Příroda je pro zdravý vývoj dítěte nezbytná. Potvrzují to odborné studie
Obsah článku
- Na co všechno má příroda vliv
- Proč je příroda pro (psychické) zdraví dětí a dospívajících podstatná
- K čemu může vést nedostatek přírody
- Rodiče a podpora vztahu dítěte k přírodě
- Závěr
Na co všechno má příroda vliv
Současné výzkumy i zkušenosti z praxe potvrzují, že příroda není jen místem pro hru či odpočinek. Je komplexním prostředím, kde se rozvíjí kognitivní schopnosti, emoční stabilita, sociální dovednosti a vztah ke světu kolem nás. Pravidelný kontakt s přírodou děti zklidňuje, podporuje soustředění, posiluje odolnost vůči stresu a umožňuje přirozené učení skrze zkušenost.
Bohužel, každodenní kontakt s přírodou je pro mnoho dětí omezený. Ubývá prostor pro spontánní objevování, smyslové vnímání a přirozenou regulaci psychického napětí. Tento text se proto snaží propojit teoretické poznatky s praktickými možnostmi, jak přírodu opět smysluplně zařadit do života dětí. Zároveň ukazuje, co se děje, když kontakt s přírodou chybí, a jak lze tento deficit postupně vyrovnávat.
Proč je příroda pro (psychické) zdraví dětí a dospívajících podstatná
Výzkumy napříč psychologií, pedagogikou i medicínou potvrzují, že pravidelný kontakt s přírodním prostředím podporuje emoční pohodu, kognitivní schopnosti, sociální dovednosti i schopnost sebeřízení.
Jedním z nejlépe prokázaných přínosů přírody je její vliv na snižování stresu. Již studie Roger Ulrich (1991) ukázala, že pouhý pohled na přírodní scenérie nebo krátká procházka v zeleni vede ke snížení fyziologických ukazatelů stresu a ke zlepšení nálady. Na tyto závěry navazují i výzkumy tzv. lesní terapie (Shinrin-yoku), například Parka et al. (2010), které potvrzují snížení hladiny kortizolu, krevního tlaku i srdeční frekvence. Tyto tělesné změny se promítají i do psychiky – děti jsou po pobytu venku klidnější, lépe se soustředí a zvládají zátěžové situace.
Příroda však nepůsobí pouze jako „antistresový prostředek“. Studie Marc Berman (2008) ukazuje, že už krátký pobyt v přírodě zlepšuje náladu i kognitivní výkon, zejména pracovní paměť, která je klíčová pro učení. Tento efekt vysvětluje teorie obnovení pozornosti autorů Rachel Kaplan a Stephen Kaplan (1989). Podle ní příroda umožňuje regeneraci pozornosti díky tzv. „měkké pozornosti“ – jemným podnětům, jako je pohyb listí nebo zpěv ptáků, které přitahují pozornost, aniž ji přetěžují.
Přínosy přírody pro děti s poruchami pozornosti
- Výzkum Frances Kuo a Taylor (2004) ukázal, že pravidelný kontakt s přírodou může zlepšovat soustředění a snižovat projevy hyperaktivity u dětí s ADHD.
- Tyto efekty nejsou pouze krátkodobé – v některých případech přetrvávají i po návratu z přírodního prostředí, což poukazuje na jeho terapeutický potenciál.
Z širší perspektivy přehledová studie Ming Kuo (2015) shrnuje, že kontakt s přírodou přispívá ke zlepšení duševního zdraví napříč populací – od snížení úzkosti a depresivních nálad až po posílení sebevědomí, vztahů a celkové životní spokojenosti. Příroda tak působí komplexně a ovlivňuje biologické, psychologické i sociální aspekty života dítěte.
Vedle psychiky má pobyt venku zásadní význam i pro fyzické zdraví a sociální rozvoj. Podporuje přirozený pohyb, zlepšuje kondici a metabolické zdraví (Fyfe Johnson et al., 2021) a zároveň posiluje imunitní systém (Andersen, Corazon & Stigsdotter, 2021). Přírodní prostředí navíc přirozeně podněcuje hru, spolupráci a objevování, čímž rozvíjí sociální kompetence i schopnost řešit konflikty (Wells, 2000; Kuo, 2015).
Současné poznatky také ukazují, že příroda podporuje rozvoj tzv. exekutivních funkcí – tedy schopností plánovat, organizovat činnosti a regulovat impulzy (Wells, 2000; Kuo, Barnes & Jordan, 2019). Tyto dovednosti jsou klíčové nejen pro školní úspěšnost, ale i pro každodenní fungování a vztahy.
Z pohledu ekopsychologie má příroda ještě hlubší význam. Bill Plotkin upozorňuje, že právě v kontaktu s přírodou se formuje tzv. „přírodní identita“ – tedy prožitek sebe sama jako součásti živého světa. Děti si zde rozvíjejí citlivost, empatii a schopnost vnímat souvislosti, což jejich emoční stabilitu podporuje velmi významně.
Podobně Michael J. Cohen zdůrazňuje, že příroda aktivuje nejen základní smysly, ale i širší spektrum vnímání, které označuje jako „54 smyslů“. Tato multisenzorická zkušenost přispívá k obnově vnitřní rovnováhy, rozvoji emoční regulace a schopnosti rozpoznávat podněty, které podporují zdraví a život. Děti, které mají pravidelný kontakt s přírodou, tak získávají hlubší seberegulaci, větší psychickou odolnost a lepší schopnost orientace ve světě i v sobě samých.
Příroda tedy nepředstavuje jen doplněk života dítěte, ale jeho základní vývojové prostředí – prostor, kde se propojuje tělo, mysl i vztahy a kde vznikají klíčové předpoklady pro zdravý a vyvážený život.
K čemu může vést nedostatek přírody
To, že děti tráví málo času v přírodě, není jen otázka životního stylu. Může to mít reálný dopad na jejich psychiku i celkový vývoj. Moderní ekopsychologie a psychologické studie stále jasněji ukazují, že děti, které žijí v prostředí s omezeným přístupem k zeleným plochám, procházejí řadou negativních psychických i sociálních důsledků.
Podle konceptu biofilie, který popularizoval biolog Edward O. Wilson, mají lidé vrozenou potřebu vztahu k živé přírodě. Tato vnitřní tendence k propojení se světem rostlin, zvířat a přírodních procesů není pouhou volbou – jde o základní lidskou psychickou potřebu. Pokud není tato potřeba naplňována, dochází k postupnému narušení psychické rovnováhy a snižování pocitu životní pohody. Děti, které vyrůstají v prostředí s minimálním kontaktem s přírodou, mohou prožívat obtíže, které nelze jednoduše vysvětlit jen nároky školy či technologií.
Aplikovaná ekopsychologie, například v práci Michaela J. Cohena, tento jev popisuje jako tzv. „odpojení od přírody“. Cohen upozorňuje, že absence pravidelného kontaktu s přírodním prostředím vede k narušení vnitřní rovnováhy a může mít různé psychologické důsledky. Mezi ně patří zvýšená míra úzkosti a chronického stresu, což se často projevuje sníženou schopností zvládat běžné životní situace a vyrovnávat se s nároky školy či vrstevníků. Dále se objevuje pocit odcizení a ztráty smyslu, kdy dítě nemá přirozenou zkušenost propojení se světem kolem sebe, a tím se snižuje jeho schopnost vytvářet smysluplné vazby a hodnoty. Nedostatek přírody rovněž může oslabovat empatii a schopnost sociálního cítění, protože příroda slouží jako živá „laboratoř“ pro vnímání a porozumění složitým souvislostem života. V krajních případech se nedostatek kontaktu s přírodou projevuje vyšší mírou apatie, frustrace či agresivity, což negativně ovlivňuje interakce s vrstevníky i dospělými (Cohen 2007, 2008).
Dalším důsledkem odpojení od přírody je pokřivené vnímání přírodního prostředí. Děti, které nemají možnost pravidelně zažívat přírodu, ji mohou začít vnímat jako chaotickou, primárně nebezpečnou, nepotřebnou nebo odtrženou od lidské existence. Tento postoj často vede k nižší motivaci chránit přírodu a k nedostatečnému vnímání její role jako životně nezbytného prostředí, které podporuje lidský rozvoj a udržitelnost života.
