Sexuální zneužívání dítěte

Autor/ka: PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 20. 07. 2021

Sexuální zneužití v dětství se pokládá za jedno z nejtěžších traumat, které může člověk prožít.

Co  dělat, aby se předešlo sexuálnímu zneužívání dítěte?

Rodiče by hlavně měli mít na dítě dostatek času, věnovat se mu, porozumět tomu, co dítě potřebuje, co ho trápí. Vychovávat děti v emoční jistotě a hodnotové pevnosti a měli by být ve svých názorech jednotní a důslední.

Dítě by mělo samo dokázat vzdorovat možnému nebezpečí nebo je minimalizovat. Dítě musí znát  základní  sexuální  pojmy, musí umět rozeznat nebezpečí, znát svá práva a umět je chránit. Ve výchově se nedá spoléhat jen na to, že se dítě naučí ochraně tím, že sleduje televizi a debatuje s vrstevníky. Dobrá výchova rozvíjí a pomáhá utvářet postoje, dovednosti a chování dítěte.

Podrobné informace k tématu čtěte také v článku:
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí

Hlavními tématy by mělo být:

  • Moje tělo patří mně! Nikdo nemá právo na dítě sahat, pokud si to samo nebude přát. Nejlepší způsob, jak to dítě naučit, je, že sami rodiče respektují toto rozhodnutí dítěte. Nelíbat ho násilně nebo vynucovat si líbání, když si to samo nepřeje a jen proto, že se to sluší („pusa babičce na uvítanou nebo na rozloučenou a podobně“).
  • Měřítkem jsou vlastní pocity, intuice – nebát se spolehnout se na ně! Já sám nejlíp vím, co mi je příjemné a co není.
  • Ne všechny dotyky jsou dobré či vhodné! Dítě je musí rozlišovat podle vlastních pocitů i vědomostí.
  • Existují dobrá a špatná tajemství. Špatná tajemství má dítě právo prozradit!
  • V určitých situacích říci NE i dospělému, umět někdy i neposlechnout dospělé! Děti se můžou učit už na rodičích, že můžou projevit nesouhlas nebo jiný názor, aniž by byly za to trestány.
  • Umět hledat pomoc. Naučit dítě, na koho se může v případě nouze obrátit (policie, učitel, zdravotník a podobně).

Ověřenými způsoby ve výchově jsou vyprávění, vysvětlování, popis, předvádění (například u společné vycházky ukázat na konkrétní policejní stanici v místě bydliště).

TIP pro rodiče
Rada Evropy vypracovala různé materiály, které by rodičům mohly pomoci při zajištění prevence. Jde o pravidlo "tady se nedotýkej". K dispozici jsou:

  • krátký animovaný film,
  • knížka, kterou mohou rodiče dětem číst ve věku 3 až 7 let,
  • plakáty a pohledy.

Rizikové situace a rizikoví jedinci

  • Ohrožené dítě

S rostoucím věkem a se zrající osobností  dítěte lze přímo úměrně hovořit o snižování  rizikovosti. Určitá omezení přinášejí také všechny handicapy (tělesné, mentální či smyslové vady a chronická onemocnění). Tyto děti můžou být více zranitelné v důsledku snazšího ovlivnění, nezkušenosti s kontaktem s jinými lidmi, mohou být méně sebevědomé v kontaktu s druhými a podobně. V neúspěšném dítěti je potřeba koncipovat sebevědomí, dopřát mu prostor pro zažití úspěchu (například prostřednictvím zájmových činností).

Rodiče by si měli být vědomi svých omezení a nezatahovat děti do svých problémů. Pokud vědí, že procházejí těžkým obdobím (například partnerská krize, rozvod, rodičovské potíže, finanční potíže a podobně.), měli by si o to víc všímat toho, jakou pozornost věnují svému potomkovi. Dbát na to, aby dítě mělo stále dostatek podnětů k rozvoji, aby citově nestrádalo. To znamená, aby dostávalo dostatek pozornosti a projevů lásky, aby neupadala vzájemná komunikace (protože děti se často neumí bránit – rodič se může „konečně beztrestně“ vyvztekat a reagovat podrážděně).

  • Rizikové situace

Riziková místa jsou všechna ta, která mají ztížené možnosti úniku, jsou špatně osvětlená a kde je malá frekvence pohybu jiných lidí (například výtahy a schodiště, veřejné toalety, hromadná doprava). Dítě by se mělo učit těmto situacím vyhýbat nebo se v nich bezpečně chovat (například nejít sám do výtahu s cizím člověkem). V širším kontextu se za rizikovou situaci dá považovat dostupnost pornografie, filmy s agresivním obsahem a taky určitý styl populární hudby (například Horrorcore a podobně).

Zamezení opakování sexuálního násilí na dítěti

Základní strategií je, že oběť nikdy není vinna, vinen je vždy pachatel! Je potřeba brát každé sdělení dítěte vážně! 

Situace je obzvlášť náročná, když je pachatelem někdo z rodiny. Velké množství sexuálního zneužití v rodině se nezjistí nebo neřeší právě proto, že dítě má k pachateli ambivalentní vztah (dítě cítí protichůdné emoce – lásku i nenávist). Pachatel tím získává nad dítětem větší moc, dítě samo trpí výčitkami svědomí, možná strachem z rozpadu rodiny. Proto se dítě raději se svým trápením nikomu nesvěří.

Dospělý je povinen chránit a prosazovat nejlepší zájem dítěte. Zjištěné násilí páchané na dítěti (i sexuální) je povinen ohlásit Orgánům sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) nebo na Policii ČR.

Kde hledat pomoc

Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc ve svém regionu naleznete ZDE. Vyberte kraj, ve kterém bydlíte, a vyhledejte nejbližší zařízení, kde vám mohou pomoci.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

 

Autorka článku

PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.

Absolventka katedry psychológie na FFPU v Prešove, úspěšně ukončila doktorské studium v oboru sexuální psychologie (školitel prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.). V letech 2001–2002 pracovala na dětském psychiatrickém oddělení (Košice). Aktuálně pracuje jako psychoterapeutka v denním stacionáři Sananim (od roku 2006 dosud) a v soukromém sexuologickém centru Gona (od roku 2009 dosud). Působí jako lektorka v tématech sexuální výchovy, sexuality a vývojové psychologie.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

Audiozáznamy

Videozáznamy

Výzkumy

BLATNÍKOVÁ, Š. Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009.

Zpět na téma Rizikové chování dospělého k dítěti

Autor/ka
PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.

Absolventka katedry psychológie na Filozofické fakultě Prešovské univerzity v Prešově, úspěšně ukončila doktorské studium v oboru sexuální psychologie (školitel prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.). Pracovala jako psychoterapeutka v denním stacionáři Sananim (2006–2012) a v soukromém sexuologickém centru Gona (2009–2011). Působí jako lektorka v tématech sexuální výchovy, sexuality, vývojové psychologie a jako lektor komplexního sebezkušenostního výcviku v psychoterapii SUR.

Články:
Zoufalá dívka s kapucí