Plošný zákaz sociálních sítí: jde o funkční, nebo pouze zdánlivé řešení?
Obsah článku
- Negativa sociálních sítí
- Strategie pro omezení sociálních sítí
- ČR a povolení používání sociálních sítí
- Zkušenosti z Austrálie
- Co by mohlo fungovat?
Sociální sítě, jako například Instagram, TikTok nebo Facebook, patří u dospívajících mezi nejpoužívanější platformy. Vyznačují se širokou škálou funkcí, mezi které patří možnost tvořit, upravovat a sdílet různé typy obsahu, ale také takový obsah konzumovat a komunikovat o něm s ostatními. Sociální sítě mohou dospívajícím přinést mnoho pozitiv, spočívajících například v komunikaci s přáteli, přístupu ke zprávám a informacím, ale také negativ, jako je porovnávání se s ostatními, které následně může zhoršovat well-being. Obecně výzkumy ukazují, že na různé dospívající mají sociální sítě také různý vliv.
Negativa sociálních sítí
V současnosti se o sociálních sítích mluví v souvislosti s plošnými zákazy, zejména z důvodu obav ohledně převažujících rizik a negativ pro dospívající nad pozitivy. Tyto obavy jsou částečně oprávněné: aplikace se sociálními sítěmi jsou navržené tak, aby na nich lidé trávili co nejvíce času - například tím, že obsah, který zobrazují, se přizpůsobuje zájmům uživatele. Množství obsahu na sociálních sítích je navíc nekonečné, neustále se obnovuje a proto pro některé uživatele může být těžké takovou aplikaci zavřít.
Některé aplikace, jako například Snapchat nebo TikTok zase ukazují počet společných interakcí s přáteli či sledujícími, což může některé uživatele svádět k tomu se do aplikace přihlašovat denně a toto číslo zvyšovat. Podobných prvků je celá řada. Je také pravda, že někteří dospívající se po používání sociálních sítí cítí psychicky hůře (mají například zhoršenou náladu, případně jsou u nich zaznamenány symptomy deprese a úzkosti). Výzkumy zároveň varují, že dopady se odvíjejí od způsobu použití sociálních sítí, typu platformy i individuálních charakteristik dospívajících, a že negativní dopady se týkají pouze vybrané skupiny dospívajících.
Strategie pro omezení sociálních sítí
Strategie, po kterých lidé sahají s cílem snížit negativní dopady používání sociálních sítí, ale i jiných platforem či technologií, typicky spadají do oblasti tzv. digitálního odpojení (z angl. digital disconnection). Tyto strategie se liší v míře regulace používání:
- úplné omezení - např. přechod na tlačítkový telefon nebo smazání aplikace
- pauzy od používání - tzv. digitální detoxy
- různé úpravy používání – zde může jít například o omezení používání na určitý počet minut denně či vypnutí notifikací dané aplikace
Plošný zákaz pak představuje strategii, kdy kvůli nemožnosti založit si profil (případně kvůli pozastavení existujícího profilu) určitou aplikaci či platformu přestane používat vybraná skupina lidí, v tomto případě pak dospívající.
Co ukazují výzkumy?
- Všechny typy strategií k omezení používání sociálních sítí mají svá negativa i pozitiva a žádná nefunguje stoprocentně.
- Digitální detoxy jsou kritizovány za to, že jsou dlouhodobě neudržitelné. Po pauze od používání následuje návrat k používání, navíc někteří lidé, například z pracovních či sociálních důvodů, nemohou přestat určitou aplikaci používat.
- Strategie digitálního odpojení zase efektivně řeší některá negativa, ale přinášejí i nezamýšlené důsledky, které pak negativně souvisí s well-beingem.
Když se pak zaměříme přímo na plošné zákazy, důvodů, proč jde o řešení pouze zdánlivé, je hned několik.
ČR a povolení používání sociálních sítí
V Česku máme díky legislativě GDPR uzákoněno, že děti do třinácti let nesmí mít profil na sociálních sítích a do patnácti let si jej mohou založit pouze se souhlasem zákonných zástupců, zatímco děti starší patnácti let souhlas nepotřebují. Většina nejpoužívanějších sociálních sítí (např. Instagram, Facebook či TikTok, ale také chatovací platformy jako WhatsApp nebo Discord) vyžaduje prohlášení, že člověku bylo třináct let. To jde více či méně snadno obejít a na sociálních sítích se tak setkáme i s mladšími uživateli, někdy bez vědomí rodičů, jindy s jejich souhlasem. Některé země přitom zvažují, že toto pravidlo zvýší na patnáct či šestnáct let a slibují přísnější kontrolu věku, kterou by nešlo snadno obejít. Jako důvod často uvádí zvýšenou náchylnost mladších dospívajících vůči negativům sociálních sítí.
Odložení věkové hranice pouze posune problém sociálních sítí na později. Myšlenka zákazu předpokládá, že šestnáctiletí dovedou sociální sítě používat bezpečněji. Starší dospívající jsou nepochybně vyzrálejší, je ale třeba myslet na to, že digitální dovednosti se u nich nevyvinou samovolně. Bez zavedení relevantní mediální edukace se tak problém sociálních sítí pouze odsouvá na pozdější věk, ale jeho dopady to neřeší. Navíc jde o posun do věku, kdy jsou dospívající mnohem samostatnější a méně ochotní poslouchat rady dospělých. Dokud lze věkovou hranici a souhlas či dohled rodičů obcházet, je otázkou, do jaké míry zvýšení hranice používání něco změní.
Jaké důsledky může plošný zákaz mít?
- Plošný zákaz zamezí všem důsledkům sociálních sítí: tedy i těm pozitivním. Sociální sítě jsou mezi dospívajícími populární mimo jiné proto, že se protínají s jejich vývojovými potřebami. Dospívající potřebují zjišťovat, kdo jsou, zažívat samostatnost a víc než v jiném věku touží po sounáležitosti s vrstevníky. Možnost zůstávat v kontaktu s přáteli, dostat podporu nebo třeba moct navázat vztahy s lidmi, kteří sdílí jejich menšinový zájem nebo identitu, tak patří k prokazatelným pozitivním dopadům sítí. Na příkladu dospívajících z menšin vidíme, že tyto benefity hledají i za cenu negativ, například nenávistných komentářů. Zákaz by tak nejméně rizikové uživatele připravil o pozitiva, zatímco u ostatních můžeme očekávat, že budou hledat cesty, jak zákaz obejít a svoje potřeby online naplňovat.
- Zákaz jedné platformy může způsobit přesun na jinou. Současní dospívající používají celou řadu komunikačních platforem a sociálních sítí a není výjimkou, že na nich interagují se stejnými lidmi - zatímco na WhatsAppu si posílají informace o školních úkolech, na Instagramu může jít o společné fotky a na TikToku zase krátká videa. Mnozí odborníci varují, že plošným zákazem jednoho typu platforem může dojít k přesunu dospívajících na jiné platformy - takové, které jsou méně regulované a pro dospívající potenciálně nebezpečné. To je třeba chatovací platforma Telegram, na které se lze dostat k mimořádně brutálnímu obsahu, nebo online hra Roblox, která je známá svou selhávající ochranou nezletilých. V některých ohledech proto může být lepší zachovat dospívajícím přístup na platformy, které umožňují rodičům alespoň nějakou míru dohledu. Například na Instagramu může dospívajícím založit účet zákonný zástupce, který ho pak spravuje až do dovršení osmnácti let dospívajícího. Takový účet umožňuje rodiči například omezit dobu používání, nastavit míru soukromí a osoby, které mohou dospívajícího kontaktovat. Dále obsah, který se mu může zobrazovat nebo třeba zobrazení seznamu uživatelů, které dospívající zablokoval.
Zkušenosti z Austrálie
Zkušenosti z Austrálie napovídají, že plošný zákaz nefunguje. Austrálie zavedla plošný zákaz sociálních sítí pro všechny uživatele mladší šestnácti let v prosinci roku 2025. Nedávný report eSafety, která na regulaci dohlíží, uvádí, že účty byly zablokovány milionům uživatelů. Nicméně také uvádí, že zákaz není plně funkční a to hned z několika důvodů. Část z nich leží na straně platforem: navzdory zákazu má stále mnoho dospívajících mladších šestnácti let aktivní účty, protože se jich platformy, kterých se zákaz týká, dosud nezeptaly na jejich opravdový věk. A tak mohou dospívající sítě nadále používat. To se samozřejmě má postupně změnit, ale ukazuje se, že tlak, který eSafety na platformy vyvíjí, není tak rychle účinný, jak se očekávalo. Některé platformy také na kontrolu věku nabízejí ověření pomocí rozpoznání obličeje (s využitím umělé inteligence), ale tato metoda selhává, když má správně poznat věk u dospívajících ve věku čtrnácti a patnácti let. Metoda totiž funguje spolehlivě spíše ve chvíli, kdy jde zcela evidentně o malé děti nebo starší dospívající. Některé platformy zase nabízejí opakované ověření věku, které jde dostatečným počtem pokusů obejít. Report také udává, že pro rodiče je momentálně velmi složité nahlásit, že jejich dítě je mladší šestnácti let a tak by měl jeho účet být zrušen.
Nefunkčnost zákazu je částečně daná i nevolí samotných dospívajících: někteří se v reakci na zákaz opatření aktivně snaží obejít a platformy nadále používají. Ačkoliv není jasné, zda za to mohou zmíněné nedostatky, data eSafety ukazují, že zavedení zákazu zatím nemá kýžený účinek. Počet dospívajících mladších šestnácti let, kteří platformě eSafety nahlašují újmu související se sociálními sítěmi, kyberšikanu a zneužití fotek pro sexuální účely, od zavedení zákazu neklesl. Podobné výsledky má i jiný report z Austrálie, který ukazuje, že část dětí po zákazu sociálních sítí začala například více hrát hry, jiné zase přešly na jiné platformy se stejnými funkcemi, kde se ale nyní necítí bezpečně.
Co by mohlo fungovat?
Pokud tedy nejsou plošné zákazy zcela účinné a nelze zajistit, že efektivně zamezí rizikům aniž přinesou nežádoucí účinky, můžeme něco dělat? Odpovědi se nabízí na třech úrovních: dospívající, rodiče a legislativní úroveň. Jak uvádíme výše, dopady sociálních sítí na dospívající jsou různorodé a různě může působit i způsob používání sociálních sítí: někdo je například citlivější na obsah, někdo zase silněji reaguje na počty reakcí a komentáře, které dostává od přátel a sledujících a pro někoho jiného může být klíčový celkový čas, který na sociálních sítích tráví.
Reflexivní cvičení
Výzkumy ukazují, že může být nápomocné věnovat typům používání a následným pocitům pozornost v rámci reflexivního cvičení: dospívající můžeme vést k tomu, aby se častěji zamysleli nad tím, proč zrovna v danou chvíli používali sociální sítě, co tam dělali, co jim to přineslo, jak se u toho cítili a podobně. Některé výzkumy také naznačují, že efektivní může být snížení množství času na sociálních sítích, spíš než úplné omezení. Zde je ale nutno podotknout, že míra používání sociálních sítí a dalších aplikací je individuální: co je pro jednoho příliš, může být pro jiného norma. Nesmíme také opomenout digitální dovednosti - sociální sítě umožňují některé funkce vypnout (např. personalizaci obsahu), nebo nastavit denní limit používání, což může dospívajícím pomoci sledovat své návyky a dle potřeby je změnit.
Komunikace
Na úrovni rodičů je pak důležitá komunikace s dospívajícími a jejich vlastní chování: to jak rodiče používají sociální sítě, za jakých okolností (například u večeře) a co tam dělají, představuje pro dospívající určitý vzor toho, co je považováno za normální. Výzkumy ukazují, že pro bezpečí dospívajících je podstatné, aby se o ně rodiče zajímali. Díky tomu mohou včas odhalit, že je dítě v nepohodě, a snáz otevřít debatu o technologiích.
Tlak na úpravu platforem
Nesmíme zapomínat také na možnosti systematického tlaku na úpravu samotných platforem, a to jak na úrovni České republiky, tak Evropské unie. Mimo již zmíněná pravidla, která mají za cíl chránit osobní data (GDPR), se řídíme i dalšími regulacemi Evropské unie. Jde například o Nařízení o digitálních službách (Digital Services Act, DSA) nebo Akt o umělé inteligenci. Mezi nejnovější příklady jejich uplatnění patří například zákaz tzv. svlékacích aplikací nebo tlak na omezení manipulativních praktik na sociálních sítích.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
