Psí pomocníci

Obsah článku:

• Kategorie psů
• Nárok na psa se speciálním výcvikem
• Možnosti a limity pohybu se psem ve veřejném prostoru
• Chování k asistenčnímu psovi
• Péče o psa se speciálním výcvikem
• Specifika vztahu mezi dítětem a psem
• Nový zákon a s ním související změny

Jaké kategorie psů v ČR rozlišujeme

V zásadě lze říci, že psí pomocníky rozdělujeme na dvě základní kategorie, a to psy asistenční a vodící. Mezi asistenční psy jsou započítáni i psi signální.

Kdy vzniká nárok na psa se speciálním výcvikem?

Zde musíme především vycházet z rozdílnosti psů vodících a asistenčních. Vodící pes je uznanou kompenzační pomůckou, na kterou vzniklá nárok dle závažnosti zrakové vady, potvrzené lékařem, a kterou nevidomý dostává uhrazenou ze státních prostředků. U psů asistenčních je tomu jinak. Na asistenční psy ze zákona nevzniká nikomu nárok žádný. Mezinárodně akreditované organizace musí vycházet především z mezinárodních standardů. Mezi základní podmínky pro získání asistenčního psa patří především doporučení příslušného lékaře, zařazení do stupně závislosti a držení průkazu ZTP|/P, ZTP, příp. TP. I když ne vždy všichni ti, zejm. děti, u kterých může být pes se speciálním výcvikem obrovskou pomocí, jsou držiteli jakéhokoli průkazu TP.

Obrázek

Možnosti a limity pohybu se psem ve veřejném prostoru

Ze zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví mají držitelé asistenčních a vodících psů zaručený přístup do všech zařízení stravovacích služeb (restaurace, jídelny, kavárny, občerstvení, školní jídelny, menzy, závodní jídelny apod., podle §23, odst. 4). Dále ze zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách mají zaručený přístup do všech zdravotnických zařízení (nemocnice, polikliniky, lékárny, lázně, sanitní vozy apod., podle §30, odst. 3). Na základě vyhlášky č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích mají zaručený také vstup do všech provozoven péče o tělo (holičství, kadeřnictví, pedikúra, manikúra, kosmetické služby, masérské služby, podle §51, odst. 1, psím) e).

Na všech ostatních místech (hromadná doprava, kulturní zařízení, školy, úřady, prodejny apod.) je nutné postupovat v souladu s tzv. Antidiskriminačním zákonem (zákon č. 198/2009 Sb.), který zakazuje diskriminaci osob s postižením. Za porušení zákazu diskriminace může Česká obchodní inspekce uložit pokutu až do výše 3 000 000 Kč.

Problém ale nastává v praxi, protože lidé s postižením či rodiče dítěte s těžkým handicapem, se neumí nebo nemohou účinně v té dané chvíli bránit. Představte si případ dítěte s poruchou autistického spektra nebo posttraumatickým syndromem, které se bálo vejít do obchodu, kde byli 3 až 4 cizí lidé. Díky asistenčnímu psu se, po několikaměsíčním tréninku, toto dítě odváží jít i do obchodního centra. A najednou na něj a jeho maminku začne hned u vchodu nevybíravě křičet člen ochranky, ať s tím „čoklem“ okamžitě vypadnou. Co má v takovém případě matka dítěte dělat? U dítěte to může snadno způsobit panickou ataku, takže maminka dítěte nemá čas na to, cokoli členu ochranky vysvětlovat a dožadovat se práv. Nebo člověk s diabetem. Tomu v rozrušení hrozí okamžitý a nebezpečný výkyv hladiny cukru v krvi, takže se také raději nějakého dohadování vzdá. Nejhůře jsou na tom lidé, na kterých jejich postižení není viditelné. I když psí pomocníci mají na svých postrojích jasně uvedeno, komu pomáhají, např. asistent kardiaka, autisty atp., tak, bohužel, dost často dochází k tomu, že se okolí domnívá, že jim nic není a nechápe význam psa vedle nich.

Jak se chovat k asistenčním psovi?

Pokud potkáte osobu se zdravotním postižením s jejím psím průvodcem, nikdy psa nevyrušujte v jeho práci: nevolejte na něj, nemlaskejte, nepískejte, nesahejte, nehlaďte ho. Pokud si chcete psího pomocníka pohladit, vždy se zeptejte jeho majitele bez ohledu na jeho handicap a nemějte mu za zlé, pokud vám to nedovolí – má k tomu určitě pádný důvod. Uvědomte si, že hlazení psa bez vědomí jeho majitele je minimálně stejné, jako kdyby někdo začal bez vašeho svolení sahat na vás nebo na vaše osobní věci.

Nikdy psí pomocníky nekrmte bez vědomí jejich majitelů – neznáte zdravotní stav psa a nevíte, zdali pes nemá přísnou dietu a mohli byste, byť v dobrém úmyslu, vážně poškodit zdraví psa a ovlivnit tak velice negativně nejen jeho život, ale i život osoby se zdravotním postižením.

Obrázek

Pokud chcete pomoci člověku s psím pomocníkem, vždy nejprve oslovte člověka a nikdy nemanipulujte ani jeho psem ani jím. Osoba se zdravotním postižením si opatřila psího pomocníka pro zvýšení své soběstačnosti a samostatnosti, proto se nesnažte nahrazovat svou pomocí práci psa ani tuto dvojici vykazovat z určitých míst – obchody, restaurace, školy, úřady, zdravotnická, kulturní či sportovní zařízení apod. Je to stejné, jako kdybyste vozíčkáři řekli, že nesmí vjet do prostor na svém invalidním vozíku, protože by mohl zašpinit koberce, nebo zrakově postiženému řekli, že nesmí vstoupit s bílou holí, protože by mohl např. shodit zboží z regálu. Osoba se zdravotním postižením – držitel psího pomocníka si je plně vědom, že zodpovídá za svého psa i za případné škody způsobené psem, a že se ho týkají veškeré povinnosti, plynoucí z vlastnictví psa (mimo příp. úlev daných místními vyhláškami). Potkáte-li osobu se zdravotním postižením v doprovodu psího průvodce a jdete s vlastním psem, zamezte kontaktu psů a nikdy nedovolte vašemu psu psího pomocníka obtěžovat a rozptylovat.

O tom, jak se chovat k osobám se zdravotním postižením i jejich psím průvodcům poučte laskavě také své děti – handicapovaní držitelé psů i jejich psi vám za to budou vděčni. Řádně vycvičený psí pomocník vás nikdy nekousne, ani když mu v dopravním prostředku nechtěně šlápnete na tlapku. V této situaci nezačněte chlácholit psa, ale oznamte to jeho majiteli, aby věděl, proč např. pes uskočil či zakňučel. Psí pomocník nemůže být opatřen ani v dopravním prostředku náhubkem: pokud např. neslyšícímu upadne nějaký osobní předmět na zem, neslyšící to vůbec nezaregistruje, ale pes mu ho automaticky podá a pokud je opatřen náhubkem, tak, samozřejmě, nemůže tuto svou „práci“ pro neslyšícího vykonat. Naopak kovovým náhubkem by pes mohl nechtěně někoho zranit nebo způsobit škodu – roztržení punčoch apod.

Psí pomocníky nemusíte litovat, nejsou to žádní „upracovaní“ chudáci, ale psi, kteří byli vybráni pro toto poslání a svou „práci“ dělají s láskou, kterou jim jejich majitelé bohatě oplácejí. Jsou se svým psem 24 hodin denně, chodí spolu do práce, za vzděláním i za zábavou a je jim dopřán také plnohodnotný psí život – procházky, volný pohyb, hry s majitelem, jeho rodinou, psími kamarády. Osoba se zdravotním postižením téměř vždy svého psa velice miluje a uvědomuje si svou určitou závislost na psí pomoci. Přesto se někdy může stát, že pes neuposlechne povel a majitel ho musí pokárat. Nemusíte se proto hned domnívat, že pes je týrán a peskovat handicapovaného majitele psa za jeho chování vůči psu. Pokud jste ale přesvědčeni, že osoba se zdravotním postižením se dopouští svým chováním vůči psu jeho týrání, neváhejte to oznámit na nejbližším kontaktním místě Městské, příp. Státní policie a pokud to je možné, kontaktujte také výcvikový subjekt, který by měl mít pes vyznačený na svém postroji.

Jak pečovat o psa se speciálním výcvikem a dále jej vést?

Samotný výcvik nestačí, se psem musí klient nadále pracovat a udržovat psa pravidelným tréninkem v pracovní kondici. Pes není stroj, který by bylo možné naprogramovat, a on by pak dle tohoto programu fungoval celý život. Klient se musí psu věnovat, krom tréninků si s ním musí hrát, mazlit se, komunikovat s ním. Pes bude spolehlivě pracovat vždy pouze pro toho, kdo mu dává především lásku. Už se mnohokrát prokázalo, že psí asistenti, právě na základě vzájemného vztahu, dokážou lidem pomoci i způsobem, ke kterému nikdy nebyli učeni.

Vzpomínám si na příběh jedné fenky zlatého retrievera, která dokázala své paničce dojít pro pomoc v situaci, kterou nikdy nezažila. Navíc ji nikdo nikdy neučil a ani nebyla učena přivolávat pomoc, protože její panička to nepotřebovala. Její panička je vozíčkářka a s fenkou si v zimě, při cca mínus pěti stupních, vyjela na procházku. Mobil si zapomněla doma  a fence nedala asistenční postroj. Naneštěstí jí těžký elektrický vozík uklouzl na zmrzlém povrchu a sjel do příkopu. Tam z něj slečna vypadla a ochrnuté nohy jí sklouzly do potoka. Navíc už byla tma. Fenka kolem ní chvíli pobíhala a najednou „utekla“ opačným směrem. Doběhla do hospody, kde začala u výčepního pultu na štamgasty štěkat. Asi třikrát ji z hospody vyhodili, až jednoho z hostů napadlo, že ten pes jim asi něco chce „říct“. Tři chlapi nakonec vyšli ven a ona fenka je dovedla ke své paničce.

Za tento téměř hollywoodský příběh se šťastným koncem obdržela fenka Zlatý záchranný kříž a ocenění z rukou prezidenta ČR. Ale podobných příběhů jsme již zažili mnoho. Tito psí hrdinové pracovali nadstandardně vždy právě na základě vztahu se svým člověkem.

Specifika ve vztahu mezi dítětem a psem

Ano, vztah dítě versus pes má svá specifika. Pes dokáže dítě velmi milovat a být pro něj nejen trpělivým pomocníkem, ale také parťákem a kamarádem, kterému se dítě může s čímkoli svěřit. Pes ho dokáže hlídat, např. při poklesu diabetu či aby nevběhlo nečekaně do silnice apod., Dokáže s dítětem výborně spolupracovat, ale nelze po psu požadovat, aby malé dítě plně respektoval.

Nový zákon a změny, které přináší

Problematiku přístupových práv a předávání kvalitních psích pomocníků dle mezinárodních standardů měl řešit zákon o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívajících doprovodu psa se speciálním výcvikem. Zákon měl zaručit předávání kvalitních psů s bezproblémovým chováním v jakémkoli prostředí. Bohužel, veškerá jednání ohledně návrhu tohoto zákona jsou nyní – v červenci roku 2021 – zastavena. Na vině není pouze pandemie, ale hlavně silný odpor proti tomuto návrhu zákona ze stran spolků a společností, které cvičí a předávají asistenční a vodící psy, bez schopnosti splnit alespoň minimální podmínky mezinárodních standardů. Některé z těchto organizací se snaží již mnoho let o získání akreditace, přitom ale nejsou schopny splnit ani ty nejzákladnější podmínky mezinárodních standardů, a to jak v poskytování služeb lidem s postižením, tak i v oblasti výcviku a péče o psy. Proto brání vzniku zákona, který by lidem s postižením i veřejnosti zaručoval předávání kvalitních psů s bezproblémovým chováním v jakémkoli prostředí.

Obrázek

Mnoho tzv. výcvikových subjektů spoléhá na to, že předává živého tvora, se kterým člověk s postižením naváže silné pouto, a nechce se pak psa, který vykazuje závadné chování, vzdát. Když už tak klienti učiní, pak často dochází k jejich obviňování, že se o psa špatně starají, že se k němu nevhodně chovají, dávají mu špatné povely apod., což klienta většinou ještě utvrdí v tom, že chyba je na jeho straně, nikoli na straně psa a výcvikového subjektu. To vše ale mezinárodní standardy prakticky eliminují, protože dle těchto standardů nekončí secvičování psa s klientem po několika dnech, ale úspěšným složením tzv. přístupového testu. Na tomto testu, který skládá sám klient (či jeho zákonný zástupce), se musí prokázat, že klient psa ovládá v různém prostředí a za všech okolností, a že jsou se psem sehraný tým. Klient musí také každý rok obhájit a prokázat, že jeho pes je stále ve výborné pracovní i zdravotní kondici. Organizace s mezinárodní akreditací je také povinna, po celou dobu činné služby psa, klientovi poskytovat poradenství, pomoc a servis a mít o psu veškeré informace.

Handicap by člověku neměl nijak bránit v cestování ani v cestování do zahraničí. Většina leteckých společností uznává za asistenční či vodící psy výhradně psy, které vycvičily mezinárodně akreditované organizace a tzv. falešné asistenční (vodící) psy na palubu letadel nepustí. Držitelé psích pomocníků se na nás poměrně často obrací se žádostí, abychom jim vydali potvrzení o výcviku psa, protože jim ho letecká společnost odmítla vzít psa na palubu. Důvodem je, že mají psa od subjektu, který nemá mezinárodní akreditaci. Bohužel jim ale pomoci nelze, protože nemůžeme ručit za psa, kterého neznáme a nevíme o něm, zda vůbec splňuje alespoň minimální požadavky na práci asistenčního (vodícího) psa ve všech směrech. 

Jediný precedentní soudní spor o špatně vycvičeného vodícího psa, který v ČR proběhl, a který nevidomá nakonec vyhrála (a cvičitelka musela vrátit plnou částku, kterou si za psa účtovala), trval téměř 6 let, což je prakticky celý aktivní služební život psa. Vodící pes za téměř 300 tisíc korun neuměl ani základní povely poslušnosti a při vodění nevidomou ohrožoval na životě. Právě proto je velice důležité, aby bylo zabráněno obdobným případům. Je velice důležité, aby lidé s postižením měli záruku předávání kvalitních asistenčních a vodících psů a výcvikových subjektů, jejichž zaměstnanci splňují alespoň základní předpoklady pro práci nejen se psy, ale také s lidmi s postižením. Lze předpokládat, že i bez vytvoření zákona by se situace přístupových práv lidí s postižením a úroveň psích pomocníků mohla zlepšit v roce 2023, kdy se předpokládá dokončení Evropské normy pro asistenční a vodící psy a výcvikové subjekty, na jejíž tvorbě se Helppes od počátku, tedy od roku 2016, podílí.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně, a to jak o asistenčních, tak vodících i signálních psech,

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!