Vandalismus

Autor/ka: PhDr. Alena Petriščová
Datum publikace: 15. 04. 2012, Aktualizováno: 13. 04. 2023

Pod vandalismus řadíme formy chování, které jsou namířené proti druhé osobě či skupině lidí a jejich majetku.

Ve škole se jedná nejčastěji o poškozování školního majetku či věcí spolužáků. Mimo prostor školy se s extrémními formami vandalismu můžeme setkat při sportovních utkáních (takzvaní „hooligans“ neboli radikální sportovní fanoušci), dále jde o ničení veřejného či soukromého majetku (například ničení laviček, telefonních automatů, rozbíjení zastávek či výloh, ničení hřbitovních náhrobků a podobně) nebo o často diskutované subkultury v podobě sprejerství (graffiti). Nejsofistikovanější podobou vandalismu jsou počítačové viry a spamy.

Cílem takto se chovajících jedinců či celých skupin je často pouze to, aby jejich dílo spatřilo nebo zažilo co nejvíce „diváků“. Zaměřují se proto na společné prostory (vagony metra, vlaků a podobně), ale i na virtuální prostory. Ty pak fungují jako přenosná média“, která zaručí dostatečné publikum. Společná veškerému vandalskému chování je snaha zůstat v anonymitě.

Motivace k vandalismu

  • Prostředek, kterým mohou dospívající „vyjádřit“ svůj názor na společnost – dospělé.
  • Prostředek k manipulaci s ostatními, vytváření nepříjemné atmosféry a strachu kolem sebe, podpora vlastní moci a síly.
  • Způsob, jak ventilovat svoje emoce, ulevit si od napětí, stresu, uvolnit nahromaděnou agresi, protože jinak to neumí.
  • Snaha zahnat nudu a touha po nevšedním zážitku (dospívajícím často chybí způsob, jakým se prezentovat, a nemají dostatek cílevědomosti a ambicí k tvoření; jednodušší je měnit okolí ničením).

Důsledky neefektivního řešení problému

Při nedostatečném nebo chybějícím vhodném zacházení s dětmi se často stává, že násilné chování přeroste do podoby, kterou není možné běžnými výchovnými prostředky zvládnout, dítě se stává nezvladatelným a dostane diagnózu „poruchy chování“. V zásadě neefektivní přístupy jsou:

  • Represivní přístup (to znamená, že řešíme pouze následek a nezajímá nás příčina) – potrestáme dítě, které bude v podobném chování pravděpodobně pokračovat, jen si dá příště větší pozor.
  • Opakované získávání slibů a vyčítání – sice může hnout svědomím dítěte, které se bude chvíli snažit, ale bez náhradního ventilu agresivního chování a hledání příčin se k původnímu chování stejně vrátí.

Jak předcházet vandalismu u dítěte?

Dítě by mělo znát hodnotu práce a nejlépe si ji uvědomí svojí vlastní prací. Není potřeba hned dítěti shánět brigádu. Stačí přidělit mu takové domácí práce, které ve svém věku zvládne a je schopno za ně nést odpovědnost. Na vás pak je dítě kontrolovat, zda úkoly plní (práci po něm ovšem neopravujte, tím byste popřeli smysl celého konání). Pro vás to je možnost sejmout ze sebe část povinností a získat více času pro sebe nebo pro sebe a své dítě.

Kdy a kde hledat pomoc

Vlastní zdroje

Zamyslete se, proč musí dítě užít tak extrémních forem chování, aby na sebe upozornilo a získalo vaši pozornost a váš čas. Proberte s dítětem úpravu jeho povinností a trávení volného času. Přečtěte si více informací o dané problematice na důvěryhodných portálech, například:

Ve škole

Zeptatejte se na kontakty, vyhledejte pomoc u školního metodika prevence, výchovného poradce, školního psychologa. Vymyslete společnou strategii náhrady škod, pokud je vaše dítě pachatelem.

Další zdroje pomoci

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Přihlášení k odběru newsletteru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor/ka

Vystudovala speciální pedagogiku-etopedii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala čtyři roky na základní škole pro žáky s poruchami chování. Sedm let působí jako lektorka a koordinátorka programů primární prevence rizikového chování v Občanském sdružení Prev-Centrum. Aktuálně pracuje jako školní speciální pedagožka a lektorka programů primární prevence rizikového chování.

Odborná knihovna:
Články: