O mateřském zranění (2. část)

Datum publikace: 25. 10. 2022, Aktualizováno: 21. 09. 2023

Pokračování článku na téma mateřského zranění přináší vhled do nového pojetí rodičovství. Zároveň ve stručnosti představuje odpovědi na klíčové otázky, které souvisejí s mateřským zraněním, jeho úskalími, ale i možnostmi, jak s ním pracovat.

První část článku naleznete ZDE.

Éra nového rodičovství

Žijeme v době, kdy se práce s citovou vazbou, mezigeneračním přenosem a traumatem dostává do samého středu pozornosti vnitřní práce. Mnohé se proměňuje i v psychoterapii či duchovním doprovázení. Zjevným důvodem je nové poznání, empirie i výsledky vědeckého zkoumání. Jsme svědky skutečné revoluce v přístupu k výchově a zacházení s dítětem. Operantní podmiňování má být nahrazeno vytvářením vědomého láskyplného vzájemného vztahu za laskavě důsledného vymezování hranic.

Přitom je klíčové připravit se na to, že nové pojetí rodičovství odhaluje, když rodič sám trpí nějakou silnější formou úzkostné citové vazby nebo nezhojeným traumatem. V tolika případech se rodičovství zvrtne do konfliktů a nepohody a rodiče přitom nerozumějí vlastnímu chování. Racionálně chápou, čeho je třeba, avšak nejsou schopni tomu svým jednáním dostát. Děsí se vlastních afektů a necitlivého zacházení zneužívajícího sílu a moc dospělého nad bezbranným dítětem. Případně nechtěně podléhají přehnané bezhraniční liberálnosti, která dítě zase poškozuje přehnanou péčí, přemírou podnětů i absencí řádu a disciplíny.

Pokud si rodiče dokáží přiznat, že potřebují pomoc, a vydají se ze všeho nejdřív na cestu k sobě samým, situace se může začít významně a uspokojivě proměňovat. Rodiče se učí naslouchat svým fyziologickým a psychologickým reakcím a postupně se začínají hojit, přičemž lékařem z největších je jejich dítě. Nápomocný bývá i nějaký druh psychoterapie či vydání se po některé spirituální cestě. Rodinné soužití se samo o sobě stává největší inspirací. Vztah s dětmi a životními partnery a naše láska k nim nás vede a učí, jak být pravdivými a laskavými i k sobě samým. Učíme se vnímat všechny situace tak, aby se v jejich prožívání každý mohl nakonec cítit bezpečně. Není to snadný proces a patří k němu velmi náročné chvíle. Ale ty se mění, pokud se jim otevřeme a transformujeme je v láskyplné přijetí. Děti svým chováním nebo také svým zdravím rodičům na této cestě nabízejí důležité signály. Snažme se rozpoznávat, co je skryto pod povrchem našeho vlastního i dětského obtížného chování či psychického nebo fyzického stonání. Berme v úvahu, že děti jsou „chodící nevědomí“ a věrně zrcadlí problémy rodinného systému. Čím jsou menší, tím spolehlivěji to činí.

Jsme-li rodiči, zkusme být laskaví k dětem i sami k sobě. Berme v úvahu, kolik toho v našich životech mění stres a snažme se ho regulovat. Nepropadejme snad nejčastější současné rodičovské neuróze – tlaku na výkon a perfekcionismu. Násilná bezchybnost a potlačování se dříve či později vyústí v noční můru. Raději přijímejme své nedokonalosti a pochybení vítejme jako cestu k (po)učení. Skrze nápravu chyb a schopnost omlouvat se i odpouštět rosteme a přibližujeme se k tomu, co lze nazvat smysluplným a naplněným rodinným životem.

Související články na portálu Šance Dětem

O mateřském zranění ve zkratce

Co je mateřské zranění?

Jde o osobní, rodinné, ale i celospolečenské trauma, mezigeneračně přenášené zejména z matek na dcery v důsledku zraněné schopnosti ženy být „dost dobrou“ matkou. Mateřské schopnosti bývají ovlivněny soukromými okolnostmi i osobní historií (kvalita mateřství dcery je ovlivněna kvalitou mateřství matky), ale mohou být podmíněny i společensky (důsledek nerovného zacházení s ženstvím v patriarchální společnosti). Nejde přímo o odborný termín ani o lékařskou diagnózu, nýbrž o pojmenovanou skutečnost vycházející z empirie.

Týká se mateřské zranění pouze dcer?

Týká se především dcer, protože nejsilněji běží po ženské linii předáváním zranění od matek dcerám. Právě dívky po staletí podléhaly vynucenému sebeumlčování a sebepotlačování v reakci na obecně přijímaný společenský nárok, že je pro ně vyhrazena role údajně méněcenných, nerovných členek společnosti, bez možnosti autonomních rozhodnutí.

Patriarchát deklarovanou nadřazeností mužů nad ženami ale poškodil i muže samé, když znemožnil tolik potřebnou rovnováhu mezi mužstvím a ženstvím, respektive mezi mužským a ženským principem. Mezigenerační přenos traumatu jinak ale probíhá napříč pohlavími a přenáší se též z matek na syny a z otců na dcery i syny.

Co jsou příčiny mateřského zranění?

Zraňující matky patří bez výjimky k těm, které jsou samy zraněné. Nejsou schopny být plně k dispozici svým dětem. Zmítají se ve vlastních problémech, jež jim znemožňují plnit roli průvodkyň dítěte v čase jeho vývojově dané úplné závislosti. Nejsou „dost dobře“ schopny uvádět dítě do jeho vlastního bytí (do spojení s tělem a psychikou). Nenabízejí dostatečně vřelé a čitelné emocionální zázemí. Nedovolují dítěti spontánní zrání a socializaci, když mu znemožňují bezpečné seznamování s takzvanými problematickými emocemi (strach, hněv, agrese). Samy tyto emoce nezvládají. Bývají přehnaně nejisté, nebo naopak autoritářské. Dítě nevědomě využívají pro své vlastní potřeby a zájmy, vzniklé z jejich vlastních vývojových dluhů a deficitů. Nejzávažnější situace nastává v případě matek závislých (alkoholičky, matky drogově závislé) či jinak psychicky nemocných, podléhajících důsledkům vlastního neléčeného traumatu. Mateřské zranění ale často vzniká i v takzvaných normálních rodinách, kde za zavřenými dveřmi dochází k emoční deprivaci, třeba i v jinak nadstandardním materiálním zázemí.

Jaké jsou důsledky mateřského zranění?

Jde především o pocit nepřijetí sebe samé. O zpochybňování vlastní hodnoty, o přehnanou sebekritičnost nebo ale také o narcistní absenci schopnosti sebereflexe. Vnitřní prázdnota vznikla, protože žena jako dítě nezažívala přijetí a spontánní zájem matky o sebe samu. Matka nebyla podpůrná. Neposkytla laskavé a pravdivé uvedení do pochopení základních životních souvislostí. Vztah s matkou je zdrojem nejistoty, či dokonce trvalého utrpení. Dcery niternou prázdnotu často dohánějí nutkavým perfekcionismem nebo únikem do závislostí.

Lze mateřské zranění hojit a léčit?

Zranění získané mezigeneračním přenosem lze léčit, a dokonce velmi efektivně, byť ne jednoduše a obvykle ani rychle. Člověk se nejprve učí dostat do spojení se sebou samým, získává pravdivější sebeobraz i sebehodnocení, učí se naslouchat svým fyziologickým a psychologickým reakcím, spojuje se se svými emocemi. Nastavuje si nové hranice a učí se říkat ne, a to i v nejbližších vztazích. Aktivně začíná pracovat se svým vnitřním dítětem a vnitřním rodičem.

Zvládne to člověk sám, nebo bývá třeba podpory ze strany odborníka?

Hojení mateřského zranění propojuje různé multidisciplinární oblasti vědy i empirie a zahrnuje vědecký výzkum, bezpočet možností praktických způsobů léčby a hlubinnou sebezkušenost. Při zkoumání možností hojení se setkávají různé obory zkoumající lidský mozek a lidské nitro: neurobiologie, vývojová psychologie, teorie a praxe citové vazby, mezigeneračního přenosu a traumatu, nejrůznější psychoterapeutické přístupy, včetně těch novějších prožitkových nebo zaměřených na tělo. Pro duchovně založené lidí jsou významné přístupy orientované spirituálně. Jinými slovy, je třeba, aby péče byla člověku ušita přímo na míru, což postupně přináší jakousi mozaiku zkušeností. Až z ní dotyční poznají, jaká metoda je právě pro ně vhodná a přínosná. Krajina psychoterapie a vnitřní práce je dnes, i v České republice, pestrá a nabídka přebohatá. Jen pozor na to, že většina služeb a pomoci není hrazena zdravotními pojišťovnami. Proto je vhodné hledat a ochutnávat obezřetně a zkoumat, co člověku skutečně pomáhá. Je též třeba podotknout, že téma mateřského zranění je v psychoterapii poměrně nové a i mnozí terapeuti se s ním teprve seznamují.

Svépomoc je jistě také na místě. Může mít podobu podpůrné rodičovské skupiny, vzdělávacího semináře nebo i četby. V českém jazyce je už k dispozici mnoho skvělých knih, a to jak překladů ze zahraniční literatury, tak původních českých zdrojů.

V nakladatelství Triton nedávno vyšla kniha Objevování vnitřní matky od americké publicistky Bethany Webster. Kniha přináší veřejnou osobní zpověď poškozené dcery, která hojení svého zranění nalézá v konfrontaci s matkou a v postupné separaci od ní. Kniha též pregnantně popisuje destruktivitu patriarchální kultury a její negativní dopady na životy matek a dcer. I muži mohou v knize najít to své. Všichni bez rozdílu potřebujeme zkoumat, zda naše případné mezigeneračně předané zranění neproniká do našich dospělých životů – od manželství, přes rodičovství a kariéru, až po vztah k tělu. Kniha rozebírá fenomén mateřského zranění do hloubky a nabízí účinné a podrobné postupy, jak se z nezdravé mezigenerační dynamiky vymanit a zlepšit svůj život.

Použité a doporučené zdroje

B.Webster: Objevování vnitřní matky, Triton 2022
L. Heller a A. La Pierre: Uzdravení vývojového traumatu, Fontána 2016
http://blog.evalabusova.cz/2022/03/nad-knihou-bethany-webster-objevovani.html
https://www.psychologytoday.com/us/blog/addiction-and-recovery/201910/the-mother-wound
http://www.evalabusova.cz/clanky/materstvi.php
http://www.evalabusova.cz/mezigeneracni.php

První část článku na téma mateřského zranění si můžete přečíst ZDE.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku

Autor/ka

PhDr. Eva Labusová

Věnuje se poradenství, vzdělávání a publicistice v oblastech rodičovství, výchovy a vztahů. Zaměřuje se zejména na problematiku citové vazby, mezigeneračního přenosu a propojování psychoterapie a spirituality.

Odborná knihovna: