Děti u vody – nejen o tonutí

Autor/ka: Mgr. David Peřan, DiS., Bc. Jana Poštová, DiS.
Datum publikace: 12. 08. 2021, Aktualizováno: 19. 08. 2021
K teplému létu bezesporu patří radovánky u vody. S našimi ratolestmi lze trávit čas u stojatých nebo tekoucích vod, v přírodě nebo u bazénu. Ať už si na odpočinek u vody najdete čas jako rodina nebo vyšlete děti na dětský tábor, je dobré vědět, jaká rizika existují a jak jim bezpečně předcházet, nebo jak zasáhnout, když se něco přihodí.

Většina lidí má pohyb kolem vody spojený s tonutím, ale z pohledu první pomoci se jedná spíše o méně časté situace. Mnohem častější jsou úrazy všeho druhu, alergické reakce nebo např. přehřátí. Všem těmto oblastem se budeme v textu věnovat.

Prevence a bezpečnost

Zcela zásadní je u vody prevence a bezpečnost. Dodržování základních pravidel je samozřejmostí: kolem bazénů a na kluzkých površích se neběhá, do vody se skáče jen na bezpečných místech, k tomu určených. Pro pohyb u vody existuje tzv. desatero pobytu u vody (v různých zpracováních, zde podle Asociace Záchranný kruh, z.s.):

  1. Pamatuj, že na plavidla nepatří děti bez řádně oblečených a upevněných záchranných vest.
  2. Nebuď ve vodě hrubý a bezohledný.
  3. Neplav a neskákej do vody na neznámých místech.
  4. Plav ve vyznačeném prostoru, máš záruku záchrany života.
  5. Neplav v blízkosti lodí a plavební dráhy.
  6. Nechoď se koupat sám, nepodceňuj nebezpečí vody.
  7. Neplav, jsi-li rozpálený nebo unavený.
  8. Neplav hned po jídle, nech si alespoň hodinu odstup.
  9. Neplav daleko od břehu. Máš-li tuto potřebu zajistí si doprovod lodičky.
  10. Důvěřuj členům vodní záchranné služby, uposlechni jejich pokynů a nepřekážej jim v práci.

Z hlediska bezpečnosti je zdraví a život zachránce vždy na prvním místě. Jakékoliv snahy o záchranu by tak neměly ohrozit osoby, které pomoc poskytují nebo další přítomné osoby. Právě z tohoto důvodu se snažíme například při tonutí o záchranu ze břehu, nikoliv z vody.K preventivním opatřením patří také používání nafukovacích pomůcek, vest apod. Stejně tak bychom měli vědět, kde se na koupališti nachází stanoviště plavčíka, a kde jsou umístěné pomůcky pro záchranu ze břehu a lékárnička. Nejdůležitější je ale umět správně přivolat zdravotnickou záchrannou službu.

Tip: Jdete s dětmi na koupaliště, kde se pohybuje více návštěvníků a trápí vás, jak ve vodě poznat vlastní dítě a mít tak neustále přehled? Vedoucí na táborech nebo plavčíci používají různě barevné plavecké čepice.

Kdy a jak volat zdravotnickou záchrannou službu

Na záchrannou službu volejte tehdy, pokud si nejste jistí, že danou situaci zvládnete vlastními silami. Ne každé volání nutně skončí výjezdem sanitky na místo. Pokud se nejedná o náhle vzniklý, život ohrožující stav, operátor vám může třeba jen poradit, jak v dané situaci postupovat.

Kdykoliv budete potřebovat pomoc záchranné služby, je nejlepší a nejrychlejší vytočit tísňovou linku 155 (často zmiňovaná linka 112 patří v ČR pod Hasičský záchranný sbor ČR a pokud zavoláte tam, hovor kolegové beztak předají na linku 155).

Obrázek
záchranáři

První, a ze všeho nejdůležitější informace, která by měla při volání na záchranku zaznít, je adresa, tedy místo, kam je potřeba pomoc poslat. Pokud nevíte, kde se nacházíte, lze použít nejrůznější pomůcky a body zájmu. V databázi máme parky, kostely, nákupní centra, čísla železničních přejezdů, zastávky MHD a v neposlední řadě také čísla sloupů veřejného osvětlení. Sloupy mají zhruba ve výšce očí směrem do ulice plechový štítek s číslem, které operátorce nadiktujete. Rázem bude přesně vědět, kde se nacházíte.

Kdekoliv v terénu je nejlepší použít aplikaci Záchranka, která stiskem jediného tlačítka odešle vaši aktuální polohu na příslušný dispečink záchranné služby. Funguje navíc nejen po celé ČR, ale také v Rakousku a Maďarsku a je dokonce propojena s Horskou službou. Aplikaci Záchranka považujeme za jeden z nejdůležitějších technických posunů moderní doby. Je to skvělá věc, která nám reálně pomáhá nacházet pacienty a zachraňovat životy. 

 

Úrazy

K nejčastějším úrazům kolem vody patří drobná povrchová poranění (odřeniny, otevřené rány všeho druhu ad.) nebo poranění kostí a kloubů (distorze, vymknutí, zlomeniny).

Rány

Rána ve spojení s masivním krvácením má při ošetřování nejvyšší prioritu. Krvácení je nutné co nejrychleji zastavit! Jako první provádíme tlak přímo v ráně a následně použijeme k zastavení tlakový obvaz, zaškrcovadlo, nebo turniket.

Obrázek
poraněné dítě

V rámci první pomoci u menších ran je vhodná dezinfekce rány a jejího okolí. U povrchových ran je možné dezinfikovat okolí i samotnou ránu. U hlubokých poranění bychom měli dezinfikovat pouze okolí a okraje rány. Při použití dezinfekce je potřeba myslet na alergie (mnoho z nich obsahuje např. jód). Hlubší rány je potřeba nechat ošetřit ve zdravotnickém zařízení.

Pokud je v ráně na končetině cizí předmět, který nelze snadno odstranit (v ráně drží), nikdy jej nevyndáváme! Vytvoříme okolo něj bariéru (např. celou hlavičku obvazu), kterou přiložíme z jedné a druhé strany a pak zafixujeme okolo vyčnívajícího předmětu. Cizí předměty, které jsou v ranách nad tělními dutinami, nevyndáváme nikdy!

Znečištěné rány je potřeba nejprve zbavit kamínků a dalších nečistot, teprve pak je možné je sterilně zakrýt. Pokud nepomůže proud čisté vody, můžeme použít měkký kartáček nebo podobné předměty, nezanechávající v ráně vlákna.

Povrchové odřeniny a silniční lišeje (poranění větší plochy kůže po pádu) jsou velice často znečištěná. Po základní toaletě rány nezapomeňte, že tyto rány sáknou, tudíž po přiložení klasické vrstvy obvazu vysychají a obvaz se přilepí přímo do rány. Pokud je to možné, nechte buď ránu volně dýchat, nebo ji kryjte obvazem, který průběžně vlhčete.

Nejběžnější příčinou rány vzniklé kousnutím bývá napadení psem, nicméně lze se setkat i s kousnutím od dalších zvířat – kočkou, liškou apod. I zde hraje hlavní roli bezpečnost – vždy se nejprve přesvědčte, že je okolí bezpečné a pak teprve poskytněte první pomoc. Obvykle je nutná dezinfekce a pokud možno sterilní krytí rány. Velmi často vznikají obavy ohledně nakažení vzteklinou. Zde můžeme čtenáře uklidnit. Virus vztekliny je u nás již delší dobu vymýcen a v České republice se nevyskytuje. Je však důležité, například u psů, zkontrolovat platná očkování.

V případě kousnutí hadem (jediný volně žijící jedovatý had nacházející se v ČR je zmije obecná) platí zásada klidného přístupu a transportu. V rámci první pomoci nepoužívejte zaškrcovadlo, ránu nerozřezávejte, nevysávejte a nevypalujte. Úplně postačí dezinfekce a jednoduché krytí. Snažte se, aby se postižený vyvaroval námahy, co nejméně s končetinou hýbejte a vyhledejte odbornou pomoc.

Poranění končetin

Při distorzi (podvrtnutí, zhmoždění) a subluxaci (částečnému vymknutí) se objevuje bolest. otok, mohou se objevit krevní podlitiny a je porušena funkce kloubu. U kompletního vykloubení se objevuje výrazná bolest, změnu v postavení kloubu může být možné vyhmatat nebo vidět.

U poranění končetin má největší význam chlazení, fixace a elevace, případně transport k odbornému vyšetření ve zdravotnickém zařízení.

Dojde-li k vymknutí hlavice mimo kloubní pouzdro, nikdy se v rámci první pomoci nepokoušejte o návrat do původní polohy. Končetinu i kloub fixujte v té poloze, ve které se zrovna nachází. Vždy je nutný transport do zdravotnického zařízení. Pokud je na místo přivolána zdravotnická záchranná služba, stačí namísto znehybnění jednoduše s postiženou končetinou nehýbat.

Termické úrazy

Mezi termické úrazy způsobené horkem patří úpal a úžeh. Rozdíl mezi projevy obou stavů je minimální a první pomoc je téměř stejná. 

Obrázek
obličej rozpálený sluncem

Příznaky celkového přehřátí organizmu zahrnují pocení, zvýšení tělesné teploty, bolesti hlavy, závratě, nevolnost a zrychlování dýchání. Mohou se dokonce objevit i křeče a bezvědomí. U úžehu je možné, že se příznaky projeví až s odstupem několika hodin – například v noci. Kromě výše jmenovaných příznaků se může objevit i nemožnost předklonění hlavy (jeden z příznaků podráždění mozkových blan).

Pokud je to možné, odveďte/přeneste postiženého do chladnějšího prostředí, ideálně vnitřní místnosti. Zde jej posaďte tak, aby mohl být opřen nebo jej položte. Pozor ale na příliš extrémní změny teplot. Člověku při vědomí podejte chladné nápoje a můžete přidat chladné obklady na týl, do podpaží a do třísel. Teplotu nesnižujte naráz, ale měla by klesat postupně. Pokud má postižený popáleniny od sluníčka, ošetřete i je. V případě poruchy vědomí, křečí nebo u šokových stavů vždy přivolejte zdravotnickou záchrannou službu. U úpalu lze doplňovat i ztrátu tekutin a minerálů (minerální vody, iontové nápoje apod.).

U lehčích podchlazení se snažte postiženého zmobilizovat. Chladná krev se promísí s tou teplejší a stav postiženého by se měl upravit. Dokud je postižený při vědomí, vždy se jej snažte dostat do tepla. Buď poskytnutím dalších vrstev oblečení, převlečením do suchého oděvu nebo transportem do teplejší místnosti. V případě, že je přítomna porucha vědomí, nechte jej v poloze, ve které je, a zavolejte na tísňovou linku 155. Máte-li termoizolační folii, zabalte do ní postiženého v poloze, v jaké jste jej nalezli. 

Tonutí

Bezpečnost je zde na prvním místě. Pokud je tonoucí při vědomí a snaží se udržet na hladině, hrozí zachránci vždy velké riziko! Proto se snažte poskytnout pomoc ze břehu pomocí předmětů hozených na laně (např. házečka, míč v síti, plastová lahev, vak na vodu v batohu apod.).

Obrázek
tonoucí

Jestliže nelze poskytnout pomoc ze břehu, záleží na každém zachránci a jeho plavecké zdatnosti a znalosti technik pro záchranu tonoucího, zda se odváží do vody, nebo nikoliv. U postižených v bezvědomí je riziko spojené s tonutím zachránce nižší, vyloučeno však není.

Po vytažení z vody vždy zkontrolujte stav vědomí a dýchání. Postiženého při vědomí kontrolujte do předání zdravotnické záchranné službě. Osobu, která nereaguje, ale dýchá normálně, ponechte na zádech, záklonem hlavy udržujte průchodné dýchací cesty, sledujte dýchání a vyčkejte příjezdu zdravotnické záchranné služby. Pokud by postižený začal dávit nebo zvracet, otočením na bok umožníte volný odchod zvratků a zabráníte jejich vdechnutí. Neustálá kontrola je proto bezpodmínečně nutná. Po tonutí lze postiženého uložit do zotavovací polohy na boku, správné provedení však vyžaduje pravidelný nácvik. Snažte se zajistit tepelný komfort a zabránit prochladnutí (svléknout mokrý oděv, zabalit do fólie nebo deky apod.). 

Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá normálně, zahajte resuscitaci.

Resuscitace dětí (a dospělých) po tonutí

Pokud postižený nereaguje, otočte jej na záda a zakloňte hlavu, čímž zprůchodníte dýchací cesty

Jakmile zprůchodníte dýchací cesty, zkontrolujte, zda postižený normálně dýchá. Přiložte ucho k ústům postiženého a po dobu maximálně 10 vteřin sledujte pohyby hrudníku a břicha, vnímejte vydechovaný proud vzduchu na svém uchu a poslouchejte, zda postižený dýchá (kontrola dechu tzv. poslechem, pohledem a vnímáním).

Může jazyk zapadnout?

Pokud člověk upadne do bezvědomí, může skutečně kořen jazyka blokovat dýchací cesty, ale rozhodně to není způsobeno tím, že by se jazyk přetočil a zapadl do krku, jak může toto slovní spojení naznačovat. Jazyk je sval a při poklesu svalového napětí v důsledku bezvědomí ochabne, stejně jako všechny ostatní svaly. Když pak kořen jazyka přilehne na stěnu dýchacích cest, dojde k jejich zneprůchodnění. Díky uvedenému jednoduchému manévru jazyk odlehne a dojde ke zprůchodnění dýchacích cest.

 

Ve chvíli, kdy postižený nedýchá nebo nedýchá normálně (lapavé dechy, nápadně rychlé a mělké dýchání, hlasité nádechy ad.), volejte tísňovou linku 155 (pokud nebyla volána již při zjištění, že se osoba topí) a zahajte resuscitaci. Pokud je v blízkosti někdo další, požádejte jej o pomoc a zavolání na záchranku, zatímco vy začněte resuscitovat. Pro lepší komunikaci s operátorem linky 155 aktivujte na telefonu hlasitý odposlech.

Obrázek
resuscitace

U postižených po tonutí proveďte pět úvodních umělých vdechů, po nich znovu proveďte kontrolu dýchání. Jestliže ani po úvodních vdeších postižený nezačal dýchat, pokračujte v resuscitaci.

V oblastech, kde je k dispozici automatizovaný externí defibrilátor (AED), zajistěte, aby jej někdo přinesl.

Stlačování hrudníku zahajte vždy, pokud postižený nedýchá, nedýchá normálně nebo si nejste jisti, zda se jedná o normální dechovou aktivitu. Postiženého položte na záda na tvrdou podložku. Klekněte si z boku vedle hrudníku postiženého, své ruce, natažené a propnuté v loktech, položte na jeho hrudník zhruba doprostřed mezi prsní bradavky. Hrudník stlačujte kolmo dolů, lokty mějte stále propnuté a využijte váhu vlastního těla. Pokud se postižený nezačne sám aktivně bránit, stlačování nepřerušujte, stlačujte do hloubky jedné třetiny hrudníku (výšky hrudníku od země), což je přibližně 5–6 cm, frekvencí 100–120 stlačení za minutu. Pokud je vás na místě víc, po 2 minutách se ve stlačování střídejte. Střídání proběhne tak, že vyměníte ruce za ruce, aby nedošlo k přerušení kompresí. Vytrvejte až do příjezdu záchranářů na místo a do chvíle, než si oživování sami převezmou. U dětí do jednoho roku použijte pro stlačování hrudníku 2 prsty (dlaněmi obejmete hrudník a stlačujete palci), u dětí nad 1 rok použijte jednu nebo obě ruce v závislosti na tělesné konstituci dítěte. V mnoha případech bývá stlačování hrudníku nedostatečné z obavy zachránců, že dítěti ublíží, zaměřte se proto na dostatečnou hloubku kompresí.

Laičtí zachránci proškolení v poskytování umělého dýchání mohou, a u tonutí by měli, střídat 30 stlačení hrudníku s dvěma umělými vdechy. Po provedení 30 stlačení hrudníku, znovu zprůchodněte dýchací cesty záklonem hlavy a vytažením brady vzhůru.  Postiženému prsty stiskněte (zacpěte) nos, zcela normálně se nadechněte, obemkněte svými ústy pootevřená ústa postiženého a pevně je přitiskněte. Po dobu 1 vteřiny plynule vdechujte do postiženého a sledujte, zda se hrudník postiženého zdvihá (pokud ano, provedli jste vdech úspěšně). Po vdechnutí oddalte svá ústa od postiženého a sledujte, jak hrudník klesá. Stejným způsobem se nadechněte znovu a vdech opakujte, aby byly provedeny po sobě celkem dva pokusy o vdech. Pro provedení dvou pokusů o umělý vdech nepřerušujte masáž na dobu delší než 10 vteřin (tzn. neopravujte neúspěšné pokusy o vdech). Poté okamžitě pokračujte ve stlačování hrudníku, přičemž dbejte na správnou pozici rukou, hloubku a frekvenci stlačování.

Dle doporučených postupů pro resuscitace provádí vyškolení zachránci resuscitaci dětí v poměru 15 stlačení ku 2 umělým vdechům.

V případě, že je k dispozici AED, postupujte podle hlasové nebo vizuální nápovědy. Po přinesení AED přístroj zapněte a nalepte defibrilační elektrody na holý a ideálně osušený hrudník postiženého dle uvedených obrázků a návodu. Jestliže je na místě více zachránců, nepřerušujte během nalepování elektrod stlačování hrudníku. Ujistěte se, že se během analýzy srdečního rytmu pacienta nikdo nedotýká. 

Ve chvíli, kdy přístroj výboj doporučí, podejte výboj stisknutím tlačítka „Výboj“. Před podáním výboje se ujistěte, že se postiženého nikdo nedotýká. Po podání výboje pokračujte ihned ve stlačování hrudníku (nepřerušovaném, nebo v poměru 30:2, resp. 15:2). 

Pokud výboj doporučen není, pokračujte ihned ve stlačování hrudníku (nepřerušovaném nebo v poměru 30:2, resp. 15:2).

Obrázek
ambulance

Ve stlačování hrudníku se střídejte každé dvě minuty. Stlačování můžete ukončit jen v případě, že se postižený aktivně brání, jste vystřídáni dalším zachráncem nebo záchranářem, nebo v případě vašeho úplného vyčerpání. Náznaky obnovení dýchání nejsou dostatečné pro zastavení stlačování hrudníku. Pokud v kompresích budete pokračovat i po obnovení normální činnosti srdce, postiženému neublížíte (to však neznamená, že lze stlačování hrudníku trénovat na zdravém člověku).

První pomoc je vlastně jednoduchá

Pokusili jsme se podrobně popsat, jaká nebezpečí mohou u vody – i mimo ní – číhat. Na závěr se ještě zastavíme u resuscitace. Z podrobného textu se může zdát, že se jedná o věc složitou a těžko pochopitelnou. Avšak opak je pravdou! Krása první pomoci tkví v tom, že při záchraně lidského života skutečně nepotřebujete nic víc, než své dvě ruce (a znát správné číslo na záchranku – 155). Pokud totiž tísňovou linku vytočíte, naše operátorky a operátoři vám krok po kroku poradí co v jaké konkrétní situaci dělat a jak přesně postupovat. A zvládne to skutečně každý. I člověk, který nikdy předtím o první pomoci neslyšel. Nicméně kdo je připraven, není překvapen. Proto rozhodně doporučujeme absolvování kurzu první pomoci, kde si můžete vše důkladně vyzkoušet. Ale i kdybyste ve stresu snad náhodou vše zapomněli, kolegyně a kolegové z dispečinku se vším poradí a hlavně vám jsou po celou dobu telefonátu psychickou oporou. Není třeba se čehokoliv obávat, protože my „Jsme tam, kde nás potřebujete“. 

Autor/ka
Mgr. David Peřan, DiS.

Vystudoval obor zdravotnický záchranář na Vyšší odborné škole zdravotnické 5. května a následně ochranu obyvatelstva a poté řízení zdravotnických organizací na Univerzitě Karlově v Praze. V současné době působí jako vedoucí Vzdělávacího a výcvikového střediska ZZS HMP i jako zdravotnický záchranář se specializací pro urgentní medicínu. Je členem výboru České resuscitační rady, místopředsedou Sekce nelékařských zdravotnických pracovníků Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP a členem Advanced Life Support Science and Education Committee Evropské resuscitační rady. Mimo zdravotnickou činnost působí jako vysokoškolský pedagog.

Odborná knihovna:
Články:
Autor/ka
Bc. Jana Poštová, DiS.

Vystudovala Střední zdravotnickou školu, obor Všeobecná sestra. Následně navázala studiem VOŠ, obor Diplomovaný zdravotnický záchranář, který absolvovala v roce 2010. Ihned po škole nastoupila na Zdravotnickou záchrannou službu hl. m. Prahy jako operátorka zdravotnického operačního střediska, kde od roku 2010 působí doposud. Na Slovenské zdravotnické univerzitě v Bratislavě dokončila dálkově bakalářský obor Urgentná zdravotná starostlivosť. Absolvovala kurzy: Akreditovaný kurz operační řízení přednemocniční neodkladné péče, ALS provider a GIC – Generic Instructor Course. Zkušenosti má také jako aktivní lektorka kurzů první pomoci. Dvakrát se účastnila v roli soutěžícího mezinárodní záchranářské soutěže Rallye Rejvíz, v dispečerské kategorii Zlaté sluchátko obsadila dvakrát 2. místo. Od roku 2017 je tiskovou mluvčí ZZS HMP.

Odborná knihovna:
Články: