Jak se bude (může) jmenovat?

Obsah článku:

• Jedno, nebo dvě jména?
• Běžná, nebo originální jména?
• Ne-existující jméno?
• Cizojazyčná jména
• Jména osvojených dětí
• Příjmení narozeného dítěte
• Více příjmení
• Přechylování příjmení
• Změna jména a příjmení

Právo na jméno a příjmení sice nepatří mezi výslovně stanovená práva zaručená Listinou základních práv a svobod, nicméně Listina sama zaručuje každému právo na ochranu jeho jména. Základní právní úprava jména a příjmení je v občanském zákoníku. Ten definuje jméno člověka jako „jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí". Na tvorbu a nabytí osobního jména, tedy jména a příjmení, se vztahuje zákon o matrikách.

Jméno a příjmení jsou pojmy spjaté s každým jednotlivcem, které život každého značně přesahují. Naprosto bez jakýchkoliv významových problémů je užíváme v běžné řeči, není pochybnosti o tom, co znamenají. V následujících řádcích se proto přidržíme obvyklých pojmů jméno a příjmení a přiblížíme si právě tvorbu jména a příjmení, jejich nabytí, úpravy a změny, a to v souladu se zákonem o matrikách. 

Jméno

Vybrat správné jméno pro nového člověka, které ho bude už navždy provázet jeho bytím. To je jeden z prvních velkých úkolů, před kterým my rodiče stojíme. Repertoár jmen je obrovský, přesto mnohdy nepostačuje vkusu rodičů, ale k tomu se vrátíme později. Důležitou podmínkou při určování jména dítěte je vždy vzájemná dohoda rodičů, slovy zákona „souhlasné prohlášení". Další zákonnou podmínkou je možnost zvolit jakékoliv existující jméno ve správné pravopisné podobě, není tedy možné zapsat jméno zkomolené.

Osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Jména přitom rozdělujeme nejen na jména mužská a ženská, ale rovněž na jména neutrální, tedy obourodá. To jsou taková jména, která mají stejnou podobu jak pro mužský, tak pro ženský tvar, např. Nikola nebo René.
Dále není možné zapsat jméno, pokud shodné jméno užívá žijící sourozenec, a pokud tito sourozenci mají společné rodiče. Je to trochu paradoxní, ale nic nebrání tomu, aby jeden otec měl dvě dcery, mohou být i stejného věku, a aby obě byly pojmenovány Karolína, a to za předpokladu, že každé z dcer opatří jinou maminku.

Matriční úřad jméno nezapíše a učiní o tom oznámení soudu v zákonem vymezených případech, a to pokud se rodiče ani do jednoho měsíce od narození dítěte nedohodnou, které jméno dítěti určí, nebo pokud tak zkrátka neučiní. Matriční úřad dále nezapíše jméno, které není možno zapsat, neboť je stiženo vadou spočívající v tom, že se nejedná o jméno existující ve správné pravopisné podobě. Rovněž nelze zapsat jméno dítěte, pokud nejsou rodiče známi.

Jedno, nebo dvě jména?

Je naprosto v souladu se zákonem, aby již při narození rodiče prohlásili, že dítě bude nést dvě jména. Tato jména nesmějí být stejná. Jedná se o dvě samostatná jména stojící vedle sebe. A odlišujeme je od takzvaných zdvojených jmen, například Jean-Jacques, česky Jan-Jakub. Zdvojené jméno je užíváno ve funkci jména jednoho. Každá fyzická osoba, která má v matriční knize zapsána dvě jména, je povinna užívat je v úředním styku. Není možno užívat jen jedno. K nabytí druhého jména však přirozeně nedochází jen při narození.

Každý, kdo má zapsáno pouze jedno jméno, může před matričním úřadem podle místa trvalého pobytu nebo tam, kde je jeho narození zapsáno v matriční knize, prohlásit, že bude užívat dvě jména. Nejedná se o žádost, ale pouze o prohlášení, které není třeba nijak zdůvodňovat a rovněž nepodléhá žádnému povolovacímu procesu. Rodná matrika vydá na základě prohlášení nový rodný list, který už bude obsahovat obě jména. Toto prohlášení je však závazné. Může být učiněno pouze jednou a nelze je vzít zpět. To znamená, že v případě, že osoba měla jedno jméno, prohlásila, že bude mít dvě jména, a po čase se chtěla vrátit pouze k jednomu jménu, nemůže tak učinit pouze prohlášením, ale musela by požádat matriční úřad o změnu jména a matriční úřad by o tom rozhodoval ve správním řízení. Pro volbu druhého jména však platí stále požadavek zákona o tom, že se musí jednat o jméno existující a ve správné pravopisné podobě.

