- Domů
- Výchova a vývoj dítěte
- Společné aktivity
- Táto, mámo, já chci zvíře!
Táto, mámo, já chci zvíře!
Autor/ka: Alena Hechtová
Datum publikace: 30. 01. 2017, Aktualizováno: 20. 10. 2023
Dřív nebo později je snad každý rodič konfrontován touto charakteristickou prosbou svého potomka: „Táto, mámo, já chci domů zvířátko.“ Ne vždy je možné škemrání o nového člena rodiny vyhovět, ale vždy stojí za to zvážit všechny klady a zápory toho, co by přinesla skutečnost, když dítěti vyhovíte.
Obsah článku:
- Zvíře, dítě a jeho vývoj
- Jak překonat obavy?
- Otázky, které je třeba si položit, než si zvíře domů přivezete
- Co je zooterapie?
- Nejznámější druhy terapie za pomocí zvířat
- Komu může pomoci zooterapie?
- Historie zooterapie
- Pohled veterinářky: Zvíře k dětem - ano, či ne?
- Paraziti
- Toxoplazmóza
Obecně vzato, ať už se totiž rozhodneme nakonec pořídit do rodiny jakékoliv zvíře, musíme si plně uvědomit, kolik času bude vyžadovat a zda si ho opravdu dokážeme najít. Není to přitom jen čas, který s ním strávíme třeba na procházkách, ale zároveň čas, který musíme též věnovat jeho výchově – jde-li o psa, kočku atd. Jestliže nám takový pes přeroste přes hlavu, můžeme způsobit velké problémy celé rodině. A to jistě není cílem. Je tedy více než nutné dopředu zvážit, zda jsme ochotní pořídit si domů vlastně takové další „dítě“. Ono i zvíře vyžaduje pozornost, chce si hrát, mazlit se, je nutné o něj pečovat, dbát na jeho hygienu. Zanedbatelná není ani finanční stránka. Je třeba zvážit, zda najdeme v rodinném rozpočtu peníze na veterinární péči – pravidelnou, ale i v případě nutnosti akutní. Operace či jiné komplikace, které se jakémukoliv zvířeti mohou přihodit, jsou totiž téměř vždy zásahem do peněženky v řádu tisíců korun.
Zvíře, dítě a jeho vývoj
Odborníci se shodují, že chování zvířete jako domácího mazlíčka podporuje zdravý rozvoj citové složky dítěte. Pokud zvíře vyrůstá s dítětem od miminka, vzniká mezi nimi silná vazba, která se dále rozvíjí, protože dítě získává od nejútlejšího věku cit pro potřeby jiné bytosti. Je však třeba mít na paměti, že i v tomto případě platí, že rodič jde dítěti příkladem a učí ho o zvířecího člena domácnosti pečovat (samozřejmě s ohledem na věk dítěte). Prakticky to znamená, že nejprve dítě pečuje o mazlíčka společně s rodičem, časem získává návyky k péči o zvíře samostatně.
Dítko tak brzy naučíme, že se pes nebo kočka netahají za uši, protože je to bolí. Naučí se též, že miska s krmivem pro zvířata je jen jejich a že se z ní nejí. Důležité je dítě vést k tomu, jak se ke zvířatům chovat. Dobře vedené dvouleté dítě je pak už schopné chápat určité věci. I tak je ale třeba vždy sledovat, co zvíře a dítě dělají, jak se k sobě chovají!
Výčet kladů tím však nekončí. Je zkušenostmi dokázáno, že kontakt dítěte se zvířetem působí antistresově, navíc se dítě učí i jeho existencí zodpovědnosti. Uvědomuje si, že má před sebou tvora, který je na něm závislý. Musí mu dát najíst, jestliže se jedná o psa, tak ho i vyvenčit. Některé poznatky poslední doby odhalují to, že děti, které žijí od narození v domácnosti se psem či kočkou, netrpí tak často alergickými onemocněními. Pozor však – není to pravidlo!
Na každý pád, neznamená to, že zvíře musí být doma hned po narození dítěte. Lze ho samozřejmě pořídit v jakémkoliv pozdějším věku potomka. A poněvadž pro rozvoj citové složky dítěte jsou nejvhodnější savci, nikoho asi nepřekvapí, že nejrozšířenějšími mazlíčky jsou psi a kočky. Jelikož jich ale existuje velké množství plemen, určitě nezaškodí si dopředu jasně promyslet, jaké plemeno bude pro nás to nejlepší.
Pořídit si velkého psa, kterým omráčíme okolí, může být husarským kouskem, ale žijeme-li ve městě, v bytě (a to ne vždy velkém), bude takové soužití brzy trápením pro všechny účastníky. Nehledě na to, že velkého psa malé dítě dlouho nebude zvládat venčit, protože ho prostě neudrží. Stejné je to i v případě, že bychom uvažovali nad nějakým psím bojovým plemenem. Jestli nemáme dost času se takovému psovi dostatečně věnovat, trénovat ho a dát mu výcvik, měli bychom své přání (případně přání našeho dítěte) přehodnotit ve prospěch jiného plemene. Případně zvážit – zda by nebyla lepší k chovu do bytu kočka. Ta učí všechny své „spolubydlící“ respektu ke svobodě druhé bytosti, což je pro vývoj nejen dítěte také užitečné.
Jak překonat obavy?
Dobrá cesta, jak soužití dítěte a zvířete spojit a vyzkoušet jeho různá úskalí, může vést přes kompromis. Ten spočívá v tom, že dítěti třeba již v předškolním věku koupíme malé zvíře (do klece nebo terária). Dítě se tak naučí povinnostem, zvykne si na zvíře a časem je lépe připraveno na to starat se o zvíře větší – třeba právě kočku, či psa.
Jako dobrým kompromisním řešením se jeví například myška, morče nebo želva. Nevyžadují velké prostory, ale i ony potřebují pravidelně jíst. O to se dítě může začít starat – jídlo zvířeti dávat, starat se mu o přísun a dostatek vody. Zvířata tohoto typu ale též potřebují, aby jim někdo čistil klec nebo terárium, v kterém žijí. Od předškoláka sice nemůžeme chtít, aby pelíšek čistil, od věci však není mu ukázat, jak se to dělá a postupně ho zapojovat do pomoci. Nesmíme však opomíjet, že je nutné dítěti vysvětlit, jaké základní hygienické návyky je třeba při takovém úklidu dodržovat.
Když jsou pro to podmínky a vůle, pořízení zvířete neodkládejte
Odborníci doporučují, že pokud dítě nevyrůstá se zvířaty od narození, dobrým řešením je koupit mu ho v předškolním či mladším školním věku. Odkládat pořízení zvířete na pozdější školní věk může totiž skrývat vážné úskalí. Může se snadno stát, že desetileté a větší dítě už bude mít spoustu jiných zájmů a aktivit, takže i když si zvíře dlouho přálo a jeho pořízení se odkládalo, pak už o něj nebude mít zájem.
Související články na portálu Šance Dětem:
Otázky, které je třeba si položit, než si zvíře domů přivezete:
- Jaké zvíře pořídit? Které je pro naše domácí podmínky nejvhodnější?
- Budeme schopni se o něj vždy postarat? (v době dovolené, prázdnin atd…)
- Je naše dítě již natolik vyspělé, aby dokázalo o zvířátko samostatně pečovat?
MUDr. Punťa nebo Micka. Co je zooterapie?
Vedle zde již uvedených kladů a plusů vypovídajících o tom, ja může být zvíře pro vývoj dítěte užitečné, nesmí zůstat stranou ani fakt, že zvíře (cíleně k tomu vychované), může být i terapeutickým prostředkem. Zooterapie neboli též animoterapie je terapeutická metoda využívající pozitivního působení zvířete na člověka v rovině psychické i fyzické. Rozlišujeme ji podle toho, jaké zvíře je v rámci terapeutického působení na klienta využíváno. (Více v našem kmenovém článku od speciální pedagožky Mgr. Barbory Sedlářové).
V současnosti je zooterapie již z větší části realizována odborníky, kteří jsou v příslušném oboru vzděláni a s klienty pracují podle propracovaných metodik, ověřených postupů a norem. Jedině odborně vedenou činnost lze totiž považovat za terapii. Aktivity prováděné proškolenými laiky spadají do volnočasových aktivit.
Nejznámější terapie za pomoci zvířat:
- canisterapie – pes
Canisterapie je cílené působení psa za účelem pozitivního ovlivňování psychického a fyzického stavu člověka.
- hiporehabilitace – kůň
Jedná se o speciální formu rehabilitace prostřednictvím koně obecný pojem pro aktivity spojené s rehabilitací člověka za pomocí koně. Hiporehabilitace je moderní rehabilitační metoda s komplexním bio-psycho-sociálním působením na lidský organismus.
- felinoterapie – kočka
Používá se při léčbě závislostí, neuróz, stresů, neklidu, kdy využívá pozitivního působení kontaktu člověka s kočkou, poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu. Zvláštností koček je jejich nezávislé chování vázané na prostředí, nikoli na člověka. Díky tomu se klienti mohou naučit respektovat a tolerovat zvířata a následně i lidi a jejich pravidla.
- farmingterapie – hospodářská zvířata
Terapie s hospodářskými zvířaty obvykle probíhá buď v prostředí běžné farmy, kde jsou klienti zapojeni do procesu péče o zvířata nebo v prostředí, kde jsou hospodářská zvířata specificky vybrána jako silně kontaktní za účelem interakce s lidmi
- delfinoterapie – delfín
Bez zajímavosti však není ani to, že existuje řada dalších zvířat, která se v tomto oboru uplatňují. Jsou to např. sloni, lamy, kozy, ovce, králíci, morčata, ptactvo, rybičky a dokonce i hmyz. Nutno však dodat, že hiporehabilitace a canisterapie, jakožto dvě nejpropracovanější odvětví zooterapie, se rozdělují ještě na několik podsekcí podle konkrétního využití zvířete při práci s klientem.
VIDEOROZHOVOR s psychologem Josefem Smržem o tom, jak se zachovat, když dítě vznese přání mít zvířátko:
Komu může pomoci animo (zoo) terapie?
Animoterapie má výborné využití pro tělesně postižené (nejčasteji DMO, LMD, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postižené, pro klienty v rehabilitaci a jinak nemocné. Jak uvádí stejnojmenný web www.animoterapie.cz u autistů pozvolným a dlouhodobým působením může zvíře plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím.
Věková škála klientely, pro kterou je tento druh terapií vhodný, je tedy opravdu široká: od kojenců po seniory v nejrůznějších prostředích - sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, ale třeba i v rodině klienta.
Klienty se mohou stát i lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v tíživé stresové životní situaci. Například když jsou evakuováni mimo domov v důsledku přírodní katastrofy, nehody nebo teroristického útoku, či lidé momentálně přebývající v azylových domech apod. V těchto případech se zooterapie, nejčastěji ve formě canisterapie, využívá především k odbourání stresu.
Historie zooterapie - animoterapie
Lidé od dávných dob využívali léčivou symbiózu zvířaty různým způsobem. Ve starověkých civilizacích se vyskytuje mnoho důkazů uctívání až zbožštění či společenského využívání psů a koček. Starý Orient se mohl chlubit řadou záměrně vyšlechtěných psích plemen, využívaných výlučně pro společenské účely.
Dějiny odkazují na to, že jsou dohledatelné důkazy o tom, že lidé záměrně uplatňovali léčebnou moc zvířat v mnoha zemích:
- 8. až 9. století Belgie - doplňková činnost zdravotně postižených
- 18. století Anglie - ústav pro duševně nemocné, kde pacienti obstarávali zahrádku a malá zvířata
- 18. století - v Napoleonově armádě vyhledávali psi raněné
- před 200 lety - mniši z kláštera York doporučovali, že nemocnému na těle i na duchu pomáhá motlitba a zvíře
- 19. století německý Betel - centrum pro epileptiky, kde využívali psy, kočky, ovce a kozy, později i ptáky a koně; toto zařízení funguje dodnes
- 1919 USA - první využití psů v nemocnicích jako kamarádů ke hrám
- 1942 New York - využívání psů pro rehabilitaci válečných zraněných letců
- 1966 Norsko, Beitostolen - součástí léčebného režimu se stali psi a koně
- 1969 USA - největší průlom v animoterapii díky osobním zkušenostem psychiatra B. M. Levinsona (psí koterapueut)
- 1982 USA - B. M. Levinsona stanovil metodologické zásady nové vědní disciplíny - "pet-facilitated therapy"
- konec 60. let minulého století - lékaři, psychologové, výzkumníci chování, psychoterapeuti a gerontologové Spojených států amerických a Anglie založili společnost provádějící výzkumy lidsko-zvířecích vztahů
- 1980 Londýn - kongres s tématem Human/Companion Animal Bond
Výsledky animoterapeutických činností se prolínají do výzkumu lidského a zvířecího chování, všeobecné a speciální pedagogiky, psychologie, psychiatrie, sociologie, gerontologie a gerontopsychiatrie, výzkumu socializace, humánní a veterinární medicíny. U nás je obor v současnosti přednášen na Jihočeské univerzitě, Masarykově univerzitě, Karlově univerzitě (jen hipoterapie).
(Zdroj: Zooterapie ve světle objektivních poznatků, autorka Jiřina Lacinová + web: animoterapie.cz)
Dítě a pes
Vliv zvířat na dítě nemusíme nijak dokazovat, každému je zřejmé, že dítěti přináší podněty, ovšem různé druhy zvířat přinášejí různé podněty. Toto tvrzení potvrzuje nejen mnoho odborníků jako prof. Boris Levinson nebo prof. Zdeněk Matějček, ale také každý člověk, jež propadl kouzlu svého psa. S přihlédnutím k práci profesora Matějčka tak byl před časem sestaven žebříček domácích zvířat podle toho, jaké podněty přinášejí, jaký můžou mít vliv na vývoj dítěte a jaký vztah mezi nimi a člověkem může vzniknout. (Mluvíme o zvířatech, které „máme doma“ ne o volně žijících).
Akvarijní rybičky
- k člověku nemají žádný vztah, lidé jsou jim lhostejní
- lze je pozorovat, jsou zajímavé svým pohybem i snadno viditelnými životními funkcemi
Chladnokrevná zvířata (želvy, hadi, obojživelníci atp.)
- k člověku nemají žádný vztah, lidé jsou jim lhostejní
- lze je pozorovat, brát do ruky, dotýkat se jich, na dotek nejsou nijak příjemná
Ptáci
- k člověku mohou mít určitý vztah, mohou vyžadovat kontakt
- dají se pozorovat, poslouchat, učit různým věcem, učit mluvit, hladit, peří je na dotek příjemné
Malí savci (morčata, králíci, křečci atp.)
- k člověku mohou mít určitý vztah, mohou vyžadovat kontakt
- dají se pozorovat, hladit, mazlit, nechat běhat, trénovat, učit, reagují na jméno…
Kočky
- k člověku mají vztah, vyžadují kontakt s člověkem
- dají se pozorovat, hladit, mazlit, učit, trénovat, s člověkem dokáží dobře komunikovat, dá se s nimi hrát
Psi
- k člověku mají velmi blízký vztah, vyžadují kontakt, na pána jsou fixovaní
- dají se pozorovat, hladit, mazlit, vychovávat, trénovat, dávají najevo emoce, komunikují s člověkem, jsou věrní, oddaní, možní ochránci
Koně
- k člověku mají blízký vztah, za kontakt jsou vděčni
- dají se pozorovat, hladit, trénovat, pečovat o něj a jako nadstavba se na něm dá jezdit
Již z daného žebříčku vyplývá, že nejpřínosnějším zvířetem v životě člověka a především dětí, je pes. Pes, který se k člověku přidal již od pradávna, sloužil mu, pomáhal mu lovit, štěňata byla pro děti zábavou a mohl člověka v neposlední řadě i zahřívat, být mu společníkem a spojencem. Na základě domestikační teorie byl také pes prvním domestikovaný – zdomácnělým zvířetem.
Pes je naším spojencem a partnerem dodnes. A co víc, je naším přítelem a v životě nám může hodně pomáhat. Pomáhat nejen na té kamarádské úrovni, ale také na úrovni odborné. Může se stát psím terapeutem.
Terapii za pomoci psa se říká canisterapie. Doslovný překlad by byl přímo léčba za pomoci psa. Využití psa v terapii je velice rozsáhlé. Pes může pomáhat kdekoliv a komukoliv, kdo o tuto pomoc bude stát. Může nalézt uplatnění u dětí, u dospělých i u seniorů. Může nalézt uplatnění u klientů zdravých, nemocných či s vrozeným handicapem. Může pomáhat doma, ve škole, školce, speciálních zařízeních, nemocnicích, domovech pro seniory… Pes za klienty může docházet, naopak i klient může docházet za psem. Můžou se domluvit na setkávání na určitém místě. Možnosti jsou zde, dá se říci, neomezené a záleží jen a pouze na domluvě mezi terapeutem (a jeho psem) a klientem, co jim bude vyhovovat. Pes za klientem může docházet pravidelně nebo jen nárazově jednou za čas. Případně může pes navštívit v rámci canisterapie větší skupinu lidí pouze ve smluvený den.
- Pokud pes dochází za klientem pravidelně, jejich navštěvování má určitý řád, stanovený cíl, takovému docházení se říká TERAPIE ZA POMOCI PSA.
- Pokud pes dochází za klienty, dětmi, seniory pro rozptýlení, jejich pobavení, vytrhnutí ze všedních dní a za účelem aktivizace, tomu se říká AKTIVITY ZA POMOCI PSA.
