Nádorová onemocnění u dětí

Autor/ka: MUDr. Lucie Hrdličková (roz. Cingrošová)

Datum publikace: 02. 05. 2013, Aktualizováno: 24. 03. 2023

Onemocní-li dítě, je to vždy pro celou rodinu velice těžké. Onemocní-li dítě zhoubným nádorem, situace je těžká natolik, že se tomu bráníme uvěřit – proč zrovna naše dítě? Čí je to vina? Udělal jsem jako rodič něco špatně? Mohl jsem takovému onemocnění předejít? Co si počneme? Co nás čeká? Umře mi moje holčička? Umře mi můj chlapeček? Jak to jen zvládneme?

Tisíce otázek, kterými zahrnují rodiče zdravotníky na dětské onkologii. Následující text by měl pomoci rodinám nemocných dětí zorientovat se v problematice oboru dětské onkologie a pochopit pár základních faktů:

Příčinu vzniku dětských nádorů zpravidla neznáme, a rozhodně to není ničí vina
V současné době se vyléčí více než 80 procent dětí, a tak je veliká šance na vyléčení každého pacienta.
A hlavně: život nemocného dítěte a celé jeho rodiny se od základu změní a nastane nový život s diagnózou, život plný nejistoty, obav a strádání, ale také život plný nových hodnot, nových přátel a nových zážitků. Zkrátka nový život – a právě na dětské onkologii je života plno!

Úvod do problematiky

Zhoubná onemocnění dětského věku zahrnují takzvané pevné (solidní) nádory a nádorová onemocnění krve neboli leukémie. Solidní nádory představují dvě třetiny a leukémie jednu třetinu zhoubných onemocnění u dětí.

Nádorová onemocnění dětského věku tvoří necelé jedno procento všech malignit. Zhoubné onemocnění tedy postihne ročně zhruba 350 dětí a dospívajících v České republice. V civilizovaných zemích (včetně naší země) jsou nádory druhou nejčastější příčinou úmrtí v dětském věku (na prvním místě jsou úrazy), čili nejčastější příčinou úmrtí mezi dětskými nemocemi.

Nádorům u dětí se věnuje obor dětské onkologie. Obor se začal rozvíjet v Československu v 60. letech 20. století především zásluhou prof. MUDr. Josefa Kouteckého, DrSc. Prognóza byla zpočátku velice smutná – dětských pacientů nemocných zhoubným nádorem umíralo na přelomu 60. a 70. let minulého století kolem 97 procent. Současná úspěšnost léčby dětských nádorů činí přes 80 procent, neplatí však pro všechny typy nádorů. Na dětské onkologii se v České republice léčí pacienti od novorozeneckého věku do 18 let věku.

Ve srovnání s malignitami dospělých vykazují dětské nádory řadu odlišností: jedná se o rychle rostoucí nádory, nádorové buňky jsou agresivnější a dříve zakládají vzdálená ložiska v těle (takzvané metastázy). Dětského pacienta často onemocnění bezprostředně ohrožuje na životě. Současně jsou však nádory v dětském věku citlivější k ozařování (takzvané radioterapii, aktinoterapii) a cytostatické léčbě (takzvané chemoterapii).

Příčina vzniku převážné většiny dětských nádorů není známá. Nádory vznikají podobně jako u dospělých změnou v genetické informaci buněk (takzvaná mutace). Ta způsobí vznik nádorové buňky s nekontrolovatelným růstem. U přibližně deseti procent pacientů se vyskytují genetická onemocnění, kde lze vznik malignity předpovídat na základě mutace v DNA – převážná většina dětí však onemocní nádorem bez jasné příčiny. V dětské onkologii navíc nelze rozvoj onemocnění vysvětlit působením všeobecně známých karcinogenů, jako je tomu u dospělých pacientů (kouření, alkohol, nadměrná expozice slunečnímu záření a podobně). Dětským nádorům tudíž nelze efektivně předcházet a otázka prevence je v oboru dětské onkologie poněkud lichá.

↑ nahoru

Nejčastější nádory u dětí

Nejčastějšími nádory v dětském věku jsou leukémie (30 až 35 procent), nádory mozku, případně míchy (28 procent) a nádory vycházející z mízního systému (11 procent).

Zastoupení nádorů se liší v jednotlivých věkových kategoriích: u kojenců vídáme především nádory jater (hepatoblastom), ledviny (nefroblastom), oční sítnice (retinoblastom) a nádory nervové tkáně (neuroblastom). Akutní leukémie má vrchol výskytu u dětí ve věku od dvou do pěti let. Typické nádory náctiletých jsou nádory mízní tkáně (takzvaný Hodgkinův lymfom), u chlapců také nádory varlat. U dětí všeho věku se vyskytují nádory mozku, kostní nádory a nádory z měkkých tkání.

Příznaky nádoru

Nádorové onemocnění se obvykle projeví příznaky, které vídáme běžně u celé řady jiných, méně závažných diagnóz v dětském věku. Patří mezi ně nejčastěji horečka, bolest hlavy, zvracení, bledost, únava, bolest kostí, kulhání, hubnutí, krvácení a/nebo přítomnost rostoucí bulky.

Příznaky nádoru mohou ukazovat na lokalizaci onemocnění. Kulhání nebo porucha hybnosti končetiny může být projevem nádoru kosti. Rostoucí bulku zaznamenáme, pokud nádor roste na viditelném místě pod kůží nebo dosáhne-li velikosti, která deformuje pacientovo tělo. Zejména u kojenců diagnostikujeme nádory neuvěřitelných rozměrů, které postupně vedou k vyboulení bříška (foto 1) a zabírají většinu velikosti břišní dutiny bez jakýchkoliv jiných příznaků – jedná se často o zárodečné nádory vycházející z ledvin, jater nebo břišních nervových pletení. Nádory v oblasti mízního systému pozorujeme často jako jednostranné nebolestivé zvětšení mízní uzliny typicky na krku (foto 2) nebo v tříslech (foto 4). U dospívajících chlapců vídáme zárodečné nádory varlat, projevující se nebolestivým zduřením šourku, kterému chlapci někdy řadu měsíců nevěnují pozornost a přicházejí až v pokročilém stadiu onemocnění.

Foto 1 vlevo nahoře: nádor bříška u kojence - - - Foto 2 uprostřed nahoře: nádor na krku u kojence - - - Foto 3 vpravo nahoře: nádor lýtka u batolete - - -Foto 4 vlevo dole: nádor v malé pánvi u školáka

Autor fotografií: MUDr. Josef Mališ, Klinika dětské hematologie a onkologie FN Motol Praha

↑ nahoru

Nádorové onemocnění se často projeví obtížemi, které vznikají na podkladě útlaku důležitých struktur nádorem. Nádory mozku se mohou projevit dlouhodobou bolestí hlavy a zvracením, případně náhlou poruchou vědomí nebo záchvatem s křečemi. Obvykle jsou však příznaky u nádoru mozku zprvu necharakteristické: porucha chůze a rovnováhy, změna osobnosti dítěte. Děti mladší dvou let bývají spavé nebo dráždivé, batolata a předškolní děti mění stravovací a spánkové návyky a mohou mít problémy s řečí. Starší děti nezřídka zhorší školní prospěch, špatně se koncentrují nebo rychle mění nálady.

U dětí do čtyř let věku často vídáme abnormální zvětšení obvodu hlavy, neboť švy dětské lebky dovolí růst mozku zvětšujícího se nádorem bez varovných příznaků. Útlak střeva nádorem rostoucím v břiše se může projevit poruchou vyprazdňování. Krev v moči může být prvním příznakem nádoru ledvin nebo nádoru prorůstajícího močovou trubicí. Chraptění nebo kašel mohou být prvním projevem nádoru v oblasti krku. Akutní dušností se může projevit nádor z mízních uzlin rostoucí v oblasti hrudníku.

Nezřídka se onemocnění manifestuje až ve stadiu vzdálených ložisek – modřiny pod očními víčky nebo kulhání a odmítání chůze mohou být projevem kostních metastáz u neuroblastomu, tmavě modré bulky na kůži připomínající borůvky jsou projevem kožních metastáz u téže diagnózy. Kašel nebo dušnost mohou signalizovat vzdálená ložiska nádoru v plicích nádoru kteréhokoliv původu.

Některé nádory se projevují takzvanými systémovými příznaky bez zřejmého projevu útlaku okolních struktur nebo rostoucí bulky: u takzvaného Hodgkinova lymfomu vídáme zvýšené teploty, hubnutí, svědění kůže nebo noční pocení. Dlouhodobě nebo nárazově zvýšený krevní tlak může být projevem nádoru, jehož buňky produkují látky ovlivňující průsvit cév a funkci srdce.

Jak vidno: škála příznaků nádorového onemocnění je nesmírně široká a nádor obvykle nelze diagnostikovat snadno a rychle. Správná diagnóza je často výsledkem náročné mezioborové spolupráce. Nutno však říci, že každá dlouhodobě nevysvětlitelná změna zdravotního stavu dítěte by měla vést lékaře ke zvážení diagnózy nádoru. Zbytečná prodleva v určení diagnózy hrozí rozvojem pokročilé fáze onemocnění a může tak snížit úspěšnost léčby dětského pacienta.

Čtěte také:

↑ nahoru

Vstupní vyšetření

Pacient přijatý na oddělení dětské onkologie s podezřením na nádor absolvuje takzvané vstupní vyšetření. Jeho cílem je definitivní stanovení diagnózy a určení rozsahu onemocnění. Jediné skutečné prokázání nádoru je ze vzorku podezřelé tkáně, která se musí pacientovi odebrat (takzvaná biopsie).

Předpokládanou oblast nádoru nejprve vyšetříme vhodnou zobrazovací metodou. U dětí používáme nejčastěji ultrazvuk. Jedná se o rychlé a nebolestivé vyšetření, které zobrazí postiženou oblast.

Dokonalejší přehled o podezřelém útvaru získáme magnetickou rezonancí nebo CT vyšetřením. Magnetická rezonance (MRI) je pro účely vyšetření dětí nejvhodnější, jelikož při počítačové tomografii (CT) dochází k nežádoucímu ozáření pacienta malou dávkou radiace. MRI i CT vyšetření však u malých nespolupracujících dětí nárokují uvedení do celkové anestezie. Výše uvedená zobrazení poskytnou dostatek informací o velikosti a uložení domnělého nádoru a jsou podkladem k biopsii, při které chirurg odebere drobný vzorek vyšetřované tkáně k histologickému zkoumání.

Histopatologické vyšetření je pro diagnózu nádoru absolutní nutností: patolog mikroskopicky zhodnotí jednotlivé buňky odebraného vzorku, posoudí jejich případné nádorové znaky, určí typ nádoru a zařadí jej podle standardní klasifikace. Výsledek histologického vyšetření informuje lékaře nejen o vlastní diagnóze, ale také o agresivitě onemocnění, kterou lze odstupňovat na základě konkrétních znaků nádorových buněk. Přesná klasifikace nádoru je nutná pro následné stanovení vhodné léčby pacienta.

Diagnóza leukémie se stanoví na základě vyšetření zvaného aspirace kostní dřeně (neboli sternální punkce) – pomocí tenké jehly odebere lékař pacientovi vzorek kostní dřeně z hrudní kosti v lokálním znecitlivění. Kostní dřeň je podrobně vyšetřena na přítomnost leukemických buněk.

Na základě histologicky potvrzené diagnózy nádoru pokračuje vstupní vyšetření (takzvaný staging), kterým pátráme po vzdálených ložiskách onemocnění. Nejčastěji vídáme metastázy v oblastech s velkým průtokem krve, tedy v plicích, v játrech, v kostech a v kostní dřeni. Plíce kontrolujeme CT vyšetřením. Játra zobrazujeme pomocí ultrazvuku, případně magnetickou rezonancí. Kosti zobrazí nukleární vyšetření, zvané scintigrafie. Kostní dřeň vyšetřujeme aspirací kostní dřeně.

Zejména u malých dětí je snahou minimalizovat počet vyšetření a co nejméně traumatizovat pacienta bolestivými zákroky. Aspiraci kostní dřeně proto obvykle provádíme v souvislosti se zobrazovacím vyšetřením, které pacient podstupuje v narkóze.

Záměrem vstupního vyšetření u dítěte s nově diagnostikovaným nádorem je také ozřejmit funkci orgánů, které může poškozovat nadcházející protinádorová léčba. Funkci srdce zjišťujeme pomocí ultrazvuku (takzvaná echokardiografie). Ledvinné funkce ozřejmíme nukleárním vyšetřením. Obvykle děti podstoupí také vstupní neurologické vyšetření, protože léčba může v některých případech nepříznivě ovlivňovat nervové funkce pacienta. Standardní součástí vstupního vyšetření u pacienta s podezřením na nádor nebo leukémii je také podrobné vyšetření krve.

↑ nahoru

Protinádorová léčba

Po určení přesné histologické diagnózy a rozsahu onemocnění je následně pacientovi stanovena vhodná onkologická léčba (takzvaný terapeutický plán). Dětští pacienti s nádorovým onemocněním se léčí v České republice na dvou pracovištích dětské onkologie – ve Fakultní nemocnici Motol v Praze a ve Fakultní nemocnici v Brně. Děti s diagnózou leukémie se léčí také na pracovišti v Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Ostravě, Olomouci a Ústí nad Labem.

Soustředění onkologické léčby do specializovaných center (takzvaná centralizace léčby) zaručuje pacientům přístup zkušených odborníků. Zdravotníci těchto center jsou plně seznámeni nejen se standardním průběhem onkologické terapie jednotlivých diagnóz, ale také se všemi komplikacemi, které může léčba nádoru provázet. Úspěšné řešení komplikací umožní dlouhodobá zkušenost personálu, speciální přístrojové vybavení a dostupnost vhodných léčiv. Ve fakultních nemocnicích s pracovištěm dětské onkologie jsou k dispozici také odborníci z dalších oborů medicíny (anesteziologové, chirurgové, kardiologové, ortopedi a jiní), bez jejichž spolupráce se často náročná léčba dítěte neobejde.

Informace o diagnóze pacienta, průběhu léčby a léčebných výsledcích jsou analyzovány v evropských centrech dětské onkologie. Cílem hlášení a následné analýzy těchto dat je průběžně určovat optimální formu onkologické léčby daného nádoru – naší snahou je dosažení co možná nejlepších léčebných výsledků při co největším snížení nežádoucích účinků protinádorové terapie.

Samostatnou kapitolou léčby jsou aktuálně probíhající mezinárodní klinické studie. Terapie nádoru je vedena podle přesných mezinárodních doporučení. Pacienti s toutéž diagnózou jsou obvykle léčeni dvěma a více způsoby, přičemž rozdílný způsob léčby spočívá obvykle v posílení nebo naopak redukci terapie, v různém dávkování či sekvenci podávaných léků a podobně. Součástí takové léčby je informovaný souhlas s takzvanou randomizací.

Randomizace (z anglického slova „random“, znamená „náhoda“) je postup, při kterém je pacient náhodně vybrán pro určitý způsob léčby. Rozdělení pacientů do jednotlivých léčebných postupů neboli takzvaných léčebných větví generuje počítač. Randomizované klinické studie jsou základem pokroku v terapii nádorů – léčebné výsledky, jakož i nežádoucí účinky nových preparátů ozřejmí výsledky analýzy dat po skončení takové studie. Zařazení do studie nemusí u dítěte vždy vést ke zlepšení prognózy ve srovnání se standardní léčbou. Vždy je však randomizovaná studie přínosem v onkologické léčbě budoucích pacientů, neboť její výsledky napomáhají optimalizaci protinádorové léčby.

Protinádorová (onkologická) léčba u dětí se výrazně liší od terapie dospělých. Dětské nádory jsou obvykle dobře citlivé na podání cytostatik (chemoterapie) a na ozařování (radioterapie) oproti nádorům v dospělém věku.

Onkologickou léčbu dělíme na místní a celkovou. Místní (lokální) léčba je zacílena pouze na ložiska nádoru patrná vstupním vyšetřením. Lokální léčbou likvidujeme původní nádor a jeho případné metastázy, a to buď operačně, nebo ozařováním. Celková léčba je nutná k zahubení ostatních nádorových buněk v těle pacienta, které se mohou v organismu šířit krví nebo mízním systémem, ale nejsou zachytitelné běžnými zobrazovacími metodami. Celková léčba zahrnuje chemoterapii, případně transplantaci kmenových buněk krvetvorby a jiné nové postupy.

Podle agresivity nádoru je často nutné kombinovat více typů protinádorové terapie současně. U většiny diagnóz je žádoucí operace, při které je nádor chirurgicky odstraněn. V některých případech se však onemocnění nachází v oblasti, kde nelze operovat – některé nádory mozku nelze odstranit kvůli riziku nevratného poškození okolních struktur. Nádory v břiše často zahrnují další orgány nebo důležité cévy, které není možné odoperovat. Naopak v některých případech je operace pro přežití pacienta a úspěšnost léčby nezbytná, přestože dítěti způsobí doživotní poškození a dlouhodobé následky (odstranění velké části střeva, amputace končetiny a podobně). Vzhledem k široké škále dětských nádorů vychází lokální chirurgická léčba v dětské onkologii ze spolupráce se specialisty v oboru neurochirurgie, ortopedie, kardiochirurgie, ORL, stomatochirurgie, …

