Rodičovství osob s mentálním postižením

Obsah článku

• Mladým lidem s mentálním postižením často brání v sexuální výchově a otázkách rodičovství vlastní rodiny
• Mohou být lidé s mentálním postižením rodiči?
• Jak mohou rodiče připravovat své dítě s mentálním postižením v otázce odpovědného rozhodování o možném rodičovství?

Rodičovství osob s mentálním postižením se setkává s mnoha předsudky veřejnosti. Asi nejvýraznější obavy vzbuzuje přímo v rodinách osob s mentálním postižením. Rodiče osob s touto diagnózou si pokládají otázky: „Zdědí mé vnouče postižení?“ „Jak by se můj potomek mohl starat o dítě, když se nedokáže postarat o sebe?“ „Bude mé vnouče ohroženo neadekvátní péčí?“ „Dokáže se potomek správné péči naučit?“ „Nebude mé vnouče odebráno z péče svých rodičů s postižením?“ „Nebudu se muset o vnouče starat já?“

Mladým lidem s mentálním postižením často brání v sexuální výchově a otázkách rodičovství vlastní rodiny

Rodičovská úzkost často vede k hyperprotektivním a negativním postojům, které brání naplňování reprodukčních práv jejich dětí s mentálním postižením. Rodiče vidí své potomky i v dospělosti jako věčné děti, a tento postoj vede k tomu, že ty jsou pak omezovány v rozhodování týkajících se vlastních těl, vztahů a v otázce založení rodiny [5]. Lidé s mentálním postižením mají stejná práva jako ostatní lidé ve společnosti. Mezi tato práva patří právo na přístup k věku odpovídajícím informacím, sexuální výchově a výchově k plánovanému rodičovství a na poskytnutí nezbytných prostředků, které by jim umožnily uvedená práva realizovat [16].

Obrázek

Mladí lidé s mentálním postižením uvádí [2, 3], že často čelí zákazům či zastrašování ze strany rodičů, namísto ucelené sexuální výchovy a podpory v rozhodování.  Například na otázku, proč nemůže mít děti, i když po nich touží, odpověděla jedna z respondentek výzkumu takto [3]:

 „My jsme si o tom povídaly s mojí mámou a ona mi řekla právě, že to je jako těžký. Právě jako o to dítě se starat, takže mi řekla a [jméno partnera], že dítě jako ne. Že právě to by byl problém pro mě, protože neumím matematiku, češtinu jako nic. Že ani to psaní mi moc nejde, jsem mentálně postižená. [jméno partnera], že má syndrom a že to nejde, že je to těžký. A že je to s tím dítětem jako hrozná práce a tak.“

Ve snaze ochránit své děti před rodičovstvím, rodiče často rozhodují za dívky a mladé ženy o užívání antikoncepce [10]. Řada rodičů přistupuje i k trvalému řešení bránícímu početí a vyjednává pro své děti takzvanou sterilizaci. U žen s mentálním postižením existuje až třikrát vyšší pravděpodobnost, že jim bude provedena sterilizace [12].

Téma rodičovství je úzce spjato se sexualitou, které je v rodinách tabuizována. Mnoho mladých lidí s mentálním postižením tak nemá dostatečné znalosti o lidské sexualitě a vztazích [3, 7]. Zejména citlivé je období dospívání. V této době se mladí lidé potřebují dozvědět o lidské reprodukci a o možnosti naplňovat své sexuální potřeby bezpečným a legitimním způsobem. Právě tyto informace jim často chybí [12].  Proto jsou lidé s mentálním postižením vystavěni vyššímu riziku nechtěného a neplánovaného těhotenství [6], stejně tak i vyššímu riziku nakažení se nějakou sexuálně přenosnou infekcí [11].

Mohou být lidé s mentálním postižením rodiči?

Rodičovství s sebou přináší velkou zodpovědnost. Péče o děti a jejich výchova jsou náročné pro všechny rodiče, rodiče s mentálním postižením nevyjímaje. Otázka dobrého rodičovství však nesouvisí s intelektem. Zahraniční studie [např. 13, 5] dokazují, že lidé s mentálním postižením mohou, s nezbytnou podporou, plnit rodičovskou roli adekvátně. Podobně můžeme vyvrátit i další výše nastíněné obavy rodičů. Během několika desetiletí bylo prokázáno, že lidé s mentálním postižením se dokáží naučit adekvátní péči o své děti. Dokáží pečovat o sebe i své potomky. Často k tomu potřebují vhodnou podporu, která musí odpovídat individuálním vzdělávacím potřebám těchto rodičů: například složité činnosti učit v jednotlivých posupných krocích, pozitivně oceňovat rodiče, či je učit novým dovednostem v přirozeném prostředí [9, 15].

Právě nedostupnost těchto služeb a materiálů ve společnosti, společně s nízkými znalostmi a nedostatečnou připraveností pracovníků ve zdravotnictví i sociálních službách [1, 2, 14], či chudoba, nevhodné bydlení, sociální izolace nebo vysoká míra stresu [8] patří mezi příklady základních bariér, kterým rodiče s mentálním postižením při plnění rodičovské role čelí.

Jak mohou rodiče připravovat své dítě s mentálním postižením v otázce odpovědného rozhodování o možném rodičovství?

V první řadě by měla být dětem s mentálním postižením přístupná komplexní a srozumitelná sexuální výchova v rodině i ve škole. V současné době však mnoho rodin tyto otázky neřeší. Téma otevírají až v době, kdy vyvstanou problémy, jež není možné přehlížet, například menstruace či masturbace. Nízké znalosti získávají děti s mentálním postižením i v rámci školní sexuální výchovy, ve které jsou informace zaměřeny zejména na biologické aspekty sexuality a je zde také zřetelné zaměření na prevenci rizik spojených se sexualitou [7].

Obrázek

Proto jsou tito mladí lidé mnohdy znevýhodnění nejen svým postižením, ale také nedostatkem znalostí, dovedností a neschopností orientovat se a fungovat v běžném životě. Protektivní výchova v rodině, ale také například ve škole a jiných institucích, vede ke snížení možností nebo příležitostí učit se úplně přirozené věci. Mladí lidé by si již v době dětství a dospívání měli osvojovat normy chování a upevňovat rodičovské vzory. Rodiče mohou v tomto období podporovat své dítě s postižením při vytváření realističtější představy o činnostech, které k rodičovské roli a rodičovské odpovědnosti patří.

Během dospívání je na místě mluvit o budoucnosti a pomoci pubescentovi s postižením vytvářet smysluplné a realistické životní perspektivy. Pokud mluvíme o budoucnosti v době dospívání, nejsme při řešení otázek týkajících se rodičovství tlačeni časem. Máme prostor mluvit a společně zkoumat, co je skutečně možné. Máme čas vytvořit plán a postupně pomáhat mladému člověku trénovat a osvojovat si dovednosti potřebné k odpovědnému rodičovství. Můžeme zkoumat nabízené alternativy, jak naplnit potřebu rodičovství, kterých je v současné společnosti mnoho. Mladým lidem lze ukazovat i jiné varianty naplněného života, třeba příklady osob, jichž se témata partnerského či rodinného života netýkají, ale přesto vedou šťastné životy. Nabízí se také společné plánování potřebné podpory, aby mohl vysněné společenské role mladý člověk s postižením úspěšně naplňovat. Právě schopnost říci si o podporu a přijmout ji je jednou z protektivních okolností jejich úspěšného rodičovství.

V době odpovědného rozhodování je pak potřebné umožnit těmto mladým lidem získat pravdivé informace o svých právech. Protože mnoho z nich věří, že reprodukční práva nemají. Potřebují také získat relevantní informace k rozhodnutí stát se rodičem. Například o potřebě vhodného bydlení pro rodinu či finančních prostředcích.  Mladý člověk by si měl také uvědomit jakou odpovědnost na sebe přijme, či jaké schopnosti musí mít, aby zvládl péči o dítě. Důležité je uvědomit si, jakou podporu bude potřebovat, zda a kde ji může získat. Rozhodnutí stát se rodičem patří mezi velká životní rozhodnutí a jako takové vyžaduje čas a pečlivé promýšlení. Proto je dobré povzbuzovat mladé lidi s mentálním postižením, aby takový krok diskutovali s lidmi, kterým důvěřují, stejně jako to dělají jejich vrstevníci bez postižení. Podporu může rodinám poskytnout řada organizací, například NEBUĎ NA NULE, z. s. – unie sexuálních důvěrníků České republiky, Poradna Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z.s.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně pod pojmy "mentálního", "mentální postižení" a "mentální retardace".

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku