Vliv karantény na partnerské vztahy

Současná epidemie koronaviru s sebou přináší určitá omezení, ale zároveň i zvýšené nároky - na jednotlivce, rodiny, ale také na vztah mezi partnery. Jak se případným rizikům vyvarovat, pracovat s nimi a partnerský vztah i v době mimořádných opatření podpořit? Na to odpovídá psycholožka a manželská a rodinná poradkyně PhDr. Petra Nebesová (Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy CSSP).

Může být nouzový stav a s ním spojená opatření pro partnerský vztah určitou zátěží?

Současný nouzový stav pro většinu párů může opravdu být zátěží. Ta spočívá v omezených možnostech trávit volný čas, ať už společně či individuálně, jak jsou partneři obvykle zvyklí. Mohou se ale projevovat i rozdíly v názorech na míru dodržování hygienických a bezpečnostních opatření a celkově rozdílný přístup k prevenci rizika nakažení.

Situací, které se nově objevují a partneři k nim musí zaujmout individuální i společný postoj je celá řada. Pokud se pár shodne, je to snadnější. Pokud se liší, je třeba hledat cestu ke kompromisu a dohodě. Co se týče témat, která moji klienti nejčastěji řeší, jde například o to zda, a za jakých podmínek se vídat se zbytkem rodiny, jak přísně dbát na hygienu a desinfekci, jak se sladit doma na home office, jak rozdělit při vlastní práci péči o děti, jak zvládnout narůstající povinnosti v domácnosti (vaření, nádobí, úklid), jak zvládnout výuku dětí, respektive jejich podporu a také kontrolu při domácím vyučování, a – v neposlední řadě – jak si nelézt na nervy, když jsme pořád spolu. A to nehovořím o párech, kterých se onemocnění dotklo přímo nebo v nejbližší rodině. Zde samozřejmě narůstá obava a úzkost.

Jaká jsou největší rizika pro partnerský vztah, která se za aktuální situace mohou vyskytnout?

Největší rizika spatřuji právě ve sladění v postojích k současné situaci – partner, který pečlivěji, někdy až úzkostněji dodržuje všechna opatření, si může připadat volnějším přístupem druhého partnera ohrožen. Naopak zase partner, který tato opatření bere na lehčí váhu se může cítit omezován a kontrolován. Respekt k potřebám toho druhého je zde velmi zapotřebí.

Dalším rizikem je zvládání každodenních povinností, které se nově objevily (například často nezbytná asistence při domácím vyučování dětí), nebo se navršily zkrátka tím, že jsme většinu času doma (vaření, nádobí, nákupy, úklid). Vždy mne vedou k zamyšlení rady psychologů, jak si má rodina v současné situaci užívat společný čas, protože na to slýchám rozhořčené reakce rodičů „A kdy asi?“ Nejde o radu samotnou – ta je v pořádku, ale k bodu A je potřeba zmínit i bod B. Tedy nezbytnost domluvit se s partnerem, jak si nové úkoly rozdělíme a zorganizujeme čas pracovní i ten volný.

Jedním z největších rizik je neustálé sdílení společného prostoru. Čím je tento prostor menší, tím více vzájemného respektu a domluvy je zapotřebí. Samozřejmě je to ještě znásobeno tím, když oba partneři pracují z domova. Kombinace prostého faktu, že jsme stále spolu, s omezenými možnostmi, jak trávit volný čas a omezeným pohybem venku, vytváří velmi výživné podhoubí pro „ponorku“.

Jak se mohou partneři zmíněným rizikům vyvarovat, nebo je alespoň zmírnit?

Je praktické otevřeně s partnerem probrat, co s sebou nová situace přinesla: v čem jsme omezeni, co přibylo, jaké máme možnosti, ale také jaké máme priority a na čem nám záleží. Domluvit se na pravidlech sdílení společného prostoru – například v jaké místnosti bude kdo pracovat a kdy, jak to uděláme, abychom se vzájemně nerušili. Důležité je také vědět, co nás dnes a tento týden čeká a rozdělit si nové povinnosti vyplývající z domácího vyučování dětí a péče o domácnost.

Velmi důležitá je i domluva na společném postoji k preventivním opatřením. Mysleme na to, že za postojem každého z nás je hlubší důvod a emoce, která nás k utváření a obraně postoje vede. Pro vzájemné pochopení je užitečné tyto hlubší roviny partnera znát a respektovat je.

je také zmapovat si, jakým způsobem můžeme trávit volný čas – kam jít ven a co si užít doma. Kromě společného času je důležité mít i nějakou chvíli  jen sami pro sebe. Vím, že především pro rodiče je to nápad často obtížně realizovatelný, přesto se o to pokuste alespoň občas, nejlépe pravidelně na chvíli a zjistíte, jak moc očistné to je.

Může podle Vás být současná situace pro partnerské vztahy i něčím prospěšná?

Každá zátěžová situace, když ji pár dobře zvládne, je pro další partnerský život posilující, a proto pro dlouhodobé utváření stability páru jsou takové situace velmi užitečné. Partneři mají možnost poznávat se v nových podmínkách, domlouvat se, hledat nové cesty. Pokud si dokáží zorganizovat práci a volný čas, tak se paradoxně díky omezením otevírá prostor pro úplně nové aktivity nebo činnosti, na které zatím nebyl čas. Čas, který více trávíme spolu doma, protože zájmové kroužky a kolektivní aktivity jsou uzavřené, můžeme využít k tomu, abychom opravdu byli pospolu – povídáním, hraním, tvořením, …

Jak v době mimořádných opatření vztah mezi partnery pěstovat? Jak se například vyhnout určitému stereotypu a jednotvárnosti, které se mohou objevit například v návaznosti na omezené možnosti trávení volného času?

Na počátku je třeba si říct, že určitému stereotypu se pár po delší době soužití vyhnout nemůže. Zkrátka jistá míra stereotypu je normální, a dokonce žádoucí – dává nám totiž potřebnou jistotu, že na některé věci se můžeme spolehnout, protože se pravidelně opakují a nemusíme se na nich neustále domlouvat.

Aby stereotyp nepřerostl přes hranici, kterou nechceme, je třeba odsunout vlastní pohodlnost a pohodlí, což je často dřina, a pustit se do něčeho nového. Každý pokus stojí za to, když nebudeme lpět na výsledku. Zde platí „cesta je cíl“. Pokud se pokus zdaří, je to bonus navíc a možnost jak rozšířit svůj repertoár aktivit. Když se to nepovede, zkuste se tomu zasmát a ocenit se, že jste do toho s odvahou šli. Důležité je nebát se a mít chuť zkoušet nové věci, i když se k tomu musíme občas vyburcovat.

Další možností je vrátit se k aktivitám, které jsme rádi dělali dřív a v poslední době na ně nebyl čas. Očistný může být i hlubší úklid, třídění věcí nebo plánování do budoucna, protože, nebojme se, nebude to trvat věčně a pak přijde čas na realizaci. Věřím, že štěstí přeje připraveným.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku