku, prodavačku apod.).

Každý si při svých exkurzích okoukne, co by pro něj bylo nejlepší a čím konkrétně by se chtěl do budoucna živit a v návaznosti na to s firmami domlouváme tzv. 'stínování', kdy vlastně dělá stín člověku, který danou profesi vykonává. Kromě toho je pro účastníky projektu připravena řada seminářů a workshopů, například jak napsat CV, motivační dopis, dále mají reálné simulace pracovních pohovorů – ve firmách máme domluvené, že s dětmi pohovory dělají. Učíme je, jak zacházet se sociálními sítěmi a tak dále. Po skončení projektu s nimi však zůstáváme neustále v kontaktu a mohou se na nás kdykoli obrátit. S účastníky vždy navážeme kamarádské vztahy a máme tak skvělou atmosféru napříč celým projektem. Nyní máme za sebou podpořených 203 dětí. Dokonce máme i společnou uzavřenou skupinu na Facebooku, kde jim pravidelně uveřejňujeme možnosti brigád a je skvělé, že si je tam již mezi sebou začali nabízet i oni sami,“ říká ředitelka organizace Linda Hurdová. Třeba technicky nadaného Kryštofa, který byl podpořen Samsungem, si vybral Microsoft, který jej přijal do své akademie, a Kryštof nyní pomáhá dalším.

V Kroměříži se snaží se startem do života pomáhat, problémem jsou byty

Ředitelkou dětského domova v Kroměříži, kde Natálie vyrůstá, je Anna Hejná. Říká, že dětem po odchodu ze zařízení zajišťují ubytování a zaměstnání. „Zrovna nám do života odcházejí dvě děti, problém je, že sociální byty jsou plné, tak odcházející dívka jde na ubytovnu, což mě do jisté míry mrzí, ale co se dá dělat,“ říká. Mrzí ji obecně, že město má plné byty. Aby jich byl dostatek, by měl podle ní řešit stát, systémově, nejen město. „Určitě by to dětem usnadnilo vstup do života,“ dodává. V každé obci je to podle stávajícího systému jinak. Záleží i na spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). „My máme vynikající spolupráci s brněnským OSPOD, do Brna několik našich dětí odešlo a mají možnost zažádat o startovací byt,“ prozrazuje Hejná. Problém vidí, když jdou děti na privát – tedy do bytů, které mají soukromé majitele. Od kroměřížského dětského domova sice dostanou finanční příspěvek, na privátech ale po nich chtějí dopředu ne jeden nájem, ale ještě dva navíc. „Na to ty děti nemají,“ upozorňuje Hejná. 

Dětský domov v Kroměříži děti na samostatný život připravuje. Od patnácti let žijí v garsonkách, vždy po dvou a vždy děti stejného pohlaví. Dostávají peníze na potraviny, které si kupují a vaří z nich. Také si samy uklízejí. V úhradě školného pomáhají kroměřížskému domovu nadace, například Nadace Terezy Maxové. Bez této finanční pomoci by studium na soukromé škole nebylo možné. Zřizovatel – v tomto případě Krajský úřad Zlínského kraje – doporučuje státní školy.

Děti, které opustily kroměřížský dětský domov, toho podle slov ředitelky hodně dokázaly a zapojily se do společnosti. Mnohé studují vysoké školy. „V dětském domově se snažíme o to, aby osobnost jedince byla rozvinuta tak, aby měl vzdělání, vychování, zájmovou činnost. Třeba Matěj dělá latinskoamerické tance, se Samanthou jsou na republikové úrovni. Zatím je to menší hoch, ale ještě o něm určitě uslyšíme,“ uvádí. Při odchodu z dětského domova v Kroměříži dostávají děti finanční příspěvek a startovací balíček, který domov získává přes nadace. Jsou v něm vysavače, elektronika a podobně. 

