Odborná pomoc a další formy podpory dítěte s hluchoslepotou

Historické prameny udávají, že osobám se současným postižením zraku a sluchu byla v naší republice poskytována odborná pomoc již na počátku minulého století, po roce 1948 však nebylo žádné zařízení, které by hluchoslepým osobám kvalifikovanou pomoc poskytovalo. Systematická odborná péče byla dětem a dospělým s hluchoslepotou věnována od roku 1992, kdy se pracovníci pod vedením lektorů z americké Národní koalice hluchoslepých Hilton/Perkins učili, jak hluchoslepého vzdělávat, vychovávat a jak ho co nejlépe připravovat na samostatný život.

Dětem s hluchoslepotou a jejich rodičům byla nejprve poskytována poradenská péče jen na víkendových setkáních v prostorách školy pro sluchově postižené v Olomouci. Další rok již v této škole vznikla experimentální třída pro děti s hluchoslepotou, v Berouně byly přijímány děti s hluchoslepotou do mateřské školy pro děti s více vadami. V současné době se výchově a vzdělávání dětí s hluchoslepotou věnuje Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené v Olomouci a Dětský domov a mateřská škola speciální v Berouně.

Míra a forma podpory, kterou dítě s hluchoslepotou potřebuje

Jedinci s hluchoslepotou představují velmi různorodou skupinu, proto je míra a forma podpory, kterou potřebují, velmi individuální. Obecně lze však říci, že potřebují nejvyšší míru pomoci a podpory ve všech oblastech života. Její struktura je dána potřebami konkrétního jedince, závisí na stavu analyzátorů, na případném dalším přidruženém postižení, etiologických faktorech, době kdy postižení vzniklo a zda se jedná o jeho progredující formu, kdy a v jaké kvalitě byla započata odborná péče atd.

Faktorem, který má vliv na formu poskytované podpory, je relativně malá četnost jedinců s hluchoslepotou (jejich přesný počet není znám) a jejich rozptýlení po celém území České republiky. Depistáž, která se již několikrát uskutečnila, ukázala, že kromě dětí, kterým je pomoc a podpora poskytována v specializovaných zařízeních, je řada dětí roztroušená v kojeneckých ústavech a v různých zařízeních zajišťujících především sociální péči.

Jedním z prvních kroků vedoucích k začlenění osob se získanou formou hluchoslepoty do společnosti je podpora přijetí jejich nové identity, identity osoby s hluchoslepotou. Tito jedinci si v průběhu svého života vytvořili systém komunikace a pohybovali se v určitém sociokulturním prostředí. Po získání závažné sluchové a zrakové vady je nezbytné, aby na již nefunkčních životních stereotypech neulpívali. Podpora by se měla zaměřit především na to, aby si vytvořili mechanismy nové, které by jim umožnily vyrovnat se s nově vzniklou situací. 

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.