Náhradní výchovná péče

Pojem vystihuje situaci, kdy o dítě nepečují jeho vlastní rodiče a jeho výchovu zajišťuje jiná osoba či instituce. V ČR existují dvě základní formy náhradní výchovné péče – ústavní výchova (diagnostický ústav, dětský domov, výchovný ústav, dětský domov se školou) a náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče). Když je zjištěno, že výchova dítěte v biologické rodině je vážně ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo se rodiče nemohou o dítě ze závažných důvodů starat, může soud dítě nad dítětem nařídit ústavní výchovu. Před nařízením ústavní výchovy je však soud povinen přezkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit formou náhradní rodinné péče. Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí zákonem o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.), potřebné informace o zprostředkování poskytnou sociální pracovnice sociálního oddělení obcí s rozšířenou působností a také neziskové organizace.