Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání

Předchozí články k tématu:

• Co je komerční sexuální zneužívání dětí a dospívajících
• Prostituce dětí a dětská pornografie
• Obchod s dětmi do sexuálního průmyslu
• Komerční sexuální zneužívání dětí a dospívajících: rizikové faktory a následky 

Hlavní poznávací znamení pachatelů komerčního sexuálního zneužívání dětí nelze určit. Jsou mezi nimi dospělí i nezletilí, svobodní i ženatí, heterosexuálně, homosexuálně i bisexuálně orientovaní, muži i ženy, pocházejí ze všech společenských vrstev a různých profesí. Většina z pachatelů nemá pedofilní orientaci. Není proto správné mluvit a psát o všech jako o pedofilech.

Poznatky o pachatelích jsou důležité pro prevenci a ochranu dětí. Rozlišuje se:

• Fixovaný (preferenční) typ – má primární sexuální zájem o děti určitého pohlaví a věku. Vzrušují je zejména prepubertální děti. Kvůli pocitům nedostatečnosti, méněcennosti či strachu se vyhýbá partnerům stejného věku. Sexuální vztahy s vrstevníky jsou proto výjimkou a často jen reakcí na sociální tlak či možnost, jak přijít k dětem. Osobnost je nezralá. Pachatel vnímá svou orientaci od puberty a hledá ochranu před společností: velmi silná je snaha přizpůsobit se, nebýt nápadný, dosáhnout společenské vážnosti a kariéry. Těchto pachatelů je méně než situačních (viz níže), počet obětí, většinou chlapců, je ale mnohem vyšší. Typická je vysoká míra zapírání. Pocházejí spíše z vyšší socioekonomické vrstvy a volí povolání, v nichž mají přístup k dětem.
• Regresivní typ – primární sexuální orientace na vrstevníky, pedosexuální zájmy teprve v dospělosti následkem zátěží, stresů, sporů, neúspěšných vztahů s dospělými a manželských krizí. Má pocity nedostatečnosti, otřesenou identitu, negativní obraz sebe sama a svého sexuálního výkonu. Oběť (většinou dívky a starší děti) je náhražkou za dospělého partnera.
• Typ motivovaný situací (situační) – má v zásadě dospělé sexuální partnery, využívá jen vhodnou příležitost, často spojenou s určitou radostí z experimentu (prostituční turista). Jeho oběti jsou bezmocné a jednoduché, s nízkým socioekonomickým statusem. Pornografii upřednostňuje spíše s dospělými. Pokud pornografie s dětmi, pak často zachycení vlastních činů.
• Pedosexuální turisté – někteří prostituční turisté sahají po dětech jen příležitostně, pedosexuální turisté jsou na děti fixováni. Cestují za sexem s dětmi, pocházejí z rozvinutých zemí a často považují místní obyvatelstvo za podřadné (zesiluje to jejich pocit kulturní a ekonomické nadřazenosti). Své pedosexuální praktiky omlouvají například tím, že se jedná o nepřímou pomoc chudým rodinám. Za pedosexuálním turismem se skrývají ekonomické, sociální, kulturní a pohlavní nerovnosti, demonstrace moci a podrobení, obavy ze selhání a ze zodpovědné lásky, impotence, určitá vnitřní prázdnota, vzdálená sociální kontrola, prosazení vlastních sexuálních představ a přání, potají prožívaná homosexualita, vlastní touha po náklonnosti, sexualita bez citů a závislosti, mládí a svěžest dětí.

Do skupiny pedosexuálních turistů patří i ženy. Velká část pochází ze západní Evropy, mnohé jsou vdovy či rozvedené a obvykle cestují za prostitucí s dětmi ve dvou. Můžou taky doprovázet muže a kooperovat (například australský manželský pár společně experimentoval s dětmi v hotelu v Bangkoku).

↑ nahoru

Sexuální zneužívání přes webovou kameru

Speciální jev sexuálního turismu představuje sexuální turismus před webovou kamerou (Webcam Child Sex Tourism). Tito on-line sexuální turisté jsou označováni jako sexuální predátoři. Jde o narůstající fenomén, příkladem může být virtuální, počítačem vymodelovaná dívka Sweetie z Filipín, již nasadili pracovníci organizace Terre des Hommes během deseti týdnů do devatenácti veřejných chatů. Chytilo se 20 172 zájemců ze sedmdesáti jedna zemí světa a podařilo se identifikovat tisíc predátorů. Ti hledali hlavně děti ve věku osmi let, byla mezi nimi jedna žena. Věc předali Interpolu.

Pachatel platí či nabízí jinou odměnu za to, že může přímo režírovat a živě sledovat děti (z jiných zemí, zvlášť prepubertální a dívky v nouzi, často ve věku osmi až dvanácti let), které před webovou kamerou, případně přes Skype provádějí sexuální činnosti v podobě ukazování genitálií, masturbace, pohlavní styk s dětmi či dospělými. Jde o kombinaci pornografie a prostituce s dětmi. V každou chvíli má být k internetu připojeno 750 tisíc takových predátorů většinou z bohatších zemí.

Ženy jako (spolu)pachatelky

Podle dostupných údajů mají ženy deseti- až patnáctiprocentní, ale i pětadvacetiprocentní zastoupení mezi pachateli. Ženy tvořily až čtvrtinu zadržených v rámci Akce Vilma z roku 2009, která měla za cíl zadržet pachatele přechovávání, držení a šíření pornografie s dětmi. Ženy pocházejí z různých sociálních vrstev a mají nejrůznější vzdělání. Ukazuje se, že praktiky a následky jsou stejné jako v případě pachatelů mužů. Některé jsou muži nuceny k tomu, aby dívky a chlapce sexuálně zneužívaly nebo se na tom podílely (při focení či natáčení). Existují i ženy, které zneužívají děti samostatně nebo v tom dále pokračují, i když už neexistuje výhrůžka násilí od mužského partnera.

Setkáme se například s označením milenka, která zneužívá prepubertální a pubertální chlapce. Říká tomu „vztah lásky“, okouzluje, uplácí, svádí, ale dává vinu chlapci. Zneužívá u nich probouzející se sexuální zájem, přirozenou zvědavost, zmatek, lichocení a mazlení. Často sama prožila od mužů sexualizované či jiné násilí. Může to být i žena, které v dětství, někdy již v raném věku, zažila těžké a dlouhé sexuální zneužívání.

Spolupachatelkami mohou být i matky, jež zatahují malé děti do sexuálních aktivit se svými vlastními sexuálními partnery. Nabízejí mu je z důvodu závislosti na něm a strachu z odmítnutí. Dále jsou to matky, které se z nedostatku pochopení nebo odvahy „pouze“ dívají stranou, přecházejí všechny signály, nevěří dítěti, popírají fakta, snaží se je ututlat nebo údajně nic nevědí o dlouhotrvajícím sexuálním zneužívání svého dítěte (například film Tatínkova holčička ze seriálu Soukromé pasti TV Nova). Někdy prodávají své dítě kvůli sociální situaci za nákupy, dárky, peníze či cesty.

Strategie pachatelů

Strategie pachatelů se obecně vyznačují plánovaným postupem, pomalým budováním vztahu důvěry (či zneužitím již existující), navozením pocitu, že mají s obětí hodně společného, cíleným vyhledáváním kontaktů s dětmi, používáním příkazů mlčení a připisováním viny dítěti. Pachatelé posilují závislost dítěte, testují překročení jeho hranic a zkoušejí jeho schopnost odporu – zda je naučeno vždy respektovat dospělé jako autority a neodmlouvat jim. Všímají si, jak je psychicky stabilní, jaké jsou jeho emocionální potřeby, zda má narušený vztah s otcem nebo zda utíká z domova.

Pachatelé jsou většinou milí, hrají si s dětmi, dávají jim dárky (návštěvy koncertů či pořízení věci, kterou rodiče nechtěli či nemohli koupit), nabízejí peníze, pomoc s domácími úkoly, přespání, bydlení, jídlo a pití. Mluví o tajnostech a zavazují dítě k mlčenlivosti. Projevují zájem o jeho aktuální problémy a dávají mu najevo své porozumění. Zároveň vrážejí klín do vztahů dítěte (izolují ho), chtějí se dostat k jeho osobním údajům (telefonní číslo, adresa, škola, kroužky, Skype). Mají zájem způsobit jeho závislost, nabádají jej, aby se svěřovalo, snaží se v dítěti vyvolat pocit vděčnosti – to vše proto, aby se mu hůře odmítaly sexuální praktiky.

Další strategií je předkládání pornografického materiálu (i s dětmi), aby činům dodali zdání normality, překonali zábrany dětí a zmátli je. Někteří nutí děti, které už pornograficky vykořisťují, aby získaly další děti nebo je přemluvily k spoluúčasti. Využívají omamné a psychotropní látky, neprůhledné inzeráty, partnerství či sňatky s ženami, které mají děti. Při svých činech se fotí nebo nahrávají a pak materiál rozesílají. Vystupují na sociálních sítích pod jinou identitou (vrstevník, jiné pohlaví). Vedou si i deník o svých praktikách, registr o obětech a shromažďují pornografický materiál.

↑ nahoru

Snaha získat důvěru dítěte

Pachatelé vědomě pronikají do volnočasového prostoru dětí, pohybují se tam, kde mohou děti potkat a kde děti nepočítají se sexuálními nabídkami a praktikami (takzvaný express-grooming). Stále aktuálnějším je on-line grooming (kybergrooming), při němž se snaží získat důvěru dětí přes internet a domluvit si schůzku za účelem sexuálních aktivit. Zhruba dvacet procent dětí připojených na internet dostalo nevyžádanou sexuální nabídku. Například v německém Kolíně nad Rýnem bylo přes chatroom dotazováno třicet osm procent nezletilých proti své vůli na sexuální záležitosti, více než každý desátý dostal nevyžádané fotky s nahými osobami, pět procent pornofilmy, osm procent bylo požádáno o sexuální aktivity před webkamerou a každé druhé děvče obtěžováno sexuálními obsahy.

Další zkušenosti z Německa ukazují, že žáci ve věku deset až devatenáct let byli proti své vůli sexuálně osloveni (38,2 procenta), dotázáni na svůj tělesný vzhled (25,9 procenta) a sexuální zkušenosti (26,3 procenta), byly jim vyprávěny sexuální zkušenosti druhých (24 procenta) a poslány fotky nahé osoby (11 procent). Více než 86 procent dětí bylo v chatech požádáno o schůzku.

Pachatelé jsou většinou trpěliví, umějí vyčkat na správný okamžik, získat intimní fotky dítěte, komunikace zahrnuje i sexuální prvky či přímo on-line sex. Při chatování požadují fotky a domlouvají si schůzku. Dětem vyhrožují podprahově i otevřeně, a to ústavní výchovou či prozrazením rodičům a kamarádům. Dětem říkají, že na ně prozradí homosexuální orientaci, nebo se jim snaží vnutit dojem, že se jim zneužívání líbilo a dělali ho dobrovolně. Mohou poukazovat i na možné problémy s policií.

Pokračování tématu:

• Komerční sexuální zneužívání dětí a dospívajících v číslech

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.