Dítě nedokáže odložit telefon: je za tím nomofobie?
Obsah článku
- Návykový design si vás omotá
- FoMO neboli strach z promeškání
- Tlak na neustálou dostupnost se týká i dětí
- Digitálních „závisláků“ je mnohem méně, než se zdá
- Jak poznat problematické užívání u dětí a dospívajících?
- Vsaďte na upřímný zájem i cílený rozvoj kompetencí
Dnešní děti a dospívající se už narodili do doby, kdy jsou digitální technologie přirozenou součástí našich životů. Prostřednictvím obrazovek nakupujeme, vyhledáváme informace, komunikujeme, sdílíme pracovní materiály i školní známky. Pro mladé je online prostor důležitou spojnicí s přáteli i zdrojem zábavy a vlastně nemají důvod ho od offline světa oddělovat – obojí se prolíná a zdá být stejně reálné.
Prvním krokem, jak děti vést ke zdravějšímu přístupu k technologiím, je proto uznat obrazovky jako důležitou součást života a akceptovat jejich pozitiva (a že jich není málo!). Pro rodiče, jejichž dětství vypadalo úplně jinak, to znamená nejprve pochopit, jak vlastně technologie fungují. Pojďme na to.
Návykový design si vás omotá
Posláním většiny aplikací a online platforem je udržet nás u obrazovky co nejdéle. Jejich design je navržený tak, abychom jim věnovali maximum pozornosti, kterou pak mohou tvůrci zpeněžit. Používají k tomu nejrůznější prvky – od nekonečného obsahu, přes častá upozornění na novou aktivitu, až po možnost sdílení s přáteli. V online prostoru tak snadno ztrácíme pojem o čase a máme tendenci se do něj neustále vracet – ať už kvůli sžíravému pocitu, že o něco přicházíme, nebo ze strachu z osamění a odcizení od (nejen) virtuálních přátel.
Děti a dospívající jsou k těmto nástrahám náchylnější. Aby se jim mohli ubránit, potřebují tento byznys model prokouknout. Probírat, na čem velké technologické firmy vydělávají, jak své uživatele „zaháčkovávají“ a jak tomu nepodléhat, je přitom vhodné doma i ve škole (můžete začít třeba zhlédnutím dokumentu Sociální dilema). Zároveň dětem pomáhejte rozvíjet nezbytné dovednosti, jako je vědomé používání technologií, kritické myšlení a emoční regulace.
FoMO neboli strach z promeškání
Strach, že se ostatní baví beze mě nebo že přicházím o významnou informaci, je zcela přirozený. V době, kdy je online připojení skoro tak samozřejmé jako nepřetržitý přísun kyslíku, ale umí být toto napětí až paralyzující.
FoMO (Fear of Missing Out) podle výzkumů negativně ovlivňuje duševní pohodu a zdraví dětí, dospívajících i dospělých. Souvislost s problematickým užíváním sociálních sítí je přitom vzájemná. Platí tedy nejen to, že čím silněji pociťujeme FoMO, tím více času trávíme na sociálních sítích, ale i naopak.
Strach z promeškání pak chodí ruku v ruce s depresí, nízkým sebevědomím, strachem z negativního hodnocení, a hlavně s nepříjemným pocitem osamělosti. Ve snaze o zdravější užívání technologií je proto potřeba pracovat komplexně na celkovém duševním zdraví.
Prvním krokem, jak se vyrovnat s FoMO je rozvíjení emoční regulace. V praxi to znamená, že děti a dospívající dokáží rozpoznat, jaké emoce prožívají, a mají nástroje, jak s těmi nepříjemnými zdravě pracovat (vyplakat se, zadupat si, prodýchat se, …), nebo vědí, na koho se mohou obrátit, pokud se necítí dobře a potřebují podporu. Posláním dospělých je tedy vytvořit bezpečný prostor, kde je v pořádku mluvit o emocích a děje se to s přijetím a bez bagatelizace. Různé způsoby zvládání nepříjemných pocitů probírejte a nacvičujte od nejútlejšího věku.
Tlak na neustálou dostupnost se týká i dětí
Zatímco dříve se nám lidé dovolali na pevnou linku, jen když jsme u ní seděli, dnes už nosíme mobil s přístupem k internetu i na záchod. Očekává se totiž, že budeme na příjmu nonstop. Možná to sami znáte z práce, kde se na e-maily běžně odpovídá i mimo pracovní dobu.
Podobné nutkání zůstávat ve střehu přitom zažívají i děti. Nemá-li škola nastavená pevná pravidla, mohou se nové úkoly, termíny testů a známky objevit v elektronickém systému takřka kdykoliv. Ještě větší tlak ale vytváří sociální očekávání, že budou bleskurychle odpovídat na zprávy kamarádů a kamarádek – zejména v mladším věku to dokonce bývá hodnotící kritérium „kvality“ daného přátelství.
Konkrétní důvod, proč vaše dítě nemůže či nechce odložit telefon, však nezjistíte, dokud se ho nezeptáte. Povídejte si o tom, čeho se bojí a jaké pocity by ho v případě odložení zaplavily. Uznejte, že to opravdu není jednoduché, a společně hledejte řešení, jak si to trochu usnadnit. Například jak s přáteli komunikovat o tom, že teď nebudu dvě hodiny online, ale neznamená to, že pro mě nejsou důležití.
Digitálních „závisláků“ je mnohem méně, než se zdá
Přesto, že zní „digitální závislost“ o něco úderněji, mnohem výstižnější je termín „problematické užívání“. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Problematické užívání telefonu, sociálních sítí nebo her je stav, kdy člověk používá obrazovky takovým způsobem, že to negativně ovlivňuje různé oblasti jeho života. V případě závislosti se už jedná o závažnou diagnózu, kterou může určit pouze odborník či odbornice z oboru klinické psychologie nebo adiktologie. V Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11) navíc z digitálních závislostí aktuálně najdete jen gambling a patologické hraní digitálních her.
Mnoho dětí a dospívajících přesto slýchá, že jsou „závisláci“. Nejčastěji kvůli množství času, který u obrazovek tráví. Ten však zdaleka není hlavním kritériem závadnosti digitálních návyků. Mnohem důležitější je způsob, jakým technologie využíváme, účel tohoto chování, nebo třeba pocity, které ho doprovázejí.
Potvrzují to i výsledky HBSC studie [1], které odhalily, že jen 8 % dospívajících ve věku 11 až 15 let problematicky užívá sociální sítě a 13 % digitální hry. Problém je tedy závažný, ale ne tak rozšířený, jak by se mohlo zdát. Jinými slovy, u 80–90 % dospívajících nelze užívání digitálních technologií označit za škodlivé. Docela úleva, co říkáte?
Jak poznat problematické užívání u dětí a dospívajících?
Příznaky problematického užívání se ale i přesto nevyplácí podceňovat. Zpozorněte ve chvílích, kdy si u svých dětí všimnete následujících změn:
- ztráta zájmu o dosavadní záliby – sport, výtvarka, hra na hudební nástroj – a jejich nahrazení časem stráveným u obrazovky;
- izolace od kamarádů a rodiny;
- zanedbávání povinností – výrazné zhoršení známek či neomluvené absence;
- odkládání základních potřeb – scrollování na telefonu na úkor spánku nebo vynechávání plnohodnotného jídla během nekonečného hraní her;
- paradoxní absence pozitivních emocí, které by z her a sociálních sítí měly plynout – čili už nepřináší radost.
Nejspíš se u dítěte něco děje, vytvořte si proto prostor a popovídejte si společně o tom, co pozorujete. Nemusí se jednat pouze nebo primárně o škodlivé užívání digitálních technologií. Pojí se s ním totiž mnoho negativních jevů, jako jsou úzkosti, deprese, pocity osamělosti, zhoršená kvalita spánku nebo nižší sebehodnota. Zvažte proto využití služeb z oblasti školní a dětské psychologie a psychoterapie nebo dětské adiktologie. Odborná podpora je totiž u problematického užívání nezbytná a základem léčby je psychoterapie.
Vsaďte na upřímný zájem i cílený rozvoj kompetencí
Chcete nejdřív něco zkusit doma sami, nebo hledáte preventivní opatření? Postavte rodinnou digitální výchovu na těchto dvou pilířích:
- Zajímejte se o dětský online svět
Celkem 82 % dospívajících, kteří se zúčastnili našeho výzkumu [2], uvedlo, že se s nimi rodiče o online světě nebaví – buďto vůbec, anebo jen výjimečně. Rodiče tak ztrácí přehled, jak jejich děti tráví svůj čas, což značně komplikuje nastavování smysluplných a funkčních digitálních pravidel. Otevřená komunikace o online světě reflektující i jeho pozitivní stránky navíc výrazně snižuje riziko problematického užívání technologií a zvyšuje pravděpodobnost, že se vám děti svěří s případnými problémy.
- Rozvíjejte potřebné dovednosti
Na hovory o online světě můžete plynule navázat společným zamyšlením nad konzumovaným obsahem a formou, jakou technologie užíváte. Zvědavě se ptejte a na místo poučování děti veďte k tomu, aby odpovědi nacházely samostatně. V ideálním případě začnou časem samy zpochybňovat, zda lze veškerým informacím, na které narazí, opravdu bezvýhradně věřit. Kromě kritického myšlení se ale neobjedou ani bez všeobecné digitální a mediální gramotnosti, která zvyšuje pozitivní dopad užívání technologií. Tyto dovednosti však v dnešní turbulentní době potřebujeme aktualizovat všichni – nejlépe proto uděláte, když dětem půjdete příkladem a budete se v této problematice sami kontinuálně vzdělávat (například na stránkách www.replug.me). Držíme palce!
Zdroje
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