Děti se na kroměřížský domov mohou kdykoli obrátit

Dětský domov dětem po odchodu poskytuje i poradenskou činnost, nedělá to jen proto, že to vychází ze zákona. „Děti se na nás mohou obrátit kdykoli, nejen dva roky po odchodu…Pro mě jsou všechny děti úspěšné, ať již absolvovaly vysoké školy nebo učiliště. Jsem ráda, že jsme je dokázali vychovat tak, aby měly pěkný život, chodily do práce, bydlely, byly čisté, staraly se o děti. To je nade vše,“ říká ředitelka tohoto DD. Za šestadvacet let praxe ví jen o jednom chlapci, který dospělý život bohužel nezvládl, byť se mu dětský domov pokoušel pomáhat. Ani na něj však nezanevřela. Vadí jí, jak se o dětech z dětských domovů mnohdy píše. „Naše děti jsou rovné s těmi vyrůstajícími v rodinách, které s nimi chodí do školy, není mezi nimi rozdíl, není rozdíl v oblečení, které mají, jsou to normální děti s normálními problémy,“ pokračuje. „Některé články jim ubližují, dává se jim nepěkná nálepka,“ dodává.

První samostatný byt v Moravskoslezském kraji

Pomáhat se snaží i v jiných dětských domovech. Kupříkladu podle informací ČT první samostatný byt v Moravskoslezském kraji pro mladé dospělé vybudoval Dětský domov Úsměv v Ostravě. Sourozenci se tam nastěhovali v létě. Na živobytí dostávají čtyři tisíce korun, s kterými se učí hospodařit.

Negativní psaní o dětech z dětských domovů vadí i poslankyni Jitce Chalánkové, která je původní profesí pediatrička a ohroženým dětem se věnuje dlouhodobě. „Poznatky od ředitelů dětských domovů mám pozitivní, připravují děti na odchod z domova, učí je hospodařit,“ říká. Chválí kupříkladu organizaci DEJME DĚTEM ŠANCI. Při odchodu z dětských domovů dětem pomáhají ale i mnohé další organizace, namátkou Vteřina poté. Některé děti (v současné době jich je asi 300) dočasně žijí v Domech na půl cesty, které jsou v různých městech ČR.

Komplexní péče od DEJME DĚTEM ŠANCI

Organizace DEJME DĚTEM ŠANCI poskytuje komplexní péči dětem a mladým lidem žijícím v dětských domovech po celé ČR. „Za pět let činnosti jsme podpořili více než 2500 konkrétních dětí částkou přes 13,5 milionu korun,“ uvádí ředitelka Tereza Tkadlecová. Pomoc se týká čtyř oblastí:

• Za prvé Spoření pro děti – podporovatel spoří dítěti formou měsíčních plateb (minimálně 200 Kč) po dobu pobytu dítěte v dětském domově. Naspořené prostředky budou dítěti k dispozici až po opuštění dětského domova. Zmíněná organizace je následně garantem účelného využití darovaných peněz.
• Za druhé Podpora dítěte při studiu – organizace hradí dítěti všechny náklady spojené se studiem, aby si mohlo vybrat studijní obor dle vlastní volby. „S dětmi jsme po celou dobu studia v úzkém kontaktu,“ říká Tkadlecová.
• Za třetí: Splnění opodstatněného přání – dárce zaplatí nebo přispěje (minimálně 100 Kč) dítěti na splnění přání, které má souvislost se studiem, smysluplným trávením volného času nebo s nápravou zdravotního hendikepu, který nehradí zdravotní pojišťovna.
• A za čtvrté: Hostitelská péče – kontakt s dítětem formou víkendových nebo prázdninových pobytů v rodinách hostitelů, který v ideálním případě přetrvá i po odchodu dítěte z dětského domova.

Související články na portálu Šance Dětem:

• Co je pěstounská péče?
• Každé dítě patří do rodiny. Nebo snad ne?
• Vztahy v náhradní rodinné péči z pohledu psychologa
• Systém náhradní rodinné péče
• Dítě v ústavu
• Adopce (osvojení)

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!