Psychosomatika - když se duševní nepohoda promítá jako nemoc

Autor/ka: PhDr. Dana Hajná
Datum publikace: 05. 01. 2021, Aktualizováno: 12. 03. 2021

Psychosomatika je věda, která je založena na předpokladu, že tělesné obtíže mají také psychické příčiny. Psychosomatická léčba je komplexní a kromě standardního lékařského přístupu zahrnuje i terapii souvisejících psychických obtíží.

V širším pojetí lze většinu dětských onemocnění považovat za psychosomatická. Obzvlášť platí, že čím je dítě mladší, tím více reaguje na psychickou zátěž tělesnými obtížemi. Těmito tělesnými obtížemi dítě takto často komunikuje se svými nejbližšími a dává tak nepřímo najevo, že je v nějakém, třeba dočasném, ohrožení a vyžaduje zvýšenou nebo naopak menší péči.

Děti trpící psychosomatickými poruchami by neměly být považovány za hypochondrické – tedy za děti, které si své obtíže vymýšlejí. Tyto nemoci jsou opravdové, jen některé z jejich příčin mají psychickou či vztahovou povahu. Rozhodně nelze kvůli tomu opomíjet tělesné příčiny – je nutné vždy každý daný případ detailně sledovat a hodnotit.

Čtěte také:
Psychosomatika: Rodinná terapie jako léčba onemocnění
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Rozvod a děti: Víte, co je syndrom zavrženého rodiče?

muž s dítětem v náručíBolesti hlavy se často mohou vyskytovat u dětí, které touží po uznání a jsou kvůli ocenění ochotny udělat maximum. Tyto děti mají velký smysl pro povinnost. Jde často o prvorozené děti, na které rodiče obvykle kladou největší nároky a mají v souvislosti s nimi největší očekávání.

Tyto děti bývají hodně aktivní a úspěšné. Potíže ale mívají s odpočinkem a situacemi, kdy je aktivity méně. V tomto smyslu lze chápat bolest hlavy jako příležitost k odpočinku, uchýlení se do samoty a získání péče, která není závislá na výkonech a úspěších.

Čtěte také:
Vážně nemocné dítě v rodině

Jídlo a nastavení vzorců přijímání potravy spadá do oblasti, kde se jednoznačně promítají vztahy v rodině a hlavně vztah mezi matkou a dítětem již od raného dětství.

Matka při krmení o dítě pečuje a současně také dítě různými omezeními ovládá a kontroluje. Jídlo se tak stává komunikačním prostředkem.

Zaměření se na jídlo často překrývá jiné, dříve podstatnější problémy jako konflikty mezi rodiči či počínající deprese. V dospívání, převážně u dívek, se může objevit obava z nadměrného ztloustnutí. Obávají se toho, že přirozené přibývání na váze a ženské tvary se vymykají možnostem ovlivnění.

V extrémním případě může dojít k rozvoji mentální anorexie, kdy dívka omezuje příjem potravy, intenzivně cvičí a snaží se dosáhnout hmotnostního úbytku. Při léčbě je pak kromě podpůrné role matky důležitá také role otce. Zlepšení vzájemného vztahu, vyjádření zájmu a autentické ocenění ze strany otce mohou být pro dceru, která zápasí se vztahem k vlastnímu tělu a ženskosti, zcela zásadní.

Další informace o tématu: Poruchy příjmu potravy v dětství a dospívání

chlapecU dětí trpících chronickým kašlem nebo průduškovým astmatem lze sledovat nadměrnou a přitom neuspokojenou zvýšenou závislost na matce a neschopnost se osamostatnit.

Dítě nebývá schopno dostatečně se prosadit a potřebuje pomoci ve vytvoření vlastní identity nezávislé na matce.

Tyto děti bývají zvýšeně úzkostné a také málo projevují emoce hněvu. Psychodynamicky bývá pak kašel vykládán jako projev hněvu při neuspokojení potřeby závislosti a péče, které dítě neumí otevřeně a přímo vyžadovat. Kašel se může častěji objevovat u dětí z rodin, kde je přemíra konfliktů mezi rodiči. Kašel zde, aniž by o tom dítě vědělo, má sloužit k odvedení pozornosti od hrozícího konfliktu.

Souvislost astmatických obtíží s psychogenními faktory vázanými na nejbližší rodinné prostředí dokazuje i časté pozorování, kdy výrazně ubývá záchvatů kašle při vzdálení se dítěte od rodiny a intenzita se znovu stupňuje po návratu domů.

Kůže je místem kontaktu s druhými lidmi a reaguje na problémy týkající se komunikace s okolím. V rodinných vztazích těchto pacientů převažují dva extrémy. Jednak nadměrně blízký vztah matky s dítětem, která vůči dítěti zaujímá nepřiměřeně ochranitelský postoj. V dobré vůli tak symbiotický vztah neumožňuje dítěti vytvoření vlastní identity a dítě zůstává na matce přehnaně závislé. Nebo se může jednat o vztahy, ve kterých je matka chladnější, není jí vlastní dítě hladit, objímat.

Atopický ekzém (zdroj: Česká televize, 2007)

Kůže vytváří rovněž ohraničení vnitřní a v případě, že je dítě nespokojeno samo se sebou, projevuje se to i na jeho zevnějšku. Výrazná nespokojenost se sebou se projevuje až sebepoškozováním, kdy si dítě samo způsobuje bolest a tato bolest mu přináší příjemné pocity.

Čtěte také:
Problémy se sebepoškozováním

Ekzémy se paradoxně objevují u dětí, o jejichž vzhled a čistotu je pečováno. Děti jsou omývány různými kosmetickými prostředky a pak promazávány krémy a mastmi, aby se dosáhlo přirozeného stavu kůže. Psychoterapeutická léčba je pak zacílena na snížení zaměření se na vlastní vzhled a čistotu a rovněž na vytvoření vlastní identity, nezávislé na matce.

Šestiletá Anička se narodila jako první dítě rodičům, kteří o těhotenství usilovali několik let. Děvčátko vyrůstalo v rodinném domě s rodiči a také s babičkou a dědečkem (rodiče otce). Matka si dítě přála, ale bylo pro ni současně také těžké rozloučit se na čas s kariérou (možná také příčina pozdějšího otěhotnění?) a na mateřské ji to moc nebavilo.

Aničce se věnovala pečlivě (zdravá výživa, edukační a rozvojové hry), ale jak sama říkala, tak ji to netěšilo a raději by byla s dospělými v práci. Otec zaujímal vůči Aničce nadměrně ochranitelský vztah, a protože nebyl moc doma, snažil se svou nepřítomnost odčiňovat tím, že jí vše dovolil a zahrnoval ji spoustou dárků. Prarodiče do výchovy nezasahovali přímo, pouze chtěli, aby je vnučka měla ráda, což se snažili zajistit podobně jako otec tím, že dítě v ničem neomezovali.

Ve třech letech věku Anička nastoupila do školky, kde se velice dobře adaptovala – mezi dětmi byla oblíbená, chodila do školky ráda. Ve čtyřech letech se Aničce narodil bráška Honzík. Velmi se na sourozence těšila, dávala najevo radost. Nápadné ale bylo, že začala být více nemocná. Nejčastěji měla kašel, se kterým pečlivá maminka chodila k dětskému lékaři na vyšetření. V době návštěvy lékaře hlídala malého brášku babička, a tak to byl vlastně jediný čas, kdy měla Anička maminku pro sebe. Kašel se objevoval stále častěji, žádné léky tlumící kašel nezabíraly. Maminka si všimla, že Anička kašle pravidelně, když maminka kojí miminko a vůbec při všech situacích, kdy je miminku věnováno více pozornosti. Ve chvíli, kdy se ke kašli přidaly také stížnosti Aničky na bolest bříška společně s tím, že se jí nechce do školky, rodiče vyhledali dětského psychologa.

Psychoterapeutická intervence byla zaměřena na to, aby rodiče trávili více času s Aničkou a každý z rodičů s ní prováděl specifickou aktivitu. Vzhledem k tomu, že nebyl problém s hlídáním mladšího sourozence, maminka vymyslela, že by chodila s Aničkou dvakrát týdně na zmrzlinu a tatínek jednou týdně na plavání. Na příští konzultaci Anička namalovala obrázek celé rodiny, kde se drží maminky za ruku a tatínek vozí kočárek s bráškou.

  • Psychosomatická klinika, Praha:  www.psychosomatika.cz
  • Centrum komplexní terapie, Liberec:  www.sktlib.cz
  • Centrum komplexní terapie, Dobřichovice:  www.ckp-dobrichovice.cz
  • Dejvické centrum, Praha:  www.dpc.cz
  • Linka bezpečí na telefonu 116111 – zde je možno získat kontakt na dětského klinického psychologa v určitém městě

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Autor/ka
PhDr. Dana Hajná

Pracuje jako klinická psycholožka se zkušeností práce v krizovém centru pro mládež a později v krizovém centru pro dospělé. Provozuje psychologickou ambulanci, kde se věnuje psychodiagnostickým vyšetřením, krizové intervenci i dlouhodobé psychoterapeutické péči.

Odborná knihovna:
Články:
Prášky a teploměr