Nejčastější ortopedická onemocnění dětského věku

Nejčastější ortopedická onemocnění dětského věku

Už v raném věku se mohou u dětí začít projevovat některá onemocnění pohybového aparátu. Ne všechna patří do kategorie těch nejzávažnějších, nicméně i ta nelze podceňovat. Jejich zanedbání může vést k vážným komplikacím v dospělosti.

Obsah článku:

• Dysplazie kyčelního kloubu
• Vrozené osové vady nožek
• Další vrozené vady
• Dětská mozková obrna /DMO/
• Dětské plochonoží
• Vadné držení těla /VDT/
• Skolióza
• Ortopedická onemocnění způsobená změnou struktury kostní tkáně
• Bolesti kloubů u dětí
• Akutní bloky páteře
• Osové vady 

Dysplazie kyčelního kloubu

Každé dítě v České republice je vyšetřeno ortopedem v časném období po narození. Jedná se o preventivní vyšetření dětských kyčelních kloubů, které má u nás hlubokou tradici a na léčbě různých stupňů této vady se podíleli velkou měrou právě čeští ortopedové. Dodnes některé pomůcky používané při léčbě nesou jejich jména.

Dysplazie kyčelního kloubu bývá díky ultrazvukovému vyšetření diagnostikována bezprostředně po narození, a proto také výsledky léčby bývají velmi dobré. Vada v sobě nese faktor dědičnosti a vyskytuje se častěji u děvčat a u prvorozených dětí. Zahrnuje různé stupně postižení od nejlehčích a nejsnáze léčitelných až po těžké vady s úplnou luxací buď jednoho, nebo obou kyčelních kloubů. V některých případech i s nutností chirurgického řešení. Konzervativní terapie spočívá v udržení polohy kyčelních kloubů v abdukci a flexi neboli dolní končetiny od sebe, tak aby během léčby mohlo dojít k dosažení správných anatomických poměrů v oblasti kyčelních kloubů. Na tomto principu jsou založeny různé léčebné pomůcky, například abdukční peřinky a třmeny. Někdy je nutné správného postavení v kyčelních kloubech dosáhnout i tzv. závěsem, který je spojený s hospitalizací dítěte.

Vyšetření dětských kyčelních kloubů se provádí standardně 3x, to znamená bezprostředně po narození dítěte, dále v šesti týdnech a ve třech až čtyřech měsících věku dítěte. Vždy zároveň se sonografickým vyšetřením. Tato metoda takzvaného trojího síta významně snižuje další negativní důsledky vývojové dysplazie kyčlí do dospělosti a umožňuje včasnou diagnostikou provysoké procento úspěšnosti léčby.

↑ nahoru

Vrozené osové vady nožek

Tyto vady vznikají jednak na podkladě dědičnosti a dále nesprávnou polohou plodu při nitroděložním vývoji, častěji se tyto vady vyskytují u prvorozených dětí.  Skutečné vrozené vady jsou často spojeny i s nesprávným vývojem kostěného základu nohy. Polohové, takzvané měkké, vady jsou dobře léčitelné bez nutnosti operace. Často vystačí správně vedené cvičení, o kterém jsou rodiče informováni již v porodnici. Někdy je nutno použít i sádrování, které – pokud je prováděno zkušeným dětským ortopedem – mívá dobré a rychlé výsledky. Těžší vady bývá nevyhnutelné řešit i chirurgicky. Vždy je nutná i spolupráce se zkušeným protetikem, který zabezpečí pomocí různých korekčních dlah co nejlepší doléčení vady.

↑ nahoru

Další vrozené vady

Velmi často se vyskytující vady jsou nadpočetné prstíky na ručkách i na nožkách. Zde je většinou nutné chirurgické řešení. Dále chybějící prstíky nebo jejich části. Častou vadou bývají i různé srůstové vady ať již třeba jenom částečné srůsty dvou prstíků, častěji na nožkách, anebo srůsty dvou a více prstíků. U úplných srůstů je taktéž třeba chirurgického zásahu. Do vad získaných, vznikajících nejčastěji během porodu, bych zařadil i takzvanou dětskou mozkovou obrnu. I když v tomto případě se jedná hlavně o neurologické postižení, ortoped se velmi těsně podílí na terapii.

↑ nahoru

Dětská mozková obrna /DMO/

Onemocnění vzniká poškozením mozku nejčastěji během porodu, a to nedostatečným nebo přechodně omezeným přívodem kyslíku k mozkové tkáni dítěte. Nejčastěji toto postižení vzniká při protrahovaném porodu, kdy je nutné dítě po porodu resuscitovat, dále je vysoké riziko vzniku DMO u dětí s nízkou porodní váhou. Méně často se jedná o poškození mozku dítěte ještě před porodem, například při prodělané infekci matky během těhotenství, anebo poporodním poškozením mozku, které může být vyvoláno taktéž mnoha faktory, jedním z nejčastějších bývá infekce.

Výsledkem je trvalé poškození mozkové tkáně různého rozsahu, které se začne projevovat většinou do jednoho roku věku dítěte opožďováním jeho motorického vývoje, změnou svalového tonu a podobně.

Onemocnění není dědičné ani přenosné na jinou osobu. Motorické postižení je různého stupně od nejlehčích až po velmi těžká. Toto postižení nemusí být nutně spojeno s poruchou psychického vývoje. Děti s DMO mohou mít zcela normální rozumové schopnosti. Na druhou stranu se může jednat o těžké kombinované psychomotorické postižení. Součástí DMO může být také epilepsie.

DMO dělíme podle lokalizace postižení a druhu postižení na různé formy a tyto formy se také různě léčí. Úlohou ortopeda je aktivně se zapojovat do terapie těchto dětí společně s dalšími odborníky, jako je neurolog, rehabilitační lékař, lékař protetik, oční lékař, logoped a další odbornosti. Nejlépe propracovaným systémem v péči o děti s DMO je takzvaná týmová spolupráce, se kterou je možno dosáhnout nejlepších výsledků. Svou nezastupitelnou roli zde hraje i erudovaný fyzioterapeut a ergoterapeut, který ve spolupráci s lékaři sestavuje příslušný léčebný plán pro každé dítě zcela individuálně. Pravdou je, že velmi často tomu tak bohužel není. Důvodů je mnoho a nejsou obsahem tohoto sdělení.

Ortoped by měl sledovat dítě alespoň v ročních a lépe v půlročních intervalech. Kontrolovat pravidelně postavení v kyčelních kloubech za pomoci RTG snímku. Ve spolupráci s neurologem indikovat a provádět různé korekční operace na měkkých tkáních, například k odstranění svalových kontraktur, zlepšení účinnosti a možností další rehabilitace a odstranění překážek dalšího motorického vývoje tam, kde je to indikováno. Součástí operačních postupů mohou být i výkony na kostech. Tyto ale bývají indikovány až ve vyšším věku cca kolem deseti let. Některé formy DMO jsou naopak k chirurgickým výkonům kontraindikovány.

Každý ortoped úzce spolupracuje s protetikem a doporučuje používání různých pomůcek, jako jsou dlahy, korzety, chodítka, vozíky, ortopedická obuv a podobně.

Naprosto nezbytná je i spolupráce rodiny, protože na ní leží většina tíhy péče o takto postižené děti. Důležitá je i lázeňská léčba. Do hry v současné době vstupují i různé robotické rehabilitační systémy, které většinou pracují na principu takzvané neurorehabilitace. Hlavním faktorem ale vždy zůstává člověk a tím je v tomto případě zkušený fyzioterapeut a ergoterapeut. Negativem bohužel je, že této problematice se z ortopedického hlediska věnuje poměrně úzký okruh dětských ortopedů a objednací doby k těmto odborníkům jsou často velmi dlouhé. Stejně je tomu i s případnými objednacími dobami k operacím.

Vrozených vad a vad vyskytujících se bezprostředně po narození je daleko více. Zde uvádím pouze ty, se kterými se ve své praxi setkávám nejčastěji. DMO jsem zde uvedl proto, že ortoped je velmi důležitým faktorem při léčbě a i já sám se této léčbě věnuji, i když se jedná, jak jsem již zmínil výše, o neurologické onemocnění.

↑ nahoru 

Dětské plochonoží

Jako nejčastěji se vyskytující vadu v raném věku bych zmínil dětské plochonoží, které vzniká opožděným vývojem nebo nedostatečným vývinem klenby nohy.

