Ploché nohy u dětí

Obsah článku:

• Anatomie dětské nohy
• Vhodná obuv pro dítě
• Ortopedické vložky do obuvi
• Kontrola a korekce plochonoží
• Chirurgické řešení vady 

Dětská plochá noha je poměrně častá diagnóza objevující se v ordinaci dětských ortopedů. Rodiče často přicházejí s dotazy: Má naše dítě ploché nohy? Je to ještě norma nebo je s tím třeba již něco dělat? Jaké má naše Natálka nebo náš Vojtíšek používat botičky?Má nosit bačkůrky? A jaké? Potřebujeme již vložky do bot? A jaké? Otázek většinou bývá celá řada a já se pokusím na všechny postupně odpovědět.

V první řadě je třeba připomenout, že kromě klasického plochonoží existují i další příčiny vzniku ploché nohy u dětí. Z těch ostatních jsou to asi nejčastěji různá neurologická onemocnění - například dětská mozková obrna, snížení svalového tonu - tzv. hypotonie, dále například různé vrozené vady ať už tvarové nebo skeletální - kostěné, někdy se tyto vady kombinují.

Anatomie dětské nohy

My se budeme věnovat té nejčastější diagnóze a tou je klasická dětská plochá noha. Nejprve několik anatomických poznámek:

Kostra nohy, stejně jako ruky, je tvořena mnoha kostmi různých tvarů a velikostí, které jsou navzájem propojeny jednotlivými mezikostními klouby. Tyto klouby jsou udržovány pohromadě kloubními pouzdry, což je jakýsi vazivový povrch kloubu. Dále je kostra nohy obalena složitým systémem šlach a svalů, které se významnou měrou podílejí na formování tvaru nohy a samozřejmě mají také významný vliv při formování klenby nohy. Sama noha je připojena k holenní a lýtkové kosti hlezenným kloubem.

Klenba nohy se vyvíjí postupně, tak jak se zapojují s dozráváním CNS od porodu jednotlivé svalové skupiny do motorického vývoje dítěte. K vertikalisaci, respektive vzpřimování a samostatnému stoji dítěte dochází většinou kolem roku věku, někdy s drobnými časovými odchylkami ať už ve smyslu plus či mínus. Samotná vertikalisace a následná samostatná chůze hraje krom výrazného psychického vlivu na dítě samozřejmě také důležitou roli ve formování tvaru nohy a v tomto případě i její klenby. Dětská chůze je zpočátku nejistá, postupně se ale stává jistější a jistější. A noha hraje při rozvoji chůze nezastupitelnou a velmi důležitou úlohu. Při tzv. odvalu nohy od podložky se aktivně zapojují všechny svaly dolních končetin včetně drobného svalstva klenby nohy. Tak, jak se tyto svaly stále více a více zapojují do chůze a zlepšují postupně její stereotyp, působí formativně i na vytváření klenby nohy.

Důležitým faktorem formování klenby nohy svaly má i kostra nohy, repektive sklon a postavení jednotlivých kostí v kostře nohy.

Asi prvořadé, co do důležitosti, je postavení patní kosti. U dětské ploché nohy je patní kost v tzv. valgosním postavení. Rodiče tento stav často popisují jako "šmajdání". Jedním z našich hlavních úkolů v terapii je tedy udržení správné osy paty. Fysiologickým maximem je valgosita paty 5-7 stupňů při pohledu zezadu na paty dítěte.

↑ nahoru

Obecně platí, že terapii ploché nohy zahajujeme kolem třetího roku věku. Nicméně je samozřejmě vhodné od počátku samostatné chůze dítěte dodržovat určitá režimová opatření tak, abychom poskytli vyvíjející se nožce maximální podporu a komfort k jejímu správnému tvarování. Pokusím se nyní některé tyto zásady uvést, i když jsem přesvědčden, že většinu jich rodiče dobře znají. Druhou otázkou někdy bývá jejich dodržování.

Vhodná obuv pro dítě

Asi jedním z nejdůležitějších faktorů je vhodná obuv. Jaké požadavky by tato vhodná obuv měla splňovat.

Dětské botičky na ven by zcela jistě měly mít pevnou patu a dobře sedět na noze, tak aby neumožňovaly již výše zmiňované ujíždění paty do valgosity a dokázaly patu udržet ve středním nebo jen lehce valgosním postavení. Pevná pata boty je asi i důležitější než vhodně tvarovaná stélka. Tato zásada by se měla týkat ať už obuvi na ven - letní i zimní, ale také samozřejmě obuvi domácí.

Není dobré, když děti doma chodí "naboso" po tvrdé podlaze. Ať již dlažba či parkety, plovoucí podlaha atd. Já jako domácí obuv doporučuji sandálky s pevnou patou, lépe zakoupené ve zdravotních potřebách či speciálním obchodě se zdravotní obuví. Sandálové botky jednak asi nejlépe splňují požadavek pevné paty a zároveň je dítě nesundá tak snadno, jako obyčejné bačkůrky do kterých doporučuji používat ortopedické vložky.

Naopak venku na trávě, písku a jiném dráždivém povrchu by rodiče měli děti nechat chodit naboso, protože tento povrch aktivně působí na drobné svalstvo nohy, dráždí jej a tím zároveň aktivuje a posiluje. Samozřejmě ale nemusím zdůrazňovat, že chození "naboso" je vhodné provádět pouze v bezpečném terénu, který dobře známe a kde nehrozí poranění dítěte nějakým střepem, trnem atd.

↑ nahoru 

Ortopedické vložky do obuvi

Pokud dětské plochonoží přetrvává i kolem 3 roku věku doporučejeme používání ortopedických vložek do obuvi. Výrobou vložek se zabývá poměrně mnoho subjektů a je pravdou, že ne všechny splňují naše představy o kvalitní a funkční pomůcce. Asi základním rozlišením těchto vložek je, že některé jsou vyráběny sériově a jejich jediným limitujícím faktorem je velikost nohy, respektive boty dítěte. I v kategorii sériově vyráběných vložek se vyskytují pomůcky různé kvality.

Nicméně pokud shrneme ZÁSADNÍ KRITÉRIA, měla by vložka přesně odpovídat velikosti nohy dítěte. Měla by mít zahloubení pro patu, aby nepuštěla patu do valgosity, měla by být omyvatelná a také by měla být vyměnitelná do více bot. Je s tím spojeno i to, že zdravotní pojišťovny přispívají na jedny vložky do obuvi jednou za půl roku. Cena těchto seriově vyráběných vložek se pohybuje kolem 300 - 400 Kč a pojišťovny připlácejí, jak již bylo výše zmíněno většinovou částkou.

Dalším druhem jsou tzv. individuální vložky vyráběné nebo lépe řečeno formované přesně na nohu dítěte. Existuje dnes i obor nazvývající se podologie, který se zabývá právě touto činností - t.j . výroba individuálních vložek do obuvi a to nejen pro děti , ale i pro dospělé, dokonce se připravují vložky do obuvi třeba na běh nebo jiné sporty. Tyto vložky jsou samozřejmě dražší.

Kontrola a korekce plochonoží

Ze své zkušenosti vím, že interval k výměně vložek u rostoucí dětské nohy se pohybuje kolem 6 měsíců. Já ve své ordinaci si děti ke kontrolám s touto diagnózou tedy zvu pravidelně jednou za půl roku. Klinické vyšetření je vždy doplněno i plantoskopickou kontrolou klenby nohy na přístroji k tomu určeném. Klasifikace stupně plochonoží má svoje jednoduchá pravidla a rozděluje je do tří stupňů, přičemž první stupeň je ten nejlehčí. Dalším doporučovaným druhem terapie jsou jednoduché cviky podporující protahování Achilovy šlachy a posilování svalstva klenby nohy. I tento druh léčby má svoji nezastupitelnou úlohu.

U většiny dětí dochází ke korekci plochonoží zhruba do začátku školního věku, to je do 6 let. V menšinové míře plochonoží přechází i do věku školního. Já osobně v terapii vložkami pokračuji zhruba do 10 let věku, potom již postupně vysvětluji rodičům nutnost výběru vhodné obuvi s tvarovanou stélkou, která postupně nahrazuje ortopedické vložky.

Chirurgické řešení vady

Ortopedie je samozřejmě chirurgický obor a tak je třeba zmínit i možnost chirurgického řešení vady. K úvaze o operačním zákroku přistupujeme vždy, když dítě má bolesti nohou při zátěži. Dalším indikačním faktorem je i věk dítěte. Dětskou plochou nohu operujeme většinou kolem 10 roku věku. Výkonů pro tuto diagnózu je více druhů. Jejich cílem ale vždy zůstává vytvoření klenby a odstranění bolesti. Efekt těchto operací je poměrně velmi dobrý. Protože se jedná většinou o výkon na kosti, je vždy nutná následná několikatýdenní sádrová fixace nohy. Většinou se operuje nejprve jedna a následně i druhá strana, tak aby byla pro dítě zachována možnost lokomoce s berlemi s oporou o neoperovanou končetinu. Při oboustranném výkonu by byl pacient prakticky odkázán do doby zahojení na vozík, což by bylo významným diskomfortem jak pro dítě, tak pro rodinu. Takto je dítě schopno třeba již v druhém týdnu od operace například začít opět chodit do školy.

↑ nahoru

Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o dalším doprovodném problému dětského plochonoží. Je jím i přechodná - zdůrazňuji přechodná - porucha osy i v oblasti kolenních kloubů. Díky valgosnímu postavení pat postupně dochází k rozvoji valgosity i v této etáži - lidově se říká kolena do X. Porucha osy kolenních kloubu se následně upravuje tak, jak se postupně s vytvářením klenby mění osa patní kosti. Při vyšetření si všímáme i takzvané bimaleolární distance - to je vzájemné vzdálenosti vnitřních kotníků od sebe, která se zvýrazňuje právě při valgosním postavení kolen.

Co říci závěrem

Naše nohy nás nosí celý život. Nesou váhu celého těla. Umožnují nám vykonávat spoustu různých činností a aktivit. Díky nohám chodíme, běháme, skákáme, jezdíme na kole, lyžujeme, bruslíme. A podle toho bychom se k našim nohám měli chovat a to od nejrannějšího dětství až do dospělosti a stáří. Poskytujme našim nohám maximální komfort ať už výběrem kvalitní obuvi na všechny naše činnosti, jejich rozumnou zátěží a péčí o ně. Odmění se nám potom bezchybným fungováním.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.