Běžné, nebo originální jméno?

V publikacích paní doktorky Knappové [1], která je bezpochyby naší největší odbornicí v oblasti antroponomastiky (studium vlastních jmen lidí), je možno se seznámit s obsáhlým vysvětlením o tvorbě a vývoji jmen. V další části publikace jsou obsažena jména existující a jejich různé podoby. Seznam jmen, která jsou v ČR již alespoň jednou užita, vede Ministerstvo vnitra ČR. Tento seznam má informativní charakter a nelze jej využít jako podklad k ověření správné pravopisné podoby jména za účelem zápisu jména do matriční knihy. Žádný oficiální seznam schválených a povolených jmen v ČR neexistuje. 

Je velká část rodičů, kteří pro své potomky volí běžně se vyskytující jména, ale není vyloučeno a je zcela v souladu se zákonem volit dětem jména nezvyklá, cizí či exotická. Pokud se rodiče pro takové jméno rozhodnou, což je nepochybně jejich právo, musí opět dodržet mantru předchozích řádek, a to že se jedná o jméno existující a ve správné pravopisné podobě.

Podívejte se na náš VIDEOROZHOVOR k tomuto tématu:

Ne-existující jméno?

Problém tedy nastává v okamžiku, kdy matrikář shledá důvod pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné pravopisné podobě. V té chvíli je podle zákona o matrikách občan povinen předložit doklad vydaný znalcem nebo dokument od veřejné výzkumné instituce, jejímž předmětem činnosti je výzkum v oblasti jazykovědy. Tyto dokumenty jsou pro matrikáře pomocným vodítkem, ale rozhodnutí o tom, jaké jméno zapsat, je vždy na matrikáři. K této otázce se také v roce 2015 vyjádřil Nejvyšší správní soud rozsudkem ve věci kasační stížnosti, kdy konstatoval: „Pochybnosti o správné pravopisné podobě jména ve smyslu zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, nevzniknou, pokud se podaří ověřit správnou pravopisnou podobu jména dítěte, které má být zapsáno do matriční knihy narození (v daném případě v podobě „Thymian"), prostřednictvím vhodných důkazních prostředků, aniž by bylo nutné vyžadovat znalecký posudek.

Zjednodušeně to znamená, že k zápisu neobvyklého jména by měl postačovat například důkaz listinou (zahraniční matriční doklad osoby užívající dané jméno) či informace ze zahraničních veřejně přístupných databází. Nicméně, a to je nutno zdůraznit, bude-li mít matriční úřad i přes vlastní dokazování pochybnost o správné pravopisné podobě nebo existenci jména, je vzhledem k závažnosti zcela namístě, aby si znalecký posudek vyžádal.

U starších zápisů se poměrně často setkáváme se zápisem jmen ve zdrobnělém tvaru. Důvod je ten, že dříve nebyly podmínky zápisu jména do matričních knih tak podrobně upraveny. Z pohledu zákona se nejedná o chybný zápis, protože byl učiněn v souladu s právními předpisy platnými v době zápisu. Dnes by však takový zápis neměl být možný. V tomto případě je sice splněna podmínka existujícího jména, ale ne podmínka druhá - že je ve správném pravopisném tvaru. Matrikář pak může stát před rozhodnutím, zda takové jméno zapsat. Zvláště jedná-li se například o jméno, které se ve zdrobnělém tvaru vyskytuje v rodině po několik generací.

Je také nutné mít na paměti, že stejně jako právo i jazyk se neustále vyvíjí. Není ojedinělé, že se dnes používá jméno ve tvaru, který by dříve byl nepřípustný. Zda je užití každého konkrétního jména v souladu se zákonnými kritérii, je otázkou právní, nikoliv otázkou jazykovou. Právní otázku použitelnosti jména vždy v rámci aktuálních zákonných podmínek řeší matriční úřad.

Řízení o zápisu jména dítěte do matriční knihy narození je zatíženo zvýšeným zájmem na ochraně práv rodičů i samotného dítěte a je nutno, aby bylo provedeno při zachování zákonných požadavků v souladu se svobodnou, souhlasnou vůlí rodičů, a to s minimalizací časových a finančních nákladů. V případě neúspěchu je vždy možné podat odvolání proti takovému rozhodnutí. Pokud bude i odvolací řízení neúspěšné, je možno podat soudní žalobu.

Česká podoba cizojazyčného jména

Užívá-li občan cizojazyčné jméno a chce užívat jeho českou podobu, nevyžaduje se žádné povolení. Tuto skutečnost oznámí matričnímu úřadu, kde je zapsán v knize narození. Opět je v případě konkrétních pochybností, zda jde o českou podobu cizojazyčného jména, oznamovatel povinen předložit vyjádření znalce. I toto oznámení o užívání cizojazyčného jména je opět závazné a nelze je vzít zpět.

V jazyce národnostní menšiny

Na žádost občana, který je příslušníkem národnostní menšiny, jehož jméno, popř. jména jsou zapsána v matriční knize v českém nebo jiném než českém jazyce, se uvede jeho jméno, popř. jména, v matričním dokladu v jazyce národnostní menšiny, a to znaky přepsanými do podoby, ve které je možno je zapsat do informačních systémů. Opět je v případě pochybnosti občan povinen předložit doklad vydaný znalcem. Další následné matriční doklady se vydávají s uvedením jména, popřípadě jmen v této podobě. Jedná se typicky o situaci, kdy občan nabude ještě jiné státní občanství. Z Jana tedy může být jednoduše Hans.

Jména osvojených dětí

Osvojitelé mohou do 6 měsíců od právní moci rozsudku, kterým dítě osvojili, zvolit souhlasným prohlášením osvojenci jiné jméno, popř. jména. Je možno tak učinit nejpozději do dosažení zletilosti tohoto dítěte. V případě, že se jedná o osvojované dítě starší patnácti let, platí jako ve všech ostatních řízeních, že je nezbytný souhlas takového dítěte. V případě, že osvojení zanikne, nebo bylo zrušeno, nemá to vliv na jméno, popř. jména osvojovaného dítěte.

Příjmení

Problematika jména je poměrně obsáhlá. Ale co je to proti příjmení!

Každý má povinnost užívat v úředním styku příjmení, popřípadě více příjmení, která jsou uvedena ve vydaném matričním dokladu.
Velmi často se setkáváme s pojmem rodné příjmení. Jedná se o příjmení, které bylo zapsáno do knihy narození při narození dítěte. Ale zároveň může jít o příjmení, které bylo do knihy zapsáno při určení otcovství nebo osvojení dítěte. A rodným příjmením je rovněž příjmení, které je do knihy narození zapsáno v souvislosti se změnou pohlaví.

Příjmení narozeného dítěte

U sezdaných rodičů se narozenému dítěti zapíše společné příjmení rodičů. Pokud mají rodiče jiná příjmení, zapíše se příjmení jednoho z nich podle dohody při uzavření manželství. Pokud nevyplývá dohoda o příjmení dítěte z oddacího listu, zapíše se příjmení, na jehož užívání se rodiče dohodli.

Pokud rodiče manželství neuzavřeli, zapíše se příjmení podle dohody rodičů při určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, popřípadě podle pravomocného rozsudku o určení otcovství. Dohodou je možné určit jako příjmení dítěte příjmení, které má jeden z rodičů nebo dítě v době, kdy k dohodě došlo. Tedy pokud je k dítěti určeno otcovství až po narození a dítě mělo jiné příjmení, například podle bývalého manžela matky, pro kterého v době narození svědčila domněnka otcovství, je možné mu ho ponechat. Opět je nutné, aby dítě starší patnácti let s určením příjmení souhlasilo. Tuto dohodu nelze měnit.

Pokud se narodí dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku (rozvod, úmrtí) nebo potom, co bylo prohlášeno za neplatné, nebo byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, zapíše se příjmení, které manželé určili v dohodě při uzavření manželství. Ovšem za předpokladu, že se matka znovu nevdala. Pokud se narodí dítě neprovdané ženě, které je počato umělým oplodněním, má se za to, že otcem je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, a dítěti se zapíše příjmení, na kterém se rodiče dohodli. Jak je obecně známo, není možné, aby umělým oplodněním počala žena dítě bez souhlasu partnera...

Opět platí, že pokud se rodiče nedokážou dohodnout na příjmení dítěte, matriční úřad o tom učiní oznámení soudu a příjmení nezapíše.

Více příjmení

Zákon o matrikách tedy připouští omezené používání více příjmení, a to v taxativně vymezených případech. Jedná se o vyjádření veřejného zájmu na stálosti příjmení a snadné identifikaci osob.

Zákon připouští nabytí více příjmení uzavřením manželství. Snoubenec tedy buď přijme příjmení druhého, který již má připojované příjmení, jako společné, nebo snoubenec ke společnému hodlá připojovat příjmení předchozí.

Dále je možné užívat více příjmení, pokud člověk nabyl více příjmení podle dříve platných právních předpisů. Tedy legálně užíval více příjmení před vznikem zákona č. 301/2000 Sb. 

Rovněž děti užívají více příjmení po rodičích, pokud tito mají připojované příjmení. V této souvislosti je nutno upozornit, že pokud si pan Novák Nádherný vezme slečnu Kopřivovou a jako společné příjmení zvolí Novák Nádherný, bude příjmením dětí rovněž Novák Nádherný. Ovšem! Pokud si pan Novák vezme slečnu Kopřivovou, jako společné příjmení zvolí Novák, paní bude užívat na druhém místě Kopřivová, pak jejich děti nemohou nést příjmení Novák Kopřiva. Ale ponesou příjmení Novák.

Více příjmení dále užívá ten, kdo je nabyl v souvislosti s osvojením. [3]

Každý, kdo má v knize narození nebo po uzavření manželství zapsáno více příjmení, může před matričním úřadem prohlásit, že bude užívat pouze jedno. Za trvání manželství je to možné pouze souhlasným prohlášením manželů a v takovém případě nelze upustit od příjmení společného, pouze od příjmení připojovaného.

Pokud bylo manželství uzavřeno v cizině, na žádost občana zapíše zvláštní matrika příjmení občana i příjmení jeho manžela v podobě, jak je uvedené na cizozemském matričním dokladu nebo obdobném úředním potvrzení, což je důležité vědět s ohledem na tvar příjmení dětí.

GRAF K AKTUÁLNÍMU TÉMATU ZDE

Zápis příjmení podle práva a tradice členského státu EU

Má-li občan i jiné občanství státu Evropské unie, matriční úřad na základě prohlášení takového občana uvede příjmení, ale i jméno, popřípadě jména v podobě, kterou mu umožňuje užívat právo a tradice jiného členského státu, pokud tuto podobu prokáže matričním dokladem nebo jinou veřejnou listinou vydanou tímto státem Evropské unie.

Přechylování příjmení

Ať už z praktických, nebo osobních důvodů mnoho žen nechce přechylovat své příjmení. Zákon o matrikách jednoznačně deklaruje, že příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice, avšak dává možnosti, jak dosáhnout příjmení v mužském tvaru.
U narozeného dítěte nebo u již uzavřeného manželství, popřípadě registrovaného partnerství lze zapsat příjmení ženy v mužském tvaru. 

Jestliže žena, která užívá příjmení s -ová, požádá o zápis příjmení v mužském tvaru a následně chce opět užívat příjmení ve tvaru ženském, jednalo by se již o správní řízení ve věci změny příjmení.

Změna jména a příjmení

Jak už bylo řečeno výše, je veřejným zájmem, aby byly osoby snadno identifikovatelné, a proto by jejich osobní jméno (jméno, popřípadě jména a příjmení, případně více příjmení) mělo být relativně stálé. Zákon však připouští, že je možné změnit fyzické osobě osobní jméno (jméno/a a příjmení) a to jen a výhradně na základě její žádosti, popřípadě zákonných zástupců této osoby. Změnit jméno/a a příjmení je přípustné i u osoby nezletilé. 

Změna příjmení se povolí především tehdy, pokud jde o příjmení hanlivé nebo směšné nebo je-li pro to jiný vážný důvod. Žádost o změnu příjmení musí být vždy řádně zdůvodněna a tato žádost také podléhá správním poplatkům, podrobněji viz Položky č. 11 (200 Kč /3 000 Kč v r. 2024) a č. 154 sazebníku (100 Kč / 1 000 Kč v r. 2024) zákona č. 634/2004 Sb. [2]. Je třeba si uvědomit, že změna jména či jmen a příjmení je situací naprosto výjimečnou a žádost musí být vždy řádně odůvodněna. Listina základních práv a svobod nezaručuje právo na změnu jména a příjmení a správní orgán musí vždy nalézt spravedlivou rovnováhu mezi svobodnou vůlí žadatele a veřejným zájmem. Tak jako ve všech ostatních případech platí pravidlo, že v případě, kdy se jedná o jméno či příjmení nezletilého staršího patnácti let, je nutný souhlas nezletilého. Bez toho souhlasu není možno v řízení pokračovat. 

Pokud trvá manželství, je možná změna příjmení pouze za souhlasu obou manželů, protože platí, že pokud se jedná o příjmení společné a je povolena změna i jen jednomu z nich, vztahuje se tato změna na oba manžele a na příjmení všech nezletilých dětí. Pokud mají manželé rozdílná příjmení a dojde ke změně příjmení, které je příjmením nezletilých dětí, vztahuje se tato změna i na nezletilého. 

O povolení změny jména nebo příjmení je nutno požádat matriční úřad v místě trvalého bydliště. Zákon přímo určuje, co je obsahem takové žádosti: jméno/jména, příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození, rodné číslo, místo trvalého pobytu žadatele, jméno/jména nebo příjmení, které zvolil, základní identifikační údaje manžela a nezletilých dětí, pokud se změna vztahuje i na tyto osoby, údaj o státním občanství a odůvodnění. 

K žádosti je třeba přiložit matriční doklady (rodný, oddací list, popřípadě úmrtní list u osoby ovdovělé), pravomocný rozsudek o rozvodu či o zániku partnerství, doklad o místu trvalého pobytu na území ČR, doklad o státním občanství a souhlas osoby starší patnácti let, jde-li o změnu jejího jména nebo příjmení. K žádosti musí být dále přiložen písemný souhlas druhého rodiče (úředně ověřený podpis, pokud není činěn přímo před matričním úřadem) nebo rozsudek soudu, kterým je tento souhlas nahrazen.

Pokud občan, který o změnu žádá, žije v manželství s cizincem, je třeba k žádosti o změnu příjmení přiložit doklad o tom, že v domovském státě manželství bude změna uznána, pokud se vztahuje i na tohoto cizince. Tento doklad se nepředkládá, pokud má cizinec povolen oprávněný pobyt.
Matriční úřad procesně postupuje podle správního řádu, a proto platí obecná lhůta pro rozhodnutí, to je 30 dní.

Napříč celým matričním zákonem pak probíhá jednotné pravidlo, že doklad, který by bylo podle zákona nutno předložit, není nutno předkládat, když je matriční úřad schopen si uvedené skutečnosti sám ověřit z jím vedené matriční knihy, ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů nebo z informačního systému evidence cestovních dokladů.

Obecně si myslím, že je dobře předložit matričnímu úřadu maximum požadovaných listin. Už jenom proto, že se ověří jejich soulad s informačními systémy a mnohdy to zrychlí celý proces. Na druhou stranu, pokud občan listiny předložit nechce nebo nemůže a správní orgán je schopen informace zákonným způsobem opatřit, nemůže to mít na rozhodování žádný vliv. Matriční úřad určitě není od toho, aby direktivně rozhodoval o osobních věcech fyzických osob. Nicméně je třeba, aby byl chápán jako orgán, kterým stát nejen eviduje ty nejzákladnější události a skutečnosti o svých občanech, ale i jako orgán, jehož základní náplní je dodržení jednotných pravidel, která stanoví právní předpisy. Matrika je výkonem státní správy, a proto jsou matrikáři vázáni nejen právními předpisy, ale například i metodickými pokyny nadřízených správních orgánů. Domnívám se, že jak pro pracovníky matričních úřadů, tak pro občany je výhodné vzájemně dobře a včas komunikovat. A v co nejširší míře si vzájemně přibližovat svá stanoviska, což zcela jednoznačně vede k dosažení konsenzu mezi zákonnými požadavky a osobními přáními jednotlivce.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Doporučené zdroje:

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_k%C5%99estn%C3%ADch_jmen
• https://www.czso.cz/csu/czso/nejoblibenejsi_detska_jmena
• http://www.kdejsme.cz/