Druhým typem lokální léčby je ozařování. Cílem je usmrcení nádorových buněk formou záření na oblast nádoru. Oblast k ozáření je počítačově zaměřena před zahájením vlastní radioterapie pomocí speciálního CT přístroje (takzvaného plánovací CT). Ozařování se provádí denně od pondělí do pátku po dobu několika týdnů. U malých nespolupracujících dětí je k hladkému průběhu této léčby nutná každodenní celková anestezie, která rodiče dětských pacientů obvykle znepokojuje. Uspání malého dítěte je však podmínkou pro ozáření skutečné oblasti nádoru (takzvané ozařovací pole) a snížení rizika zasažení okolních struktur nebezpečným zářením. Radioterapie dokáže onemocnění zlikvidovat, není však bohužel bez nežádoucích účinků. Dávky radiace částečně zasahují i struktury v blízkosti ozařovacího pole. Podle lokalizace onemocnění tak mohou pacienti trpět bolestivým spálením okolní kůže, popálením jícnu a jeho zjizvení při ozařování v oblasti krku, průjmy při ozařování v blízkosti střev nebo poškozením zraku při radioterapii v blízkosti oka. Ozařování větší plochy v blízkosti kostí může vést k útlumu funkce kostní dřeně, kde dochází k tvorbě krvinek. Velkou kapitolou je ozařování pro mozkové nádory, které může mít zejména u vyvíjejícího se mozku malých dětí závažné následky v psychomotorickém vývoji.

Chemoterapie je podávání léků s protinádorovým účinkem (takzvaných cytostatik). Léky se aplikují obvykle nitrožilně formou kapací infúze. U některých diagnóz je nutné cytostatika podávat také cestou mozkomíšního moku při výkonu zvaném lumbální punkce. Existují i cytostatika v tabletové formě.

Výhodou nitrožilního podání je snadná aplikace – pacientovi se zavede do žíly hadička, kterou se cytostatikum dostává přímo do krve. U onkologicky léčených dětí obvykle využíváme možnost dlouhodobého zavedení hadičky s větším průsvitem, kterou umístíme při krátkém kardiochirurgickém výkonu do velké žíly. Zajistíme tak trvalý žilní přístup pro dlouhodobou léčbu. Jedná se o takzvaný centrální žilní katetr, který je pacientovi zaváděn nejčastěji do žíly pod klíční kostí, na krku nebo v třísle. Centrální žilní katetr využíváme nejen k podávání cytostatické léčby, ale také ke kontrolním odběrům krve, které jsou při náročné onkologické léčbě velice časté.

Manipulace s katetrem patří pouze do rukou zkušených sester a lékařů. Katetr se musí pravidelně proplachovat a veškerou manipulaci s ním provádíme za sterilních podmínek. Podobně jako přítomnost jakéhokoliv jiného cizorodého materiálu v těle má žilní katetr tendenci podléhat zánětu. Infekce katetru (takzvaná katetrová sepse) může být pro pacienta život ohrožujícím stavem. I přes dodržení všech hygienických opatření však nezřídka dochází k infekci katetru vlastními bakteriemi pacienta, jehož obranyschopnost je v důsledku protinádorové léčby značně oslabena. Hlavní léčbou katetrové sepse je zahájení nitrožilní léčby kombinací širokospektrých antibiotik a vyjmutí infikovaného katetru.

Podávání cytostatik cestou mozkomíšního moku (takzvaná intrathekální aplikace) umožní působení léku i v oblasti mozku a míchy. Tam běžně podávané léky obvykle neúčinkují vzhledem k existující bariéře mezi krví a mozkomíšním mokem, která brání poškození mozku a míchy toxickým působením medikamentů. Při diagnózách, kde bývá nádorem zasažen i mozek, je intrathekální aplikace cytostatik nutností. Pacientovi se léky do mozkomíšního moku podají při krátkém výkonu zvaném lumbální punkce: lékař pronikne krátkou jehlou do mozkomíšního moku v bederní oblasti, která je z hlediska poškození míchy bezpečná. Podání cytostatika pacient necítí, ale samotný vpich může být bolestivý. Z toho důvodu dětem oblast lokálně znecitlivujeme speciální náplastí v oblasti plánovaného vpichu. Na některých pracovištích dětské onkologie je lumbální punkce prováděna v celkové anestezii.

Účinek chemoterapie je dán schopností cytostatika usmrtit rychle se množící nádorové buňky. Chemoterapie se obvykle podává v určitých intervalech, které nazýváme cykly, série nebo bloky. Trvají vždy několik dní. Během jednoho cyklu je dítě hospitalizované v nemocnici a prakticky 24 hodin denně je napojeno na kapací infúzi. Bezprostřední nežádoucí účinky chemoterapie zahrnují nevolnost, případně zvracení, a dokážeme jim ve většině případů předcházet podáním vhodných léků. Pacienti si v průběhu podávání chemoterapie také často stěžují na nechutenství a únavu.

Cytostatická léčba má i další nežádoucí účinky, které se obvykle projeví v horizontu týdnů až měsíců. Cytostatika poškozují rychle se množící buňky nádoru, ale také buňky zdravých tkání, které mají schopnost rychlého růstu. Jedná se především o buňky vlasových váčků (chemoterapie vede k vypadání vlasů, chlupů, řas a obočí, sloupávání nehtů), sliznice trávicího ústrojí (afty a zánětlivá ložiska v ústech, průjmy, neschopnost dostatečně vstřebávat živiny ze stravy), zárodečné buňky pohlavních orgánů (snížení plodnosti) a buňky kostní dřeně (útlum krvetvorby). Zejména útlum krvetvorby může pacientův stav ohrožovat: útlum tvorby krevních destiček vede k jejich nedostatečnému množství v těle a k následným krvácivým projevům (krvácení z nosu, modřiny a jiné krvácivé projevy na kůži, krvácení z dásní a podobně). Nedostatek červených krvinek se projevuje bledostí a zvýšenou únavou pacienta. Dítě musí v průběhu léčby absolvovat pravidelné krevní testy, které ozřejmí aktuální počet krvinek. Krevní destičky i červené krvinky hradíme pacientovi formou krevních transfúzí. Pokles bílých krvinek v důsledku útlumu krvetvorby snižuje pacientovu obranyschopnost.

Dítě v onkologické léčbě je tak ohroženo řadou – často banálních – infekcí. Mělo by se vyvarovat kontaktu s větším počtem lidí, nesmí chodit do kolektivních zařízení (školky, školy, zájmových kroužků a podobně), nemá přijít do styku s nemocnými, byť by to byli rodinní příslušníci. U některých nádorů, vyžadujících mimořádně agresivní léčbu, doporučujeme pacientům i určitý dietní režim s vyloučením potravin, které mohou obsahovat zárodky plísní (plísňové sýry, arašídy) nebo bakterií (jogurty s živými kulturami, probiotické nápoje).

Obvykle však infekce u onkologicky léčených probíhá vlivem vlastních mikroorganismů, které se přirozeně vyskytují v těle pacienta (bakterie zažívacího ústrojí, zejména střeva). U dítěte léčeného chemoterapií se tak po několika dnech od podání cytostatik může rozvinout takzvaná febrilní neutropenie – infekce v důsledku nedostatečné obranyschopnosti provázená horečkami. Teplota u pacienta v průběhu onkologické léčby musí pokaždé vzbudit podezření na febrilní neutropenii a do dvou hodin by měla být u dítěte zahájena léčba. Febrilní neutropenii léčíme nitrožilním podáváním kombinace antibiotik za hospitalizace na příslušném pracovišti dětské onkologie. Podobně jako katetrová sepse je febrilní neutropenie jednou z nejzávažnějších komplikací protinádorové léčby a může pacienta ohrožovat na životě.

Nežádoucí účinky chemoterapie se mohou projevit také snížením plodnosti pacienta. Cytostatika mohou zárodečné buňky vaječníků a varlat nenávratně poškodit. U dospívajících chlapců je možné tyto nežádoucí účinky řešit zamražením spermatu získaného masturbací. Zamrazení vajíček nebo části tkáně vaječníku je u dětí ve fázi výzkumu. Riziko snížení plodnosti je však značně individuální a u většiny chemoterapeutických schémat jej nelze předvídat. V ambulanci pro dlouhodobě sledované pacienty se často vyskytují dospělí lidé, kteří po onkologické léčbě úspěšně založili vlastní rodinu, a chemoterapie neměla na jejich plodnost žádný negativní vliv. O riziku poruchy plodnosti by však měl být pacient, respektive jeho zákonný zástupce, před zahájením chemoterapie informován.

Transplantace kostní dřeně (převod kmenových buněk krvetvorby) je součástí léčby u dětí s vysoce rizikovou leukémií. Pacientům se podává kostní dřeň dárce, mluvíme o takzvané alogenní transplantaci. U dětí se solidními nádory zpravidla neprovádíme alogenní transplantaci – převod kmenových buněk je přesto součástí léčby některých nádorů. Obvykle se jedná o diagnózy, kde je nutné podat pacientovi natolik agresivní chemoterapii, že tato jeho krvetvorbu v kostní dřeni prakticky zlikviduje. Dítěti se proto před zahájením cytostatické léčby odebírají buňky krvetvorby, které se přirozeně vyskytují nejen v kostní dřeni, ale v malém počtu i v periferní krvi pacienta. Tento proces se nazývá separace. Po absolvování agresivní chemoterapie jsou pacientovi aplikovány do krve jeho vlastní buňky krvetvorby (takzvaná autologní transplantace).

Dětská onkologie se zabývá i diagnózami, které jsou charakteristické pro dospělý věk. Zejména u dospívajících vídáme takzvaný karcinom. Terapie karcinomu u dítěte je vedena obdobným způsobem jako u dospělého pacienta a zahrnuje všechny vhodné léčebné metody, včetně aplikace monoklonálních protilátek. Monoklonální protilátky jsou využívány u dětí také například při diagnóze některých zhoubných nádorů mízní tkáně.

Nedílnou součástí léčby dětských nádorů je léčba podpůrná. Zahrnuje léky ke snížení nežádoucích účinků chemoterapie (léky proti nevolnosti a zvracení, léky na posílení apetitu, …) a léky, které využíváme v případě výskytu zejména infekčních komplikací protinádorové léčby (antibiotika, antimykotika, virostatika, …).

Čtěte také:

↑ nahoru

Psychická podpora

Neodmyslitelný podíl na příznivém průběhu léčby má psychický stav pacienta. Nemocné děti často snášejí svou diagnózu lépe než jejich rodiče. Děti nejsou zatížené předsudky, které vytanou každému z nás při slově rakovina. Děti nemají důvod se při sdělení diagnózy zhoubného nádoru bát okamžitě bolesti, utrpení a smrti. Jejich hlavní strádání vyplývá z dlouhodobého pobytu v nemocnici, z omezeného kontaktu s rodiči, se sourozenci a kamarády. Psychická pohoda nemocných dětí je tedy z velké části odvislá od psychického stavu rodičů. Rodič musí být dítěti oporou, musí ho posílit v náročné léčbě, musí ho podržet v okamžicích, kdy dítě klesá na mysli.

Hlavní podíl na dobrém psychickém stavu rodiny pacienta má jednoznačně dostatečná informovanost. Dětští onkologové vedou s rodiči řadu pohovorů, při kterých nastíní, jak bude léčba probíhat, jaké komplikace lze očekávat, jak dlouhé hospitalizace dítě čekají a jakým způsobem ovlivní diagnóza celou rodinu.

Je potřeba si uvědomit, že nemoc dítěte skutečně zasáhne všechny rodinné příslušníky: jeden z rodičů bude pacienta doprovázet při dlouhodobých hospitalizacích a tím pádem se buď vzdá svého zaměstnání, nebo bude situaci řešit opakovaným uvolňováním z práce za účelem ošetřování člena rodiny. Druhý rodič převezme úlohu živitele a ve spolupráci s prarodiči pacienta bude pečovat o případné sourozence nemocného. Pro oba rodiče je taková situace velmi náročná a v průběhu několikaměsíční léčby může dojít i k odcizení partnerů.

Informovanost rodiny zahrnuje nejen dostatečné povědomí o diagnóze, stadiu onemocnění a plánu léčby, ale také dostatek informací pro řešení této náročné rodinné situace. Pracoviště dětské onkologie proto nabízí rodinám nemocných dětí také sociální pracovníky, kteří rodičům poradí a pomohou s vyřízením neschopenek nebo žádostí o sociální dávky.

Na pracovištích dětské onkologie fungují samozřejmě i psychologové. Ti jsou k dispozici nejen pacientům, ale také jejich rodinám. Mateřská školka a škola pomáhají udržovat kontinuitu učení a jsou rodinám nápomocné v opětovném zařazení dítěte do běžného života po skončení onkologické léčby. Pracoviště obvykle disponuje také herními terapeuty, mladými dobrovolníky a dalšími pracovníky, v jejichž popisu práce je zvedat nemocným náladu a rozptylovat je od dlouhodobé léčby.

Na každém oddělení dětské onkologie je herna pro děti, kde mohou pacienti trávit čas v průběhu dlouhých hospitalizací. Obvykle je možný i celodenní doprovod rodiče nebo někoho blízkého, který čas v nemocnici dítěti zpříjemňuje. U malých dětí navíc mohou maminky v pokoji s nemocným přespávat, a neopouštějí tudíž své dítě ani na noc. Taková možnost je nemocnými dětmi jistě velmi vítána – na druhou stranu je 24hodinový pobyt v nemocnici pro doprovod vždy velkou psychickou zátěží.

Při každém centru dětské onkologie pracují nadační fondy a rodičovská sdružení, které podporují pacienty nejrůznějšími způsoby – letní tábory nebo zimní pobyty pro děti po léčbě, kontakt s rodinami nově příchozích pacientů a těch, kteří už léčbou úspěšně prošli. V neposlední řadě sem patří spolky pomáhající těžce zasaženým rodinám dětí, které diagnóze zhoubného nádoru podlehly.

↑ nahoru

Některé organizace pomáhající onkologicky nemocným dětem a jejich rodinám:

Onka – sdružení pomáhající onkologicky nemocným dětem a jejich rodinám. Klinika dětské onkologie, Fakultní nemocnice v Brně
Haima – občanské sdružení na pomoc dětem s hematologickým a onkologickým onemocněním, Fakutlní nemocnice Motol v Praze
Nadační fond dětské onkologie Krtek
Nadační fond Klíček
Česká onkologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Jednou z iniciativ, která se věnuje pomoci dětem v onkologické léčbě a současně sdružuje ty, kteří už terapii zvládli, je projekt MŮJ NOVÝ ŽIVOT. Jako jediný projekt svého druhu spolupracuje se všemi pracovišti pro léčbu dětských malignit a umožňuje pacientům, jejich rodinám a blízkým udržovat vzájemný kontakt nejen v průběhu léčby, ale i po jejím skončení, a to v rámci celé České republiky. Hospitalizovaným dětem připravuje projekt nejrůznější zábavné akce a programy přímo na oddělení dětské onkologie. Pacientům po léčbě nabízí sportovní a kulturní aktivity, které napomáhají opětovné integraci dětí do normálního života.

Důležitým cílem projektu je také osvěta veřejnosti: formou fotografické výstavy onkologicky nemocných dětí apeluje na laickou veřejnost a snaží se dostat problematiku dětské onkologie do naší společnosti. Fotografie představují děti léčené pro zhoubný nádor jako obyčejné lidi, kteří si dokázali svou statečností a pevným odhodláním vybojovat své místo v životě. Projekt MŮJ NOVÝ ŽIVOT a stejnojmenná výstava jsou velikou výzvou pro ty, kteří od onkologicky nemocných dětí odvracejí zrak a zcela odmítají přijmout myšlenku, že i jejich dítě může onemocnět zhoubným nádorem. Současně je projekt velikou inspirací a podporou pro všechny nově příchozí i bývalé pacienty.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku

Autorka článku

MUDr. Lucie Hrdličková (roz. Cingrošová)

Absolventka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2006 pracuje jako sekundární lékařka Kliniky dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice Motol. Během studia medicíny a svého působení na motolské klinice absolvovala řadu odborných stáží v zahraničí (Francie, Rakousko, Holandsko). V roce 2011 úspěšně složila atestaci z dětského lékařství. Ve spolupráci s fotografkou Kamilou Berndorffovou zahájila na jaře roku 2010 realizaci projektu MŮJ NOVÝ ŽIVOT na podporu dětí léčených pro zhoubné onemocnění.

Tipy na související literaturu a další zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy "nádor" a "onkologie".

Literatura

KOUTECKÝ, J. – KABÍČKOVÁ, E. – STARÝ, J. Dětská onkologie pro praxi. Praha: Triton, 2002.
KOUTECKÝ, J. Nádorová onemocnění dětí a mladistvých. Praha: Galén, 1997.
PIZZO, P. A. – POPLACK, D. G. Principles and Practice of Pediatric Oncology. Lippincott Williams &Wilkins, 2016.

Audiozáznamy