Barva tónu, chuť tvaru nebo slova, zvuk světla…

Obsah článku

• Synestezie a empatie
• Diagnóza
• Příčiny synestezie
• Některé další odlišnosti
• Závěrem

V současnosti je popsáno něco přes stovku různých typů synestézie. Jmenují se podle toho, co prožitek spustí, tomu se říká spouštěč, a co následuje, což se nazývá průvodce.  

Obrázek

Přibližně 90 % synestetických prožitků spouští nějaká podoba jazyka. Mohou to být písmena, slova, názvy dnů v týdnu, vlastní jména i číslice. Společně se jim říká grafémy. Jejich nejčastější průvodce je prožitek barvy. Každé písmeno nebo číslo má svůj barevný odstín. Například písmeno A může být karmínově červené, Z sytě žluté, číslice 7 bledě zelená. Tím pádem jde o synestezii grafém-barva. Spouštěčem synestetické zkušenosti mohou být také tvary, vůně, dotyky, pohyby, nebo světelné záblesky, které spustí prožitek jemného bzučivého nebo šumivého zvuku.  

Synestezie je obvykle jednosměrná. Spouštěč vybaví průvodce. Naopak to většinou nefunguje, ale jak to v medicíně a psychologii bývá, badatelé přece jen nalezli synestézie obousměrné.

O synestezii se často mluví jako o míšení smyslových prožitků, což ji nevystihuje. Spouštěčem mohou být totiž i procesy vyššího řádu, například pořadí písmen abecedy nebo dnů v týdnu, průvodcem jsou rysy osobnosti. Tento druh synestetika vidí písmeno A jako panovačnou matku. 

Synestezie a empatie

Někteří synestetici uvidí, jak se někdo někoho dotýká a vzápětí prožijí podobný dotyk na vlastním těle. Tomu se říká dotyková zrcadlová synestezie, jejímiž nositeli má být asi 1,6 % populace. Odlišit ji od empatického prožitku, tedy hlubokého vcítění do niterného stavu druhého člověka, není nic jednoduchého. Někteří lidé totiž prožijí bolest milovaného člověka stejně, jako by byla jejich vlastní, jak doložil pokus (Fallon et al., 2020). V jeho průběhu člověk s vysokou mírou empatie sledoval bolestivý podnět oslovující druhého člověka, kterého měl rád a v jeho mozku se objevila stejná funkční mapa bolesti, jako by byl užit bolestivý podnět na jeho vlastní tělo.

Diagnóza

Diagnostickým testem synestézie je v současnosti stabilita synestetického prožitku v čase. Synestetik, který vidí barevné písmeno, je vidí vždy ve stejném odstínu v časovém odstupu, a to opakovaně. Jestliže vidí písmeno A modré, je tomu tak při každém, i překvapivém testování. Tím pádem i chuťová synestezie spuštěná slovem bude vždy stejná, i při testování po třiceti letech. V současnosti jsou k mání testy trvající pouhých patnáct minut. Háčkem je, že konzistence neboli stejný výsledek testu, může vyloučit synestetiky, kteří zcela konzistentní nejsou.

Příčiny synestezie

V lidském mozku je 86 miliard neuronů. Počet synapsí – míst, v nichž si neurony vyměňují informace – se odhaduje na 100-150 bilionů.  Synapse se pod vlivem zevních a vnitřních podnětů trvale staví, dostavují, přestavují i zanikají. Současná neurověda chápe mozek jako soubor neuronových sítí velkého rozsahu, přibližně do 10 cm. Jsou jich desítky. Sítě jsou tvořeny uzly a hranami. Podle toho, co a jak se vyšetřuje, může být uzel tvořen malou skupinou neuronů, ale také kubickým centimetrem mozkové kůry. Hranami sítě jsou spoje mezi neurony. Ty jsou anatomické a funkční, které se poznávají podle souběžné aktivity dvou odlišných míst.

Funkční vyšetřovací metody mozku, jichž je několik druhů, se staly jedním z podkladů nového, bouřlivě se rozvíjejícího vědeckého oboru – konektomiky. Podílí se na něm řada oborů včetně matematiky, fyziky a umělé inteligence. Pojem mozkových „center“, který vznikl v 19. století, byl opuštěn.

Některé sítě v zadních a spodních částech mozku jsou specializované na zpracovávání smyslových podnětů, například zrakových a sluchových. Jiné sítě jsou s to jejich signály slučovat. Činnost dalších sítí je podkladem zrakového a sluchového zpracování prostoru, krátkodobé a dlouhodobé paměti, pohybů, emočního významu signálů, stavu vnitřního prostředí těla, orientované pozornosti, vědomí a sebeuvědomování, zpracovávání sociálních vztahů. Mozek je nejsložitější systém ve známém vesmíru.

Hypotéza novorozenecké nebo dětské vývojové synestezie říká, že synestezie je vrozená vlastnost novorozených dětí. V průběhu vývoje o ni většina lidí přijde a vyrostou z nich dospělí non-synestetici. Několika procentům dospělých lidí synestezie zůstane. Jak je tento podíl velký, není přesně známo.

Obrázek

Pokud bychom soudili z čísel zjištěných ve Spojeném království, mělo by v České republice být plných 400 000 synestetiků, ale v tomto směru, pokud je mi známo, dosud nebyly provedeny dostatečně rozsáhlé studie. Pro hypotézu dětské vývojové synestézie svědčí velmi vnitřní vysoké zapojení novorozeneckého a dětského mozku, které se postupně ve smyslových korových oblastech „soustruhuje“ do dospělé úrovně.

Například mezi zrakovou a sluchovou mozkovou kůrou novorozenců existují spoje, které se postupně tenčí a případně vymizí. Také funkční diferenciace korových oblastí dětského mozku je v porovnání s dospělými podstatně nižší, tedy odpovídají na vícero smyslových podnětů. Například oblasti, které budou v dalším vývoji odpovídat za řeč, odpovídají v raném dětství na zrakové podněty.

Další teorie mluví o genetickém podkladu synestézie. Jednou z možností je geneticky programovaný zánik neuronů. Rozhodne o tom, co se při „soustruhování“ funkčních systémů mozku v průběhu života zachová a co zanikne. Ve třech rodinách byla prokázána zvukově barevná synestezie postihující řadu příbuzných ve třech generacích. Vyšetření našlo tři vzácné genetické variace, které putovaly společně se synestezií z generace do generace. Jednotlivé rodiny však tyto variace nesdílely.  Analýza ukázala na šest genů, které mají vztah k tvorbě neuronových výběžků zvaných osová vlákna neboli axony. Ty vedou informaci od těla neuronu k jinému neuronu. Popsané geny jsou aktivní v raném dětství, v době, kdy se tvoří synestetické asociace. Objev odpovídá výsledkům zobrazovacích metod mozku poukazujících na vyšší počet spojení coby podklad synestézie. Na druhé straně se některé typy synestézie, například typ grafém-barva, objevují až v průběhu, nikoli v raném dětství, kdy se synestézie prokazuje opravdu obtížně.

Jiný výklad nabízí dvoustupňový model vzniku synestézie. Ilustruje přenos signálu ze zadních a spodních částí mozku do dalších částí, od induktoru oslovujícího jednu korovou oblast do jiné oblasti mozkové kůry. Příkladem by byl přenos informace z uzlů sítí odpovídajících za zpracování grafémů do uzlů sítí, které zpracovávají barvy. Pro zjednodušení si to lze představit například jako propojení mezi centrálami dvou městských čtvrtí.

Zmínit musíme rovněž model narušeného tlumení zpětné vazby mezi korovými oblastmi. U non-synestetiků tlumení zpětné vazby zabraňuje přenosu informací z jedné oblastní mozkové kůry do jiné. U synestetiků má být tlumení zpětné vazby narušené. Do jisté míry a značně složitým způsobem tomu odpovídají odchylky jak neuronových oblastí, tak jejich vzájemných spojení zjišťované funkčními zobrazovacími metodami, které však platí například pro synestezii grafém-barva, nikoli pro synestezie jiné. Navíc nemusí jít o odchylky vzájemného propojení, ale o možnost, že neurony v některých mozkových oblastech synestetiků odpovídají na víc než jeden induktor. Tito lidé by tedy neměli funkčně čistě vymezenou zrakovou a sluhovou kůru, protože by oba typy kůry byly s to v nějaké míře zpracovávat oba typy podnětů. Nadto je každá synestezie, včetně synestezií stejného typu, značně individuální.

Některé další odlišnosti

Synestetici se od non-synestetiků, kterým se říká „neurotypičtí lidé“, odlišují i v dalších poznávacích funkcích. Například synestetici grafém-barvy lépe rozlišují barvy a dokonalé kruhy od kruhů nedokonalých. Lidé se zrcadlovou synestezií lépe rozlišují prostorově odlišné dotyky, barvy však lépe nerozlišují.

Obrázek

Synestetici lépe než neurotypičtí lidé pracují zejména se zrakovými představami. Slovo „bouba“ mohou prožívat jako cosi kulatého, zatímco slovo „kiki“ jako něco špičatého.

Synestetici slovo-barva využívají svůj dar při učení se cizímu jazyku. Lépe si pamatují. S obrázky hůře popsatelnými slovem, to jsou například fraktály, jim to nejde.

Osobnostními rysy synestetiků jsou větší otevřenost vůči zkušenosti, intelektuální zvědavost, aktivní představivost. Mohou být tvořivější. Synestézie může být darem pro výtvarné umělce. Na druhé straně může synestezii doprovázet horší koordinace, menší obratnost a nepřesné rozlišování směru, takže jim to moc nejde ve sportu. Zajímavé je, že některým synestetikům jde matematika lépe, jiným naopak hůř než lidem neurotypickým.

Závěrem

Synestezie není porucha ani onemocnění. Je variantou neuropsychologické normy, která může propůjčovat výhody, ale i zatěžovat nevýhodami. Je fascinujícím vhledem do stavby a činnosti lidského mozku. Lze předpokládat, že něco podobného lidské synestezii existuje u zvířat. Také byl vytvořen robotický model synestezie, který maluje a jmenuje se FRIDA (Misra et al., 2023).

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku