- Domů
- Problémy dítěte a rodiny
- Rodina či dítě jako oběť trestného činu
- Dítě jako oběť trestného činu
Dítě jako oběť trestného činu
Autor/ka: pplk. Mgr. Martina Petrovičová
Datum publikace: 11. 11. 2019, Aktualizováno: 27. 02. 2023
Děti (osoby mladší 18 let) se stávají oběťmi celé škály trestných činů s různým stupněm závažnosti, od přestupků až po zvlášť závažné zločiny. Jsou ohrožovány kriminálními jevy, vlivem sociálního prostředí i samotné rodiny, relativně snadným přístupem k návykovým látkám a alkoholu a zejména novými trendy v online prostředí. Pro oběť je často obtížný už první krok, oznámení na policii. I proto Policie ČR vytvořila pro děti vstřícné prostředí, jež se označuje jako dětská výslechová místnost.
Obsah článku:
- Oznámení o trestné činnosti
- Podpora dítěte ve vyšetřovacím procesu
- Jak má rodič nebo jiná blízká osoba postupovat
- Násilí doma
- Výslech dítěte
- Když je pachatel obětí
Oznámení o trestné činnosti páchané na dětech
Když se dítě stane obětí trestného činu, je třeba nahlásit to na Policii České republiky (PČR). Stejně postupujeme v případě podezření na protiprávní jednání. Na PČR se může obrátit kdokoliv, tedy i samo dítě. Oznámení lze podat na jakoukoliv služebnu PČR, na linku 158 či písemnou formou. Osoby mladší 15 let by měly na policii přijít v doprovodu zákonného zástupce, či alespoň v doprovodu jiné dospělé osoby. V závažných případech bude PČR samozřejmě komunikovat i se samotným dítětem. PČR sama zajistí přítomnost OSPOD nebo zákonných zástupců u úkonu s dítětem. Rozhodne také o dalším postupu dle závažnosti konkrétního případu. U akutních případů zajistí přivolání lékařské služby, popřípadě externího psychologa. Při dalších úkonech s dětmi PČR zajistí vždy přítomnost OSPOD, jehož úkolem je v době úkonu hájit zájmy dítěte. S dětmi pracují speciálně vyškolení policisté. Není vhodné, aby děti vypovídaly za přítomnosti svých rodičů, zejména proto, že ve většině případů je potřeba vyslechnout k dané věci také právě rodiče. Tím, že by se účastnili úkonu s dítětem, nebyl by tento úkon procesně použitelný. Dalším důvodem je, se děti před svými rodiči stydí, a někdy i bojí, mluvit o tom, co se stalo. Nechtějí totiž rodiče zklamat. Samozřejmě existují výjimky, například velmi malé děti či děti handicapované nebo jinak závislé na svých rodičích.
Podpora dítěte ve vyšetřovacím procesu
Na dítě nejsou ve vyšetřovacím procesu kladeny žádné nadstandardní nároky. PČR disponuje specialisty pro práci s dětmi a je plošně proškolena o tom, jak pracovat se zvlášť zranitelnou obětí. V závažnějších případech s dítětem pracují specialisté a lze využít krizovou intervenci či pomoc policejního nebo externího psychologa. Kolik času stráví dítě na policii, nelze přesně říci, odvíjí se to od konkrétní situace a okolností. Prioritou je dále neviktimizovat dítě a nevyslýchat ho opakovaně. Děti, stejně jako každý jiný účastník trestního řízení, jsou řádně poučeny o tom, že nesmějí poskytovat dále informace, které se v průběhu konání úkonů dozvěděly. Také je jim řádně vysvětlen postup probíhajícího trestního řízení. Doprovázejícímu rodiči, stejně jako dítěti, je vysvětleno, jaký bude další postup, případně jakým způsobem bude probíhat trestní řízení a jakých úkonů se bude dítě účastnit. Zároveň jej, pokud je potřeba, řádně poučí o jeho právech a povinnostech. Obecně podle ustanovení zákona č. 45/2013 Sb., o obětech, je PČR povinna poučit oběť o jejích právech a také jí předat kontakty na subjekty registrované u Ministerstva spravedlnosti ČR, které poskytují následnou péči (právní, psychologickou, terapeutickou a