- Pokud pes dochází do pedagogického zařízení, či se jeho návštěva a program orientují na vzdělávání, takové návštěvě se říká EDUKACE ZA POMOC PSA.
Ještě máme čtvrtou metodu canisterapie, které se říká KRIZOVÁ INTERVENCE ZA POMOCI PSA, kde pes pomáhá například při živelných katastrofách svou přítomností a psychickou podporou obětem těchto katastrof (viz výše v textu).
Co musí takový pes umět?
V podstatě všechno a nic. U nás v České republice není vstup psů do různých zařízení ošetřen téměř žádným zákonem. Záleží na dané organizaci, koho si k sobě pustí. V ideálním případě ovšem je to otestovaný pes i psovod se složenou canisterapeutickou zkouškou, patřící pod organizaci, která se výcviku takovýchto týmů dlouhodobě věnuje, zaštiťuje je, poskytuje jim vzdělání, pojištění odpovědnosti, supervize atd. Takovou organizací je například i Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, z. s., které provozuje svou činnost již více než 15 let (je s ním spojená autorka této pasáže, pozn. editorky).
A co musí člověk udělat, aby mohl k „Hafíkovi“ (či podobnému srdužení) patřit a působit se svým čtyřnohým parťákem tam, kde je ho nejvíce třeba? Není nic jednoduššího než kontaktovat koordinátorku dobrovolníků se psem, která zájemci poskytne nejbližší termín informační schůzky, která je prvním krokem, který musí učinit. Na takové schůzce, kterou spolek pořádá dvakrát do roka, se zájemce dozví, co vše bude muset podstoupit, než bude moci přistoupit k závěrečným zkouškám. Po této schůzce následuje tříměsíční spolupráce budoucího dobrovolníka s „Hafíkem“, kdy si projde různá zařízení, kam již otestované týmy chodí, zúčastní se jednorázových akcí i vzdělávacích akcí, aby viděl, jaká je v canisterapii různorodost. Díky těmto náhledům často člověk velmi brzy zjistí, s jakou skupinou by chtěl nejvíce pracovat, kdo je mu nejbližší a kdo by mohl hlavně nejvíce vyhovovat jeho psovi.
Test povahy psa
Po této spolupráci se se svým psem zúčastní vstupních testů, kde se krátce, ale intenzivně otestuje povaha psa. Pes by neměl reagovat v nenadálých situacích, při hlučných zvucích a nezvyklých pohybech člověka ani agresivně, ani přehnaně bázlivě. Pokud tohle tým zvládne, dostane certifikát „týmu v přípravě“ a bude moci chodit do zařízení již se svým psem pod dohledem zkušeného týmu.
Následně už se může chystat na canisterapeutický výcvik, který se koná jednou ročně v Třeboni a je zakončen canisterapeutickou zkouškou. Výcvik je pětidenní, velice intenzivní. Pracuje zde nejen pes v různých modelových situacích, kde je posuzován odborníky, ale i páníček se postupně dozvídá o různých oblastech, problematikách, se kterými se během své praxe může setkat. Je důležité, aby znal základy etologie, výcviku a výchovy psa, sociální práce i speciální pedagogiky. Během canisterapeutického výcviku se zúčastní se psem jednorázové akce, kterou si může vyzkoušet i vést a koordinovat ostatní týmy. Výcvik je zakončen praktickou zkouškou pro psa a písemnou zkouškou pro člověka. Po úspěšném splnění a podpisu dobrovolnické smlouvy se stávají otestovaným canisterapeutickým týmem, dobrovolníky, členy „Hafíka“ a mohou využívat všech výhod, které „Hafík“ nabízí, jako již zmíněné pojištění, supervize, vzdělání, uhrazení pomůcek potřebných pro canisterapii a samozřejmě po výběrů zařízení může začít směle docházet ke klientům, kteří jsou jemu a jeho čtyřnohému pomocníku nejbližší.
Zkoušky ve Výcvikovém canisterapeutickém sdružení Hafík nejsou jednoduché a ani se nedají zvládnout za pár dní. Je to vytrvalá intenzivní spolupráce psa, páníčka a sdružení, která ale nakonec vede ke kýženým výsledkům. Koneckonců taková důsledná práce je pak i nutností při praktikování odborné canisterapie. Dbáme na odbornost, týmy maximálně prověřujeme a také jim maximálně pomáháme ať už při výcviku nebo v dalším působení. Samozřejmě existují i zkoušky, kde dostane tým certifikát za víkend, či snad za den. Apelujeme však na všechny, aby při rozhodnutí konat toto poslání našli organizaci, která dbá na odbornost a preciznost a raději zvolili tu kvalitnější, ač možná obtížnější přípravu než rychlé získání certifikátu.
Autorky tohoto textu ve žlutém boxu jsou:
Mgr. Zuzana Řimnáčová
- vystudovala Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- ve Výcvikovém canisterapeutickém sdružení Hafík, z. s. působila nejprve jako dobrovolník bez psa, po pořízení psa složila vstupní testy, prošla canisterapeutickém výcvikem a se svým parson russell teriérem již pátým rokem dochází do ZŠ speciální při centru pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida, z. ú.
Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.
- vystudovala Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- je spoluzakladatelkou Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, z. s. a předsedou spolku již od roku 2005
- profesně pracuje jako sociální pracovník se zaměřením na děti a rodinu
- aktivně se canisterapii věnuje již 16 let, je také rozhodčím z výkonu loveckých psů a aktivním trenérem psů
Shrnutí veterinářky MVDr. Alexandry Netrvalové ze Střediska veterinární péče v pražských Horních Počernicích:
Zvíře k dětem – tedy ano či ne?
Pokud začneme přemýšlet o tom, že bychom si chtěli pořídit nějakého domácího mazlíčka, měli bychom přemýšlet o spoustě důležitých věcí. Jak velký máme byt či dům, aby mělo zvířátko dostatek prostoru pro spokojený život, jestli se o daný druh zvířete budeme umět správně postarat, jestli známe jeho potřeby a další nedílnou součástí jsou také finanční prostředky na případnou léčbu, která může majitele v případě onemocnění zvířete velice zatížit. Všechny tyto věci bychom měli promyslet ještě dříve, než si zvířátko pořídíme, abychom mu po nějaké době, kdy si u nás zvykne, nemuseli hledat náhradní domov a zbytečně ho tím stresovat.
Samozřejmě další otázkou je dítě v rodině. Dle mého názoru to nepředstavuje výrazný problém, pokud jsou rodiče schopni vnímat zároveň potřeby dítěte a zvířete. Častokrát se však stává, když zvíře přijde do rodiny dříve než dítě, že zvíře začne žárlit a vnímá nového člena rodiny jako vetřelce a svého konkurenta. Zvláště u psychicky labilních zvířat, které vyžadují celodenní péči a pozornost páníčka, tato změna může způsobit psychické trauma a zvíře může projevovat známky poruch chování. To se může projevovat ničením nábytku, vytím, sebepoškozováním atd.
Pokud se tedy rozhodneme, že si pořídíme k dítěti zvířátko, tak nastává otázka jaké a také kdy je nejvhodnější doba. K první otázce bychom se mohli široce rozvést a rozebírat povahy plemen psů a koček, různá alergická onemocnění, která nás velmi limitují ve výběru domácího mazlíčka atd. Záleží také na pracovní vytíženosti rodičů, zda budou mít čas venčit pejska minimálně 3-4x denně nebo jim více bude vyhovovat kočka, která si tak „žije ve svém kočičím světě“, občas se přijde pomazlit, když ona zrovna chce. Někdy se může zdát, že nejméně náročným zvířetem je morče, králík, želva či papoušek. Ale opak je pravdou. Zrovna papoušci jsou velmi citliví na výběr potravy, totéž želvy a obecně plazi mají specifické nároky na obydlí, teplotu, stravu a denní světelný režim. Morčata a králíci mají často problémy se zuby, ať už s přerůstáním řezáků vlivem šlechtění, tak také s přerůstáním stoliček směrem do tlamy, ale také opačným směrem. Takže se úplně jasně nedá říct, které zvíře je nejméně náročné z hlediska stravy, bydlení a péče o něj. Každé zvíře má svá specifika, ale také každý jedinec má jiné potřeby stejně jako my, lidé.
Kdy si zvířátko pořídit? To je složitá otázka. Vhodnou dobu na pořízení mazlíčka nelze jasně definovat, záleží hlavně na budoucím majiteli, aby měl vše, co k chovu daného zvířete potřebuje a aby měl o daném druhu zvířete také něco nastudováno. Není vhodné si např. pořídit štěně velkého psa do garsonky, to by brzy přineslo spoustu problémů. Samozřejmě je důležité zmínit problém tzv. „množíren“. V poslední době kolují internetem různá videa o těchto zařízeních pro chov a množení psů a koček, na jejichž konci se objevuje heslo „Nekupuj, adoptuj“. To je dle mého názoru dobrá a prospěšná věc. Každý by samozřejmě chtěl zdravého, krásného a hlavně mladého pejska, proto je v útulcích stále přeplněno a někteří pejsci tam stráví i celý svůj život. Je to velmi smutné. Proto bych na to také chtěla poukázat, aby lidé neutráceli zbytečně velké sumy za „papírové“ psy a zašli se třeba podívat do nějakého útulku, kde na jejich láskyplnou náruč čeká spousta krásných pejsků, kteří jim budou velmi vděční a budou je bezmezně milovat.
Příchod potomka
Pokud se ocitnete v situaci, že doma už nějaké zvíře máte a očekáváte příchod potomka, je možné, že budete nějakými okolnostmi donuceni hledat vašemu mazlíčkovi nový domov. Taková situace by mohla nastat, pokud vlastníte psa, který se projevuje agresivně vůči dětem, a jeho chování nelze žádným způsobem eliminovat. Je to velmi smutná a stresující záležitost jak pro majitele, tak i pro zvíře. Ale pokud by mělo dojít v budoucnu k nějakému nešťastnému incidentu, mohlo by to mít daleko horší následky. Samozřejmě je vhodné různé poruchy chování hlavně u psů řešit návštěvou odborníka ihned v prvopočátku, ideálně od raného věku psa. Jak se říká, ohýbej proutek, dokud je ještě mladý.
Chov domácích mazlíčku v rodinách s dětmi má spoustu výhod. Děti se naučí zodpovědnosti při péči o něj, denně ho musí krmit, dávat mu čerstvou vodu, sledovat, jak se mu daří, jestli není nemocný. Na dětskou ale i dospělou duši mají zvířecí parťáci velmi blahodárný vliv. Když přijdete domů po celém dni v práci nebo ve škole, přivítá vás mezi dveřmi kočička či pejsek, papoušek na vás zapíská z klece nebo vám přiběhne naproti malý králíček nebo fretka. Koho by takové přivítání nepotěšilo a nezvedlo mu náladu?
Další nespornou výhodou, pokud chováte psa, králíčka či fretku, jsou procházky venku v přírodě nebo různé výlety, či aktivity zvláště se psem. V této době je velmi populární dog dancing, dog agility, dog frisbee nebo tzv. králičí hop, kdy králíčci skáčou přes různě vysoké překážky podobně jako koně při parkuru.
Související články na portálu Šance Dětem:
Nevýhody a rizika
Chov domácích mazlíčků skrývá samozřejmě i nějaké nevýhody a rizika. Nevýhodou může být to, že už nemůžeme cestovat tak jako dříve, protože máme doma zvířátko, které nás potřebuje, musí mít denně čerstvou vodu a dostatek potravy, chodit případně ven. Pokud se rodina rozhodne odcestovat např. do zahraničí k moři, musí si zařídit náhradního pečovatele nebo zvíře umístit do zvířecího hotelu. Ne však každé zvíře takovou situaci pochopí a ustojí, hotel může být pro zvíře velice stresující a také to není levná záležitost. Často slýchám od majitelů, že odjeli na dovolenou a jejich pejsek měl na tu dobu hlídací „tetu“, která se ze všech sil snažila o pejska pečovat nejlépe, jak uměla, ten ale odmítal jíst, byl smutný a někdy dokonce i onemocněl. Pamatujme tedy, že i zvířátka jsou citlivá k takovýmto situacím stejně jako lidé.
Paraziti
Téměř každý majitel se obává o své zdraví, ale hlavně o zdraví svých dětí. Hlavně v souvislosti s možným přenosem parazitů ze zvířete na člověka. Takovým běžným parazitem přenosným na člověka je blecha. Neznačí to o člověku, že zanedbává hygienu. Přenos blech ze psa na psa se stane na ulici během pár sekund, když kolem sebe pejsci prochází. Úplně stačí jedna blecha, která se následně množí, v domácnosti klade vajíčka, ze kterých se líhnou larvy. Z těch se opět líhnou dospělé blechy, které znepříjemňují život pejskovi či kočičce, ale i majitelům. V případě nálezu blech či blešího trusu (černé tečky v kožíšku) na vašem mazlíčkovi, je nutné navštívit veterinárního lékaře, který vašeho mazlíčka zbaví těchto parazitů a doporučí vám nejúčinější metodu, jak se zbavit larev a vajíček v prostředí vašeho domova. Nejvhodnější je používat antiparazitární přípravky u zvířat ideálně po celý rok, protože blechy se vyskytují hlavně na podzim a v zimě. Existuje spousta variant těchto přípravků – obojky, spot-on formy, tablety.
Pejsci a kočičky by se také měli pravidelně odčervovat, nejvhodnější je předchozí vyšetření trusu a poté cílená léčba. Většinou ale majitelé odčervují profylakticky u psů 1x za půl roku a u koček 1x za tři měsíce. Samozřejmě frekvence podávání odčervovacích prostředků závisí na každém majiteli. Pokud má majitel doma malé děti, pak je vhodnější odčervovat častěji.
Každý asi uzná, že pokud má doma nějaké zvíře, je vhodná zvýšená úroveň hygieny ať už u dětí, tak i u nás dospělých. V ústní dutině psa i kočky je spousta bakterií, které se zde normálně vyskytují, ale u lidí by mohli na poraněné kůži či sliznici způsobit neplechu.
Toxoplazmóza
Asi nejčastěji diskutovaným tématem je přenos toxoplazmózy z kočky na člověka. Dle mého názoru humánní lékaři majitele, kteří se chystají mít miminko, často zbytečně vystraší. Říkají jim, že se musí kočky zbavit a že těhotná žena nesmí přijít do styku s žádnou kočkou. Přitom toxoplazmózou se můžeme nakazit buď konzumací nedostatečně tepelně opracovaného masa obratlovců, nebo pozřením oocyst, které jsou v trusu kočky. Samozřejmě je nutné, aby těhotná žena navštívila lékaře a nechala si udělat potřebná vyšetření. Největší riziko totiž představuje tento parazit pro těhotné ženy, které jsou tzv. toxoplazma negativní. To znamená, že se s tímto parazitem nikdy nesetkaly. U těchto žen se onemocnění projeví poškozením plodu. Další riziko také představuje nemocný člověk pro zvíře. Hlavně v tomto sychravém období může dojít k přenosu virové nákazy na zvíře, zvláště citliví jsou psi, kočky, fretky a další. Pokud k takové situaci dojde, je nutné navštívit veterinárního lékaře a omezit kontakt nemocného člověka se zvířetem.
Související články na portálu Šance Dětem:
Rozdíly v péči o zvíře u bezdětného majitele a majitele s dětmi
Když nemáte děti, máte více času a energie na opečovávání svého mazlíčka. Když pak přijde do rodiny dítě, které potřebuje péči rodičů 24 hodin denně, častokrát jde péče o zvířátko stranou. Není to tím, že by ho páníčci neměli najednou rádi, ale prostě upřednostňují potřeby malého miminka. Časem se to samozřejmě upraví a mazlíček může mít od dítěte až moc pozornosti, o kterou kolikrát ani nestojí. Pak nastává čas, kdy rodiče musí dětem vysvětlovat, že pejska nesmí tahat za uši ani za ocásek, nesmí si na něj sedat, nesmí ho plácat, ale hladit a mazlit ho. To může být pro rodiče velice únavné a vyčerpávající.
Pes (kočka atd.) je pořád zvíře a my nevíme, jak v dané situaci může zareagovat, a proto je nutné být stále ve střehu a dítě hlídat. Každé zvíře se brání, pokud se cítí být v ohrožení ať už je to křeček, morče, králík, kočka či pes. Všichni mají stále své instinkty, i když by se mohlo zdát, že po tak dlouhé době domestikace je ztratili. Bránit si svůj život a prostor jim stále zůstal a my to musíme respektovat a ten prostor pro to cítit se komfortně jim musíme dopřát. Jsou stejně tak živí tvorové jako my. A to, že nemluví, neznamená, že můžeme omezovat jejich potřeby nebo se nad nimi cítit nadřazeně, nebo nedejbůh jim ubližovat. Je velmi důležité o tomto tématu mluvit a vzdělávat v tomto směru i naše děti.
S účinností od 1.1. 2020 musí být každý pes (tedy terapeutické psy nevyjímaje) očipován a oočkován proti vzteklině. Očkování proti vzteklině bude po 1.1. 2020 platné pouze, bude-li pes očipován (podle §4 odst. 1 písm. f) a odst. 3).
Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
Související literaturu a další zdroje informací najdete také v naší Odborné knihovně pod pojmy "zvíře", "zooterapie" a "canisterapie".
Kde najdete více informací?
Pomohly vám informace v tomto článku?