Samostatné jedení jako proces postupného odpoutávání dítěte

Obsah článku

• Pocit zahlcení na straně matky a jak mu předejít
• Připravenost na samostatné jedení
• Jaký způsob přechodu na tuhou stravu zvolit?
• Metoda Baby Led Weaning
• Metoda krmení ze lžičky
• Postupné formování nové zkušenosti a dovedností
• Bezpečná hra s jídlem jako cesta k úspěchu
• Dotek a vůně jako zdroj bezpečí nebo ohrožení
• Zahlcení na straně dítěte a jak mu předejít
• Dospělý je vzorem pro nápodobu

Fáze přechodu na tuhou stravu probíhá několik měsíců a dítě se na ni chystá postupně skrze jednotlivé fáze psychomotorického vývoje a zrání smyslového vnímání. Její úspěšné zvládnutí má vliv na osvojení mluvené řeči. Nejedná se pouze o technické ovládnutí dovednosti, ale také o mnohem hlubší proces osamostatňování dítěte za současné proměny způsobu výživy dítěte.

Jde nám nejen o to, aby dítě dokázalo postupně zpracovat novou potravinu a jeho tělo ji také dokázalo strávit, ale také aby si utvořilo příjemnou zkušenost a zažilo vzájemné propojení a příjemnou blízkost s rodiči, která patří ke stolování. Stejně tak by se matka sama měla cítit příjemně a jistě a dokázat celý proces uchopit s lehkostí. Nesmíme opomenout skutečnost, že zvládnutý příjem potravy má bezprostřední vliv na zdraví a následný život dítěte.

Pocit zahlcení na straně matky a jak mu předejít

Na somatické terapii se s maminkami dotýkáme hlubokých tělesných prožitků zahlcení, které pramení v jejich vlastní minulosti. Objevují se vzpomínky naznačující, že samy v dětském věku nedostaly příležitost formovat propojení s vlastním tělem, vnímat příjemný pocit při jídle, stav nasycení, a mnohdy i vzájemnou lidskou blízkost. Tato zkušenost se propisuje do provázení jejich dětí.

Setkávám se s tím, že maminky dávají málo důvěry dítěti, nedopřávají mu fázi zkoumání a učení, ale spíše ho vedou rychle do cíle, aby už jedlo. Současně je pro ně náročné vložit do tohoto období lehkost a hru. Pokud žena sama neprožívá příjemné pocity, je pro ni obtížné, ba téměř nemožné, předat je dítěti.

První úkol rodiče je proto uvědomit si, jaké pocity zažívá při jídle a při krmení dítěte on sám, stejně jako to, jaký má vztah k jídlu samotnému a co mu přináší. Není na škodu uvědomit si své prožitky z dětství a předem vědět, co nám vadilo, a co naopak vyhovovalo.

Jedná se o velmi křehké období, které musí proběhnout s citlivostí a laskavostí k oběma. V případě, že v první fázi sebepoznávání zaznamenáváte výrazné pocity nepohodlí a obav a vnímáte tlak na dítě i na sebe, raději vyčkejte a nejprve hledejte podporu pro sebe. Několik setkání se Somatic experiencing terapeutem může celou situaci vhodně podpořit, ve prospěch vás i dítěte.

Připravenost na samostatné jedení

Předpokladem samostatného příjmu potravy je správný psychomotorický vývoj, zvládnutí stabilního sedu a pohybů ruky, která je schopna uchopit menší předmět a dopravit ho k ústům, ale i schopnost sledovat tento pohyb očima. Dovednost se rozvíjí skrze uchopování a vkládání předmětů různého tvaru a textury do úst, což podpoří také postupné vymizení sacího reflexu. Dítě nadále nevystrkuje jazyk z úst ve snaze předmět nebo lžičku nasát jako mléko.

Z hlediska chování dává dítě najevo zájem o stolování například tím, že bere jídlo z vašeho talířku, chce vás krmit nebo si k vám sedá, když jíte, a zajímá ho, co se děje. Tyto projevy se u dětí objevují okolo šestého měsíce. V případě, že tyto projevy u dítěte pozorujete, můžete začít s přechodem na tuhou stravu. Vnímejte však v celém procesu také své vlastní pocity připravenosti, na které níže v textu upozorním.

Jaký způsob přechodu na tuhou stravu zvolit?

Existují dvě základní metody, které v určitém čase dítě samo začne kombinovat. Vždy je dobré vědět, jaké výhody přináší a zda se s nimi jako rodič ztotožním. Obě metody jsou pro dítě vhodné za respektování uvedených pravidel.

Metoda Baby Led Weaning

Je založena na principu, že dítě se krmí nabízenou potravinou od počátku samo, bez výrazné pomoci dospělého. Potravu dítěti nabízíme v jemně rozvařeném stavu. Přináší mu příležitost samostatně uchopit a zkoumat, postupně ochutnávat. Dítě si volí jídlo, které sní, i jeho množství. Výhoda je, že přebírá kontrolu a pocit zodpovědnosti. Takové stolování je bezpochyby náročnější na úklid, jelikož kompetence dítěte jsou zpočátku malé.

U této metody bych doporučila vnímat především vlastní pocity. Jelikož je to přístup nový a sami jsme ho jako děti nejspíš nezažili, je třeba, abychom se cítili příjemně a jistě v tom, co dítě dělá. Nedoporučuji ji rodičům, kteří mají strach z toho, že se dítě může potravinou zadusit nebo těm, kteří nemají rádi nepořádek a vzbuzuje v nich neklid. Tyto emoce na dítě při stravování působí a nejsou žádoucí.

Metoda krmení ze lžičky

Je tradičnější. Dítě rodič z počátku krmí lžičkou vkládanou do úst. Potravina bývá rozmělněna na pyré. Více kontroly má v tomto případě rodič. Proto musí plně vnímat tělo a projevy dítěte a respektovat je. Lžičku je vhodné vkládat dítěti do úst rovně, položit ji na dolní ret a ponechat jeho tělo, aby si potravinu stáhlo přimknutím horního rtu do úst. Stejně tak mu dejte dost prostoru a času na její zpracování a další sousto vkládejte, až když tělo dítěte vyšle signál. Tím je například otevření pusinky. V případě, že dává najevo odmítnutí, je nutné na ně reagovat.

Pokud dítě krmíme ze lžičky, je vhodné postupně nabízet kousky potraviny, aby se rozvíjely žádoucí pohyby mluvidel – kousání a žvýkání, které utvoří základ pro kvalitní výslovnost v pozdějším věku. Také mu postupně předávejte lžičku a povzbuzujte ho v samostatném jedení, například kaše.

Obrázek

Postupné formování nové zkušenosti a dovedností

V první fázi učení se samostatně jíst rozhodně nejde o to, aby bylo dítě novou potravinou ihned a plně nasyceno, ale spíše o to, aby získávalo postupnou zkušenost a potřebné dovednosti. Příjem stravy má dítě stále zajištěn skrze mléko. Není nutné vyvíjet jakýkoli tlak na dítě ani na sebe. Fázi poznávání a ochutnávání, která může trvat několik týdnů, vnímejte jako učení se novému a projděte ji s hravostí a lehkostí.

Bezpečná hra s jídlem jako cesta k úspěchu

Ze strany rodiče je v této fázi potřeba vkládat do každodenního programu dítěte krátké chvilky, kdy mu nabízí ke hře jednotlivé potraviny bez snahy nasytit ho. Lze použít také lžičku namočenou v pyré, kterou dítě může samo olizovat.

Když si dítě s potravinou může hrát, má dostatek času a volnosti si na ni zvyknout a samo se rozhodnout, zda ji ochutná. Nervový systém dítěte je pak otevřený poznávání, zkoumání a učení, a netvoří obrannou reakci z důvodu zahlcení.  Přesně to se při přechodu na tuhou stravu má odehrávat.

Obrázek

Dítě v tomto věku vkládá předměty do úst přirozeně, proto se nemusíme obávat, že by s potravinou, kterou mu dáme „na hraní“, nezkusilo to samé a jen ji odhazovalo. Pokud mu ji dáme do ruky u stolu, kde sami zrovna jíme, dítě napodobí to, co dělá dospělý.

Může navíc zjistit, že má, na rozdíl od kousátka, zajímavou chuť, že je teplejší a že je příjemné ji dále zkoumat, žužlat, olizovat a nasávat. To mu zajistí nejen bližší poznání potraviny a její postupné přijetí, ale i rozvoj potřebných pohybů mluvidel i smyslového vnímání, a to vše chceme v začátku podpořit.

Dotek a vůně jako zdroj bezpečí nebo ohrožení

Hmat a čich jsou pro dítě v této fázi vývoje stále ještě velmi důležitým orientačním smyslovým vjemem, ze kterého jeho tělo vyhodnocuje, co je, a co není bezpečné. Proto je při samostatném krmení vnímám jako přirozený nástroj úspěchu. To znamená, že dítě potřebuje především dotýkat se, cítit a zvykat si na takto získané nové vjemy. Dítě a jeho tělo má právo rozhodnout, co vnímá jako bezpečné jíst, a co nikoli. Pokud mu to nedovolíme vyjádřit a prožít nebo mu nutíme to, co odmítá, učíme ho potlačit přirozené instinkty a zamezujeme u něj vnímání vlastního těla. To má neblahé následky na jeho fyzické a psychické zdraví v budoucnu.

Zahlcení na straně dítěte a jak mu předejít

Dítě skrze novou zkušenost zažívá mnohdy silné smyslové prožitky. Dotýká se předmětů, které mají různou velikost, tvar, teplotu, barvu, vůni, ale i texturu. Vnímá je poprvé, má právo se leknout a zahltit se, mnohdy i velmi rychle. Jiné dítě může být sice zkoumavější a odolné, ale i tak se může zahltit.

V těle dítěte se objeví fyzický pocit svalového napětí a stažení. Pohyby těla jsou nekoordinované, dítě mělce a rychle dýchá, buší mu srdíčko a ztrácí orientaci i pocit bezpečí. Může křičet, plakat, zlobit se a plácat ručičkama, zčervenat, odstrkovat od sebe to, co mu vadí, zavírat pusinku nebo odvracet hlavu, odbíhat od jídla. To je přirozená a instinktivní obranná reakce lidského těla, na kterou má dítě právo.

V případě, že jeho reakci opakovaně nerespektujeme, instinktivní obranný mechanismus pro dítě selhal. Může zažívat intenzivnější míru zahlcení a následné postupné odpojení pozornosti od příjmu potravy. To určitě nechceme vyvolat, jelikož právě toto odpojení je zdrojem potíží s příjmem potravy v budoucnu. Ústa dítěte jsou intimní prostor. A dítě by mělo mít plnou kontrolu nad tím, co a kdy si do nich vloží.

Obranné projevy, které dítě dělá a nevhodné reakce, které je potlačují, jsou:

• Dítě rukama odstrkuje potravinu od sebe. Rodič mu je drží a potravinu dále nabízí k ochutnání.
• Dítě nechce jíst a otevírat pusu. Rodič drží dítě za bradičku, aby pusa zůstala otevřená, pohybuje s ní a dítě nadále krmí.
• Dítě vystrkuje jazyk z úst ve snaze vytlačit potravinu ven, rodič překoná pohyb jazyka tlakem lžičky na jazyk a dítě dále krmí.
• Dítě nechce jíst a rodič zapne pohádku. Tím je odvedena pozornost vnímání toho, že jí a co jí.
• Dítě dává najevo, že už nechce a rodič dítě nutí, aby dojedlo. Blokuje přirozený projev nasycení, který tělo dítěte vyjadřuje.
• Dítě nechce potravinu ochutnat a rodič ho nutí. Odmítá informaci, která přichází z těla dítěte.
• Dítě odbíhá od jídla a rodič ho poutá k jídelní židličce, nebo ho drží pevně na klíně.

Zpočátku je přirozené, že dítě, které se učí jíst zažije prožitek občasného zahlcení. Zásadní je na jeho prožitek vhodně reagovat a věřit, že tělo dítěte má důvod, proč potravinu odmítá a ten respektovat. Současně mu dejte najevo, že odmítnutí je v pořádku. To je nejobtížnější, ale současně nejdůležitější krok, který rodič nemusí mít upevněný vlastní zkušeností. Je lepší ji v sobě formovat a postupně nalézat jistotu, že odmítnutí přinese časem větší úspěch než přetlačení přirozených projevů. 

Obrázek

V následujícím desateru se pojďme podívat, z čeho může zahlcení dítěte vzniknout a jak mu předejít. Jelikož již víme, jak tato reakce vypadá, nebudu ji dále popisovat:

1. Příliš mnoho potravin najednou

Příliš mnoho potravin může na začátku vyvolat v dítěti stav zahlcení. Vhodné je nabídnout jen jeden kousek potraviny. Zjistit, která potravina v nabídnuté směsi dítěti vadí, je obtížné. Když mu dáme jednu, okamžitě máme přehled o jeho reakci. V případě krmení ze lžičky doporučuji udělat pyré z jednoho druhu zeleniny.

2. Nemožnost dotknout se a přivonět

Je běžné, že dítě k potravině čichá a dává si ji k obličeji. Na základě vůně si vybírá, zda ji bude jíst. Stejně tak, pokud sáhne na potravinu a je pro něho na dotek nepříjemná, může ji odmítnout a nejíst. Riziko, že toto dítěti neumožníme, vzniká spíše při krmení ze lžičky.

3. Kontrast pozadí

Dítě může zahltit, pokud má příliš barevný talířek. Vím, že mističky s medvídkem mohou vypadat lákavě, ale pro dítě a jeho smyslové vjemy přemíra podnětů utváří zahlcení. Nehledě na to, že medvídek může odvádět pozornost od stravy samotné.

4. Nepříjemná teplota

Když vidíme, že dítě určitou potravinu nechce, může to být i proto, že pro dítě nemá příjemnou teplotu. Jsou děti, které preferují studené, a není jich málo.

5. Neschopnost chytit do ruky

Je třeba vycházet z pohybových schopností dítěte. Pokud například nakrájíme mrkev na menší hranolek, dítě ji může lépe chytit a více s ní experimentovat. Obdobně, pokud si rádo hraje s věcmi v ruce, bude u jídla chtít něco držet, například svou vlastní lžičku.

6. Rychlé tempo

Dítě samo nespěchá a respektuje své pohybové schopnosti jednoduše jen tím, že se jinak hýbat neumí. Svaly dítěte se v této fázi ještě nepohybují dokonale a koordinovaně. Ať už jde o svaly mluvidel, těla nebo ruky samotné. Pokud bude jíst samo, bude respektovat své tempo. Rychlost rodiče je jedním z nejčastějších zdrojů zahlcení.

7. Ignorování a potlačení pocitů dítěte

Ignorování pocitů a projevů těla dítěte ve směru odmítnutí způsobí, že dítě se od svého těla odpojuje. Projevy odmítnutí je nutné respektovat. Pokud se to neděje, dítě si ve vztahu k jídlu začíná formovat negativní pocity, a to se může odrazit na tom, jak bude nadále jíst.

8. Silné emoce na straně rodiče

S uvolněním kojení se uvolňuje také vazba ženy na miminko. Dítě již nesytí tělo ženy, ale tělo dítěte se sytí samo. To je krok zralosti. Zrají jak žena ve své mateřské roli, tak dítě v příjmu potravy. Cítit se vnitřně připravená a uvolněná k předání zodpovědnosti dítěti je důležité. Pokud mám z přechodu na tuhou stravu u dítěte obavy, je vhodné jim čelit a nejprve hledat způsob, jak samu sebe vnitřně podpořit. Dítě neustále vnímá pocity maminky, a proto jsou její emoce důležité.

9. Příliš brzký začátek

Ačkoli jsou děti okolo šestého měsíce připravené přejít na tuhou stravu, je potřeba, aby rodič vnímal konkrétní projevy připravenosti těla dítěte a podle nich zvolila správný začátek.

10. Nevhodná pomůcka a její nesprávné použití

První nástroj, kterým by se mělo dítě krmit, je jeho vlastní ruka, která přináší kontrolu nad tím, co dítě do úst vloží a kolik toho sní. V případě, že rodič používá ke krmení lžičku, je vhodné, aby respektoval výše uvedené rady, jak se lžičkou postupovat.

Dospělý je vzorem pro nápodobu

Dítě si většinu dovedností v průběhu svého vývoje zvládne osvojit samo pomocí nápodoby. Nápodoba patří k nejjednodušší formě učení. Dítě sleduje druhého člověka a snaží se udělat to samé.

Vím, že někdy péče o dítě zaměstnává natolik, že rodič zapomene na vlastní potřeby, obzvlášť ve chvíli, kdy je dítě plačtivější a vyžaduje více pozornosti. Pokud my sami neukazujeme dítěti, že je důležité o své tělo pečovat, klidně a pomalu jíst, zažívat u jídla dobré pocity, dítě nemá vzor, který může následovat. Začít musíme u sebe.

Obrázek

První okamžiky při stravování mohou ovlivnit to, jak se dítě bude vztahovat k jídlu i v dalších letech. Je tedy důležité, aby atmosféra byla příjemná a dítě si užívalo jídlo s radostí a lehkostí. Způsob, jakým dítěti umožníme jíst, by měl vycházet z potřeb rodičů i dítěte. Ne každé dítě se chce hned dotýkat potravy a talířek plný jídla ho může zahltit. Naopak pozvolné, pomalé a jemné krmení trochou pyré na lžičce, kdy mu rodič dá dostatek času a raduje se z pohledu na to, jak jeho tělo zkoumá nové, může být pro takové dítě příjemným zážitkem. Podobně se zkoumavé dítě může cítit omezeno tím, že nemá možnost aktivně se zúčastnit  stravování a rodič mu brání v tom, aby udělalo trochu nepořádku. Každé dítě je jiné a rodiče sami nejlépe ví, jaké je to jejich a co by mu mohlo vyhovovat.

Stejně tak jsou rodiče, kteří svému dítěti dovolí nepořádek a cítí se uvolnění. Jiní mají lepší pocit, když mají situaci více pod kontrolou a dítě raději krmí. Při rozhodování vždy vyhrávají dobré pocity a laskavé cíle rodičů za současného respektování projevů těla dítěte bez toho, aniž bychom jim bránili. Dítě samostatné jedení zvládne a dokáže. Rozhodně se ale vyplatí dopřát mu dost času pro hru a poznávání a nechat ho jít jeho vlastním tempem.

Pokud však zaznamenáte, že se přechod na tuhou stravu nedaří, doporučuji návštěvu klinického logopeda, který může vyhodnotit stav mluvidel i smyslového vnímání a doporučit vhodnou podporu dítěte. Pro děti s významnějšími potížemi jsou k dispozici také herní skupiny pro Nejedlíky, ve kterých se dítě učí pozvolně zvládnout nepříjemné pocity uvnitř svého těla. Ty jsou často dány zvýšenou citlivostí nervového systému.

Pokud jako maminka cítíte, že je pro vás osamostatnění dítěte ve stravování náročné, více než kdy jindy se vyplatí včas hledat podporu. Na Celostní komunikaci provázíme rodiče pomocí Somatické terapie k uvolnění nepotřebného napětí z jejich těla a harmonizaci nervového systému pomocí osobních i skupinových programů a služeb.