Nadané a mimořádně nadané děti v době pandemie

Autor/ka: Mgr. Andrea Štefáčková
Datum publikace: 16. 07. 2021, Aktualizováno: 17. 07. 2021
Koronavirová doba s sebou přinesla spoustu změn a obtíží pro celou společnost. Jak se s jejími dopady vyrovnávaly děti intelektově nadané?

Obsah článku

Kdo jsou nadané a mimořádně nadané děti?

Většina lidí si pod pojmem nadprůměrně či mimořádně intelektově nadané dítě (tzv. MiND dítě) představí chytrého a vysoce výkonného žáka, který dosahuje vynikajících výsledků. Věci mu jdou snadno, nemá žádné problémy a je předurčen k tomu, aby měl v životě úspěch. Ale tak jednoduché to není. S intelektovým nadáním u MiND dětí přímo souvisí určité nestandardní projevy v chování, vnímání, prožívání a v myšlení. Takové děti opravdu myslí jinak, složitěji. Bývají často hypersenzitivní, velmi emotivní či socio-emočně nezralé. Ze školy mohou dokonce nosit jednu špatnou známku za druhou, bojovat s učiteli a nerozumět si se spolužáky. Společnost jim totiž často nedává to, co potřebují. Pochopení pro jejich odlišnost a možnost učit se na takové úrovni, která je pro ně adekvátní.

Jak rozpoznat nadání?

Ačkoli je vysoká úroveň intelektových schopností společným jmenovatelem MiND dětí, není tím jediným určujícím. S intelektovým nadáním se pojí typické projevy chování, způsoby myšlení, prožívání a vnímání. Jedná se o soubor mimořádných schopností a vlastností. A ty lze odhalit jen pomocí komplexního psychologického vyšetření, které se zaměřuje jak na posouzení úrovně intelektových schopností, tak i na další oblasti jako je například posouzení kreativity a s ní souvisejícího divergentního myšlení, motivaci, odhodlání a vytrvalost.

Takové vyšetření standardně realizují na základě podnětu rodičů nebo školy státní pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně-psychologická centra (SPC), nebo je možné se obrátit i na soukromé psychologické praxe včetně Qiido Poradny, která se na odbornou psychologickou a speciálně-pedagogickou péči v oblasti intelektového nadání specializuje.

Typické charakteristiky, které se často u MiND dětí objevují mohou být i vodítkem pro jejich snadnější identifikaci:

  • divergentní myšlení aneb "myšlení jinak" (myšlenky se rozbíhají do asociací a paralelních směrů)
  • kreativita (neustálá potřeba vytvářet něco nového, navrhovat odlišné postupy a originální řešení)
  • věkový nesoulad, tzv. asynchronní vývoj (fyzický, intelektový, socio-emoční, psychomotorický apod.). Dítěti může být např. fyzicky 10 let, emočně je však ve věku 6 let a intelektově ve věku 13 let.
  • zvídavost a experimentování (oblíbené a neustálé otázky "Jak?" a "Proč?")
  • vysoká míra energie / motivace / vzrušení do tématu, které ho zajímá, baví a má pro něj smysl
  • výborná paměť
  • hypersensitivita (= vysoká vnímavost, citlivost) k vjemům, chování, emocím
  • hyperexcitabilita (= výrazná vzrušivost, předrážděnost, prudkost reakcí, výbušnost,  např. pláč, vztek, zuřivost, útěk, bouchání, křik,...)
  • perfekcionismus a vysoké nároky na sebe i okolí
  • vysoké morální standardy (touží po smyslu, spravedlnosti, dodržování pravidel)
  • nekonformní jednání (jasně vyhraněné postoje si dokáže bravurně obhájit)
  • hodnotě přátelství mívá hlubší potřeby než vrstevníci (přátelství již brzy vnímá "na život a na smrt", bezpodmínečně)

Dopady koronavirové doby na MiND děti

Obrázek
Smutná dívka

Tak jako pro všechny ostatní i pro MiND děti byla asi nejnáročnější adaptace na změny, které koronavirová doba přinesla do našich běžných životů. Děti obecně změny většinou moc rády nemají a teď jich najednou musely zvládnout opravdu hodně – přestaly chodit do školy a na kroužky, musely se učit doma, některé samy, některé s rodiči, kteří byli sami na home office a měli práce nad hlavu. Mladší sourozenci, kteří ještě do školy nechodí, rušili ty starší. V rodinách s více školáky probíhal někdy až „boj o techniku“ apod. S těmito praktickými problémy se potýkala asi většina dětí.

MiND děti však bývají velmi hloubavé. Nad věcmi, které se kolem nich dějí a nad informacemi, které se k nim dostávají často hluboce přemýšlí. Zároveň bývají i hypersenzitivní, tedy vysoce citlivé, mohli bychom říci až psychicky křehké. Část těchto dětí tak na nastalou situaci reagovala vyšší nervozitou či úzkostností. S rodiči v naší Qiido Poradně jsme častěji než dříve řešili především jejich strachy – většinou o zdraví, ať už vlastní, prarodičů, rodičů či sourozenců. Několik dětí dokonce ze strachu odmítalo opouštět domov a jít třeba i jen na běžnou procházku do lesa, natož do obchodu.

V době návratu do škol byly četnější zase strachy ohledně známek, toho, jestli je kamarádi budou mít stále rádi a jestli nepřišly o své místo v kolektivu. Dále strach z testování, roušek a v neposlední řadě i z toho, zda za pár dnů či týdnů nebudou muset zůstat opět doma. Tato nejistota u některých dětí bohužel stále přetrvává. Proto je důležité, aby rodiče se svými dětmi o jejich obavách mluvili, vyslechli je a jejich strachy nebagatelizovali, ale naopak jim vyjádřili pochopení a podporu v tom, že společně to zvládnou. Pokud se však tyto strachy a úzkosti dlouhodobě nelepší nebo naopak prohlubují, určitě je na místě se poradit s odborníky.

Pozitiva a negativa distanční výuky pro MiND děti

Část MiND dětí byla z distanční výuky vyloženě nadšená. Pokud jejich učitelé netrvali na tom, že se musí účastnit všech online hodin, umožnili jim lépe si organizovat čas a mít více prostoru na vlastní zájmy a projekty, protože školní práci měli velmi rychle hotovou.  Nebylo výjimkou, že měly děti všechny školní povinnosti hotové za půl hodiny nebo hodinu denně a zbytek času měly „pro sebe“ – zejména starší a samostatnější MiND děti nebo děti z rodin, které měly čas se jejich rozvoji více věnovat, si to velmi pochvalovaly.

Existovala ale i poměrně velká skupina MiND dětí, pro které byla distanční výuka ještě více úmorná a demotivující než prezenční výuka ve škole. Byly to zejména děti ze škol, které trvaly na tom, že účast na online výuce je povinná. Děti tak seděly dvě, tři i více hodin denně před obrazovkou počítače u výuky, která byla většinou ještě pomalejší a nudnější než běžná školní výuka, nijak je nerozvíjela, a naopak jim jakoukoliv školní práci ještě více znechutila. Na tomto je evidentní, že MiND děti opravdu mají své specifické vzdělávací potřeby a potřebují ve výuce individuální přístup vycházející z jejich úrovně schopností a potřeb.

Ukazuje se ale, že pro rozvoj MiND dětí by do budoucna mohla být velmi přínosná kombinace prezenční a distanční výuky. MiND děti by nepřišly o vrstevnické vztahy a vazby ani o přímý kontakt s učiteli, které jim nabízí prezenční docházka do školy. Zároveň by měly více prostoru a času na zpracování vlastních projektů a obohacujícího učiva včetně například online kontaktu s mentory v oblastech svého zájmu či s dalšími MiND dětmi z jiných škol.

Obrázek
Online výuka

Jak MiND dětem pomoci v návratu do běžného režimu?

Situace, ve které jsme se jako společnost ocitli, je v různé míře náročná pro každého z nás. Pro děti (a to všechny, nejen ty nadané) je o to náročnější, že ještě nemají tolik životních zkušeností a nejsou vyzrálé jako my dospělí. Proto bychom se jim měli snažit tuhle zcela neobvyklou situaci usnadnit. Z hlediska jejich dlouhodobého vývoje, psychického zdraví a pohody vnímám jako velmi důležité oprostit se od pouhého tlaku na dohnání učiva, výkony a výsledky a zaměřit se spíše na snížení škod v dětské psychice.

U MiND dětí, které bývají opravdu velmi citlivé, jako prioritu vnímám důraz na bezpečné prostředí ve škole, aby se tam cítily dobře.  K tomu může pomoci klidný a trpělivý přístup učitelů i rodičů, kteří by měli dětem naslouchat, zajímat se o jejich pocity a obavy a snažit se je společně překonat. Pokud budou dospělí situaci vnímat stylem „měly rok prázdniny a teď by měli začít makat“– což je názor, se kterým se někdy bohužel setkávám, může to u dětí z hlediska jejich budoucího života napáchat ještě větší škody. Teprve, když se děti znovu opravdu adaptují na školní prostředí a kolektiv, může proces učení pokračovat běžným způsobem.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Autor/ka
Mgr. Andrea Štefáčková

Ředitelka Qiido Poradny, psycholožka, psychoterapeutka a speciální pedagožka.

Vystudovala bakalářský obor Psychologie a speciální pedagogika a magisterský obor Psychologie na Univerzitě Karlově v Praze a absolvovala akreditovaný pětiletý psychoterapeutický výcvik v integrativní psychoterapii INSTEP. Několik let pracovala jako psycholožka a speciální pedagožka v pedagogicko-psychologické poradně, aktuálně má svou soukromou psychologickou praxi a od roku 2018 je ředitelkou Qiido Poradny, která se specializuje na odbornou psychologickou a speciálně-pedagogickou péči v oblasti intelektového nadání. Práce s intelektově nadanými dětmi ji velmi naplňuje, snaží se jim pomoci, aby mohly plně rozvinout svůj potenciál a překonávat obtíže, které ve svém životě pociťují, a to jak ve školním, tak v rodinném prostředí. V rámci aktivit nadačního fondu Qiido, který pomáhá rodičům a učitelům poznat, pochopit a uspokojit specifické potřeby MiND dětí v rozumové i sociálně-emoční oblasti, aby byly v životě spokojené a úspěšné, se věnuje také přednášení a psaní článků na téma intelektového nadání pro odbornou i laickou veřejnost. 

Odborná knihovna:
Články: