Sotosův syndrom

Obsah článku

• Genetické příčiny Sotosova syndromu
• Projevy Sotosova syndromu
• Možnosti diagnostiky
• Terapie Sotosova syndromu
• Nároky na dítě a rodinu a prognóza do budoucna

Nový syndrom pojmenoval jako cerebrální gigantismus v dětství a ilustroval jej na případu pěti dětí s rapidním růstem, akromegalickými rysy (zvětšení okrajových částí těla jako je obličej, jazyk, brada, ruce a dalších) a neprogresivní mozkovou poruchou s mentální retardací [1, 2]. Výskyt tohoto syndromu se uvádí 1:14 000 živě narozených dětí [3]. Při uvážení roční porodnosti v České republice, která se pohybuje okolo 70 000-100 000 dětí, bychom u nás měli diagnostikovat přibližně šest až osm nových pacientů za rok.

Genetické příčiny Sotosova syndromu

Od roku 2003 víme, že hlavní příčinou vzniku Sotosova syndromu je nová („de novo“) mutace v genu NSD1 lokalizovaného na dlouhém raménku 5. chromosomu [4, 5]. Nejčastějším typem mutace je delece (vymazání) části tohoto genu. V případě Sotosova syndromu mluvíme ještě o takzvané haploinsuficienci, tedy o situaci, kdy nemoc vzniká na základě nedostatečného množství produktu genu. Pro normální funkci organismu jsou nutné obě funkční alely genu NSD1, které produkují dostatečné množství proteinu. Zde je však funkční pouze jedna alela genu, druhá obsahuje mutaci, a výsledné množství produktu genu (proteinu) je proto nedostatečné. Jedná o autozomálně dominantní typ dědičnosti, jelikož 5. chromozom patří mezi autozómy. Protože se jedná o novou mutaci, zdravým rodičům se může narodit dítě se Sotosovým syndromem. Zároveň se však v menší míře (5 %) popisují případy rodin, kdy jeden z rodičů sdílí se svým potomkem stejnou diagnózu. V případě autozomálně dominantní dědičnosti je riziko přenosu mutované alely 50 %. Avšak i v případě nově vzniklých mutací jsou případní sourozenci ve zvýšeném riziku pro možnost výskytu rodičovské zárodečné mozaiky [6].

Projevy Sotosova syndromu

Projevy Sotosova syndromu mohou být velmi rozmanité. Stěžejní jsou tři klinické rysy, které jsou přítomné u více než 90 % osob. Patří mezi ně typický vzhled obličeje, opoždění psychomotorického vývoje a nadměrný růst [9]. Rozmanitý fenotyp dokládá fakt, že dva jedinci se stejným typem mutace, dokonce z jedné rodiny, mohou mít odlišné projevy [10]. Hlavním diagnostickým kritériem svědčícím pro Sotosův syndrom je typický vzhled obličeje. Bývá znatelný již při narození, nejsnáze rozpoznatelným se stává mezi prvním a šestým rokem života. Důležitými rysy jsou dlouhý a úzký obličej, vysoké čelo, v dětství špičatá úzká brada ( v dospělosti se rozšiřuje), zevní koutky očí směřující dolů, dolichocefalie – hlava protáhlá v předozadním směru, mohou být červené tváře a řídké vlasy frontálně a v oblasti spánků, dále bývá vysoce klenuté horní patro. U starších dětí a v dospělosti mohou být tyto rysy méně patrné. Velmi časté je opoždění časného psychomotorického vývoje a nadměrný růst, hypotonie a špatná celková koordinace mohou negativně ovlivnit zejména pohybové dovednosti. Většinou je přítomný určitý stupeň postižení intelektu, které může nabývat různých forem: od mírných poruch učení, až po těžkou mentální retardaci. Stupeň intelektového postižení obecně zůstává v průběhu života stabilní. Třetím kardinálním rysem je nadměrný růst. Více než 90 % dětí má výšku nebo obvod hlavy minimálně dvě směrodatné odchylky nad průměrem. Před dovršením desátého roku děti vykazují rapidní lineární růst a často významně převyšují své vrstevníky. Nadměrný růst však začíná již prenatálně, děti se rodí obvykle v termínu, průměrná porodní délka dosahuje k 98. percentilu a obvod hlavy při narození je mezi 91. a 98. percentilem. Průměrná porodní váha bývá v mezích normy mezi 50. a 91. percentilem. Ačkoliv se výška v dospělosti může normalizovat, makrocefalie zůstává přítomna většinou po celou dobu života.

Obrázek

Mezi klinické projevy patří také poruchy chování (zejména poruchy autistického spektra), zrychlený kostní věk, přidružená srdeční onemocnění (defekt septa síní, otevřená Botallova dučej, defekt septa komor – kongenitálně u 21 % [11]), abnormality zobrazení hlavy na MR /CT, hypermobilita kloubů, poruchy ledvin, skolióza (až 40 %) a záchvaty (asi u 25 %). Dále jde o nádory (3 % pacientů) či postižení očí (včetně například katarakty). Výše uvedené symptomy a přidružená onemocnění jsou nejčastější, avšak existují i další, méně časté přidružené komplikace [9].

Možnosti diagnostiky

Co se týče de-novo mutací, o kterých předem nevíme, spolehlivou metodu nemáme,  ačkoliv nálezy při ultrazvukovém vyšetření ve třetím trimestru (zejména mírná ventrikulomegalie, makrocefalie a polyhydramnion) v ojedinělých případech vedly k prenatálnímu stanovení diagnózy [12]. Obvykle je tak diagnóza stanovena až po narození na základě výše popsaných klinických indicií. Definitivní diagnózu poté stanoví genetické vyšetření. Známými a zaběhnutými metodami prenatální diagnostiky, které jsou využívané zejména u rizikových těhotenství, jsou například amniocentéza či odběr choriových klků. U osob s diagnostikovaným Sotosovým syndromem je vhodné využít genetického poradenství a případně metod preimplantační genetické diagnostiky.

Diferenciální diagnóza zahrnuje jiné „owergrowth“ syndromy, zejména Weaverův syndrom, Beckwith-Wiedemannův syndrom, Syndrom fragilního X, Gorlinův syndrom, NFIX asociovaný Malanův syndrom a jiné. Dále sem patří například chromozomální aberace (duplikace 4p, mozaikovitá 20p trisomie) a nespecifické „overgrowth“, kteří plně nesplňují diagnostická kritéria žádného ze známých syndromů, avšak jejich projevy naznačují genetickou příčinu.

Terapie Sotosova syndromu

Kauzální (příčinná) terapie Sotosova syndromu neexistuje. Terapie je podpůrná a zaměřuje se na specifické symptomy a komplikace, které se vyskytují u daného jednotlivce [13]. Může jít například o fyzioterapii, ergoterapii a logoterapii při opoždění psychomotorického vývoje, speciální výukové prostředí a zejména vhodné metody přizpůsobené možnostem jednotlivce tak, aby dosáhl svého maximálního potenciálu. Cílem je zlepšit kvalitu života a prognózu do budoucnosti, k čemuž je mnohdy vyžadována koordinovaná spolupráce několika specialistů (pediatra, dětského endokrinologa, genetika, neurologa, logopeda, ergoterapeuta, fyzioterapeuta, psychologa, ortopeda, chirurga, oftalmologa a dalších jako například kardiologa či nefrologa). Důležitá jsou časná prvotní vyšetření a následně pravidelné kontroly dle doporučení jednotlivých specialistů, které zhodnotí a případně včas odhalí přidruženou komplikaci (například ultrazvuk ledvin a echokardiografie srdce). Rutinní screening nádorů pro jejich nízký výskyt není indikovaný [11].

Nároky na dítě a rodinu a prognóza do budoucna

Prognóza stejně jako nároky na rodinu a dítě samotné se mohou lišit podle závažnosti symptomů a přidružených komplikací. Rozdílná může být u jednotlivců například míra postižení intelektu. Zatímco jedni jsou v životě zcela soběstační a někteří v dospělosti dokonce zakládají rodiny, jiní jsou odkázáni na celoživotní pomoc druhých [14].

Přibližně polovina dětí navštěvuje speciální školy. Druhá polovina dochází do běžných vzdělávacích institucí, ale často potřebují nějakou formu dodatečné pomoci. Děti mají relativně silné porozumění jazyku a jeho významu, avšak mohou mít problém komunikovat přiměřeně. Obtíže jim činí spíše zpracování a řešení neverbálních či problémově orientovaných úloh. Náročné pro ně může být velké množství informací najednou či rušné prostředí. Z hlediska paměti preferují vizuální prezentaci před poslechem informací či instrukcí. Využívání obrázků nebo diagramů může být při učení výhodou. Většinou mají dobrý smysl pro detail a často se rády zapojují do sociálních interakcí. Mají rády opakování a mohou si užívat mluvení o stejné věci stále dokola, a proto opakovaně pokládat stejné otázky. Doporučuje se verbální instrukce podávat postupně, ne najednou, a redukovat množství informací [15].

Uklidňující je, že dospělí se Sotosovým syndromem jsou obecně zdraví. Pouze v několika málo případech se ve sledované kohortě 44 dospělých pacientů objevily zdravotní komplikace jako je lymfedém, špatná dentice, ztráta sluchu, kontraktury či tremor [14].

Na závěr je vhodné zmínit, že v USA existuje takzvaná SSSA (Sotos Syndrome Support Association) neboli Asociace na podporu osob se Sotosovým syndromem. Mezi její aktivity patří mimo jiné organizování každoroční konference v USA pro zdravotníky, rodiče či osoby se Sotosovým syndromem z celého světa, vydávání velmi ceněné informativní brožury pro rodiče, šíření povědomí o Sotosově syndromu či poskytování podpory rodinám a mezi sebou navzájem [16].

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku