Zplnoletnění nezletilých osob v českém právu

Obsah článku

• Zplnoletnění podle současného práva
• Podmínky a souvislosti zplnoletnění
• Nejčastějšími důvody pro podání žádosti o přiznání svéprávnosti
• I zplnoletnění má svá omezení
• Vyživovací povinnost a sociální dávky
• Pozor na ukvapená rozhodnutí

Zplnoletnění se někdy označuje latinským výrazem emancipace, který pochází z římskoprávního institutu „emancipatio". Ten označoval proces, během něhož byl syn propuštěn z otcovské moci – „patria potestas“ a stal se právně samostatným.

Zplnoletnění podle současného práva

Podle českého práva se zplnoletnění chápe jako udělení plné svéprávnosti nezletilému, který ještě nedosáhl osmnácti let věku. 

Svéprávností se rozumí právní schopnost člověka samostatně právně jednat, tedy činit právní úkony a nést za ně odpovědnost. Laicky řečeno – schopnost člověka samostatně vystupovat navenek bez zákonného zástupce, zejména rodiče, uzavírat smlouvy nebo například vlastnit nemovitosti.

Plná svéprávnost se v České republice nabývá dosažením osmnácti let věku, ale může být udělena i dříve právě prostřednictvím zplnoletnění. Předčasné nabytí plné svéprávnosti může nastat na základě rozhodnutí soudu, pokud jsou splněny zákonné podmínky (viz níže), nebo například uzavřením manželství ve věku šestnácti let, ke kterému je však také přivolení soudu.

Podmínky a souvislosti zplnoletnění

Zplnoletnění na základě rozhodnutí soudu je možné pouze tehdy, pokud osoba, které se předčasné nabytí svéprávnosti týká, splňuje všechny tyto podmínky:

(a) návrh nezletilého a souhlas zákonného zástupce s tímto návrhem nebo naopak návrh zákonného zástupce nezletilého a souhlas nezletilého s tímto návrhem,

(b) dosažení věku šestnácti let,

(c) osvědčení schopnosti nezletilého sám se živit a obstarat si své záležitosti.

Pokud soud zplnoletnění schválí, nezletilý získává veškerá práva a povinnosti dospělého, včetně možnosti uzavírat smlouvy či rozhodovat o svých financích.

Komentářová literatura, poskytující výklad k zákonným ustanovením upřesňuje, že přiznání svéprávnosti je možné pouze na návrh nezletilého a se souhlasem jeho zákonného zástupce, nebo na návrh zákonného zástupce nezletilého a se souhlasem tohoto nezletilého. Zásadně se tedy vychází z toho, že mezi rodiči a nezletilým, kterému má být svéprávnost přiznána panuje shoda. Vzhledem k tomu, že nezletilí mají obvykle dva rodiče, předpokládá se souhlas obou rodičů. Pakliže jeden z rodičů nesouhlasí, je třeba od návrhu upustit nebo se soudně nejprve domoci souhlasu druhého rodiče. V odůvodněných případech je možné od této podmínky zcela odhlédnout.

Obrázek

Co se týká podmínky dosažení věku šestnácti let, jedná se o stejnou věkovou hranici, jakou občanský zákoník vyžaduje pro uzavření manželství nezletilého, k němuž je však také nutné přivolení soudu (k tomu § 670 občanského zákoníku). Je nutné dodat, že ani hranice věku šestnácti let není absolutní. Mohou se vyskytnout důvodné případy, kdy o dřívější nabytí zletilosti požádají mladší osoby, u kterých to jejich situace vyžaduje. I zde platí, že soud musí zkoumat každý případ zvlášť a posuzovat konkrétní podmínky, zejména zájem nezletilého.

Zákon potom předpokládá též osvědčení neboli prokázání schopnosti nezletilého sám se živit a obstarat si své záležitosti. Fakticky se jedná o podmínku pro rozhodnutí soudu zcela klíčovou, protože bez jejího naplnění a faktické schopnosti posuzované osoby se o sebe a svoje záležitosti postarat, by celý institut zplnoletění postrádal veškerý smysl.

Schopnost sám se živit musí být soudu prokázána prakticky. Typicky se jedná o nezletilé osoby, které již soustavně (v řádu let) vykonávají samostatnou činnost nebo mají své příjmy ze zaměstnání. Nestačí pouze hypotetická schopnost bez vnějších projevů v praxi. Nejde též například o prázdninové přivýdělky nebo výnosy z nahodilých brigád. Pokud jde o složku sám si obstarat své záležitosti, je soudem zkoumána určitá osobnostní zralost – volní a rozumová vyspělost. V každém případě je třeba postupovat se zřetelem ke konkrétním osobám a okolnostem případu, neboť obecné měřítko neexistuje.  

Pakliže jsou shora uvedené podmínky splněny, soud návrhu vyhoví. V praxi se jedná o fakticky nárokovou záležitost a zamítnuté případy jsou skutečně ojedinělé.

Návrh na přiznání zletilosti se podává k soudu místně příslušnému dle místa bydliště nezletilého dítěte. Může ho podat nezletilý se souhlasem rodiče, nebo sami rodiče. V takovém případě je recipročně vyžadován souhlas nezletilého dítěte, a to zejména kvůli důsledkům zplnoletnění.

Nejčastějšími důvody pro podání žádosti o přiznání svéprávnosti

Zplnoletnit se v převážené většině nechávají nezletilí podnikatelé, proto aby mohli samostatně právně jednat, podepisovat smlouvy, zakládat nové společnosti nebo vlastnit nemovitý majetek. Mladí podnikatelé na počátku potřebují pomoc svých rodičů, která se však při rozvoji podnikání může stát překážkou a omezením z praktického hlediska. Po nabytí svéprávnosti tato omezení a hranice odpadají.

Obrázek

Mohou zde být i jiné důvody osobního nebo rodinného charakteru: potřeba samostatného bydlení nebo právní autonomie. Důvodem mohou být i různé otázky související se studiem.

Alternativou k podání návrhu na přiznání plné svéprávnosti může být v případě mladých podnikatelů i návrh na udělení souhlasu zákonného zástupce se samostatným provozováním závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti. Nezletilý starší patnácti let může se souhlasem svého zákonného zástupce a přivolením soudu samostatně provozovat obchodní závod nebo vykonávat jinou obdobnou výdělečnou činnost. Podmínkou je, že taková činnost nesmí ohrozit jeho zdraví, vzdělání nebo celkový vývoj. Pokud zákonný zástupce souhlas neudělí, může nezletilý požádat soud o jeho nahrazení, pokud to bude v jeho nejlepším zájmu.

I zplnoletnění má svá omezení

I v okamžiku přiznání plné zletilosti  přetrvávají určitá omezení. Jedná se zejména o možnost řídit motorové vozidlo, neboť řidičské oprávnění lze získat pouze dosažením věkové hranice stanovené pro konkrétní skupinu oprávnění pro jednotlivé kategorie vozidel.

Není také povoleno konzumovat alkohol a tabákové výrobky, i zde je „hranice dospělosti – osmnáct let“ zachována.

Další omezení vyplývají z právních předpisů, kde je určitá věková hranice stanovena jako podmínka. Příkladem uvádíme adopci dítěte nebo volitelnost do funkce poslance, kdy osobě musí být minimálně jednadvacet let, případně prezidenta či senátora, kde je věková hranice stanovena na čtyřicet let.

Vyživovací povinnost a sociální dávky

Nabytí svéprávnosti se může odrazit i do oblasti vyživovací povinnosti a sociálních dávek.

Zplnoletněním nemusí automaticky zaniknout rodičovská vyživovací povinnost. Ačkoliv je podmínkou zplnoletnění prokázání schopnosti samostatně se živit, může se stát, že se mladistvý později ocitne v situaci, kdy tuto schopnost ztratí (například kvůli nemoci nebo jiným objektivním okolnostem). V takovém případě může soud rozhodnout o pokračující vyživovací povinnosti rodičů. Každý případ je opět třeba posuzovat individuálně a zplnoletněný mladistvý může v odůvodněných situacích nadále požadovat výživné.

V kontextu náhradní rodinné péče (pěstounská péče, poručenství) je situace složitější. Zplnoletnění může znamenat ukončení nároku na státní příspěvky spojené s péčí o nezletilého. Mladistvý tak přichází o finanční podporu, což může být významný aspekt při rozhodování o žádosti.

Pozor na ukvapená rozhodnutí

Zplnoletnění je významným krokem v životě mladistvého. Je třeba ho pečlivě zvážit – nejen z hlediska právního, ale i sociálního a ekonomického. Přináší řadu výhod, ale i odpovědností, které nemusí být pro každého žadatele vhodné. Před podáním žádosti je proto vhodné konzultovat možnosti s odborníkem na rodinné právo.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku