Psychosexuální vývoj dítěte a jeho poruchy

Autor/ka: PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.
Datum publikace: 04. 05. 2012, Aktualizováno: 22. 09. 2023

Pohlížíme-li na jakýkoli psychologický jev, je potřeba všímat si, jak je ovlivněn biologickými faktory (tím, co jsme zdědili, jak vypadáme nebo jakými nemocemi trpíme), psychologickými faktory (stres, jací jsme – optimisti/pesimisti,   otevření/uzavření, úzkostní/pohodáři a podobně) i sociálními faktory (kultura, rodina). Také při vysvětlování rizikovosti a normálnosti v sexuálním vývoji by se na všechny tyto faktory mělo přihlížet.

Sexuální  chování v dospělosti je ovlivněno reakcemi a postoji rodičů, učitelů nebo kamarádů k sexualitě. Značnou roli v tom ale hrají také kulturní a sociální podmínky dané doby, vývoj informačních technologií (například internetu), přístup k informacím (například jakou možnost má dítě se k informacím o sexu dostat, jestli vůbec nějakou má, nebo naopak má neomezenou možnost bez ohledu na to, z jakých  zdrojů  informace  pochází), postoj k sexualitě (například odtabuizování sexuality, které otevírá možnosti poznání, ale taky může vést k snížené vnímavost intimity) a podobně.

Etapy psychosexuálního vývoje dítěte

Psychosexuální  vývoj dítěte probíhá od narození v navazujících etapách a každá s sebou nese svoje specifika.

Od narození do šesti let věku

Pokud dítě není výchovou nebo učením nějak tlumeno či vedeno k potlačování svého chování, tak se v tomto období projevuje zvědavostí a spontánností v genitálním chování, to je hrou s pohlavními orgány (genitáliemi). Nemá smysl snažit se tyto projevy překazit nebo jim zamezovat.

Právě v tomto období se formují základy dítěte pro přijetí vlastního já a pozitivní sebevnímání a vztah k vlastnímu tělu a tělesným funkcím. Je proto důležité dávat si pozor, jak před ním coby rodiče mluvíme o částech těla týkajících se pohlavních orgánů, když reagujeme na dětskou hru nebo v rámci osvojování si hygienických návyků. Když to trochu jde, měli bychom o tom mluvit bez zvláštního emočního náboje (bez zděšení, přílišného  nadšení, pohoršení a podobně) a měli bychom se vyhýbat výrokům jako „To je fuj!“, „To se nesmí!”.

↑ nahoru

Od šesti do dvanácti let věku

V tomto období se objevují u dítěte potřeby soukromí a samostatnosti. Přicházejí první fantazie se sexuálním obsahem a u chlapců se můžou objevit poluce (mimovolný výron ejakulátů ve spánku). Děti v tomto věku mají zájem o vysvětlení různých sexuálních projevů, slov se sexuálním obsahem. A protože se jim toho v dostatečné míře nedostává, používají vulgární výrazy po svém, často však jejich obsah jen tuší nebo vůbec neznají.

Kdy a jak dítě informovat o sexu, je otázka svízelná. Rodič by měl dítě informovat, kdykoli má nějaký dotaz, a formu i jazyk by měl přizpůsobit věku dítěte, aby to bylo schopno pochopit. Pokud je něco, o čem rodič není schopen mluvit, neměl by se zaleknout a dítě odbýt.

Důležité je dát dítěti najevo, že jeho otázku slyšíte, že neubíráte na jejím významu, ale že jenom neumíte odpovědět, a zároveň byste měli mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu dítě má taky důvěru. U výchovy pomáhá, když  děti od dětství mají možnost dívat se v televizi na přírodopisné kanály, spousta věcí z oblasti sexu se dá vysvětlit v rámci zvířecí říše. Na rozlišení mezi říší zvířat a lidí je pak dobré doplnit informace například o důležitosti intimity v životě člověka.

Čtěte také:

Od třinácti do patnácti let věku

Nastávají velké tělesné změny a tím se prožívání vlastního těla ocitá v centru pozornosti. Sexuální chování je těmito velkými a hlavně rychlými změnami ovlivněno. U dospívajícího se to projevuje zejména nekritičností, zbrklostí a špatným odhadem chování vůči společnosti.

Většina dospívajících v tomto období pozná masturbaci a někteří z nich ze začátku možná ani nevědí, o co se jedná. Možná jsou ze začátku vyděšenější než rodiče, když na to přijdou. V počátcích nemusí jít o žádný sofistikovaný způsob, často je to jenom třením o prostěradlo, a až sami zjistí, co to s nimi dělá, tak najdou jiný vyhovující způsob. Je to velice citlivá a intimní věc a rodič by do toho neměl zasahovat až do doby, kdy o to dítě samo požádá.

Existují jenom tři rizikové faktory, kdy může být masturbace škodlivá a kdy by rodič měl zasáhnout:

  1. Pokud ji dítě neprovádí v soukromí.
  2. Pokud vznikne podezření, že se u toho nějak zraňuje, používá ostré předměty a podobně.
  3. Pokud se z masturbace stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele a podobně).

Ideální je, když o takových věcech mluví s dítětem rodič stejného pohlaví.

Od šestnácti let věku

Sexuálně se člověk realizuje v tomto věku masturbací nebo už i partnerským sexem. Dozrává schopnost intimity a mladý člověk pociťuje touhu po důvěrném citovém poutu. Vzhledem k těmto fázím je potřeba k dítěti přistupovat citlivě a respektovat jeho přirozený vývoj. Sexuální zdraví a prožívání v dospělosti významně závisí na věku a přiměřeném pohlavním chování v dětství.

↑ nahoru

Odchylky ve vývoji

Sexuální odchylka se může projevit:

  • v sexuální identifikaci (například transsexualita), tedy v pocitu příslušnosti k určitému pohlaví – to, jestli se člověk cítí být mužem nebo ženou, bez ohledu na svoje fyziologické uzpůsobení),
  • v pohlavní roli (vnější projev pohlavní identity),
  • v sexuální preferenci (například homosexualita), tedy ve způsobu, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, a v tom, jakým objektem je eroticky přitahován,
  • v sexuální reaktivitě (tj. schopnosti sexuálního vzrušení, dosažení orgasmu, satisfakce a rozvoji citu zamilovanosti). 

Poruchy v sexuálním chování mohou vznikat vlivem rodinného prostředí, výchovy, ale i jako důsledek prožitého traumatu (například sexuální zneužití dítěte).

Transsexualita

Transsexualita je stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. V dětství dítě projevuje zájem o sporty, koníčky a kamarády spíše opačného pohlaví. Někdy dochází i k převlékání do šatů opačného pohlaví. U dívek je toto chování společensky více akceptováno, ale u chlapců je spíš nutno počítat s obtížnějším postavením v kolektivu vrstevníků a s rizikem šikany. Bylo by ale předčasné domnívat se, že výše popsaný vývoj musí vždy ukazovat na budoucí transsexualitu. Doporučuje se nezakazovat ani nepodporovat dané chování, ale ponechat dítěti přirozený vývoj i s respektováním případných atypických projevů.

Homosexualita

Homosexualita je variací sexuálního chování nebo menšinového chování, nikoliv poruchou. Její uvědomění si u dospívajícího člověka a následné zpracování a vyrovnání se s touto zjištěnou skutečností nepopiratelně hraje velkou roli v následném psychosexuálním vývoji. Nejnáročnější částí je období takzvaného coming-out, kdy se dospívající rozhodne přiznat svojí orientaci i veřejně. Negativní reakce jeho nejbližšího okolí se odrážejí na duševním stavu jedince (například nepřiměřené výčitky svědomí, které můžou následně vést k úzkostem, depresi, užívání drog nebo až k sebevraždě). Nepochopení a odsouzení můžou ztížit nalezení vlastní identity, zrání osobnosti a pozitivní sebehodnocení.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Autorka článku

PhDr. Iveta Jonášová, Ph.D.

Absolventka katedry psychológie na FF PU v Prešově, úspěšně ukončila doktorské studium v oboru sexuální psychologie (školitel prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.). V letech 2001–2002 pracovala na dětském psychiatrickém oddělení (Košice). Aktuálně pracuje jako psychoterapeutka v denním stacionáři Sananim (od roku 2006 dosud) a v soukromém sexuologickém centru Gona (od roku 2009  dosud). Působí jako lektorka v tématech sexuální výchovy, sexuality a vývojové psychologie.

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

  • MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003.
  • FIFKOVÁ, H. – WEISS, P. – PROCHÁZKA, I. et al. Transsexualita. Praha: Grada, 2002.
  • WEISS, P. a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010.

Audiozáznamy

Videozáznamy

Další doporučené zdroje internetových informací

Kdy a kde hledat pomoc

Pokud si rodič všimne v chování dítěte čehokoli, co mu přijde nápadné, zvláštní, vyvolává to v něm určité obavy nebo si s tím neví rady, chybí mu informace a podobně, určitě je namístě poradit se s odborníkem. Někdy stačí jenom dotázat se v internetové poradně či na linkách bezpečí (ale stále byste měli vědět, kdo odpovídá, jestli je to lékař nebo psycholog s patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi z dané oblasti). Pokud se chcete poradit v osobním kontaktu, tak platí to samé.

Rodič si může všímat i tělesných změn u dítěte (na zevním genitálu, u starších dětí pak i při vývoji sekundárních pohlavních znaků) viditelných pouhým okem. Pokud by v této oblasti rodič shledal něco podezřelého nebo něco, co se mu zdá mimo normu, měl by se poradit s odborníkem (pediatr, sexuolog, u adolescentů pak ve spolupráci se samotným dítětem to může být i gynekolog, androlog či urolog).

Kontakty na jednotlivé typy služeb a konkrétní pomoc ve vašem regionu naleznete na portálu Ohrožené dítě.

Další kontakty nabízíme v rubrice Kde hledat pomoc.

Autor/ka

Absolventka katedry psychológie na Filozofické fakultě Prešovské univerzity v Prešově, úspěšně ukončila doktorské studium v oboru sexuální psychologie (školitel prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.). Pracovala jako psychoterapeutka v denním stacionáři Sananim (2006–2012) a v soukromém sexuologickém centru Gona (2009–2011). Působí jako lektorka v tématech sexuální výchovy, sexuality, vývojové psychologie a jako lektor komplexního sebezkušenostního výcviku v psychoterapii SUR.

Články:
Dívka na louce

Řešili jste nepříjemnou zkušenost dítěte se sexuálním obsahem v online prostoru?

Choices