Dítě s Aspergerovým syndromem

Obsah článku:

• Základní rozdíly
• Typické rysy
• Jak správně chápat Aspergerův syndrom

Zdá se, že autismu a Aspergerovu syndromu se v současnosti píše neustále. Nicméně většina veřejnosti si stále neuvědomuje, že i když oba zdravotní handikepy se do jisté míry pojevují v některých momentech podobně, Aspergerův syndrom (AS) se přece jen odlišuje. A jen správné pochopení dětí i dospělých, kteří jím trpí, ulehčí těmto lidem a jejich okolí život. Právě proto se i na našem portálu ještě jednou k tomuto tématu vracíme.

Aspergerův syndrom patří dle platné Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) společně s dětským a atypickým autismem do kategorie pervazivních vývojových poruch. Termín „pervazivní“ (= všepronikající) označuje, že obtíže pronikají do různých oblastí (komunikace, zájmy, sociální vztahy) a limitují člověka ve vzdělávání, v osobním i pracovním životě. Společnými znaky pro všechny výše uvedené diagnózy je hluboké narušení v oblasti sociálních vztahů a sociální komunikace, sociálně emočního porozumění, objevuje se stereotypní chování, nestandardní zájmy, nepružné reakce na změny (hovoříme o tzv. jádrových obtížích autismu).

Základní rozdíly

Často se v praxi setkáváme s dotazem na rozdíl mezi autismem a Aspergerovým syndromem: U osob s Aspergerovým syndromem není narušen řečový vývoj a úroveň vyjadřování i porozumění řeči jsou minimálně v pásmu průměru. Také mentální schopnosti jsou u lidí s AS v normě. Diagnóza vývojové dysfázie a mentální retardace vylučuje Aspergerův syndrom, možná z tohoto důvodu se někdy o Aspergerově syndromu nesprávně hovoří jako o mírnější formě autismu. Protože je často velmi obtížné určit hranici mezi jednotlivými diagnózami, dle nejnovější revize diagnostického manuálu platného v USA (DSM 5) se již tyto diagnózy nerozlišují a jsou sloučeny do kategorie „poruchy autistického spektra“ (PAS).

Pro pochopení poruch autistického spektra je klíčový právě pojem spektrum, který zahrnuje širokou škálu symptomů, odlišnou hloubku deficitů i individuální charakteristiky každého člověka. Bez ohledu na konkrétní diagnózu jsou projevy této poruchy u každého odlišné a v různé míře také ovlivní jeho život. Na jednom konci spektra jsou děti s mírným oslabením v jádrových oblastech, které v běžném životě při respektování jejich určitých specifik v chování dokážou fungovat poměrně samostatně, v dospělém věku bývají úspěšní ve svém zaměstnání, mají uspokojivé partnerské vztahy i vlastní rodinu. Na druhém konci spektra se setkáváme s dětmi s hlubokým narušením v oblasti sociálních vztahů a komunikace, s nestandardními, intenzivními zájmy, které bez výrazné podpory a asistence druhé osoby nejsou schopny samostatného fungování. Ovšem všichni lidé s touto diagnózou potřebují velkou míru trpělivosti, tolerance, respektu k odlišnému způsobu vnímání světa i porozumění, že ne každé nestandardní chování musí být nutně nevychovanost, rozmazlenost či záměrná provokace.

↑ nahoru

Typické rysy

Výzkumy prokazují, že pro rozvoj zdravého sebevědomí jsou velmi důležité uspokojivé vrstevnické vztahy. Nedostatečné sebevědomí může vést k navazování závislých nebo dysfunkčních vztahů, způsobovat problémy v učení, deprese. Zamysleme se v této souvislosti nad situací dětí s AS: nechápání sociálních situací, odlišné zájmy od vrstevníků a nestandardní reakce často vedou k jejich vyčlenění z kolektivu, bývají terčem posměchu a provokací, někdy i obětí šikany. Málokdy bývají zváni na společenské akce, narozeninové oslavy, které posilují a budují kamarádské vztahy.

Tyto skutečnosti mohou pouze upevňovat jejich přesvědčení, že jsou skutečně „divní“, „hloupí“ či dokonce „blbci“. Stávají se nadměrně kritičtí vůči vlastním chybám, mnohem více se zaměřují na své deficity a neúspěchy, které následně porovnávají s úspěchy a silnými stránkami ostatních. Ve strachu ze selhání se obávají zkoušet nové věci, někdy i mírná kritika vede k záchvatu vzteku. Pokud jsou tyto negativní pocity potvrzovány i reakcemi okolí, není se co divit, že dítě na tuto neadekvátní zátěž pak může reagovat afekty, agresí, sebepoškozováním, nadměrnou soupeřivostí a touhou být za každou cenu první, ale někdy naopak pasivitou, ignorací nebo také snahou o únik z pro něj nepříjemné situace.

U dětí s AS je typické nerovnoměrné rozložení schopností (na jedné straně nadprůměrné vědomosti z určité oblasti, na straně druhé neschopnost přizpůsobit se náhlým změnám, problémy v navazování sociálních vztahů, nepřiměřené emoční reakce, nesamostatnost, nepraktičnost apod. Tento výrazný nesoulad komplikuje akceptaci handicapu okolím („Když je tak chytrý v matematice, tak by mohl taky pochopit, jak se slušně chovat k učitelům i spolužákům“). Některé děti jsou velmi ambiciózní, své úspěchy a i nadprůměrné výsledky v některých oblastech bagatelizují, popírají nebo je považují za „normu“. Kladou si vysoké cíle, jsou na sebe nadmíru přísné a jsou nespokojené, protože se jim nedaří dosáhnout kýženého výsledku. Jiné děti se naopak mohou vyhýbat i jednodušším činnostem nebo úkolům, pokud si nejsou 100% jisti svým úspěchem. Některé zase obviňují sebe sama („Jsem nemožný, nikdy nic nedokážu, všechno je špatně, raději jsem se neměl narodit“; „Nic neznamenám, protože nikdy nebudu tak dobrý jako šachový mistr“), jiné mají tendence obviňovat okolí („Blbý stůl, kdyby tady nestál, nebouchl bych se“; „Jen kvůli mámě se nemůžu stát nejlepším Youtuberem, protože mi zakazuje být na počítači tak, jak potřebuji“).

↑ nahoru

Chování dětí může být diametrálně odlišné od chování doma a ve škole. Setkáváme se s případy, kdy se děti ve škole ovládají, jsou pasivní, snaží se přizpůsobit a nelišit se od ostatních, ale po příchodu domů dají průchod svým emocím a uvolní nahromaděné napětí. Pro pedagogy je poté velmi obtížné rodičům uvěřit, že dítě, které je ve škole tak klidné a spolupracující, je doma podrážděné, vzteklé až agresivní a odmítá plnit jakékoliv požadavky. Možný je ovšem také druhý případ, kdy dítě doma funguje bez problémů, ochotně spolupracuje a naopak ve škole je jeho problémové chování výraznější. Tento rozdíl je v tomto případě pochopitelně matoucí pro rodiče, kteří své dítě znají úplně jinak.

Jak správně chápat Aspergerův syndrom

Pro pochopení Aspergerova syndromu je důležité pochopit také specifika v myšlení i vnímání těchto osob. Lidé s AS mají sklon vidět věci černobíle, v extrémních polohách „všechno, nebo nic“.  (Například: „Dobrá známka ve škole je pouze 1, každá další už je špatná“; „Maminka mi často lže – říká, že přijde domů v 15.00, ale několikrát už přišla v 15.05 – nedá se na ni vůbec spolehnout.“; „Kamarád je ten, kdo si se mnou hraje. Když si se mnou nehraje, není to kamarád“).

Toto černobílé myšlení bývá spojeno s perfekcionismem a nadměrným zobecňováním. Každodenní fungování mohou negativním způsobem ovlivňovat také obtíže v oblasti smyslového vnímání (přecitlivělost např. na zvuky, hluk, pachy nebo vůně, bolestivé podněty). V důsledku těchto specifik v myšlení a vnímání dochází k nestandardním reakcím, pro které jsou děti s Aspergerovým syndromem vystaveny častější kritice i posměchu. S obtížemi, se kterými se lidé s Aspergerovým syndromem potýkají v sociálních interakcích, patří mj. doslovné chápání řečeného, problémy číst mezi řádky, potíže v porozumění neverbální komunikaci. V kontaktu s druhými lidmi to způsobuje vzájemná nedorozumění, což může být jednou z příčin problémového chování. Spojujícím prvkem v sociální interakci bývá např. slovní humor, někdy pro odlehčení používáme ironii.

Pro lidi s Aspergerovým syndromem může být obtížně pochopitelné a matoucí, když slyší maminku komentovat počasí slovy: „To je ale dnes zase hezky“, když už ve skutečnosti sedm dní venku prší. Podle logiky lidí s PAS mohou být některé „neurotypické“ vtipy zcela nevtipné a nedávající smysl, nerozumí, jak se ostatní mohou takovým „hloupostem“ smát.

U osob s AS je ve srovnání s běžnou populací vyšší riziko úzkostných poruch a poruch nálad, riziko výskytu deprese roste s věkem, vrcholí v adolescenci a mladé dospělosti. Je proto velmi důležité předcházet zhoršení stavu dětí a pomáhat jim od raného věku posilovat jejich důvěru ve vlastní schopnosti, nastavovat požadavky tak, aby je bylo schopno zvládnout, zažilo úspěch a mohlo si budovat zdravé sebevědomí i vrstevnické vztahy.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Kde hledat pomoc

• Národní ústav pro autismus
• Autismport.cz

Doporučená literatura

• Co často zajímá rodiče a učitele dětí s Aspergerovým syndromem
• Integrace dětí s Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem do vzdělávacího procesu
• Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem - 200 tipů a strategií
• Život s Aspergerovým syndromem
• Aspergerův syndrom

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.