Velmi důležitou roli zde sehrává správná péče o dětskou nohu, respektive správná obuv. Již od počátku vertikalizace a následné chůze dítěte je třeba myslet na vhodné obutí. Hlavním požadavkem na botičku je její nutnost takzvaně vést patu a nepustit ji do valgosity, to znamená jejího odklonu směrem ven. Toto by měla zabezpečit pevná pata dětské botičky. Týká se to obuvi jak letní, tak i zimní a samozřejmě i obuvi domácí. O vhodnosti obuvi je vždy dobré poradit se s dětským ortopedem, který může zabránit tomu, aby rodiče utráceli značné sumy za obuv, jejíž účinek na správný vývoj nohy je často diskutabilní. Terapii ortopedickými vložkami zahajujeme většinou až kolem tří let věku dítěte. Do této doby u klasického dětského plochonoží vložky nepoužíváme a zaměřujeme se na již výše zmíněný správný výběr obuvi. Od třetího roku, je-li to třeba, doporučujeme různá jednoduchá rehabilitační cvičení a chůzi naboso po dráždivém povrchu, hlavně venku na písku a v trávě. Většinu dětských plochonoží se nám takto podaří zvládnout do začátku školního věku, to je cca do šesti let věku dítěte, menší část může přetrvat i do dospělosti. U starších dětí, u kterých přetrvávají obtíže, zejména pak bolest, je možné přistoupit i k chirurgickému řešení vady, jedná se ale spíše o výjimečné případy. Samozřejmě existují i další příčiny, které zapříčiňují plochou nohu, nejčastěji se tato vada vyskytuje u již zmíněné dětské mozkové obrny, avšak v porovnání s klasickým dětským plochonožím se jedná o vady vzácné, a proto je již dále nezmiňuji.

↑ nahoru

Vadné držení těla /VDT/

Jedná se o jeden z nejčastěji se vyskytujících problémů v ordinaci dětského ortopeda. Velký podíl na četnosti vady má stereotyp pohybových návyků dítěte, často minimální fyzická aktivita, dlouhé sezení ve škole a následně doma například u počítače. Souhrn všech těchto faktorů pak často vede k nesprávnému postavení páteře, oslabování paravertebrálního svalstva, výsledkem mohou být někdy i nevratné změny na osovém postavení páteře. Z tohoto důvodu je nesmírně potřebné dítě zapojovat do všestranných pohybových aktivit a různých druhů sportů. Každý pohyb a sport je pro dětský organismus prospěšný. V této souvislosti bývá často zmiňována vhodnost plavání. Já jsem přesvědčen, že pokud dítě jakkoliv sportuje, je to jeho zdraví i pohybovému aparátu prospěšné. Diskutabilní otázkou je přetěžování dětského organismu někdy i dvoufázovými tréninky sedm dní v týdnu ve snaze vychovat ze svého syna novou hvězdu NHL a ze své dcery novou jedničku tenisových kurtů. Konečným výsledkem pak může být výrazně přetížený pohybový aparát včetně páteře. Je nutné si uvědomit, že pohybový aparát i těch nejúspěšnějších sportovců nebývá po ukončení aktivní kariéry v nejlepším stavu.

Je třeba si uvědomit, že vadné držení těla lze velmi úspěšně ovlivnit hlavně rehabilitačním cvičením prováděným pravidelně dle instruktáže zkušeného fyzioterapeuta. Dále dítě upozorňovat na tento zlozvyk a aktivně tak předcházet zhoršování stavu.

↑ nahoru

Skolióza

Pod pojmem skolióza rozumíme vybočení páteře ve frontální rovině, to znamená do strany. Skoliózu dělíme podle stupně zakřivení a dále podle příčiny vzniku. Nejčastější formou je takzvaná idiopatická skolióza. Častěji jsou postiženy dívky, nejvíce ve věku kolem deseti až patnácti let, přičemž horní věková hranice ohraničuje dobu, kdy už by se skolióza neměla dále výrazněji zhoršovat. Největší nebezpečí zhoršení skoliotické křivky je v období takzvané růstové akcelerace. Zpočátku nemusí být skolióza nikterak nápadná a často bývá v počátečních fázích přehlédnuta.

Ortoped by měl děti s tímto onemocněním pravidelně sledovat v půlročních intervalech a stupeň skoliózy upřesnit vždy i za pomoci RTG snímku páteře. Měření stupně skoliózy má jasně daná pravidla, díky kterým je možno určit, zda se křivka zhoršuje či nikoliv, a dále umožňuje srozumitelnost popisu snímku pro každého ortopeda. Hlavní složkou terapie zůstává pravidelná rehabilitace doplněná například o plavání. U vyšších stupňů skoliózy doporučujeme omezení nadměrné zátěže, například omezení počtu učebnic ve školní tašce. Od určitého stupně je skoliózu nutno řešit ve spolupráci s protetikem i takzvanou korzetoterapií a v těch nejhorších případech je nutno přistoupit k chirurgické korekci křivky páteře. Smyslem terapie je do období ukončení kostního růstu udržet stupeň skoliózy na co nejpřijatelnější hodnotě a zabránit tak vzniku a rozvoji následných degenerativních změn na páteři. I zde je nutné vyzdvihnout spolupráci rodiny zejména ve smyslu působení na dítě tak, aby nezanedbávalo pravidelné cvičení.

↑ nahoru

Ortopedická onemocnění způsobená změnou struktury kostní tkáně

U dětských pacientů se často objevují onemocnění způsobená poruchou struktury kostní tkáně. K té dochází na základě poruchy cévního zásobení /prokrvení/ kosti ve zcela určitých lokalizacích. Jednotlivé lokalizace jsou typické pro určitý věk dítěte, ale také pro pohlaví, častěji jsou postiženy děti sportovně aktivní. Jedná se o postižení například patní kosti, které se projevuje typickými bolestmi paty hlavně u mladých fotbalistů a hokejistů kolem desátého roku věku. Další častou lokalizací tohoto postižení je horní konec holenní kosti pod čéškou v oblasti úponu šlachy čtyřhlavého stehenního svalu /Osgood Schlatterova choroba/.

Léčba všech těchto onemocnění je většinou konzervativní s omezením sportovní zátěže a odlehčováním postižené končetiny. Rodičům je nutno vysvětlit, že toto onemocnění je vždy přechodné a časem vymizí. Ve zcela výjimečných případech je nutná krátkodobá imobilizace sádrou a eventuální drobný chirurgický zákrok.

↑ nahoru

Bolesti kloubů u dětí

Tato oblast v sobě zahrnuje celou řadu symptomů a potíží v podobě klidových, nejčastěji nočních, zátěžových a pozátěžových bolestí. Postihují buď jeden, nebo více kloubů. Nikdy nezapomínáme ani na možnost často přehlédnutelného úrazu, pádu a podobně. Za těmito bolestmi se také může skrývat celá řada diagnóz od nejbanálnějších až po nejzávažnější. Vyšetření těchto obtíží, zvláště trvají-li delší dobu, je bezpodmínečně nutné. Včasné stanovení negativní diagnózy je vždy lepší než pozdní stanovení diagnózy závažné.

Dítě často není schopno přesně popsat své obtíže, někdy i proto, že to ještě nedokáže slovně vyjádřit. Je tedy nutné si všímat i náhradních příznaků, jako je kulhání, šetření končetiny a zvýšené teploty. Je pak na odborném lékaři, aby z těchto příznaků a z výsledků objektivního vyšetření s použitím zobrazovacích vyšetřovacích metod a eventuálně laboratorních vyšetření přesně stanovil diagnózu a včas tak zahájil správnou terapii. Velmi často je nutná spolupráce s dětským neurologem, rehabilitačním lékařem a pediatrem.

↑ nahoru

Akutní bloky páteře

U dětí se bloky vyskytují nejčastěji v oblasti krční páteře a projevují se tak, že dítě ráno po probuzení nehýbe hlavičkou a často je přítomna bolestivá svalová kontraktura, která nebývá většinou navázaná na úraz.

Terapie je většinou jednoduchá. Po předchozím RTG vyšetření C-páteře se jedná o krátkodobou imobilizaci měkkým límcem v kombinaci se šetrnou RHB – například míčkování, dále přechodný pobyt v teple a klidový režim dítěte. Krátkodobě je možná i medikamentózní terapie nesteroidními antirevmatiky. Potíže většinou spontánně odeznějí.

↑ nahoru

Osové vady

Nejčastěji se vyskytují v oblasti kolenních kloubů, takzvané nohy do O /Genua vara/, anebo nohy do X /Genua valga/.

Ve většině případů se jedná pouze o přechodnou záležitost, hlavně v raném věku dítěte. Tyto vady se většinou spontánně upraví dalším růstem. Ve výjimečných případech je možno jako pomocnou terapii použít různé dlahy nebo speciální úpravu obuvi. Vady osy hlavně v kolenních kloubech mohou být příznakem metabolických onemocnění, například nedostatku vitaminu D. Toto je ale možno vždy spolehlivě vyloučit jednoduchým laboratorním vyšetřením a RTG snímkem, kde mají tyto metabolické změny charakteristický RTG obraz.

Podstatně častěji jsou postižena děvčata, a je-li vada nápadná, kauzálním řešením je chirurgický zákrok se změnou osy I. záprstní kosti. Tato operace má většinou velmi dobrý efekt.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy "páteř" a  "ortoped".