další). Policie má také plošně zajištěnu krizovou intervenci, což je 24hodinová služba akutní psychologické pomoci na místě. Provádějí ji proškolení policisté a oběti zároveň předají kontakt na subjekty poskytující následnou péči. Se souhlasem oběti může PČR přímo předat kontakt na oběť Bílému kruhu bezpečí. Organizace pak oběť osloví sama. V případech domácího násilí, kdy dojde k vykázání agresora, PČR předává informaci intervenčním centrům, která osloví oběť a zajistí další péči. U dětí PČR vždy spolupracuje s OSPOD. V žádném případě není z hlediska věrohodnosti činěn rozdíl mezi výpověďmi dětí a osob dospělých. PČR nehodnotí důkazy (například výpovědi), pouze je zaznamenává a prověřuje pro potřeby trestního řízení. Hodnocení důkazů poté náleží soudu. Dítě mladší 15 let soud nezve jako svědka či poškozeného. Jeho výpověď se čte nebo pouští na videozáznamu. Ostatní osoby jsou ale povinny dostavit se k soudnímu líčení.
Jak má postupovat rodič nebo jiná blízká osoba?
V první fázi je zejména potřeba zajistit ochranu života a zdraví dítěte (e-li ohroženo na zdraví). Poté dítě uklidnit, ubezpečit ho o podpoře, dodat mu sebedůvěru a získat od něj ohleduplně základní informace o tom, co se stalo. V žádném případě s dítětem nepřipravujte odpovědi, které má během výpovědi na PČR říkat. Poté je zapotřebí kontaktovat PČR. V závažných a akutních případech je možné dané jednání ohlásit prostřednictví linky 158, operační důstojník po zhodnocení situace může vyslat na místo hlídku. V ostatních případech lze kontaktovat jakékoliv oddělení PČR, nejlépe místně příslušné, což lze zjistit zadáním adresy na oficiální webové stránky PČR: https://www.policie.cz/SCRIPT/imapa.aspx. Toto oddělení zajistí další postup. Buď provede vlastní úkon (dle závažnosti), nebo přivolá specialistu z jiného útvaru. Pokud je dítě svědkem trestné činnosti, je jeho povinností, stejně jako jiných osob, k věci vypovídat. Dle zákona existují výjimky (například právo nevypovídat z důvodu institutu osoby blízké). I role „pouhého“ svědka může dítěti způsobit psychické trauma. Pokud pociťuje jakékoliv problémy, je vhodné obrátit se na odborníky, kteří se touto oblastí zabývají.
Oběti násilí v domácím prostředí
Když dítě čelí násilí doma, jedná se o velmi složitou situaci vzhledem k tomu, že většina dětí je na svých blízkých ekonomicky, sociálně, ale zejména citově závislá. Pokud je násilí (fyzické, psychické, sexuální) pácháno právě osobou blízkou, na které je oběť závislá, je pro dítě velmi těžké se proti rodiči vzepřít. V těchto případech je doporučeno, aby se dítě svěřilo jiné dospělé osobě, které důvěřuje (např. učitel, soused…). Nebo dětskému kamarádovi, který může takovou osobu vyhledat. Nechat si dále ubližovat je pro dítě vždy ta horší možnost. Aby se nemuselo bát, PČR zajistí bezpečnost a ochranu dítěte například tím, že oddělí pachatele od dítěte a ve spolupráci s OSPOD zajistí předání dítěte osobě, která je schopna se o ně dále postarat. Popřípadě zajistí jeho dočasný pobyt v azylovém nebo ústavním zařízení. Pokud agresor nejde do vězení a dítě ho bude pravděpodobně dál potkávat, může soud rozhodnout například o tom, že se agresor nesmí přibližovat k oběti či ji nějak kontaktovat. Co se týká sekundární viktimizace, PČR dbá na to, aby zejména děti nebyly sekundárně viktimizovány v průběhu trestního řízení, především opakováním prováděných úkonů a šetrným přístupem k obětem. Ve vztahu k ostatním subjektům, jako jsou média, sousedé, spolužáci i zbytek rodiny, je ve spolupráci s psychologem vypracován plán dalšího postupu včetně komunikace tak, aby oběť co nejméně zatěžoval.
Výslech dítěte
Pro výslechy dětí slouží speciální dětská výslechová místnost, která se liší od běžné kanceláře svým příjemným vybavením, ale zejména tím, že je zde dítě samo s vyslýchajícím a nikdo další je neruší. Nemůže dojít k tzv. převaze dospělých nad dítětem. Za dítě nemůže při výslechu vystupovat nikdo, ale dítě jako zvlášť zranitelná oběť má právo na zmocněnce (většinou advokáta), který hájí jeho práva v trestním řízení. Dále má možnost mít na pomoc důvěrníka, což je osoba, která se může účastnit trestního řízení, nesmí do něj však nijak zasahovat. Poskytuje psychickou podporu oběti. Při každém úkonu prováděném s dítětem je přítomen OSPOD hájící zájmy dítěte. Pokud nemůžou zákonní zástupci vykonávat svá práva, je dítěti pro dané trestní řízení ustanovován ještě opatrovník. Někdy se výslechů účastní také dětský psycholog, ale nesmí do nich zasahovat. Může nicméně pomoci zklidnit dítě před výslechem a poskytnout následnou péči.
Když je pachatel obětí
Pokud se dítě dopustí trestné činnosti pod nátlakem či je vydíráno, policie je povinna tyto skutečnosti prověřit. Pokud se toto prokáže, dítě za své jednání není nijak postiženo. Je nutno odlišit trestní odpovědnost od 15 do 18 let. Děti do 15 let nejsou trestně odpovědné. Dopustí-li se činu jinak trestného, policie případ prověří, odloží a následně se řeší v občanskoprávním řízení. Specifickým prostředím, kde se navíc oběť snadno nevědomky stává pachatelem, je internet.
Obrázek
Děti se na něm ve stále větší míře stávají oběťmi tzv. „kyberšikany“, realizované obvykle přes osobní profily na sociálních sítích. Kyberšikana je odvozený pojem, který v sobě skrývá snahu někomu ublížit, například podvodným vylákáním intimních fotografií či hesel k přístupovým účtům. Pachatelé na internetu ztrácejí zábrany a děti nedokážou rozpoznat a domyslet nebezpečí, která jim na síti hrozí. Dobrovolně pachatelům poskytují intimní fotografie či osobní materiál. Ten může být následně použit proti nim (usnadňuje to vydírání: „Jestli nepošleš další, ještě odvážnější fotky, tak pošlu tvé rodině, kamarádům a spolužákům ze školy fotky, které už mám!“). Nezodpovědným jednáním tak motivují pachatele k páchání dalších trestných činů jako např. sexuální nátlak, vydírání, vyhrožování, zastrašování a další. Kromě toho, že děti dávají dobrovolně pachatelům do rukou zbraně, kterými jim následně může být ubližováno, neuvědomují si skutečnost, že rozesíláním intimních fotografií se samy mohou dopustit trestného činu v podobě výroby a nakládání s dětskou pornografií. Nicméně komunikace s policií je vždy lepší a má menší a méně závažné dopady než neřešení, „odkládání“ nebo ignorování problému. Pomoc oběti je vždy na prvním místě. Všem dětem a jejich rodičům proto doporučujeme přistupovat k online komunikaci s patřičnou obezřetností. Rodiče by měli mít přehled o tom, s kým a o čem jejich děti komunikují. Děti by zároveň měly vědět, že s nestandardním chováním na internetu by se měly svěřit důvěryhodné osobě, neměly by ničit stopy a důkazy v podobě závadové komunikace a měly by situaci řešit s orgány či organizacemi k tomu určenými. V případě trestného chování vždy s Policií České republiky.
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Pomohly vám informace v tomto článku?