Čas strávený před obrazovkou a raný vývoj dítěte

Autor/ka: Mgr. Simona Hlaváčová
Datum publikace: 18. 06. 2024, Aktualizováno: 10. 07. 2024
Ohledně sledování obrazovek a jeho dopadu na vývoj dítěte panuje mnoho mýtů. Rodiče jsou denně zahlcování rozporuplnými doporučeními, které varují před škodlivým vlivem na dětskou psychiku na straně jedné a propagují výukové aplikace a videa na straně druhé. Rodič tak zůstává zmatený a s pocitem vlastního selhání, pokud přece jen své dítě k obrazovce posadí.

Obsah článku

Ani ve výzkumech nepanuje na toto téma jednoznačná shoda. Ne všechny medializované výzkumy se těší vysoké kvalitě zpracování a jejich realizace není vzhledem k mnoha limitacím snadno proveditelná. Orientace v nich může být proto pro laika velmi obtížná. Příkladem může být japonský výzkum z roku 2021 [1], ve kterém autoři došli k závěru, že čím více času trávili chlapci před obrazovkou v jednom roce věku, o to větší byla pravděpodobnost, že jim bude ve třech letech diagnostikován autismus. Jednalo se ale o klasickou ukázku nesprávné práce s korelací a kauzalitou. Jednodušeji řečeno: to, že sledování obrazovek bylo přímo úměrné výskytu autismu neznamená, že způsobuje autismus. Vysvětlení je pravděpodobněji spíše v tom, že některé autistické děti preferují sledování obrazovek v již raném věku, nebo to, že matky náročnějších dětí více vyhledávají alespoň krátké chvíle odpočinku. Podobně lze pak kriticky nahlížet i na ostatní varování před zvýšeným vznikem neurovývojových poruch (například vývojová dysfázie, autismus, poruchy učení, ADHD) u dětí trávících čas před obrazovkami, zejména proto, že výzkumy ukazují na genetický základ těchto poruch [2].

Většina zdravotnických organizací se shoduje v tom, že děti raného věku (do pěti let) by neměly před obrazovkami trávit žádný čas, maximálně jednu hodinu denně. Avšak ani tato data (ač dlouhodobě uváděna) se nezakládají na zcela přesvědčivém výzkumu, přestože důraz na fyzické aktivity a sociální interakce je prokazatelně správný.

Znamená to tedy, že čas strávený před obrazovkami nepředstavuje pro vývoj dítěte žádná doložená rizika? Opak je pravdou, ale problematiku je potřeba vnímat komplexněji.

Obrázek
dívka s tabletem

V současné době nelze pod pojem „obrazovka“ zahrnout pouze televizi. V moderní společnosti se v běžném životě objevují obrazovky v různých podobách. Kromě zmiňovaného sledování televize jde také například o hraní her na počítači, tabletu, využívání aplikací na mobilu, ale také o videohovory s blízkými. Je důležité tyto rozdíly rozlišovat a uvědomovat si, že dopad na psychiku dítěte bude zcela odlišný při pasivním sledování televize, a při videohovoru s blízkými.

Při posuzování dopadu na vývoj dítěte je potřeba brát na zřetel i další okolnosti, které jsou zcela individuální a nelze je proto jednoduše zahrnout pod všeobecná doporučení. Sem patří věk dítěte, jeho vývojová úroveň (která se může od jeho věku i zásadně lišit, zejména u dětí s vývojovými poruchami!), jeho reakce na děj na obrazovce, jeho následné chování a prožívání, individuální dopad na spánek, obsahová kvalita sledovaného videa či hry a kvalita zpracování, zapojení rodiče do sledování obrazovky a obsah dalších aktivit v průběhu dne.

Přestože totiž čas strávený před obrazovkami nemůže za vznik vývojových poruch, může významně ovlivňovat psychický a fyzický stav dítěte. Rizikových může být více faktorů, které se sledováním obrazovek (nejen) v dětském věku úzce souvisí.

Omezování fyzických aktivit

Fyzický pohyb ve všech svých podobách je nezbytný pro rozvoj hrubé a jemné motoriky. Nedostatek pohybových aktivit má silný negativní dopad nejen na pohybové dovednosti dětí (včetně těch řečových), jako jsou například koordinační schopnosti, vytrvalost a síla, ale také na celkové zdraví dítěte. Děti mají přirozenou potřebu se hýbat a ta by neměla být omezována. V případě, kdy k takovému omezení dochází, hrozí riziko nadváhy, nesprávného vývoje svalového systému a kostí, imunitních, kardiovaskulárních a metabolických obtíží. Dopad na psychické zdraví dítěte je také významný. Pohybová aktivita nejen, že zvyšuje psychickou odolnost a vyrovnanost, ale některé studie uvádí, že zlepšuje mentální funkce dítěte, jako je schopnost koncentrace, rozhodování, plánování či krátkodobá paměť [3].

Omezování sociálních interakcí

Pevná vazba s rodičem je pro dítě absolutně klíčová. Dítě se ve svém životě orientuje skrze svého rodiče, vzhlíží k němu, má potřebu pociťovat sounáležitost a péči. Současně má přirozenou potřebu vyjadřovat mu své potřeby a sdílet své pocity. Čeká od něj podporu a vedení. K takové vazbě dochází jen díky vzájemným interakcím v rozličných podobách a situacích. Zásadní je také vzájemná komunikace, která má současně nezastupitelnou roli v rámci jazykového vývoje. Pokud dítě tráví sledováním obrazovek nepřiměřené množství času, dochází k omezení těchto interakcí. Děti určitého věku také nejsou vzhledem k úrovni vývoje jejich exekutivních funkcí schopné vnímat současně více podnětů a může tak docházet k mnoha konfliktům, pokud rodič od dítěte něco vyžaduje v průběhu toho, kdy dítě vnímá děj na obrazovce. Zcela srovnatelné riziko zde hraje i využití televize jako „kulisy.“

Omezování kognitivního učení z reálných situací

Malé děti se nejlépe učí v reálných situacích s reálnými lidmi. Jejich přirozená zvídavost je vede k tomu, aby měly potřebu co nejvíce se zapojovat do běžného života. Nejenže čas strávený u obrazovek děti ochuzuje o cenné chvíle, kdy se mohou zapojit do činnosti s rodiči a něco se naučit, ale bere jim i možnost naučit se přirozeně pracovat s chvílemi, kdy je potřeba se zabavit samostatně: objevovat svět, soustředit se, vymýšlet si hry využitím vlastní fantazie. Vždy, když takové okamžiky „nudy“ zaplníme sledováním obrazovky, učíme děti spoléhat se na digitální technologie jako formu instantní zábavy a stimulace.

Využívání médií jako copingové strategie

Obrázek
děti u tabletu

Malé děti procházejí náročným obdobím, pro něž jsou typické silné emoce, prosazování svých přání či zdánlivé odmítání vedení. Současně také mohou prožívat okamžiky zklamání, pocitů opuštěnosti, nepochopení či vlastního selhání. Ačkoliv tomu rodiče někdy nevěří, všechny emoce doprovázející takové okamžiky jsou pro děti skutečné. A mnohdy velmi náročné i pro rodiče; obzvláště pokud dochází k jejich prožití na veřejnosti. Rodiče často v takových chvílích sahají po digitálních technologiích jako po „uklidňujícím“ řešení pro odpoutání pozornosti. Obrazovky skutečně tomuto účelu často poslouží dobře. Avšak dochází pouze k upozadění skutečné frustrace a k ignorování řešení její skutečné podstaty pomocí navázání vazby a odpovídající komunikace. Dítě se navíc učí využívat digitální technologie jako strategii zvládání stresující situace i do budoucna. Taková řešení tak mohou mít velmi negativní dopad na vývoj sociálně-emocionálních dovedností.

Přesycení stimuly

Děti, a zejména vysoce citlivé děti, jsou velmi vnímavé ke smyslovým informacím. Digitální technologie jsou velmi silným zdrojem nepřirozené stimulace smyslů (zraku, sluchu) a emocionálního prožívání. Současně vyžaduje jejich sledování vysokou míru uvědomované či neuvědomované pozornosti. Tato kombinace může na děti působit náročně a vést je až k pocitu „ohrožení“. Forma reakce na tento stav se může u dětí lišit a realizovat se například zvýšenými projevy agresivity vůči sobě či okolí, zvýšenou tenzí (například hlasitými projevy, fyzickým neklidem) či plačtivostí. Je vhodné si uvědomit, že právě děti s vývojovými poruchami bývají na přesycení stimuly obzvláště citlivé.

Učení se nevhodným vzorům

V dnešní nekonečné nabídce programů pro děti je obtížné zorientovat se v tom, co je skutečně vhodné pro danou věkovou kategorii. I pořady pro děti (a netýká se to pouze těch moderních!) jsou bohužel plné násilí, nevhodného chování, hádek, vyobrazení neadekvátních věku a pro děti nepochopitelného jednání. Pokud se dítě začne z jakéhokoliv důvodu ztotožňovat s fiktivní postavou z obrazovky, lze očekávat její přirozené napodobování dítětem v reálném světě. Může se jednat o styl oblékání, mluvení, ale také reagování. Některé děti dovedou vnímat i ty nejmenší detaily chování a vyjadřování oblíbené postavy a v běžném životě hrozí, že je jim takové jednání vytýkáno nic netušícím rodičem, přestože mu je stejný rodič sám ukazuje v rámci oblíbené (a tím pádem obdivované) postavy při sledování programu.

Neadekvátní emocionální zátěž

Děti do určitého věku nedovedou rozlišovat fantazii od reality. Svědčí o tom i výsledky takzvané „popcornové studie“ [4], ve které se výzkumníci zeptali tříletých dětí, co by se stalo, kdyby televizi s vyobrazením popcornu obrátili vzhůru nohama. Děti odpověděly, že by se popcorn vysypal. Je prokázáno, že až do čtyř let považují děti dění na obrazovkách za reálné. Teprve v tomto věku začínají s jistotou rozpoznávat, že kreslené postavy jsou nereálné a lidští herci reálné postavy. Až kolem šestého roku začínají chápat, že herci mají ve svém životě odlišné role a ve filmech pouze předstírají. A až kolem desátého roku dokážou posoudit realitu digitálních technologií na úrovni dospělých [5]. Z daného vyplývá, že děje z obrazovky malé děti vnímají jako reálné. Je pak otázkou, kolik rodičů by nechalo o samotě dítě přihlížet reálným hádkám (byť mezi kreslenými postavami), násilí či dokonce strach nahánějícím scénám.

Narušení kvality spánku

Obrázek
děti u počítače

Studie konzistentně potvrzují, že nezávisle na formě, aktivitě nebo věku, se sledování obrazovek pojí s redukovanou kvantitou i kvalitou spánku [6]. Netýká se to pouze sledování obrazovek před usnutím, ale i v průběhu dne. Spánek narušuje  jak nevhodná psychologická stimulace při užívání médií, tak efekt záření z obrazovek na produkci melatoninu, hormonu, který lidský organizmus zklidňuje ke spánku a také ovlivňuje jeho kvalitu. Toto je vhodné mít na paměti zejména u dětí s neurovývojovými poruchami, u kterých byla prokázána vyšší míra potíží se spánkem než u dětí s fyziologickým vývojem [7].

Riziko rozvoje krátkozrakosti

Moderní doba s sebou přinesla vysoký nárůst osob s diagnostikovanou krátkozrakostí včetně dětí. Lidskému oko je přirozené sledovat vzdálené objekty. Současný člověk se však denně setkává s pravým opakem. Rozvoj civilizace s sebou přinesl vizuální přiblížení všeho; namísto přírody trávíme nejvíce času mezi čtyřmi zdmi a pracujeme s předměty ve vzdálenosti našeho blízkého dosahu. Přestože je krátkozrakost geneticky podmíněna, patří sledování obrazovek do environmentálních faktorů ovlivňujících riziko jejího rozvoje.

Digitální média mají i benefity

Bylo by ale nesprávné označit čas strávený před obrazovkami za zcela škodlivý. Přestože jsou rizika sledování obrazovek u malých dětí přesvědčivá, je potřeba zdůraznit také opačnou stranu mince, tedy potenciální benefity. Například kvalitní program může být dobrým doplňkem k rozvoji jazyka a gramotnosti a aplikace využívající pohyb mohou dítě motivovat k fyzické aktivitě [8]. Současně je třeba zdůraznit, že nejdůležitějším pilířem v životě každého dítěte je vazba s jeho rodičem. Při rozumném využívání digitálních technologií je tedy nevhodné snižovat rodičovskou kompetenci kritikou, vzhledem k tomu, že pozitivní i negativní efekt záleží na mnoha faktorech. Digitální média mají větší pravděpodobnost pozitivního efektu, pokud reálně odráží běžný život dítěte (skutečné obrázky, rutiny), jsou sledována opakovaně a jsou sledována s jinou osobou, která děj spojuje s reálným životem.

Doporučení

  • Stanovte hranice pro to, kdy a kde má dítě k médiím přístup.
  • Minimalizujte čas, který dítě před obrazovkou tráví, zejména u malých dětí. Omezte sledování obrazovky obzvláště v době během jídla nebo před spánkem.
  • Pokuste se vyhýbat programům, které využívají rychle se měnící audiovizuální sekvence (blikání, hlasité zvuky a podobně).
  • Nevyužívejte obrazovky jako prostředek pro zklidnění dítěte.
  • Vybírejte programy, které jsou přímo určeny pro malé děti. I tak se ujistěte, že neobsahují fyzické ani verbální násilí či další nevhodné vzory.
  • Pojměte sledování obrazovek jako společnou aktivitu. Děj komentujte a rozvíjejte, pomozte dětem pochopit, co na obrazovce vidí.
  • Nevyužívejte média jako kulisu.
  • Veďte děti příkladem. Děti se nejlépe učí tím, co vidí kolem sebe. Minimalizujte čas, který trávíte před obrazovkami (mobil, počítač, televize). Vypněte notifikace na mobilu v době, kdy si hrajete s dítětem.
  • Zamyslete se, co sledováním obrazovky aktuálně nahrazujete a zda by to bylo možné uskutečnit. Bylo by možné místo toho jít ven nebo si něco zahrát? Může se však jednat i o situace, ve kterých druhá volba možná není, nebo není „lepší“ (například při uspávání malého sourozence, kdy bychom museli starší dítě neustále uklidňovat). I tyto situace jsou součástí běžného života a rozumně vedenou volbu využití digitálních technologií si není třeba vyčítat.

Zdroje literatury:

[1] Kushima, M., Kojima, R., Shinohara, R., Horiuchi, S., Otawa, S., Ooka, T., Akiyama, Y., Miyake, K., Yokomichi, H., Yamagata, Z., & Japan Environment and Children's Study Group (2022). Association between screen time exposure in children at 1 year of age and autism spectrum disorder at 3 years of age. JAMA Pediatrics. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2021.5778 [open access]

[2] Gidziela, A., Ahmadzadeh, Y.I., Michelini, G. et al. A meta-analysis of genetic effects associated with neurodevelopmental disorders and co-occurring conditions. Nat Hum Behav 7, 642–656 (2023). https://doi.org/10.1038/s41562-023-01530-y.

[3] Kukačka, V. Zdravý životní styl. ISBN 978-80-7394-105-5, 2009.

[4] Chandler, D. (1997). Children’s Understanding of What is ‘Real’ on Television: a review of the literature. Journal of Educational Media, 23(1), 65–80. https://doi.org/10.1080/1358165970230105.

[5] Urbanová, L. Realita versus fikce u dětí v předškolním věku. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2018.

[6] Hale L, Kirschen GW, LeBourgeois MK, et al. Youth Screen Media Habits and Sleep: Sleep-Friendly Screen Behavior Recommendations for Clinicians, Educators, and Parents. Child Adolesc Psychiatr Clin N Am. 2018;27(2):229-245. doi:10.1016/j.chc.2017.11.014.

[7] Botting, N., & Baraka, N. (2018). Sleep behaviour relates to language skills in children with and without communication disorders. International Journal of Developmental Disabilities, 64(4-5), 238-243. https://doi.org/10.1080/20473869.2017.1283766.

[8] Canadian Paediatric Society, Digital Health Task Force, Ottawa, Ontario . Screen time and young children: Promoting health and development in a digital world [published correction appears in Paediatr Child Health. 2018 Feb;23 (1):83]. Paediatr Child Health. 2017;22(8):461-477. doi:10.1093/pch/pxx123.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Autor/ka

Vystudovaná klinická logopedka, specializující se v provádění diagnostiky a terapie poruch jazyka, řeči, komunikace a polykání u dětí a dospělých. Je rovněž redaktorkou odborného časopisu Listy klinické logopedie a správkyně facebookového profilu Asociace klinických logopedů AKL ČR. Věnuje se také přednáškové činnosti v oblastech vývojové dysfázie a poruch řeči, je publikačně aktivní.

Odborná knihovna:
Články:
batole u počítače

Jaký digitální obsah nabízíte nejmenším dětem (1–4 rok)?

Choices