Žák s epilepsií ve škole: jakou potřebuje pomoc a co dělat při záchvatu?
Obsah článku
- Individuální podpora a bezpečnostní plán
- Rizika a prevence
- Výuková omezení a kognitivní projevy
- Komunikace s kolektivem
- Principy zdravotní podpory
- První pomoc
- Závěr
Individuální podpora a bezpečnostní plán
Na základě metodiky Zajištění zdravotní podpory dětí s epilepsií ve školách a školských zařízeních je vždy jasně vymezený individuální plán podpory dítěte s epilepsií (vzor tvoří přílohu č. 2 této metodiky). Plán by měl obsahovat podrobnosti o typu a spouštěčích záchvatů, frekvenci, doporučených postupech při záchvatu, kontakty na rodiče a lékaře i jasné pokyny pro případ podání záchranné medikace. Klíčové je, aby s tímto plánem byli seznámeni nejen pedagogové, ale i ostatní zaměstnanci školy, aby byla zajištěna rychlá a koordinovaná reakce v případě krizové situace.
Rizika a prevence
Není důvod, aby dítě s epilepsií bylo vyčleněno z běžných aktivit. Je ale nutné věnovat pozornost tomu, že záchvat může vzniknout náhle. Největší riziko tak představuje pád nebo úraz, například při sportu. Škola by proto měla zajistit bezpečné prostředí a pokud je to nezbytné, pak také podporu při aktivitách, jako je plavání nebo tělesná výchova. U tělesné výchovy může podpora zahrnovat zvýšený dohled pedagoga či asistenta, výběr méně rizikových sportů, úpravu pravidel nebo možnost lehčího zapojení po záchvatu. U aktivit s vyšším rizikem pádu (např. šplh, skoky) je vhodné individuálně posoudit jejich bezpečnost a případně nabídnout alternativu. U plavání je zásadní nepřetržitý dozor. Podpora může zahrnovat vyhrazenou dráhu, asistenta ve vodě či poblíž a domluvené signály pro případné zhoršení stavu. Učitelé by měli znát typické projevy žákových záchvatů i postup první pomoci. Přizpůsobení prostředí a režimu (například pravidelné přestávky) pomáhá omezit četnost záchvatů a chránit dítě i spolužáky.
Výuková omezení a kognitivní projevy
Epilepsie sama o sobě nemá vliv na inteligenci, dítě se může vzdělávat beze změn. Přesto u některých žáků mohou být patrné kognitivní (poznávací, myšlení a učení ovlivňující) dopady. Je to například zpomalené zpracování informací, zvýšená únava nebo snížená pozornost. To může být dáno nejen onemocněním, ale i vedlejšími účinky léčby. Škola by měla být připravena tato omezení respektovat a nabídnout podporu podle individuálních potřeb žáka.
Komunikace s kolektivem
Rozhodnutí o tom, zda s epilepsií seznámit spolužáky, je vždy záležitostí dítěte a jeho rodičů. Pokud se k tomu rozhodnou, je vhodné využít formu věkově přiměřené edukace. Jde o jednoduché vysvětlení, co epilepsie je, jak vypadá záchvat a jak mohou spolužáci pomoci — například zavoláním učitele, uklidněním dítěte, ale nikdy zasahováním do samotného záchvatu. Otevřená komunikace pomáhá snižovat stigmatizaci, podporovat empatii a bezpečnější kolektiv.
Epilepsie bývá často spojována s mýty a obavami. Někdo si představí dramatické křeče, jiný má strach, že jde o nakažlivou nemoc. Tyto předsudky mohou vést k izolaci dítěte a pocitu, že je „jiné“. Ve skutečnosti se většina žáků s epilepsií může vzdělávat stejně jako jejich spolužáci. Pokud je to nutné, poskytnou jim ostatní základní podporu. Otevřený přístup školy i spolužáků pomáhá z dětí s epilepsií sejmout nálepku nemocných a umožňuje jim vnímat sebe sama především jako rovnocenné spolužákům. Vhodná osvěta ve třídě či školní komunitě proto hraje klíčovou roli, protože snižuje strach a posiluje solidaritu a větší ochotu rodičů být vůči školnímu zařízení otevřenější.
Principy zdravotní podpory
Zdravotní podpora je institut, který představuje určité zdravotní úkony, jež může provést nebo s nimi pomoci osoba “laik”, například pedagog či asistent, tedy ne zdravotnický pracovník. Povinnost při poskytování zdravotní podpory vychází z mnoha různých právních norem, které tvoří rovnováhu práv a povinností ze strany rodičů vůči škole či školskému zařízení, a naopak ze strany škol či školských zařízení vůči rodičům, respektive dětem. Výše uvedená metodika Ministerstva zdravotnictví (MZD) a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pomáhá a dodává potřebnou jistotu při poskytování zdravotní podpory škole či školskému zařízení tak, aby dítěti s epilepsií bylo umožněno plnohodnotné vzdělávání. Zdravotní podpora dětí s epilepsií ve školách se skládá z následujících nezdravotnických (laických) úkonů:
- Dohled nad dítětem v běžném školním prostředí – dítě s epilepsií nepotřebuje zvláštní asistenci, pokud nemá záchvat. Je však vhodné, aby zaměstnanci školy znali jeho plán podpory a věděli, jak reagovat v případě, že se objeví příznaky záchvatu, v průběhu záchvatu a pro zajištění dohledu nad dítětem po odeznění záchvatu. Zaměstnanci školy také vedou záznamy o záchvatech dítěte.
- Dohled nad podáním léčivého přípravku – v souladu s plánem podpory a po domluvě se zákonnými zástupci dítěte dohlédne učitel/vychovatel na podání protizáchvatové medikace, pokud se tak má stát v době pobytu dítěte ve školním prostředí.
- Poskytnutí první pomoci při epileptickém záchvatu – pokud dojde k záchvatu, je nutné zajistit bezpečnost dítěte, ochránit jej před úrazem, vyčkat na spontánní odeznění záchvatu a řídit se plánem podpory.
- Jedná-li se o první záchvat (např. u dítěte, u kterého nebyla epilepsie diagnostikována nebo škola nemá informaci, že by dítě epilepsii mělo) - kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) - 155 - a řídit se pokyny operátora.
- U dítěte byla epilepsie diagnostikována, škola o epilepsii dítěte ví a byl sepsán plán podpory - postupovat podle plánu podpory včetně případného použití záchranné medikace. V případě potřeby lze podat záchrannou medikaci (léky midazolam/diazepam) dle pokynů uvedených v plánu podpory. Tento krok je možný pouze se souhlasem zákonných zástupců a podle pokynů ošetřujícího lékaře, které jsou součástí plánu podpory.
- První pomoc dítěti s epilepsií při epileptickém záchvatu je povinen poskytnout každý zaměstnanec školy bez ohledu na jeho zdravotnickou erudici či zdravotnické vzdělání. Pokud si zaměstnanec školy v danou chvíli není jistý, že bude postupovat správně, je vhodné volat ZZS. Je však nutné zdůraznit, že přednemocniční laická péče o pacienta s epileptickým záchvatem nespočívá pouze v přivolání ZZS.
První pomoc
Pokud nastane u dítěte epileptický záchvat, to znamená generalizovaný tonicko-klonický záchvat ve škole (doprovázený například pádem či stavem bezvědomí), první pomoc má probíhat následovně, a to bez ohledu na to, zda ji poskytne pedagog nebo jiný dospělý:
- Zachovej klid a odstraň nebezpečné předměty v okolí dítěte.
- Podlož hlavu dítěte měkkým předmětem: deka, polštář apod.
- Neomezuj pohyby dítěte, nezasahuj do úst, nevkládej žádné předměty.
- Čas: monitoruj délku trvání; záchvat by obvykle neměl přesáhnout pět minut.
- Po záchvatu dej dítě do stabilizované polohy na boku, sleduj dýchání a buď s ním do plného návratu vědomí.
- Podej záchrannou medikaci (např. midazolam), ta však může být podána jen podle předem dohodnutého postupu a s písemným souhlasem rodičů a lékaře.
- Zavolej záchrannou službu (155) pokud jde o první záchvat, záchvat trvá déle než pět minut, je opakovaný, nebo se objeví těžké poranění.
Poskytnutím potřebné pomoci rozumíme takovou pomoc, která je potřebná k odvrácení, respektive k tomu, aby zabránila zvýšení nebezpečí smrti nebo další újmy na zdraví dítěte. Potřebná pomoc spočívá podle okolností případu i v přivolání sanitního vozu a řízení se pokyny operátora, avšak mnohdy to není jediné řešení. Jeden ze způsobů poskytnutí potřebné pomoci je právě podání léků laikem, tedy zabránění zvýšení nebezpečí smrti nebo další újmy na zdraví. Tím se předejde rozvinutí stavu (status epilepticus). U dětských pacientů s probíhajícím epileptickým záchvatem je nutné zahájit přednemocniční laickou péči ještě před příjezdem ZZS, a to právě poskytnutím potřebné pomoci ve výše uvedeném smyslu.
Závěr
Dítě s epilepsií má být plně zapojeným členem školního kolektivu a škola mu má nabídnout bezpečné, informované a podpůrné prostředí. Klíčem je individuální plán podpory, edukace kolektivu, komunikace přiměřená věku žáků a jasný postup v krizových situacích. Takový přístup nejen odbourává obavy, ale umožňuje dítěti i celé třídě rozvíjet empatii a spolupráci.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