Významný dopad má také snížená fyzická aktivita.
- Děti, které tráví většinu času v interiéru, musí pohyb dohánět v uměle vytvořených exteriérech (například dětské koutky, hopsária, vnitřní sportoviště, tělocvičny, posilovny), které však neposkytují výhody přirozeně podnětného prostředí.
- Taková prostředí často nenabízejí stimulaci všech smyslů, neumožňují objevování a spontánní interakci s okolím, a tím snižují komplexní rozvoj tělesné a psychické kondice, kterou poskytuje skutečná příroda.
Dr. Cohen dále upozorňuje, že při dlouhodobém odpojení od přírody dochází k postupnému ochabování senzitivity – nejen vůči vlastnímu tělu, ale i vůči prostředí, ve kterém se pohybujeme, vůči sociálním interakcím a pocitu zakořeněnosti. Děti tak ztrácejí schopnost jemně vnímat signály těla, dynamiku prostředí a subtilní sociální podněty, což negativně ovlivňuje jejich emoční regulaci, sociální dovednosti i schopnost orientovat se v reálném světě.
Empirické výzkumy tyto teoretické závěry potvrzují. Studie Wells & Evans (2003) ukázaly, že děti s omezeným přístupem k přírodním prostředím vykazují nižší úroveň psychické odolnosti a horší schopnost zvládat stres. To znamená, že i drobné stresové situace mohou mít pro ně výraznější dopad než pro děti, které mají pravidelný kontakt s přírodou. Tento efekt se promítá nejen do psychické pohody, ale i do výkonu ve škole, schopnosti koncentrace a sociálních interakcí.
V kontextu současného životního stylu, kdy děti tráví značnou část času uvnitř, často s technologickými zařízeními a s omezenou možností volného pohybu venku, se absence přírody stává významným rizikovým faktorem pro jejich duševní zdraví. Nelze ji podceňovat – jde o environmentální deficit, který ovlivňuje nejen psychiku, ale i schopnost sebeřízení, empatii, kreativitu, sociální adaptaci a vnímání světa jako živého, propojeného a hodnotného. Příroda tak není jen luxusem či volnočasovou aktivitou, ale základním předpokladem zdravého psychického a sociálního vývoje dítěte.
Rodiče a podpora vztahu dítěte k přírodě
Rodiče hrají v utváření vztahu dítěte k přírodě zcela zásadní roli. Právě rodinné prostředí je místem, kde vznikají první zkušenosti, postoje i emoce spojené s přírodním světem. Nejde přitom o organizování složitých aktivit nebo speciálních programů – klíčová je každodennost, opakovaná zkušenost a přirozené začlenění přírody do běžného života dítěte. Dítě si vztah k přírodě nevytváří na základě jednorázových zážitků, ale prostřednictvím dlouhodobého, smysluplného kontaktu, který je spojen s pocitem bezpečí, sdílení a radosti.
Co v přírodě dětem dopřát?
Pravidelný pobyt venku
Nemusí jít o dlouhé výlety – důležitější než délka je frekvence. Každodenní kontakt s venkovním prostředím, ať už jde o park, zahradu, les nebo jen cestu do školy, umožňuje dětem vnímat proměny přírody, rytmus ročních období a přirozeně se na toto prostředí napojovat. Právě opakovanost těchto zkušeností posiluje pocit sounáležitosti a jistoty.
Volná hra v přírodě
Narozdíl od organizovaných aktivit dává dítěti prostor jednat podle vlastního zájmu, rozvíjet fantazii, tvořivost a schopnost samostatného rozhodování. Stavění z větví, hra s vodou, sbírání kamenů, pozorování hmyzu nebo napodobování zvířat nejsou „jen“ zábavou, ale zásadními formami učení. Dítě při nich rozvíjí nejen motorické a kognitivní dovednosti, ale i schopnost soustředění, trpělivosti a vnitřní motivace.
Podpora zvídavosti a objevování
Dítě přirozeně klade otázky a snaží se porozumět světu kolem sebe. Úlohou rodiče není vždy poskytovat hotové odpovědi, ale spíše vytvářet prostor pro hledání. Inspirativní je v tomto směru přístup Jon Young, který zdůrazňuje význam kladení otázek namísto vysvětlování. Namísto rychlé odpovědi může rodič dítě vést k pozorování: „Co myslíš, proč je ten list jiný než ostatní?“ nebo „Co se asi stalo s tou stopou v blátě?“ Takový přístup podporuje aktivní zapojení, kritické myšlení i hlubší zájem o okolní svět.
Sdílení zážitků
Společně strávený čas v přírodě – ať už při procházce, hře nebo tichém pozorování – má silný vztahový rozměr. Dítě vnímá, že příroda je místem, kde může být s druhými lidmi, sdílet radost i objevování, a postupně si k ní vytváří pozitivní emoční vazbu. Nejde tedy jen o samotný kontakt s přírodou, ale i o kvalitu společného prožitku.
Přírodní podmínky jako součást života
Déšť, chlad, vítr nebo bláto nejsou překážkou, ale součástí reality, kterou se dítě učí přijímat a zvládat. Pokud rodiče tyto podmínky nevnímají jako problém, ale jako běžnou součást pobytu venku, dítě si postupně buduje odolnost, adaptabilitu a realističtější vztah k prostředí. Zároveň se učí, že komfort není nutnou podmínkou pro hodnotný zážitek.
Mluvení o přírodě
Významnou roli hraje i jazyk, kterým o přírodě mluvíme. Výroky jako „ošklivé počasí“ nebo „otravný hmyz“ mohou nenápadně formovat negativní postoj a odstup. Naopak otevřený a respektující jazyk podporuje zvědavost a vztahovost – například popisování jevů bez hodnocení („dnes hodně prší“, „ten hmyz je velmi aktivní“) umožňuje dítěti vytvářet si vlastní zkušenost. Jazyk tak není jen prostředkem komunikace, ale i nástrojem formování vztahu k okolnímu světu.
Závěr
Příroda představuje jeden z nejpřirozenějších a zároveň nejúčinnějších zdrojů podpory duševního zdraví dětí a dospívajících. Jak ukazují výzkumy i praktické zkušenosti, její vliv je komplexní – zasahuje do oblasti emocí, kognice, tělesného zdraví i sociálních vztahů. Nejde přitom o jednorázové intervence, ale o dlouhodobý, opakovaný kontakt, který umožňuje dítěti vytvářet si hluboký vztah k prostředí, ve kterém žije.
Zásadní roli v tomto procesu hrají dospělí – pedagogové i rodiče. Právě jejich postoj, způsob komunikace i ochota vytvářet prostor pro autentickou zkušenost určují, jak děti přírodu vnímají a jaký vztah si k ní vytvářejí. Nejde o dokonalost ani o rozsáhlé programy, ale o každodenní drobné kroky, které dohromady vytvářejí smysluplný celek.
V kontextu současné společnosti tak příroda nepředstavuje luxus ani nadstandard, ale základní podmínku zdravého vývoje. Podpora vztahu dětí k přírodě je proto nejen otázkou výchovy či vzdělávání, ale i investicí do jejich budoucí psychické stability, odolnosti a schopnosti žít v souladu se sebou i světem kolem nich.
Použitá literatura
Andersen, Liisa, Corazon, Sus a Stigsdotter, Ulrika. Nature Exposure and Its Effects on Immune System Functioning: A Systematic Review. International Journal of Environmental Research and Public Health, 2021, 18, 1416. DOI: 10.3390/ijerph18041416.
Berman, Marc, Jonides, John a Kaplan, Stephen. The Cognitive Benefits of Interacting With Nature. Psychological Science, 2009, 19, 1207–1212. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2008.02225.x.
Cohen, Michael J. a Mallory, Stacey S. Revolutionary Wisdom: Organic Psychology in Action. Scotts Valley: Createspace Independent Publishing Platform, 2017. ISBN 1977797210.
Cohen, Michael J. Educating, counseling and healing with nature: The science of natural attraction ecology: How to create moments that let Earth teach. Friday Harbor, WA: Institute of Global Education, 2008.
Cohen, Michael J. Reconnecting with Nature: Finding Wellness Through Restoring Your Bond with the Earth. Friday Harbor, WA: Ecopress, 2007. ISBN 1-893272-07-9.
Fyfe-Johnson, Amber, Hazlehurst, Marnie, Perrins, Sara, Bratman, Gregory, Thomas, Rick, Garrett, Kimberly, Hafferty, Kiana, Cullaz, Tess, Marcuse, Edgar a Tandon, Pooja. Nature and Children’s Health: A Systematic Review. Pediatrics, 2021, 148, e2020049155. DOI: 10.1542/peds.2020-049155.
Kaplan, Rachel a Kaplan, Stephen. The Experience of Nature: A Psychological Perspective. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1989. ISBN 978-0-521-34139-4.
Kuo, Ming a Taylor, Andrea. A Potential Natural Treatment for Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder: Evidence From a National Study. American Journal of Public Health, 2004, 94, 1580–1586. DOI: 10.2105/AJPH.94.9.1580.
Kuo, Ming. How might contact with nature promote human health? Promising mechanisms and a possible central pathway. Frontiers in Psychology, 2015, 6, 1093. DOI: 10.3389/fpsyg.2015.01093.
Kuo, Ming, Barnes, Michael a Jordan, Cathy. Do Experiences with Nature Promote Learning? Converging Evidence of a Cause-And-Effect Relationship. 2022. DOI: 10.1007/978-3-031-04108-2_3.
KRAJHANZL, Jan. Děti a příroda: období dětského vývoje z hlediska environmentální výchovy. In: MÁCHAL, Aleš; NOVÁČKOVÁ, Helena; SOBOTKOVÁ, Lenka (eds.), Úvod do environmentální výchovy a globální rozvojové výchovy: soubor učebních textů. Brno: Lipka, 2012, s. 95–108. Dostupné online.
Louv, Richard. Poslední dítě v lesích: aby naše děti netrpěly nedostatkem přírody. Přeložila Jana Krtková. Praha: Malvern, 2024. ISBN 978‑80‑7530‑489‑6.
Park, Bum-Jin, Tsunetsugu, Yuko, Kasetani, Tamami, Kagawa, Takahide a Miyazaki, Yoshifumi. The physiological effects of Shinrin-Yoku (taking in the forest atmosphere or forest bathing): Evidence from field experiments in 24 forests across Japan. Environmental Health and Preventive Medicine, 2009, 15, 18–26. DOI: 10.1007/s12199-009-0086-9.
Plotkin, Bill. Příroda a lidská duše: kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě. Přeložila Lenka Adamcová. Praha: Maitrea, 2013. ISBN 978‑80‑87249‑57‑4.
Ulrich, Roger, Simons, Robert, Losito, Barbara, Fiorito, Evelyn, Miles, Mark a Zelson, Michael. Stress Recovery During Exposure to Natural and Urban Environments. Journal of Environmental Psychology, 1991, 11, 201–230. DOI: 10.1016/S0272-4944(05)80184-7.
Wells, Nancy. At Home with Nature: Effects of “Greenness” on Children’s Cognitive Functioning. Environment and Behavior, 2000, 32, 775–795. DOI: 10.1177/00139160021972793.
Wells, N. M. a Evans, G. W. Nearby Nature: A Buffer of Life Stress among Rural Children. Environment and Behavior, 2003, 35(3), 311–330.
Way, Brian. Rozvoj osobnosti dramatickou hrou / z anglického originálu Development through drama … Přeložila a doslov napsala Eva Machková. 2., rev. a aktualiz. vyd. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku : NIPOS, 2014. ISBN 978‑80‑903901‑4‑0; 978‑80‑7068‑286‑9.
Young, Jon, Haas, Ellen a McGown, Evan. Coyote’s Guide to Connecting with Nature. 2nd ed. Shelton (Washington, USA): OWLLink Media, 2010. ISBN 978‑1‑57994‑025‑6.
Institut Eko Art. Eko Arteterapie. [online]. Dostupné z: https://www.institutekoart.cz/eko‑art‑terapie [cit. 31. 3. 2026].
Institut Eko Art. Eko artefiletika. [online]. Dostupné z: https://www.institutekoart.cz/eko‑artefiletika [cit. 31. 3. 2026].
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
