Doporučení pro osoby v kontaktu s mentálně postiženými dětmi

Předpokladem výchovy dítěte v rodině je oboustranně srozumitelná komunikace.

Snažte se proto porozumět způsobu komunikace dítěte, jaká gesta používá, jakými pohyby vyjadřuje svoji vůli. Pozorně a trpělivě naslouchejte a pozorujte neverbální projevy. Poskytujte dítěti čas na reakci. Dítě potřebuje čas, potom pokračuje. Dávejte dítěti za všech okolností dostatek času. Buďte trpěliví.

Chvalte dítě za jakýkoliv pokrok, snahu. Chvalte tak, aby bylo dítěti jasné, za co je chválené. Většina postižených dětí velmi těží z her a učení, při nichž musí zapojovat více smyslů. Pro děti se smyslovým postižením je to samozřejmě základní přístup, neméně výhodný je však i pro děti, které potřebují rozvíjet komunikační schopnosti.

Chcete-li dítě seznámit s nějakým předmětem, jednak si o něm s dítětem povídejte, jednak mu ho ukažte a dejte do ruky. Dítě se tak dozví mnohem víc, než když mu ho jen ukážete v knížce.

Děti, dospívající, ale i dospělí lidé s mentálním postižením velice často ulpívají na stereotypech a naučených návycích. Mají tak lepší přehled o světě, dokážou předvídat situace, cítí se bezpečně, mají pocit, že světu kolem sebe rozumějí. Řád a stále stejné provádění každodenních úkolů je nutnost.

Dávejte si pozor i na to, abyste na chování dítěte reagovali v podobných situacích stejně. Zavedený řád by však neměl vylučovat možnost změny či úprav. Některé děti na stereotypech ulpívají až přespříliš. Je pro ně prospěšná občasná změna, aby pak nečekanou a neplánovanou situací nebyly vyvedeny z míry.

Nezapomínejte na to, že nácvik jedné komunikační dovednosti podnítí osvojování dalších dovedností, ačkoli to nemusí být na první pohled zřejmé. Když budete s dítětem pracovat na zdokonalování komunikačních dovedností, zároveň se bude snáz orientovat v sociálních situacích a bude lépe vědět, jak se má chovat.

Cílem je vštípit dítěti, že je důležité každou činnost dokončit. Úzké zaměření na rozvoj dovedností dítěte s sebou přináší riziko, že se rodiče příliš upnou na sledování toho, co dítě dělá, jaké dovednosti by měly následovat. Nezapomínejte s ním trávit čas úplně obyčejnými činnostmi a hrami. Napodobujte, co dítě dělá. Zkuste vstoupit do světa dítěte. Dívejte se na věci z jeho úhlu pohledu, nesnažte se dítě pořád přizpůsobovat „svému" světu.

Respektujte důstojnost rodičů. Rodiče jsou pro vás partneři. Využívejte zkušeností rodičů při plánování vaší práce s dítětem. Zaveďte jednoduchý způsob, jak komunikovat s rodiči − prostřednictvím notýsku, e-mailu, telefonu.

Při komunikaci s dítětem nepoužívejte dlouhá souvětí, cizí nebo málo používaná slova, ironii a dvojsmyslné pojmy. Mluvte tváří v tvář. Je důležité pozorně sledovat, zda dítě rozumí a podle toho modifikovat způsob komunikace. Snažte se porozumět způsobu komunikace dítěte, jaká gesta používá, jakými pohyby vyjadřuje svoji vůli.

Pozorně a trpělivě naslouchejte a pozorujte neverbální projevy. Poskytujte dítěti čas na reakci. Dítě potřebuje čas, potom pokračuje. Buďte trpěliví a nebojte se ticha. Má-li dítě něco pochopit či nějak zareagovat, to samé musíte opakovat několikrát za sebou. Vydržte, i když někdy budete mít pocit, že házíte hrách na zeď. Trpělivost a pedagogický optimismus jsou nezbytné.

Je nutné vyrovnat se s pocitem nedostatečné reaktivity dítěte. Ptejte se kolegů ve škole, rodičů, dalších lidí z okolí dítěte, kdy a za jakých okolností se komunikace daří, či naopak nedaří, jak komunikují oni. Je třeba vydržet, neočekávat výsledky příliš brzy. Odměna pro vás přijde, byť asi nebude tak velká, jak bychom si představovali. Chvalte dítě za jakýkoliv pokrok, snahu. Chvalte tak, aby bylo dítěti jasné, za co je chválené.

Většina dětí s mentálním postižením velmi těží z her a učení, při nichž musejí zapojovat více smyslů.

Děti, dospívající, ale i dospělí lidé s mentálním postižením velmi často ulpívají na stereotypech a naučených návycích. Mají tak lepší přehled o světě, dokážou předvídat situace, cítí se bezpečně, mají pocit, že světu kolem sebe rozumějí. Řád a stále stejné provádění každodenních úkolů je nutnost. Dávejte si pozor i na to, abyste na chování dítěte reagovali v podobných situacích stejně.

Zavedený řád by však neměl vylučovat možnost změny či úprav. Některé děti na stereotypech ulpívají až přespříliš. Je pro ně prospěšná občasná změna, aby pak nečekanou a neplánovanou situací nebyly vyvedeny z míry.

Neulpívejte jen na jediné dovednosti. Dokončujte započatou činnost. Nezapomínejte na to, že nácvik jedné komunikační dovednosti podnítí osvojování dalších dovedností, ačkoli to nemusí být na první pohled zřejmé. Když budete s dítětem pracovat na zdokonalování komunikačních dovedností, zároveň se bude snáz orientovat v sociálních situacích a bude lépe vědět, jak se má chovat.

Cílem je vštípit dítěti, že je důležité každou činnost dokončit. Úzké zaměření na rozvoj dovedností dítěte s sebou přináší riziko, že se pedagogové příliš upnou na sledování toho, co dítě dělá, jaké dovednosti by měly následovat. Nezaměřujte se jen na výkony dítěte. Nezapomínejte s ním trávit čas i úplně obyčejnými činnostmi a hrami. Napodobujte, co dítě dělá. Zkuste vstoupit do světa dítěte. Dívejte se na věci z jeho úhlu pohledu, nesnažte se dítě pořád přizpůsobovat „svému“ světu.

Rodiče jsou pro vás partneři a měli by se stát vašimi spojenci. Rodič potřebuje váš respekt, spolupráci a inspiraci.

Při komunikaci s dítětem nepoužívejte dlouhá souvětí, cizí nebo málo používaná slova, ironii a dvojsmyslné pojmy. Mluvte tváří v tvář. Je důležité pozorně sledovat, zda dítě rozumí a podle toho modifikovat způsob komunikace. Snažte se porozumět způsobu komunikace dítěte, jaká gesta používá, jakými pohyby vyjadřuje svoji vůli.

Pozorně a trpělivě naslouchejte a pozorujte neverbální projevy. Ptejte se rodičů, dalších lidí z okolí dítěte, kdy a za jakých okolností se komunikace daří, či naopak nedaří, jak komunikují oni. Je třeba vydržet, neočekávat výsledky příliš brzy. Dávejte dítěti za všech okolností dostatek času. Buďte trpěliví a nebojte se ticha. Má-li dítě něco pochopit či nějak zareagovat, to samé musíte opakovat několikrát za sebou. Nedomnívejte se, že rodič nechce vědět o problémech, které se objevují, nebo že rodiče ochráníte před zklamáním tím, že s ním tyto problémy nesdílíte. Čím víc informací má rodič k dispozici, tím víc může pomoci svému dítěti.

Návštěva zdravotnického zařízení je u dítěte zpravidla spojená se strachem. Nejlepší cestou, jak tento strach zvládnout, je pro dítě přítomnost rodiče v ordinaci, což by u dětí s mentálním postižením mělo být samozřejmostí. To samé platí i při hospitalizaci s tím, že považujete společnou hospitalizaci rodiče i se starším dítětem s mentálním postižením za nutnou ve všech případech.

Rodiče jsou vašimi partnery. Využijte jejich zkušeností. Rodič potřebuje váš respekt, spolupráci a inspiraci. Nedomnívejte se, že rodič nechce vědět o problémech, které se objevují, nebo že rodiče ochráníte před zklamáním tím, že s ním tyto problémy nesdílíte. Čím víc informací má rodič k dispozici, tím víc může pomoci svému dítěti.

Je důležité pozorně sledovat, zda dítě rozumí a podle toho způsob komunikace modifikovat. Snažte se porozumět způsobu komunikace dítěte, jaká gesta používá, jakými pohyby vyjadřuje svoji vůli. Pozorně a trpělivě naslouchejte a pozorujte neverbální projevy. Poskytujte dítěti čas na reakci. Dávejte dítěti za všech okolností dostatek času. Buďte trpěliví a nebojte se ticha.

Má-li dítě něco pochopit či nějak zareagovat, to samé musíte opakovat několikrát za sebou. Trpělivost je nezbytná. Ptejte se kolegů či rodičů, kdy a za jakých okolností se komunikace daří či naopak nedaří, jak komunikují oni.

Mluvíte-li o dětech s postižením, nepředstavujte si jednotlivce jako nemocného.

Děti, které mají mentální postižení, nejsou aktuálně nemocné. Pokud se nehovoří o vztahu k lékaři, děti s postižením by nikdy neměly být považovány za pacienty.

Okolní svět je pro dítě s mentálním postižením méně srozumitelný. Příčinou této nesrozumitelnosti je jeho snížená schopnost komunikovat způsobem, který je v dané společnosti běžný. Máte-li se s dítětem s mentálním postižením dorozumět, je třeba dodržovat některé zásady.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!