Specifická situace příbuzenských pěstounů

Autor/ka: PaedDr. Zdeněk Moldrzyk
Datum publikace: 27. 06. 2022, Aktualizováno: 21. 03. 2023
Pěstounská péče (dále PP) tvoří, společně s pěstounskou péčí na přechodnou dobu (PPPD) a osvojením, základní kameny snahy státu a společnosti postarat se o děti, o které nechtějí, nemohou, nebo nedovedou pečovat jejich biologičtí rodiče. V této oblasti probíhá poměrně dynamický názorový vývoj včetně snahy o adekvátní uchopení z pohledu legislativy. To je patrné na probíhající politické diskuzi související s novelizací zákona č. 359/1999 Sb., (dále jen Zákon o SPOD). V takové diskuzi se často ztrácí odborné pohledy, a naopak hlasitě zaznívají různé předsudky, pseudoargumenty, nepravdy či polopravdy. Předmětem podobné diskuse se stala i situace tzv. příbuzenských pěstounů. Proto jsme v Centru psychologické pomoci (dále CPP) pokládali za stěžejní uskutečnit výzkumné šetření, provedené na reprezentativním vzorku této specifické skupiny.

Obsah článku:

Skupina příbuzenských pěstounů je specifická

Prvotní otázka, která si hned v úvodu zaslouží odpověď, zní: „Proč jsme se zaměřili právě na příbuzenskou pěstounskou péči?“ fakta a čísla odpověď přinášejí „v ČR je přibližně 12 tisíc pěstounů, přičemž více než 2/3 tohoto počtu tvoří právě příbuzenští pěstouni (většinově prarodiče). Asi čtvrtina pak připadá na zprostředkované dlouhodobé pěstouny a zbytek jsou pěstouni na přechodnou dobu.“ Z této základní informace je tedy zřejmé, že systém náhradní rodinné péče v České republice má v péči příbuzenských pěstounů významnou základnu a těžko by se bez péče příbuzných obešel. Proto by jim měla být věnována odpovídající pozornost, kterou v tuto chvíli postrádáme. Legislativní vymezení pěstounské péče a pěstounů koresponduje spíše s tzv. zprostředkovanou PP, tedy tou, kdy člověk podá na příslušném orgánu sociálně-právní ochrany dětí žádost, projde procesy posuzování a přípravy a následně je krajským úřadem zařazen do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny. Některé jasně definované podmínky u zprostředkované PP jsou u příbuzných pěstounů relativizovány či dále podmíněny. Příkladem donedávna byla odměna pěstouna, která se přiznávala pouze v případech hodných zvláštního zřetele. Rovněž je třeba připomenout, že zde existuje další skupina pečujících příbuzných, kteří nemají statut pěstounů, a nesměřuje k nim v podstatě žádná podpora, přestože pečují stejným způsobem (jedná se o tzv. svěření dítěte do péče jiné osoby dle § 953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Na ně se ale náš výzkum nezaměřoval, byť jsme si této skupiny příbuzných vědomi a vnímáme, že jejich situace by měla být řešena paralelně s příbuzenskými pěstouny.

Informace o existenci projektu a informace o výzkumném šetření

Centrum psychologické pomoci (CPP), Nadace Sirius, SocioFactor

Centrum psychologické pomoci se intenzivně věnuje náhradní rodinné péči (dále NRP) již mnoho let, v podstatě od svého založení v roce 2003 jako příspěvkové organizace Moravskoslezského kraje (dále MSK). V rámci doprovázení pěstounů, kterému se věnuje od roku 2013, patří s přibližně 400 provázenými rodinami mezi největší organizace nejen v rámci MSK, ale i celorepublikově. CPP iniciovalo rozsáhlé výzkumné šetření situace pěstounské péče příbuzných.

Záměr uskutečnit výzkumné šetření a následně připravit doporučení pro oblast práce s pečujícími příbuznými byl pozitivně přijat v Nadaci Sirius. Ta se výrazně angažuje v oblasti péče o ohrožené děti, v oblasti náhradní rodinné péče, pomáhá organizacím aktivním v této oblasti, mapuje a prezentuje příklady dobré praxe.

Celý projekt začal v září roku 2019, je naplánován do začátku roku 2023 a sestává z několika etap. První etapa, tedy výzkumné šetření, bylo realizováno v průběhu roku 2020. Na počátku proběhla jednak analýza sociodemografických dat, jejichž cílem bylo především definování sociodemografických charakteristik a vytvoření profilu příbuzenského pěstouna a také rešerše odborných testů (výzkumů, studií, článků), které se tématu příbuzenské pěstounské péče věnovaly. Následovaly polostrukturované rozhovory s příbuzenskými pěstouny, které byly realizovány v několika krocích, setkání Focus group a v rovině kvantitativní pak navázalo dotazníkové šetření. Dotazníky byly administrovány jak v tištěné, tak v elektronické formě. Jejich návratnost byla překvapivě vysoká – více než 93%. 

Na celém procesu výzkumného šetření participovalo 169 rodin příbuzenských pěstounů. Musíme však zmínit, že se jednalo o rodiny provázené pouze Centrem psychologické pomoci. 

Výzkumného šetření se zhostila společnost SocioFactor. Jde o výzkumnou a vzdělávací organizaci zaměřenou na aplikovaný výzkum s vysokým odborným kreditem. Výstupem první části projektu je Závěrečná zpráva z výzkumu, která je k dispozici na:

https://www.cepp.cz/wp-content/uploads/2021/02/Zaverecna-zprava_Pestounska_pece_pribuznych_analyza_potreb.pdf 

Kdo jsou příbuzenští pěstouni?

Pokud tvrdíme, že příbuzenští pěstouni a zprostředkovaní pěstouni jsou dvě odlišné skupiny, v čem se tedy liší? 

V první řadě je to čas, který mají k dispozici na rozhodnutí o tom, zda se pěstouny stanou. Rozhodnutí u zprostředkovaných pěstounů může zrát měsíce i roky, může přijít ve chvíli, kterou si zprostředkovaní pěstouni sami určí, a samozřejmě za okolností, které tito zájemci o zprostředkování pěstounské péče považují za nejvhodnější. Příbuzenští pěstouni se naproti tomu musí rozhodovat pod časovým tlakem. Mají k dispozici hodiny, dny, možná několik málo týdnů.

Odlišný se jeví i samotný proces postupného přijímání role pěstouna. Žadatelům o zprostředkovanou pěstounskou péči se věnuje tým odborníků na náhradní rodinnou péči: sociální pracovníci, úředníci, lékaři, psychologové. Vysvětlují jim legislativní náležitosti a další pravidla platná v oblasti NRP, odhalují jim jejich předpoklady pro výkon pěstounské péče, silné ale i slabé stránky, možnosti dalšího seberozvoje, připravují je informačně i prožitkově na roli pěstouna. Lidé, kteří se mají stát příbuzenskými pěstouny, mají často k dispozici pouze jednoho sociálního pracovníka na OSPOD a „informační koncentrát“, který je zahltí a ze kterého si zapamatují minimum nutných informací. 

Obrázek
pěstouni

Příbuzenští pěstouni musí rovněž „řešit“ vztahy v biologické rodině a svou roli v nich. Často dokonce konflikt rolí, zejména ve vztahu k dítěti – například doposud babička v nové roli matky, nebo strýc v roli otce. Často je třeba ujasnit vztahy k biologickým rodičům dítěte, o které pečují, nebo budou pečovat. U pěstounů se mohou objevit pocity zklamání, vlastního selhání nebo viny, zlost na systém nebo třeba na osud, někdy pocity studu. 

Jako nedostatek je u příbuzenských pěstounů často označován fakt, že neprošli procesy posuzování a zejména přípravy. Příprava, tedy povinné vzdělávání žadatelů o zprostředkovanou PP, je někdy vnímána jako vše řešící prvek. Tedy, pokud se příbuzenským pěstounům dostane procesu přípravy a posouzení, vyřeší to všechny potíže, které v oblasti příbuzenské pěstounské péče v současné době vnímáme. Výzkumné šetření ale absenci přípravy nepotvrzuje jako významný prvek, resp. výraznou potřebu příbuzenských pěstounů, byť lze konstatovat, že s dostatečnými a adekvátními informacemi tyto potřeby úzce souvisí.

Vstup do role pěstouna je pro příbuzné extrémně složitý

Výzkumné šetření přineslo několik zásadních poznatků. Část z nich jsme předpokládali a výsledky výzkumu nám je potvrdily, část z nich byla překvapující.

Máme představu o „průměrném“ pečujícím příbuzném, o jeho věku i příbuzenském vztahu k dětem. Víme, o kolik dětí pečuje, o tom, kde přibližně žije (město vs. venkov) i o důvodech, které vedly k péči o dítě, respektive k tomu, proč o dítě nepečují jeho biologičtí rodiče (jako hlavní důvody uváděli participanti výzkumného šetření užívání alkoholu a drog, nezájem o děti, zanedbávání péče, domácí násilí a další).

Remote video URL

Jedním ze základních a velmi zásadních zjištění je skutečnost, že nejnáročnější a nejkrizovější období pro příbuzenské pěstouny je období před samotným začátkem pěstounské péče. Tehdy jsou pod obrovským tlakem, aby dítě přijali do péče, a nedostává se jim téměř žádné podpory. Stěžují si na nedostatek informací, respektive jejich neúplnost či rozporuplnost. Jedinou alternativou jejich péče je ústavní zařízení. V tomto směru byla sdělení pěstounů poměrně jednoznačná; ústavní zařízení pro ně vlastně žádnou alternativou není a nemohli by akceptovat jakýkoliv typ ústavního zařízení. Rovněž je z výpovědí pěstounů patrné, že přes všechny potíže a překážky, které museli překonat, svého rozhodnutí nelitují a neměnili by ho. Nevnímají také ve většině případů možnost vlastního výchovného selhání (u pečujících prarodičů dítěte ve vztahu k jeho biologickým rodičům) a s tím spojené pocity viny.

Obrázek
pěstounství

Vyrovnat se ale musí či museli s důsledky svého rozhodnutí přijmout dítě do péče. Mezi ně patří často výrazná změna životního stylu, nutnost stanovení nových životních cílů, změny v profesní oblasti, mnohdy ukončení nebo přerušení zaměstnání, ukončení podnikatelské činnosti, změny v socioekonomické oblasti (často zhoršení finanční situace), změna bydliště a další. V průběhu péče se často objevují potíže se školou, ať už výukové nebo výchovné a potíže spojené s některými vývojovými obdobími dětí. Někdy se objevují potíže v kontaktu dětí s biologickými rodiči, ale také v kontaktu samotných pěstounů s biologickými rodiči. Často se objevují obavy o budoucnost dětí ve smyslu očekávaného životního selhávání dětí (dle vzoru biologických rodičů), ale také ve smyslu vlastní schopnosti postarat se ně a dovést děti je do dospělého života (vnímáno zejména prarodiči).

Jako výrazně důležitá se jeví kvalita informací, které se k pěstounům dostávají, jejich úplnost a sourodost, ale také forma. Mnohdy rozdílně (podle okresu i osobnosti soudce) rozhodují také soudy.  

Výzkum rovněž poukázal na výrazný rys heterogenity příbuzenských pěstounů: prarodiče, sourozenci, tety, strýcové (byť prarodiče tvoří většinu, ale jsou zde prarodiče různého věku i ekonomické aktivity a podobně). S tím souvisí různé životní a výchovné zkušenosti, socioekonomický status, sociální a vztahová síť, pracovní i volnočasové aktivity a podobně.

Bez ohledu na platnou legislativu většina příbuzenských pěstounů vnímá své pěstounství jako dlouhodobý, resp. trvalý závazek, byť je pěstounství z pohledu práva koncipováno jako dočasné. Drtivá většina příbuzenských pěstounů nevnímá návrat dětí do původní rodiny (respektive k biologickým rodičům) jako reálný. Toto přesvědčení souvisí se znalostí rodinných poměrů, ze kterých dítě přichází.

  • Žena
    Obrázek
    obrázek
  • 55 let
  • Prarodič
  • Pečuje o 1 dítě stáří 11 let od jeho 4 let
  • Dítě přišlo k pěstounovi přímo z rodiny
  • Žije ve městě
  • Má přiznanou odměnu pěstouna
  • Má vlastní zletilé děti mimo domácnost
  • Důvod výkonu pěstounské péče – nezájem rodičů
    o dítě a užívání drog a alkoholu

 

Jak příbuzenským pěstounům pomoci?

V rámci interpretace výsledků výzkumného šetření je nutné akcentovat již několikrát zmíněné zjištění, že nejnáročnějším obdobím příbuzenských pěstounů je doba před přijetím dítěte. Je zde vyvíjen enormní tlak časový, morální i informační a zároveň je do tohoto období směrována minimální podpora pro budoucí příbuzenské pěstouny. Na toto období jsme zaměřili i naši další projektovou činnost a vytvořili postupy, metodiku práce a informační materiály, které pomohou jak pěstounům, tak dětem, které budou přijímat. Podstatou je poskytnutí rychlé pomoci v rovině informační, přípravy na novou situaci a seznámení s potřebami svěřovaných dětí. Očekávaným efektem je dosáhnout stavu, kdy se budoucí pečující osoba rozhoduje zodpovědně, informovaně a je si vědoma dalšího procesu po přijetí dítěte. Pracovně hovoříme o činnosti „doprovázení před doprovázením“. Tento postup v mnohém připomíná proces doprovázení náhradních rodin, nicméně samotní klienti pochopitelně nemají uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče.

Obrázek
graf1

Nutná je podpora ve vztahu ke škole a vzdělávacím aktivitám. Jak ukázala pandemická situace, mnozí prarodiče nedovedou držet s dětmi krok v oblasti technologií a jejich vývoje. Může pro ně být náročné podporovat děti v běžné výuce, natož v oblasti výuky distanční.

Klíčová bude podpora v náročných vývojových stádiích dítěte, kdy pečující příbuzní již mohou být za vrcholem svých duševních, ale i fyzických sil, které potřebují na zvládnutí například puberty a adolescence

Mnozí pak potřebují podporu i při zvládnutí možných obav z budoucnosti. Příbuzným lze pomoci nejen se samotným zvládnutím konkrétních úzkostí a strachů, ale i s plánováním alternativních scénářů péče o přijaté děti.

Obrázek
graf2

V tuto chvíli máme za sebou tři etapy projektu. Zpracovali jsme výstupy z výzkumného šetření, připravili metodické, informační, vzdělávací a pracovní materiály, které reflektují zjištění z výzkumu a do doprovázení pečujících osob-příbuzných přinášejí nové formy práce.  Ty jsme v současné fázi, spolu s vytvořenou metodikou, ověřili v Moravskoslezském kraji. Pilotáž pokračuje v krajích Pardubickém, Olomouckém, Jihomoravském a na Vysočině. Po evaluaci pilotáže budeme finalizovat veškeré vytvořené materiály a v únoru 2023 zorganizujeme konferenci k ukončení projektu. 

Závěry šetření

Ukazuje se, že pečující příbuzní jsou skutečně skupinou odlišnou od zprostředkovaných pěstounů. Mají zcela odlišné potřeby, zejména v počáteční fázi, resp. v období před přijetím dítěte. Pro legislativu je výzvou, aby došlo k oddělení pěstounské péče, jak ji známe v současné době, a péče příbuzných, a to i v oblasti užívaného názvosloví. Nutná je přesná definice podmínek výkonu příbuzenské pěstounské péče, aby nedocházelo k nesourodosti přístupu orgánů dle místní či krajové příslušnosti. Jako nutná se jeví edukace odborníků působících v oblasti justice a školství. V oblasti soudnictví by měly, i za dodržení nezávislosti soudů, být nastaveny principy stejného přístupu k projednávaným a rozhodovaným případům při svěřování dětí do péče příbuzných. V oblasti školství se ukazuje zcela nedostatečná znalost oblasti náhradní rodinné péče ze strany mnohých pedagogů, kteří s dětmi v péči příbuzných pracují. Vhodná by byla jak edukace současných pedagogů, tak i studentů pedagogických oborů. 

Lze doufat, že situace v oblasti péče o děti ze strany příbuzných bude postupně zlepšovat, a to i za přispění naší organizace a tohoto projektu.

 

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Autor/ka

Vzděláním speciální pedagog, vystudoval Ostravskou univerzitu a Univerzitu Palackého v Olomouci. Absolvoval mj. výcviky v krizové intervenci, systemickém přístupu ke klientovi, rodinných konstelacích u W. Nellese - Eurasys, Nettersheim, sebezkušenostní skupinu u Josepha a Doris Grevenstette, výcvik u Nancy J. Cohen v metodě Watch, Wait and Wonder, supervizní výcvik, výcvik lektorů programu PRIDE a následně výcvik pro master lektory uvedeného programu u Roba van Pagée. Práci v sociální oblasti se věnuje již více než 30 let, pracoval s dětmi s mentálním handicapem, organizoval sociální a zdravotní péči na úrovni okresu i kraje. Práci s rodinou a v náhradní rodinné péči se věnuje od roku 2007. Působil rovněž v řadě projektů i mezinárodní úrovně (HAPIEE – zdravotní stav obyvatel, Pěstounská péče v Polsku, České republice, Maďarsku a na Slovensku, aj.). Zasazuje se o zavedení celého modelu PRIDE do praxe pomoci dětem v ČR, spolupodílel se na tvorbě materiálů programu PRIDE pro ČR. Od roku 2007 do 2021 byl ředitelem Centra psychologické pomoci p. o. Organizace působí v oblasti rodinného, partnerského poradenství, posuzování a přípravách náhradních rodičů a doprovázení pěstounských rodin. Pracuje s modelem PRIDE jak v přípravách náhradních rodičů, tak při jejich doprovázení i při spolupráci v systému pomoci ohroženým dětem. Od roku 2019 spolupracuje s Nadací Sirius zvláště na projektu Pěstounská péče příbuzných.

Odborná knihovna:
Články: