Školní družiny nabízejí dětem nejen zábavu

Obsah článku:

• Důležité je naučit se organizovat si volný čas
• Návaznost na tradici
• Jaké jsou funkce družiny
• Malá exkurze do zahraničí
• Význam pedagoga-vychovatele
• Prostor dostávají nové trendy
• Psychologický význam
• Možná rizika z přetížení
• Hledání společné řeči
• Dva ilustrativní příklady z praxe

Se začátkem školního roku rodiče řeší řadu otázek kolem rozvržení kroužků, tréninků a jiných zájmových aktivit svých dětí. Krásné období mladšího školního věku potomků je pro rodinu v tomto kolotoči víc než hektické, stejné jako následné zajištěním „distribuce“ dětí po všech zájmových zařízeních a místech, kde se jejich volnočasové aktivity odhrávají.  Spíš než čtení pohádek a provázení vnoučat do divadla se pak cenným zbožím stává babička „s řidičákem“. Nabízí se otázka, proč tak vypjatá snaha naplnit dětem čas po školním vyučování? Protože je správné dětem nabídnout paletu kvalitních zájmů, rozvíjet je. Protože je správné zabavit je, aby se nedostaly do špatné party na ulici. Zapomenout bychom neměli ani na to dopřát dětem nějakou sportovní aktivitu, nejen proto, aby dosáhli špičkových výkonů, ale především proto, abychom je vytáhli od věčného sezení u počítačů a rozhýbali je.

Nezapomínejme ale také na to, že samotné dítě touží především po přirozeném pohybu a hře s kamarády. A k tomu, aby si splnilo tyto touhy, mu přestávky mezi školním vyučováním rozhodně nestačí.

Důležité je naučit se organizovat si volný čas

Jak název článku napovídá, osvědčeným řešením a odpovědí na tuto touhu je přihlásit dítě do školní družiny. Zdá se ale, že zas tak snadné to není, přestože podle odborníků pedagogů i psychologů školní družina pokrývá všechny zmíněné požadavky. Zjednodušeně formulováno: postará se o zájmové zaměstnání dětí v pestré nabídce činností, poskytne kvalifikovaný dohled, dětem nabídne aktivní odpočinek po škole a s jejich vrstevníky. Bonusem pro dospělé je klidné soustředění na práci v zaměstnání po celé dlouhé odpoledne, kdy je dítě zabezpečeno v družině.

Školský zákon (č. 561/2004) a vyhlášky vztažené k zájmovému vzdělávání (Vyhláška č. 74/2005 (§ 8 až § 10) a Vyhláška č. 75/2005 a jiné) specifikují školní družinu jako školské výchovné zařízení pro zájmové vzdělávání. Mezi školská zájmová zařízení patří dále školní klub (pro starší děti základní školy) a střediska volného času (např. dům dětí a mládeže, stanice mladých přírodovědců, techniků, turistů apod., § 3). Školní družiny stejně jako školní kluby bývají zřizovány při základní škole, jen někdy jako samostatná zařízení pro více škol. Vedle činností zájmového vzdělávání vyhláška stanovuje pro žáky ve školní družině možnost odpočinkových činností a přípravy na vyučování. Většina škol ale nemá k dispozici pro starší děti školní klub (nejčastěji z finančních či prostorových důvodů). Ačkoliv se tento článek konkrétně školními kluby nezabývá, hodí se poznamenat, že právě pro dospívající žáky má školní klub velký preventivní přínos především u sociálně slabších rodin.

Hlavním posláním družin je slovy Dr. Jiřiny Pávkové, respektované odbornice na pedagogiku volného času, umožnit dětem odpočinek a dát jim možnost připravit se na vyučování. Odpočinkem se rozumí jak klidové činnosti, tak pohybové aktivity, které kompenzují nedostatek pohybu při vyučování. Odpočívat mohou děti i při vhodně volených a rozmanitých zájmových činnostech. V rámci programů družiny je mnoho příležitostí, aby se děti seznámily se základními zájmovými oblastmi, dokázaly se v nich orientovat, vyzkoušely si různé činnosti. Tato široká zájmová orientace je důležitá pro další vývoj zájmů. Děti si musí mnohé aktivity „osahat“, teprve potom mohou volit to, co je nejvíce baví a v čem jsou úspěšné.

Návaznost na tradici

Dlouhá tradice existence školních družin sahá až do 19. století, kdy různé spolky a dobročinné organizace zřizovaly jakési „obecní útulky“, kde byly dětem poskytnuty dohled i strava a byly zaměstnány určitou činností, aby „nepáchaly nepravosti“. Plnily tak především úlohu sociální. V souvislosti se společenskými a politickými změnami (monarchie, první republika, socialistická republika) se měnila i výchovně vzdělávací úloha družin.Totalitní režim prosazoval ve výchově ideologický aspekt, v praxi však řada pedagogů svými postoji a jednáním ideologické požadavky vědomě nerespektovala (i přes hrozbu perzekucí, minimálně zákazu činnosti). V rámci změn ve školství po převratu tak bylo možné navázat na demokratické kořeny a zároveň si podržet odborné kvality. Otevření hranic umožnilo načerpat nové trendy ze zahraničí a nabídnout naše zkušenosti (v tomto článku bohužel není prostor pro vyzdvižení toho, jak moc si „venku“ cení obohacení vychovatelské činnosti českými trendy, například při rozvoji tvořivosti).

Jaké jsou funkce družiny

Na základě aktuálních potřeb a nároků vyvozuje J. Pávková následující funkce dnešní školní družiny:

• Výchovně-vzdělávací funkce- rozvoj osobnosti po psychické, fyzické i sociální stránce v rámci uspokojování a kultivace potřeb – seberealizace, sociální vztahy, objevování a rozvoj zájmů.
• Zdravotní funkce - režim dne v závislosti na věku, pohybové aktivity s respektem k přirozené potřebě spontánního pohybu dětí mladšího školního věku a zároveň kompenzací po pohybově pasivním dopoledni, zdravé stravování včetně zafixování vhodných stravovacích návyků, návyk na správný pitný režim, základní hygiena, bezpečnost pracovních postupů, psychohygiena.
• Sociální funkce - dohled ve smyslu zajištění bezpečnosti mimo vyučování, navazování sociálních vztahů, postavení ve skupině v sociálních rolích, kultivace sociálních dovedností, vyrovnávání nestejných podmínek rodinného prostředí dětí ve skupině.
• Preventivní funkce- předcházení negativním jevů, včetně závažných jako jsou agresivita, závislosti, netolerance, ale také odstranění zdánlivě banální neukázněnosti (nerespektování pravidel, autority, lhaní, záškoláctví apod.).

Malá exkurze do zahraničí

Možná se na tomto místě vyplatí srovnání se zahraničím. V Rakousku a Německu mají podobná zařízení našim školním družinám. Fungují při školách po vyučování a podléhají podobným výchovně vzdělávacím požadavkům a pravidlům. Velmi odlišný je britský systém (široce rozšířený i v zemích britského koloniálního vlivu, např. v Keni). Děti mají bez výjimky vyplněný školní program výukou až do odpoledních hodin. Odpolední hodiny, především výchovy a sport, jsou vedeny učiteli, končí zpravidla kolem 16. hodiny. Pak mohou rodiče děti případně umístit do školního klubu, kde jsou opět v péči učitelů. Dohled, např. o přestávce na oběd, zajišťující dobrovolníci z řad rodičů.

Srovnání s britským systémem je zajímavé tím, že se na odpolední činnosti nelze dívat optikou volného času především proto, že není jednoznačné, do jaké míry plní požadavek regenerace po dopolední intelektuálně náročné výuce. Nejde o to, si zvolit mezi naším a britským systémem, ale ponechat rodičům k úvaze, co pro ně může být prioritou, přemýšlejí-li poctivě nad tím, co bude dobré pro jejich dítě. Výkonové zaměření podobné spíše britskému systému, anebo využití školní družiny respektující volnočasový rámec i odpovídající kvalifikací vychovatele.

Význam pedagoga - vychovatele

Požadavek na kvalifikaci vychovatele či pedagoga volného času je u nás stanoven zákonem o pedagogických pracovnících (č. 563/2004, § 17) a specifika výchovné a pedagogicko-psychologické činnosti formuluje příslušné nařízení vlády (č 75/2005). Kvalifikovanost vychovatelů ve školní družině je oproti nedávné době striktně vyžadována tak, aby byla zaručena náležitá péče ve všech zmíněných funkcích školní družiny, přiměřeně potřebám dítěte (ve vhodné skladbě činností, odpovídajícímu přístupu vychovatele a za odpovídajících podmínek). Odborné požadavky současné profesní přípravy vychovatele zahrnují:

• Pedagogicko-psychologický základ - východiska pro pochopení procesů výchovy, učení v širším smyslu slova včetně sociálního učení, pochopení osobnosti v prožívání, jednání, vývoji, vlivu prostředí a výchovných činitelů včetně rodiny a institucí prostřednictvím obecné pedagogiky, pedagogiky volného času, filosofie výchovy včetně etiky, vývojové psychologie, kognitivní i sociální psychologie, sociální pedagogiky a speciální pedagogiky pro oblast práce s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.
• Odbornost v zájmových oblastech - výtvarná, tělesná, hudební a dramatická výchova, literární, IT, ekologické výchova, kulturní propedeutika, výchovy zážitkem a artefiletika (znalostní základ a metodická připravenost).
• Odborná připravenost k prevenci a řešení výchovně vzdělávacích problémů - osobnostně-sociální výchova, výchova ke zdraví, mediální výchova, multikulturní výchova, rizikové chování, autorita ve výchově, práce se sociálně patologickými jevy, specifické poruchy učení a chování.

Prostor dostávají nové trendy

Přestože výchova ve volném čase pracuje se cílevědomostí ve výchovném procesu, je specifická svým požadavkem dobrovolnosti. Předpokladem je méně formální vedení oproti škole, výchovný styl a typ komunikace spočívá na partnerském přístupu pedagoga a participaci dětí na programu. Prof. Stanislav Bendl, odborník sociální pedagogiky, přitom upozorňuje, že děti upřednostňují řád v kontrastu k slabému, liberálnímu vedení. Zdá se to překvapivé, ale zároveň zřejmé optikou následujícího argumentu: dětem by neměl chybět řád jako záruka bezpečí a pocitu jistoty. Připomíná, že školní družina disponuje větší možností aktuálně přizpůsobit činnost podle situace prostředí (prostory, počasí, hluk), ale také situace ve skupině (počet dětí, únava, anebo naopak přebytek energie, konfliktu mezi dětmi, apod., a to v celé skupině i u jednotlivců).

Po metodické stránce má práce ve školní družině větší prostor uplatnit nové trendy ve výchově než škola, s kterou se potkává s požadavkem na osobnostní a sociální rozvoj dítěte (včetně dimenze etické, mravní a hodnotové). Vhodně volené, emocionálně bohaté herní aktivity poskytnou dětem prostředek učení v sociálních interakcích, postojích i názorech. Učení probíhá nenásilně prostřednictvím reflektovaného prožitku v přirozeně známém prostředí blízké sociální skupiny spolužáků. Didaktické postupy pracují s hrou strukturovanou, navozují prostor i pro spontánní jednání dětí v přirozeném zkoumání možností, pracují s příběhem dramatickou či literární cestou. Hudba, tvoření, pohyb, animátorské postupy nedirektivního salesiánského stylu výchovy (nelze zaměňovat za často nezdařilé „dovolenkové animace“), hry v přírodě, veřejně prospěšné projekty dokáží hru zcela přirozeně provázat se sociálním učením, etickou výchovou. Vyváženost spočívá v kombinaci s prostorem pro spontánní volné hraní. V rámci školní družiny se děti mohou profilovat také v zájmových kroužcích.

Psychologický význam

Pro lepší orientaci je třeba podpořit informace o dnešním potenciálu školní družiny relevantním odborným pohledem. Nabízejí se dvě témata ve spojení s volným časem: psychologický pohled na potřeby dítěte mladšího školního věku a dále na východiska vnímání volného času rodinou v kontextu současné reality světa dospělých.

Psychologie se dívá na osobnost člověka jako na sociální individuum s tendencí celoživotního rozvoje. Podle autorů této formulace Vážanského a Smékala je pro člověka důležitá snaha dosahovat svých nejlepších možností, tedy naplňování potřeby seberealizace. Tak uvažuje řada rodičů – dítě je potřeba vést k výkonu, připravit na náročný život, kde se uplatní jen ti nejlepší. Potřeba seberealizace se ovšem v tomto laickém uvažování zaměňuje s potřebou uznání, sebeúcty, sebevědomí při dosažení úspěšného výkonu.

Tato charakteristika vychází z všeobecně známého pojetí hierarchie potřeb podle významného amerického psychologa Abrahama Maslowa.Potřebu nelze naplnit, pokud nejsou naplněny potřeby hierarchicky předcházející – to je dobře srozumitelné na schématu pyramidy potřeb. Základnou jsou fyziologické potřeby, výše stojí potřeby bezpečí a jistoty (ochrana, pořádek, spolehlivost, osvobození od strachu, či úzkosti), následuje potřeba lásky a přijetí (rodinou, partnerem, přáteli, kolegy, sounáležitost), pak následuje zmíněná potřeba uznání, sebeúcty a sebevědomí spojená s výkonem (někdy označovaná jako výkonová) a teprve potom pátá, nejvyšší, je potřeba seberealizace (rozvedena jako potřeba osobního rozvoje, uplatnění vlastního potenciálu, vzdělání, estetická potřeba krásy, harmonie). Překračování posloupnosti, nenaplnění některých potřeb nese důsledky v podobě tenzí v každodenním prožívání, v chování (stačí popřemýšlet o vlastním životě). Ano, dnes už psychologové připouštějí, že člověk dokáže leccos z toho překonat. Přesto je zřejmé, že zůstat u pouze u výkonového směřování dítěte a bez ohledu na jeho ostatní potřeby a věk či vývojové zvláštnosti by bylo nebezpečně zjednodušující.

Z hlediska vývojové psychologie platí pro mladší školní věk tyto charakteristiky: Dítě je důvěřivé a teprve postupně realistické, je spolupracující s okolím, je přirozeně snaživé, soustředěné na činnost v záměrné, avšak krátkodobé pozornosti (velmi zvídavé zájmy: encyklopedické sběratelské, technické, umělecké), je zaměřené na detail v uchopení reality (např. v kresbě), tempo však bývá velmi individuální. Pohyb je akcentovaný, koordinace a obratnost se postupně zdokonaluje, motorika se pohybuje ve vývoji od hrubé k jemné. Kognitivním schopnosti spočívají na konkrétních představách i myšlení, paměť nejprve krátkodobá přechází v dlouhodobou, podobně jako mechanická v logickou, slovní zásoba přechází od kvantity v kvalitu. Výkonová motivace je orientovaná diferencovaně, podstatné je odlišení motivace úspěchem od vyhnutí se neúspěchu, dítě je soutěživé ve výkonu, je kritické k sobě a okolí, avšak citlivé na ocenění úspěchu či neúspěchu autoritou. Sebehodnocení se odvíjí od chápání úspěchu jako projevu vlastní schopnosti, či nepříznivě - chápáním úspěchu rolí náhody a neúspěchu vinou vlastní neschopnosti. V sociálním učení převládá potřeba začlenit se. Vztahy mají většinou krátkodobý průběh, vykazují nestabilitu.

Přestože dítě bývá empatické a rádo pomáhá, často se zaměřuje ve vztazích na fyzické předpoklady, zájmy, zatím málo na věrnost, zodpovědnost, navazování pevných vazeb tak spočívá v hledání. Dítě je závislé na autoritách dospělých, avšak později se odklání k vlivu vrstevníků. Zdá se, že jde o klidné období bez výrazných psychických výkyvů, rodiče (na rozdíl od puberty) vcelku bez větších problému řídí své potomky, neočekávají od nich nesouhlas, či odpor obecně, tedy ani při směřování volnočasových aktivit.

Možná rizika z přetížení

Nastavení školní družiny vychází z potřeb dítěte a respektuje přiměřenost nároků odpovídající míře rozvoje dítěte. Předchozí podrobný výklad nabádá k obezřetnosti především v situaci, kdy se rodiče rozhodnou naplnit volný čas dětí zapojením i do mnoha různých volnočasových útvarů.

Každé dítě je jiné a je třeba zvážit rizika, která by nevhodnou skladbou či náročností mohla nastat:

• přetížení - chybějící odpočinek, nedostatek spánku, nepravidelný stravovací a pitný režim;
• nepřiměřené množství „nových“ skupin - složité začleňování do různých skupin dětí vzhledem k potřebě přijetí skupinou, vrstevníky (odlišné skupinové normy, malý prostor pro ujasnění si svých rolí, absence stabilního vrstevnického kontaktu, prostoru pro kamarádskou vzájemně uspokojující společnost);
• tlak na výkon, respektive necitlivé jednání autorit vůči úspěchu, či neúspěchu dítěte s riziky přijetí nevhodných mechanizmů k budování sebepojetí u dítěte (vliv vlastních schopností či naopak náhody na úspěch, neúspěch);
• závažným rizikem je pak ohrožená potřeba bezpečí při strachu či úzkosti z nejrůznějších příčin (neznámého či stále se měnícího prostředí, cizích osob, časového stresu atd.), či dokonce ohrožená potřeba lásky, když ambiciózní rodiče podmiňují přijetí dítěte jeho úspěchy ve sportu či jinde (absence bezpodmínečné lásky)

Hledání společné řeči

Do hry zároveň vstupuje individualita dítěte (jeho temperament, vlohy, odolnost apod.), stejně jako odlišnosti ve vnímání volného času v rodinách. Jak zacházejí dnešní rodiny s volným časem? Jak ho vnímají, jakou hodnotu mu přisuzují v souvislosti s životní spokojeností? Toto hledisko bude hrát roli i pro řízení volného času dětí. Podle psychologa Mojmíra Vážanského volný čas nabývá na významu jako čas zbývající po práci, tedy ten čas, který práce dovolí a který můžeme vnímat jako společensky neproduktivní a bezcenný. Ovšem zároveň je volný čas nutným prostorem pro regeneraci, obnovení pracovní síly, ale také jako čas pro další rozvoj pracovních dovedností. Chybou by bylo chápat tuto formulaci zběžně, povrchně. Jak velký vliv má dospělý svět práce na uchopení volného času rodinou?

Vážanský už v 90. letech píše o závažných negativních důsledcích industrializace života společnosti na životní styl v naší kultuře. Přináší pojem krize smyslu práce v následující provázanosti: stále více specializované pracovní úkony v rámci stále složitějších technologií, z toho se odvíjející snižování pocitu zodpovědnosti jednotlivce, kde smysl práce samotné pak nahrazuje finanční motivace, což v důsledku postupně zvyšuje procento lidí nespokojených s vlastní prací, v které necítí prostor pro seberealizaci, ale naopak svázanost pracovních činností pevnou pravidelností v daném časovém rytmu, strnulostí v postupech, předpisech, instrukcích (lépe je na tom skupina lidí motivovaných seberealizací v povoláních s tvořivou podstatou např. umělci, vědci, řemeslníci, pedagogové). Podle Vážanského se spokojenost v práci odráží v životní spokojenosti, která klesá i přes zvyšující se finanční příjmy a při snížení množství práce. Důsledky jsou podle autora na jedné straně stres a na straně druhé nuda provázené tlakem (včetně strachu z nezaměstnanosti), frustrací a stávajícími i potenciálními konflikty. Tento pohled přináší úvahu nad změnou motivace volného času, která se může nepřiměřeně promítnout do rodičovského vlivu na volný čas dětí.

Rodiče by měli zvážit, do jaké míry připustí, aby dětství jejich dítěte zasáhly tempo a tlak moderní společnosti a jejich vlastní nenaplněné ambice. Ať už se to projeví v tlaku na výkon, anebo naopak ve snaze o únik vytvářením přemrštěně „skleníkového“ prostředí. Školní družina bývá podceňovaná, ale pokud rodina spolu s pedagogy najdou společnou řeč, bývá právě ona místem pro hodnotné a odborně vedené a zabezpečené trávení volného času dětí po vyučování.

Pohledem do současné praxe u nás se nabízí překvapující postřeh: zdá se, jako by rodičovská veřejnost ustrnula vlivem jisté nedůvěřivosti v dávné minulosti: preferuje se požadavek na pohlídání dětí a zcela se pomíjí široký potenciál školní družiny pro potřeby dítěte mladšího školního věku. Zcela běžnou zkušeností z praxe vychovatelek ve školních družinách je pak jakýsi „boj o děti“. Nechtějí, aby školní družina degradovala na „úschovnu“, dětí v hluchém čase mezi kroužky. Boj ve většině případů prohrávají, protože vedení školy se nechce postavit tlaku rodičů. Tak se stává, že co deset minut odcházejí dvě tři děti, zatímco jiné se vracejí. Při počtu až 30 dětí v oddělení a plné odpovědnosti za ně to nejde jinak, než hlídat čas se seznamem dětí připomínajícím itinerář závodu. Kvalifikované vychovatelky nemají s dětmi společný nerušený čas pro rozvinutí vhodné činnosti. O vycházce ven do přírody už vůbec nemluvě. Vymínit si chráněná odpoledne s poutavým programem se dá v takto nastavené situaci pojmenovat „vzpourou vychovatelky“.

Dva ilustrativní příklady z praxe

Vychovatelka se rozhodla po dohodě se skupinou rodičů dokázat vedoucí vychovatelce, že je možné alespoň jeden den v týdnu pracovat celé odpoledne s dětmi venku. Postupně se přidávaly další děti. Vyšlo to, zájem natolik vzrostl, že další děti donutily rodiče (leckdy pořádným povykem) uvolnit středu, aby mohly s touto paní vychovatelkou na obvyklou na výpravu za dobrodružstvím. Dodejme jen, že se jednalo o školu ve velkoměstě.

Jiné paní vychovatelce školní družiny malého městečka se povedlo sestavit komunitu dětí s rodiči a naplnit volný čas dětí hodnotnými pravidelnými aktivitami a příležitostně i víkendovými tematickými výpravami. Tam došlo ke kompromisu a vedení školy toto oddělení převedlo na školní klub.

Obě vychovatelky plně projevily své odborné i lidské kvality. Prosadí-li si družina s podporou vedením školy takovou organizaci a pravidla, které akceptují rodiče, pak své poslání dokáže splnit. Školní družina může uplatnit různorodé zaměření vychovatelů a sestavit program v kombinaci zájmových činností a spontánních (nestrukturovaných) zaměstnání dětí v pevných časových oknech. Je třeba překonat organizační, často manažersky náročné, komplikace (různý rozvrh tříd, kapacita školní jídelny, tlak některých rodičů). V zájmu dětí, se vyplatí využít naplno odborné předpoklady kvalifikovaných vychovatelek a poskytnout jim prostor pro práci, v zájmu školy, aby mohla dostát legislativním požadavkům na školní družinu a profilovat se kvalitou.

Hlavním cílem výchovy ve volném čase nejen dětí, ale i dospělých je slovy J. Pávkové naučit jedince hospodařit s volným časem, rozumně ho využívat a oceňovat volný čas jako významnou životní hodnotu. V dílčích cílech pak jde konkrétně o to naučit vychovávaného jedince rozumně odpočívat, umět volit účinné formy rekreace, rozvíjet zájmy, podporovat aktivní zájmy, objevovat a rozvíjet specifické schopnosti, uspokojovat a kultivovat potřeby, naučit jedince vhodně využívat dostupných materiálních prostředků pro trávení volného času, vést k celoživotnímu vzdělávání. A v neposlední řadě mu tak „připravit“ podmínky pro velmi hezkou část jeho dětství.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Kde hledat pomoc

• Asociace vychovatelů školských zařízení
• Metodický portál
• Asociace pedagogů základního školství České republiky
• Národní institut dalšího vzdělávání
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
• Asociace pracovníků Psychologicko-pedagogických poraden
• Wellbeing ve škole

Související literatura:

• Příklady dobré praxe ze školních družin a klubu
• Zájmová činnost ve školní družině
• Školní družina
• Rok ve školní družině