Typologie MBTI jako nástroj poznávání osobnosti dětí

Obsah článku:

• Charakteristiky psychických funkcí příjmu informací a projevy u dětí
• Čtyři psychické funkce příjmu informací
• Příklady využívání čtyř psychických funkcí příjmu informací
• Charakteristiky psychických funkcí rozhodování a projevy u dětí
• Čtyři psychické funkce rozhodování
• Příklady využívání psychických funkcí rozhodování
• Zaměření osobnosti na extraverzi (E) nebo introverzi (I)
• Zaměření osobnosti na judging (J) nebo perceiving (P)
• Šestnáct typů osobnosti dle MBTI

 Charakteristiky psychických funkcí příjmu informací a projevy u dětí

Když přijímáme informace prostřednictvím SMYSLŮ (sensing), důvěřujeme informacím, které nám zprostředkovávají naše smyslové modality. Vnímáme faktické a konkrétní informace, soustředíme se na části a detaily. Informace pak využíváme praktickým způsobem v reálném světě. Když preferovaně přijímáme informace prostřednictvím INTUICE (intuition), tyto informace rovnou interpretujeme a důvěřujeme možnostem a asociacím, jež si na jejich základě vytváříme. Všímáme si informací, které významově souvisejí s celkem a které můžeme interpretovat. Informace pak využíváme k vytváření představ o skutečném světě nebo generování možností, které jdou „za reálný svět“.

Smysly a intuice hrají klíčovou roli v učení a souvisejí s učebním stylem. Určují, jakým informacím při učení věnujeme pozornost. Když se DĚTI S PREFERENCÍ SMYSLŮ učí nové látce, chtějí začínat od praktických věcí a dále postupovat po krocích. Chtějí začít od konkrétních a jim známých informací, a poté postupovat k abstrakci a k propojování jednotlivých faktů. Pomáhá jim, když se mohou učit přímou smyslovou zkušeností zapojující maximum smyslových modalit. Chtějí jasné a detailní zadání úkolu – co nejkonkrétnější, vztažené k tomu, co znají z reality kolem sebe. Pomůže jim, když se pokusíme na konkrétním příkladu ilustrovat, jak může vypadat výsledek. Nejlepším způsobem, jak se něčemu naučí, je okamžité využití znalostí a dovedností nejen v praktických „školních“ cvičeních, ale zejména ve skutečném životě mimo školu. Čtou přesně to, co se v textu píše, význam věty (příběhu) si uvědomí až po celém přečtení. Většinou si dobře pamatují faktické údaje z textu. Více úsilí je stojí, když se mají zaměřit na celek, tedy shrnout text, vystihnout jeho hlavní myšlenku nebo předvídat, „co by se mohlo stát“, „jak by příběh mohl pokračovat“. V matematice upřednostňují numerické počítání, oporu o názorné pomůcky, časté opakování a trénování. Mohou mít potíže ve slovních úlohách či s hledáním vlastních postupů řešení.

Učení dává DĚTEM S PREFERENCÍ INTUICE smysl, když mohou začínat od celku a rámce, obecným pojetím a principy, předtím, než se budou zabývat konkrétní látkou v detailu. Jejich představivost a motivaci podněcuje, když mohou v učení začínat s něčím novým a neobvyklým. Motivuje je, když si svou práci mohou vybrat a řídit samy, když si mohou zvolit, jakým způsobem budou na svých úkolech pracovat, když si mohou vybrat, co a jak se budou učit. Oceňují příležitosti věnovat se originálním nebo inovativním úkolům a problémům. Podněcuje je a nabíjí energií, když se mohou učit novým dovednostem, nikoliv když mají procvičovat a zdokonalovat ty již nabyté. Motivuje je spíše vymýšlení toho, jaké možnosti nově nabyté dovednosti a pojmy skýtají, než jejich užitečnost a praktické využití. Při učení jim pomáhá, když pracují s obecnějším zadáním, protože si mohou zvolit vlastní cestu, popřípadě přímo vymyslet, jak má vypadat výsledek. Při čtení hned vnímají význam celku, dokáží vystihnout to podstatné, shrnout ho, pochopit souvislosti. Někdy nečtou, co je v textu napsáno, ale domýšlejí slova, aby zapadala do celé věty nebo příběhu, čtou nepřesně. V matematice upřednostňují počítání „s příběhem“ (například slovní úlohy), vytváření vlastních úloh, tvořivé úlohy. Mohou chybovat v detailech (přehozená znaménka, špatně přečtené číslice), řešit „jiné zadání“– něco si chybně vyložit, domyslet.

Čtyři psychické funkce příjmu informací

Příjem skrze smysly a intuici probíhající ve vnějším světě (světě tzv. extravertním, kdy příjem můžeme v jeho průběhu vidět a slyšet) nazýváme extravertní intuice (NE) nebo extravertní smysly (SE). Ve vnitřním světě, probíhající uvnitř mysli (světě tzv. introvertním, kdy příjem nemůžeme v jeho průběhu vidět a slyšet) jsou to introvertní smysly (SI) a introvertní intuice (NI).

Každý člověk přijímá informace preferovaně prostřednictvím jedné ze čtyř funkcí a další používá v situacích, kdy musí, protože by jinak neobstál nebo nevykonal daný úkol. Níže uvádíme stručné charakteristiky čtyř funkcí příjmu informací.

Příklady využívání čtyř psychických funkcí příjmu informací

Pro účely tohoto článku uvedeme jen příklady situací či úkolů, pro jejichž úspěšné zvládnutí musí člověk použít konkrétní funkci příjmu informací.

Extravertní smysly (SE) používáme například, když pozorujeme a popisujeme, co se právě děje ve vnějším prostředí (co kdo dělá, co se děje na ulici, na fotbalovém hřišti apod.). Nebo když si prohlížíme nový nájemní byt a zaměřujeme se na to, jaké barvy mají stěny, jaké škrábance jsou na dřevěné podlaze, jaké vůně a pachy jsou v jednotlivých místnostech, zda v něm jsou závady a podobně.

Introvertní smysly (SI) používáme například, když pracujeme podle osvědčených postupů, pokynů a instruktážních návodů (například při sestavování nábytku, vaření nebo pečení), když si v hlavě jako film přehráváme událost, která se stala v minulosti, a vyvoláváme přitom z paměti její detaily a své pocity, které jsme tehdy prožívali – Co a v jakém sledu jsme přesně viděli, slyšeli, cítili, jaké vůně, pachy a dotekové vjemy jsme zakoušeli? Co přesně jsme dělali? Co dělali lidé okolo nás? Co měli na sobě? Co říkali?

Extravertní intuici (NE) používáme například, když druhým lidem sdělujeme své nápady, jak něco vylepšit nebo vyřešit problém a nevyhodnocujeme přitom, zda je vůbec reálné tyto nápady uskutečnit. Nebo když po dočtení knihy či zhlédnutí filmu s někým sdílíme své představy o tom, jak jinak by autor mohl dílo napsat nebo zrežírovat a jaký dopad by tyto změny měly na čtenáře či diváka.

Introvertní intuici (NI) používáme například, když sami sebe promítáme do budoucnosti (za pět, deset nebo více let) a necháváme přitom volně procházet naší myslí představy o tom, jak by mohl vypadat náš budoucí život. Nebo když píšeme příběh a necháváme se při psaní unášet svou vnitřní obrazotvorností a fantazií a nedržíme se přitom žádných známých příběhů.

Charakteristiky psychických funkcí rozhodování a projevy u dětí

Když se preferovaně rozhodujeme prostřednictvím MYŠLENÍ (thinking), vyhodnocujeme logiku informací a cílem je rozhodnutí, které je v souladu s logickým rámcem dané věci. Rozhodování doprovází nestrannost, objektivita a neosobní přístup. Když se preferovaně rozhodujeme prostřednictvím CÍTĚNÍ (feeling), vyhodnocujeme, jakou mají informace hodnotu ve vztahu k nám samotným, k druhým lidem nebo sociálním skupinám. Cílem je rozhodnutí, které je v souladu s hodnotami a doprovází ho tendence rozumět pocitům a motivům vlastním i druhých lidí, a v rozhodování je patrný osobní přístup. 

DĚTI S PREFERENCÍ MYŠLENÍ v rozhodování mají tendenci rozhodovat se nestranně, jakoby s odstupem od člověka nebo problému. Mohou mít proto potíže představit si samy sebe v kůži jiných lidí, vcítit se do nich, a mohou být obviňovány z toho, že jsou bezcitné a sebestředné (myslí jen na sebe). Pro jejich učení jsou efektivní výukové lekce, učební aktivity a materiály, které jsou logicky uspořádané a angažují logické myšlení. Když se učí, hledají přitom vztahy a souvislosti mezi věcmi z hlediska příčiny a následku. Rády vnášejí do učebních situací a problémů logický systém. V učení je stimuluje, když mohou analyzovat problém, kritizovat, posuzovat a hledat z hlediska logiky či správnosti nejlepší řešení. Preferují učení prostřednictvím řešení problému. Jejich učení se zastavuje, když jsou přesvědčeny, že je vůči nim uplatňován „náladový“ a nelogický přístup nebo jsou po nich žádány nelogické požadavky. Ve vztahu k vrstevníkům se mohou poměřovat s ostatními, soupeřit, dokazovat si, že jsou lepší než ostatní, mohou příliš trvat na svém názoru a mohou být necitlivé k potřebám ostatních.

DĚTI S PREFERENCÍ CÍTĚNÍ se rozhodují s ohledem na hodnoty a pocity, proto se jich dotýká, když jsou jiní lidé nešťastní nebo v konfliktu. Většinou mají vysoce vyvinutou empatii pro ostatní, takže cítí, jaké je to, když někdo prožívá utrpení a trápení. Pro jejich učení jsou efektivní výukové lekce, ve kterých se učitel napojuje na jejich potřeby. Vyhledávají lidské stránky učení – zkoumají a přemýšlejí o lidských bytostech, se kterými by se mohly identifikovat a napodobovat je. Potřebují se při učení zaobírat lidskými záležitostmi, humanitárními otázkami a pokud to jde, něco pro lidi i dělat. Silnou motivaci k práci na úrovni osobního maxima podněcuje, když je přijímáme takové, jaké jsou, a oceňujeme jejich osobnost (a nejen kvalitu jejich školní práce), dáváme jim najevo, že jsou pro ostatní důležité. Když se učí, chtějí vědět, jaký je smysl učení ve vztahu k lidským hodnotám (nejen to, že smyslem je zlepšování a neosobní, objektivní důvody). Chtějí, aby výsledky jejich školní práce zahrnovaly pomáhání druhým. Mohou se snažit ostatním zavděčit, podléhat manipulaci, stát se obětí šikany nebo se přidat k šikanujícím spolužákům. Mohou podléhat názorům ostatních.

Čtyři psychické funkce rozhodování

Rozhodování skrze myšlení nebo cítění probíhající ve vnějším světě (světě tzv. extravertním, kdy rozhodování můžeme v jeho průběhu vidět a slyšet) nazýváme extravertní myšlení (TE), nebo extravertní cítění (FE). Ve vnitřním světě (světě tzv. introvertním, kdy rozhodování nemůžeme v jeho průběhu vidět a slyšet, probíhá uvnitř mysli) potom introvertní myšlení (TI), nebo introvertní cítění (FI).

Každý člověk se rozhoduje preferovaně prostřednictvím jedné ze čtyř funkcí rozhodování a další používá v situacích, kdy je použít musí, protože by jinak neobstál nebo nevykonal daný úkol. Níže uvádíme stručné charakteristiky čtyř funkcí rozhodování.

Příklady využívání psychických funkcí rozhodování

Extravertní myšlení (TE) používáme například, když vytváříme plán pracovního dne a systematicky podle něj vykonáváme naplánované úkoly. Když organizujeme pracovní prostor, abychom mohli dosáhnout naplánovaných cílů, když vytváříme normy výkonu, kritéria hodnocení, bezpečnostní pravidla a prováděcí předpisy.

Introvertní myšlení (TI) používáme například, když se snažíme pochopit systém, jak daná oblast nebo věc fungují (když hrajeme dámu nebo šachy a pokoušíme se přitom objevit „systém“, který se skrývá za jednotlivými tahy figurek; když studujeme knihu, která se zabývá hlavolamy a rébusy, abychom si osvojili metodu či strategii, z nichž jejich řešení vychází). Když usilujeme o přesnost (při upravování psaného dokumentu odstraňujeme přebytečná slova, reformulujeme myšlenky tak, aby byly přesnější a výstižnější).

Extravertní cítění (FE) používáme například, když zjišťujeme, jaké kulturní nebo sociální normy platí v dané skupině, společnosti nebo kultuře proto, abychom věděli, jaké je očekávané chování a mohli podle toho jednat. Nebo když organizujeme život rodiny nebo pracovního týmu podle potřeb každého jednotlivce, s cílem posilovat soulad uvnitř této skupiny.

Introvertní cítění (FI) používáme například, když se zapojujeme do kampaní obhajujících nebo prosazujících „správné“ hodnoty, jež jsou základem „dobra“ pro všechny bytosti, kterých se daná problematika týká (protestujeme proti firemnímu nebo politickému rozhodnutí, které je v rozporu s našimi či univerzálními hodnotami nebo když druhé přesvědčujeme o tom, jak by měly vypadat ideální vztahy mezi lidmi nebo hodnoty společnosti). Nebo když během rozhovoru s druhým člověkem „vyciťujeme“ jeho emoční stav, např. když prožíváme stejné emoce jako on – smutek, hněv, radost; a přitom o nich tento člověk nemluvil.

Pro účely tohoto článku nebudeme podrobněji charakterizovat čtyři psychické funkce příjmu informací a rozhodování u dětí, protože bez hlubší znalosti typologie MBTI by určování preferovaných psychických funkcí u dětí mohlo být zavádějící. V této chvíli můžeme prozradit, že v příštím článku se dočteme o tom, jak se tyto psychické funkce promítají do potřeb, hodnot a dovedností dětí čtyř typů temperamentu a o tom, jaké potřeby a specifika mají ve hře, při učení, při komunikaci s vrstevníky, jaké motivační prostředky je podněcují ke spolupráci a jak samy sebe vnímají, tedy jaké je jejich sebepojetí.

Zaměření osobnosti na extraverzi (E) nebo introverzi (I)

C. G. Jung se také věnoval zkoumání ZAMĚŘENÍ OSOBNOSTI na extraverzi a introverzi jako způsobům plynutí energie. Jedním z těchto směrů plyne naše energie přirozeněji: buď do vnějšího světa, tedy do světa akce a komunikace nebo do vnitřního světa, světa vnitřních pochodů naší mysli, kdy vzpomínáme, reflektujeme a představujeme si. Pobývání v jednom z těchto světů nás stojí méně úsilí a také v něm snáze dobíjíme psychickou energii. Preference vnějšího světa se nazývá extraverze (E jako extraversion) a preference vnitřního světa se nazývá introverze (I jako introversion). 

DĚTI S PREFERENCÍ EXTRAVERZE vtahuje interakce s ostatními. Nejdřív jednají, potom přemýšlejí (iniciují) - zpracovávají informace ve vnějším světě, tedy o většině věcí mluví. Mohou být čitelnější, snadněji se otvírají, mohou více mluvit než poslouchat. Mohou komunikovat s nadšením, používat výraznější řeč těla, odpovídat rychleji (působí překotně, impulsivně, protože více „přemýšlejí nahlas“). Ihned reagují na to, co druhý říká, rychle jednají. Rády si povídají s druhými, vyhovuje jim pracovat ve skupině. Akčně vstupují do diskuse, bezprostředně a otevřeně sdílejí své názory. Vybírají si takové činnosti, při nichž mohou něco aktivně dělat (pohybovat se, manipulovat s předměty).

DĚTI S PREFERENCÍ INTROVERZE jsou vtahovány dovnitř k přemýšlení. Nejdříve přemýšlejí, potom jednají (reagují). Zpracovávají informace ve vnitřním světě – o většině věcí přemýšlejí. Mohou být obtížněji čitelné, sdílejí osobní informace s několika blízkými lidmi. Mohou poslouchat více než mluvit, držet své nadšení uvnitř, samy v sobě, používat zdrženlivější řeč těla a odpovídat poté, co měly čas přemýšlet (působí rozvážněji). Mají-li reagovat na to, co říká druhý, potřebují trochu času na promyšlení. Vybírají si práci o samotě nebo ve dvojici s kamarádem, kterého si mohou zvolit. Své osobní zážitky a zkušenosti jsou ochotny sdílet jen s tím, komu důvěřují. V diskusi spíše pozorují, naslouchají názorům ostatních, promýšlejí svůj názor předtím, než jej zveřejní. Vybírají si takové činnosti, při nichž mohou klidně přemýšlet, číst, psát, kreslit... 

Zaměření osobnosti na judging (J) nebo perceiving (P)

Kombinací preference příjmu informací, rozhodování, extraverze a introverze C. G. Jung definoval osm typů osobnosti. Na jeho teorii pak navázaly Isabel Myersová a Katharine Briggsová a vytvořily praktický nástroj pro určování typu s názvem Myers-Briggs Type Indicator (MBTI). K Jungově psychickým funkcím příjmu informací a rozhodování a k zaměření osobnosti na extraverzi či introverzi přidaly ještě ZAMĚŘENÍ OSOBNOSTI na judging (J) nebo perceiving (P), jež určují, skrze kterou psychickou funkci se projevujeme ve vnějším světě.

Preference judging znamená, že ve vnějším světě používáme rozhodovací funkci (TE nebo FE) a ve vnitřním světě funkci příjmu informací (SI nebo NI). Lidé, kteří ve vnějším světě používají svou rozhodovací funkci (TE nebo FE), vyhodnocují a posuzují. Ve vnějším světě je vidět jejich převažující tendence stanovovat cíle a postupovat k jejich dosažení a tendence trvat na tom, pro co se již rozhodli. Příjmové funkce, které jsou zaměřené dovnitř (SI nebo NI), jsou pro vnější svět těžko rozpoznatelné, protože druzí lidé nemohou vnímat, jak a jaký druh informací tito lidé přijali, aby ve vnějším světě učinili rozhodnutí.

DĚTI S PREFERENCÍ JUDGING jsou spokojenější poté, co je učiněno rozhodnutí. Stanovují cíle a pracují směrem k jejich dosahování v určeném čase. Dávají přednost tomu vědět, co se bude dít. Dokončují úkoly strukturovaným způsobem a užívají si výsledek. Termíny berou vážně, čas je ohraničený. Jsou spokojeny, když mohou ukončit projekt. Potřebují, aby jim dospělý poskytoval informace a jasná očekávání o tom, co mají dělat. Tíhnou k rozvrhnutí času, plánování a organizování. Tlačí na ukončení, závěr. Potřebují časté informace o časovém plánu, který se nemění. Potřebují mít jistotu v předvídatelnosti toho, co a kdy se bude dít. Potřebují znát tzv. záložní plány, zásobu postupů pro nenadálé situace. 

Preference perceivning znamená, že ve vnějším světě používáme funkci příjmu informací (SE nebo NE) a ve vnitřním světě používáme rozhodovací funkci (TI nebo FI). Lidé, kteří mají do vnějšího světa zaměřenou funkci příjmu informací (SE nebo NE), jsou stále otevření novým informacím nebo smyslovým vjemům z vnějšího světa, jsou tzv. na příjmu. Jsou ochotní měnit svá rozhodnutí, cíle a způsoby jejich realizace dle momentálně dostupných informací. Rozhodovací funkce, které jsou obrácené dovnitř (TI a FI), jsou pro druhé lidi těžko identifikovatelné, protože proces rozhodování probíhá vevnitř a není vidět.  

DĚTI S PREFERENCÍ PERCEIVING jsou spokojenější, když zůstávají možnosti otevřené nebo připravené k rychlému přizpůsobení okolnostem. Mění cíle podle toho, jaké informace jsou právě dostupné. Rády se přizpůsobují novým situacím. Užívají si proces a ukončují úkol jen proto, aby se mohly vrhnout do dalšího projektu. Termíny jsou pružné, čas je „obnovitelným zdrojem“. Jsou spokojeny, když mohou začít nový projekt. Potřebují znát termíny odevzdání a během realizace úkolu tzv. kontrolní body (dialog s dospělým o tom, kde na své cestě jsou, co ještě musí udělat a jak dlouho to bude trvat). Rády se přizpůsobují toku, nechávají věci plynout. Potřebují mít příležitost využít energii posledního momentu ke zvládnutí úkolu. Většinou nad úkolem dlouho přemýšlejí, hledají informace, zkoumají možnosti. Čekají na poslední chvíli, než budou nuceni učinit definitivní rozhodnutí. Potřebují, abychom si všímali procesu jejich práce, nejen výsledku, abychom tolerovali nedokončenost a je-li to možné zvážili, u kterých úkolů je opravdu důležité, aby je dokončily.

Šestnáct typů osobnosti dle MBTI

Kombinací psychických funkcí a zaměření osobnosti vzniklo šestnáct typů osobnosti (např. ESFJ, INTP apod.), které autorky Myersová a Briggsová popsaly na základě systematické práce s velkými vzorky lidí. Šestnáct typů osobnosti se zužuje do čtyř typů temperamentu, které jsou čtyřmi různými způsoby naplňování vyšších potřeb sounáležitosti, uznání a seberealizace podle humanistického psychologa Abrahama Maslowa. Lidé těchto různých typů temperamentu se od sebe liší tím, jaké potřeby jsou zdrojem jejich hodnot, vnitřní motivace a potenciálu pro rozvoj dovedností. V dalším článku popíšeme potřeby, motivaci, předpoklady pro rozvoj dovedností a projevy čtyř typů temperamentu u dětí. Ke každému typu temperamentu patří čtyři osobnostní typy podle toho, zda je dítě daného typu temperamentu extravert (E) nebo introvert (I) a zda je jeho zaměření osobnosti orientováno na judging (J) nebo perceiving (P) - viz výše. 

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku