PBIS ve školách: méně kázeňských problémů, více respektu a lepší klima ve třídách
Obsah článku
Hlavní principy PBIS
PBIS je mezinárodně ověřený systém, postavený na základní myšlence, že chování se učíme. To, zda se v různých situacích chováme podle sociálních a kulturních zvyklostí, ovlivňují tři základní faktory – naplňování potřeb, stres a naše dovednosti. PBIS pracuje se všemi třemi oblastmi a jeho principy se uplatní jak ve školách a zařízeních pracujících s dětmi, tak v domácím prostředí. PBIS staví na několika pilířích, které společně vytvářejí předvídatelné, bezpečné a podporující prostředí pro všechny žáky. Tyto principy pomáhají nejen předcházet náročnému chování, ale především rozvíjet sociální a emoční dovednosti dětí.
- Systém PBIS vznikl v 90. letech 20. století ve Spojených státech na univerzitě v Oregonu.
- Cílem bylo vytvořit školní systém, který podporuje žádoucí chování místo pouhého trestání chyb.
- Principy PBIS byly sestaveny z výzkumně ověřených přístupů a byly obohaceny o tzv. implementační rámec, tedy o způsob, jak principy zavést a udržet ve školách.
- V současné době je systém PBIS využíván napříč celým světem (USA, Kanada, Asie, Austrálie apod.) i napříč Evropou (Nizozemko, Německo, Finsko, Kypr apod.) a jeho obliba stále roste.
Jasná očekávání
Ve školním prostředí se často setkáváme s tím, že různí dospělí mají různou představu o tom, jak by se měli žáci v hodinách chovat. Mají tedy očekávání a vlastní pravidla. Ta vyžadují, když žák či žáci očekávání nenaplňují. Během zavádění PBIS se tato očekávání diskutují v celém pedagogickém sboru. Pak se sjednocují pravidla tak, aby učitelé vyžadovali stejný typ chování napříč ročníky. Pravidla jsou srozumitelná a popisují chování tak, jak má skutečně vypadat. Lidský mozek totiž nerozeznává speciálně předponu „ne“. Když řekneme „nejez tu čokoládu“, náš mozek nám ukáže obrázek čokolády a vybaví pocity s ní spojené. Proto je efektivnější říct rovnou tzv. pozitivní formulaci, tedy popis toho, co chceme, aby se dělo. Například „dej si ke svačině jablko“.
Pro žáky je toto sjednocení očekávání přínosné, protože vytváří srozumitelnější a předvídatelné prostředí. Předvídatelnost prostředí snižuje stresovou zátěž a umožňuje lepší chápání nastavených hranic.
Učení zážitkem
Jak dobře porozumět očekávanému chování? Pro děti je důležité využívat učení zážitkem. Nejenže si pravidla lépe zapamatují, ale budou je umět i aplikovat, když si je vyzkoušejí na modelových situacích. Školy volí různé zajímavé aktivity, na kterých si žáci zkoušejí, jak vypadá naplňování očekávaného chování. Ty probíhají ve třídě, na chodbě, v šatně, v jídelně a dalších prostorech školy. Na konkrétních příkladech si žáci budují porozumění školním hodnotám (například Zodpovědnost, Ohleduplnost, Spolupráce), které zastřešují očekávané chování celé školy. Využívají k tomu hraní rolí, ukázku vrstevníků či starších žáků, vytváření hraných videozáznamů apod. Tyto zážitkové aktivity slouží ke zvědomění nebo připomenutí pravidel především po prázdninách nebo častěji v prostředích, kde větší počet žáků pravidla nedodržuje. Učení zážitkem se přímo zaměřuje na zvyšování dovedností žáků v oblasti chování a sociálních kompetencí.
Vzpomeňme si na vlastní zkušenosti. Kdy jsme se potřebovali sami něco naučit? Jednoduchým příkladem jsou pravidla silničního provozu. Pokud bychom neměli zažitou přednost zprava při jízdách v autoškole, stálo by nás naplňování tohoto očekávání hodně soustředění a pravděpodobně několik chyb z nepozornosti.
Pozitivní zpětná vazba
Člověk se snadněji učí, když rozumí tomu, jak má daná dovednost vypadat v běžném životě. Silným nástrojem podpory chování je tedy oceňování ve chvílích, kdy se daří. Žáci tím získávají zpětnou vazbu v reálných situacích. Nejde o prázdné pochvaly, ale popis konkrétního chování: „Vidím, že tiše pracuješ na zadaném úkolu, to je ohleduplné k ostatním“. Vytváříme tím žákům další reference nebo příklady toho, jak vypadá ohleduplnost (nebo další očekávání) v praxi. Více si pamatujeme ty věci, které se opakují. Proto je také opakování vhodných vzorů efektivnější než pouhé napomínání. Pozitivní zpětná vazba funguje motivačně a umožňuje nám věnovat pozornost tomu, co se daří. Doporučuje se žáky ocenit nebo popisovat očekávané chování v běžných situacích v míře, která převáží nebo alespoň vyrovnává počet korekcí. Pozitivní podpora chování u žáků naplňuje potřebu pozornosti, ocenění a sounáležitosti.
Představme si, že v práci dlouhodobě odvádíme kvalitní výsledky, ale zpětnou vazbu dostaneme jen tehdy, když se nám něco nepodaří. Motivace a chuť se snažit budou rychle mizet. A naopak: pokud nás kolega nebo nadřízený ocení za to, že jsme úkol dokončili včas nebo že jsme na týmové poradě přispěli svým názorem, máme větší chuť v tom pokračovat. Možná nám to také pomůže uvědomit si, že říkat na poradě svůj názor kolegové vítají nebo dokonce očekávají.
Reakce na náročné chování
Ani v systému PBIS se nevyhneme situacím, kdy děti pravidla nedodrží. I reakce na náročné chování bývají rozdílné. Například když jeden vyučující takzvaně neřeší, že žáci odpovídají bez přihlášení a jiný za stejné chování zadává práci navíc, žáky (i samotné učitele) to zatěžuje. Proto se při zavádění PBIS škola zaměřuje také na to, co je a co není náročné chování pro pedagogický sbor, a jak konkrétně budou učitelé náročné situace řešit. Škola si tedy stanoví, jaké chování pouze klidně koriguje a z jakého chování už vyvozuje důsledky. Učitelé pak žáky seznámí s příklady, jaké náročné chování bude řešeno a jakým způsobem, a žáci mohou přispívat svým názorem. To, že děti vědí, jaké reakce na náročné chování mohou očekávat, naplňuje jejich potřebu bezpečí a snižuje stres i při náročných situacích.
Zde je další modelová situace. Žádáme o posunutí termínu nějakého úkolu tři své kolegy. Jeden z nich řekne, že jsme na dokončení měli už dost času, druhý posunutí odsouhlasí a třetí se rozčílí a vyhrožuje, že zařídí snížení odměny za odvedený úkol. A teď si představme, že se stejná situace opakuje každý měsíc. Takové prostředí zvyšuje stres a zároveň roztříštěné názory za nějaký čas způsobí, že nám na reakcích přestane záležet. A usoudíme, že je jedno, jak se zachováme, protože naplňování termínů nemá pevnou hranici.
Modelování chování
Děti se učí kulturní a sociální normy především tím, co vidí v okolí. Přirozeně a často podvědomě napodobují chování ostatních. Proto je v PBIS klíčové, aby všichni dospělí ve škole sami jednali v souladu s očekávaným chováním. Pokud mají žáci respektovat dohodnutá pravidla, potřebují je denně pozorovat v praxi. Učitel, který klidně a s respektem řeší konflikty, ukazuje dětem, jak zvládat stres a zároveň zachovat důstojnost druhých. Modelování dospělými zvyšuje předvídatelnost prostředí a posiluje důvěru, protože děti vnímají, že pravidla jsou férová a platí pro všechny.
Představme si, že vedoucí našeho pracovního týmu neustále zdůrazňuje potřebu dochvilnosti, ale sám chodí pozdě na porady. I když bude mít vždy dobré důvody, pravděpodobně nebudeme vnímat dochvilnost na poradách jako zásadní. Pak stačí mít dobrý důvod a je pochopitelné, že se zpozdíme. Pokud ale vedoucí sám přichází včas a ukazuje, že si váží času ostatních, snáz přijmeme, že dochvilnost je opravdu hodnotou, na které záleží.
PBIS v českých školách
V České republice se systém PBIS rozvíjí od roku 2020, kdy začalo pilotní zavádění systému na třech základních školách. Od roku 2022 nabízí PBIS veřejnosti organizace SOFA (Society for all), využívá ho téměř čtyřicet škol a zájem o zavedení nadále roste.
Zavádění systému PBIS probíhá postupně, jelikož se žáci i pracovníci učí nové kompetence. První fáze se zaměřuje na přístup všech pracovníků školy ke všem žákům. Nejčastěji probíhá sjednocování přístupu nejdříve v pedagogickém sboru, následně se diskutuje s žáky a jejich rodiči. Často vznikají dodatečné domluvy například na tom, jaké chování se očekává od vyučujících ve vztahu k hodnotám školy. Například jak konkrétně se projevuje zmiňovaná Zodpovědnost, Ohleduplnost a Spolupráce ve vztahu k žákům a k rodičům.
Zavádění principů trvá minimálně jeden rok, často i déle. Školy po prvním roce systém PBIS upravují tak, aby reflektoval hlas žáků a rodičů, zkušenosti z prvního roku zavádění a případně se více propojil s dalšími podpůrnými mechanismy, jako je například socio-emoční učení nebo prevence šikany. V následujících letech školy zanášejí principy do školních dokumentů a připravují metodickou podporu pro nově příchozí pracovníky.
Jakmile je přístup udržitelný, může se škola zaměřit na zvýšení podpory pro žáky s náročnějším chováním. V plném fungování má systém PBIS tři úrovně podpory, které jsou zaváděny postupně v průběhu minimálně tří let.
Příklad zavádění PBIS na české škole
„Když jsme začínali PBIS zavádět na této škole, bavili jsme se o tom, že nejvíce náročného chování se děje o přestávkách. Vedlo to až k tomu, že děti o malých přestávkách neměly vycházet ze svých tříd, pokud nepotřebují na WC nebo něco důležitého zařídit. Ptala jsem se učitelů, jak jim tento zákaz funguje. A nepřekvapilo mě, že pro žáky i pro učitele to není funkční řešení. Učitelé popisovali, že náročné chování pak vídají ve třídách a děti navíc stále hledají hranice. Žáci například často vystrkovali nohu ze dveří a čekali, jak učitelé zareagují. Domluvili jsme se tedy, že se zaměříme nejdřív na přestávky a chování na chodbách. Učitelé se dohodli, jaké chování chtějí na chodbách učit a podporovat a jaké chování budou korigovat. Po této domluvě uspořádali projektový den, při kterém domluvu představili ve všech třídách a s dětmi vymysleli různé aktivity, na kterých se chování učili. Jedna třída například diskutovala a zkoušela chování ve skupině a poté žáci vytvořili komiks, který na chodbě vystavili. Některé třídy natočily videa, na kterých žáci ukazovali vhodné a nevhodné chování na chodbě. Po tomto dni se umožnil pohyb na chodbách a učitelé měli za úkol všímat si vhodného chování a oceňovat ho. Na to vznikla později i další akce, při které si učitelé a žáci vzájemně rozdávali lístečky s oceněním vhodného chování na chodbě. Od té doby je pohyb na chodbách a později i mezi patry ve škole umožněn a podobné zážitkové akce se realizují přibližně jednou za rok v různých prostorech školy," říká Anna Witzany, průvodkyně PBIS z organizace SOFA.
Díky PBIS se žáci učí chování přirozeně a postupně si ho osvojí. Systém podporuje všechny žáky, i ty se speciálními vzdělávacími potřebami. Jasně totiž stanovuje očekávání, poskytuje cílenou podporu a učí děti, jak zvládat náročné situace. Výsledkem je nejen snížení kázeňských problémů, ale také posílení sebevědomí, motivace a schopnosti spolupracovat s ostatními. Celkově PBIS podporuje budování funkčních sociálních kompetencí, silnější vztahy mezi žáky, pedagogy a rodinami a přispívá k lepšímu duševnímu zdraví a wellbeingu celé komunity. Vytváří tak dlouhodobě pozitivní dopad nejen na jednotlivce, ale i na společnost jako celek.
Další podrobnosti najdete zde: https://www.societyforall.cz/tema-pbis
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
